přednáška

Hospodářský růst a hospodářský cyklus Hospodářský růst Zabýváme-li se vývojem výkonnosti tržních ekonomik z dlouhodobé­ho hlediska, zjistíme, že jejich reálný HDP roste (viz. následující obrázek). Tato tendence k růstu není rovnoměrná. Tempa růstu jsou rozdílná jak mezi různými změnami, tak v různých časových obdobích, avšak hospodářský růst je dlouhodobě převažující tendencí.
Hospodářský růst je procesem, jímž se zvyšuje schopnost ekonomiky vyrábět statky a služby. Tento proces má dlouhodobou povahu, určuje základní vývojovou tendenci ekonomiky, kolem níž dochází ke krátkodobým kolísáním.
Hospodářský růst chápeme jako zvyšování množství statků a služeb, které ekonomika vyrábí, proto ho vyjadřujeme pomocí reálných makroekonomických ukazatelů, nikoli nominálních. Hospodářský růst
Odchylky růstu reálného HDP od dlouhodobého růstového trendu jsou vyvolány cyklickými výkyvy. Přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele Hospodářský růst musíme porovnávat s vývojem počtu obyvatel. Je-li přírůstek obyvatelstva vyšší, než je tempo hospodářského růstu, může dojít k poklesu životní úrovně, proto se vyjadřuje hospodářský růst jako přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele. Pouze je-li tempo růstu reálného HDP vyšší než míra růstu populace, můžeme mluvit o skutečném růstu ekonomiky.
Reálný HDP na jednoho obyvatele získáme, když reálný HDP vydělíme počtem obyvatel. Platí přibližně, že se tempo růstu (přesněji míra změny) reálného HDP na obyvatele rovná rozdílu mezi tempem růstu reálného HDP a tempem růstu populace. Růst reálného HDP na obyvatele znamená, že ekonomika vytváří více služeb a statků na hlavu. Zdroje hospodářského růstu Jako zdroje hospodářského růstu je možno identifikovat následující faktory:
1) lidský kapitál
2) fyzický kapitál
3) půda a přírodní zdroje
4) technologie
5) podnikatelská a managerské schopnosti
6) politické a právní prostředí
7) rozvinuté akciové trhy Lidský kapitál Pojem lidský kapitál zavedl Gary Becker (nositel Nobelovi ceny) v polovině 60-tých let minulého století.
Teorie lidského kapitálu vychází z předpokladu, že se jednotlivci rozhodují o svém vzdělání, pracovní průpravě, lékařské péči a o ostatních doplňcích k vědomostem a zdraví na základě porovnání výnosů a nákladů. Výnosy zahrnují vedle zlepšení výdělků a zaměstnání kulturní a ostatní nepeněžní zisky, zatímco náklady obvykle závisí především na ušlé hodnotě času stráveného na získání těchto investic.
Již kolem roku 1850 Karel Marx vyslovil odhad, že nadejde doba, kdy se bude člověk moci skutečně stát ústředním kapitálem a vytlačit tak z centra strojní fixní kapitál, čili sám se stát „fixním kapitálem“. Uvedl jeho vznik do závislosti na růstu volného času, využívaného pro všestranný rozvoj člověka, schopného ovládnout všechny produktivní síly. Lidský kapitál Člověk vykonávající práci vysoké kvalifikace, nenabízí pouze jeden, nýbrž dva výrobní faktory:
* práci
* lidský kapitál
Mzda obsahuje dva elementy:
* odměnu za práci samotnou (za fyzickou a duševní námahu)
* výnos z lidského kapitálu
Mzdové rozdíly mezi málo kvalifikovanými a více kvalifikovanými profesemi jsou tedy výnosy z lidského kapitálu.
Motivační příklad: Průměrná mzda a dosažené vzdělání
Podle ČSU byla v ČR v roce 1997 průměrná mzda středoškoláka o polovinu vyšší než průměrná mzda člověka se základním vzděláním. Průměrná mzda vysokoškoláka činila dokonce 2,3 násobek průměrné mzdy člověka se základním vzděláním. Fyzický kapitál Produkci neovlivňuje jen kvalifikace a úsilí lidí, ale též nástroje, se kterými pracují. Ani nejlepší chirurg neprovede operaci srdce bez potřebného technického vybavení a počítačový expert bude mít bez počítače malou cenu. Tyto příklady ukazují důležitost fyzického kapitálu, kterým jsou zejména stroje a zařízení. Dělníci mohou pracovat efektivněji, mají-li k dispozici více a kvalitnějšího fyzického kapitálu. Půda a jiné přírodní zdroje Úrodná půda je nezbytnou podmínkou produktivního zemědělství a moderní zpracovatelský průmysl potřebuje energii a suroviny.
Orná půda je v mnoha zemích omezena, ale ostatní zdroje, zejména ropa a kovy, se dají koupit na mezinárodních trzích.
Ekonomický růst není podmíněn vlastními zdroji nerostných surovin, protože je země mohou získat obchodem. Mezi bohaté země patří celá řada takových, které postrádají významné přírodní zdroje, například Japonsko, Hongkong, Singapur nebo Švýcarsko.
Samotný fakt vlastnění přírodních zdrojů je spíše negativní k ve vztahu k prosperitě dané země. Země s nejbohatšími ropnými a nerostnými ložisky (Saúdská Arábie, Kuvajt, Rusko, Brazílie, Venezuela, Nigérie, Zair ) jsou chudší než výše uvedené země, které tyto zdroje nemají. Technologie K růstu produktivity vedl technický pokrok v mnoha oblastech, zejména v telekomunikacích, medicíně a počítačové technice. Je zřejmé, že velký vliv na ekonomiku bude mít dnes internet, a to nejen na zvyšování prodeje zboží. Většina ekonomů bude pravděpodobně souhlasit s názorem, že nové technologie jsou nejdůležitějším zdrojem zvýšení produktivity a tím i ekonomického růstu.
Klíčovým prvkem rozmachu technologií je rozvoj vědy a výzkumu. Podnikatelské a manažerské schopnosti Podnikatelé jsou lidé, kteří zakládají nové podniky. Podnikatelé jsou rozhodující silou v dynamické a zdravé ekonomice, protože zavádějí nové výrobky, služby, technologické procesy a výrobní metody.

Podnikání se může jevit přitažlivější než management, ale jsou to manažeři, kteří od rána do večera řídí podniky a významně ovlivňují produktivitu práce. Manažerské pozice