přednáška

e byla typická pro průmyslové země od konce 18. století. Karel Marx a Bedřich Engels se odvolávali na tyto výkyvy a nazývali je ve svém Komunistickém manifestu „krizemi“.
Ekonomové v USA se zabývají krátkodobými fluktuacemi nejméně po jedno století. Tradičně se v této souvislosti používá výraz business cycles a fluktuace se nazývají cyklické fluktuace. Tento pojem není zcela přesný, neboť ekonomické fluktuace nejsou „cyklické“ v tom smyslu, že by se dal jejich průběh předvídat, ale jsou nepravidelné ve své délce a hloubce. Pro tuto nepravidelnost se dají období vrcholů a propadů nesmírně těžko předvídat, i když profesionální prognostici věnují tomuto cíli obrovské úsilí. Charakteristika krátkodobých výkyvů Expanze a recese se většinou neomezují na několik odvětví nebo oblastí, ale zachvacují celé hospodářství. Největší výkyvy mají globální dopad. Například Velká deprese v třicátých letech minulého století se projevila téměř ve všech státech světa a i recese z období 1973-1975 postihla téměř všechny státy s tržním hospodářství (jinak tomu bylo ve „východním bloku“).
Nejdůležitějším ukazatelem krátkodobých fluktuací je nezaměstnanost.
Míra nezaměstnanosti v obdobích recese obvykle prudce vzroste a zotavuje se pomalu během expanze (jde o tzv. cyklickou nezaměstnanost). V recesích se k tomuto vzestupu nezaměstnanosti připojují další nepříznivé podmínky na trhu práce. Reálné mzdy například rostou mnohem pomaleji nebo dokonce klesají. Charakteristika krátkodobých výkyvů Recesí a expanzí jsou nejvíce ovlivněna odvětví vyrábějící předměty dlouhodobé spotřeby, jako jsou automobily, domy a kapitálové zařízení. Naproti tomu odvětví, která dodávají služby a předměty krátkodobé spotřeby, například potraviny, jsou krátkodobé fluktuace mnohem méně citlivá. Dělník v automobilce nebo zedník ztratí svoji práci v průběhu recese s daleko větší pravděpodobností než holič či pekař. Příčiny vzniku hospodářských cyklů Současné teorie hospodářského cyklu můžeme rozdělit na dvě základní varianty:
* teorie vnitřních příčin
* teorie vnějších příčin
Teorie vnitřních příčin vidí zdroje hospodářského cyklu uvnitř tržní ekonomiky, zatímco teorie vnějších příčin považuje tržní hospodářství za rovnovážný systém, který je vybaven účinným samoregulačním mechanismem a do něhož jsou cyklické pohyby vnášeny zvnějšku. Teorie vnitřních příčin Nejznámější teorií vnitřních příčin hospodářského cyklu je keynesovská teorie. Ta spojuje cyklický vývoj s vnitřní nestabilitou tržní ekonomiky.
Příčinou hospodářských cyklů je kolísání agregátní poptávky, které následně vede ke kolísání HDP, zaměstnanosti a nezaměstnanosti a dalších ekonomických veličin. Pokles agregátní poptávky je zde spojován zejména s pesimistickými očekáváními, která podnikatele vedou k omezování investiční aktivity.
V keynesovských teoriích jsou investiční rozhodnutí podnikatelů spojována s očekáváním zisku v podmínkách nejistoty. Jsou-li zisková očekávání nízká, dává podnikatel přednost likviditě a odkládá investiční akce do budoucnosti. Týká-li se to značné části investičních rozhodnutí, začínají se v ekonomice rozvíjet procesy vedoucí k recesi. Teorie vnitřních příčin Jestliže jsou podnikatelská očekávání optimistická, investice a agregátní poptávka rostou a v důsledku toho přechází ekonomika do expanze spojené s růstem HDP, investic, zaměstnanosti a poklesem nezaměstnanosti.
Rozhodující úlohu ve vytváření cyklického vývoje hrají investice jako složka agregátní poptávky. Růst agregátní poptávky totiž vyžaduje nové, dodatečné výrobní kapacity (tovární budovy, zařízení), čímž se urychluje tempo růstu investic. Jestliže naopak agregátní poptávka klesá, snižují se nejprve čisté investice, až úplně zmizí, protože nové kapacity vzhledem k nedostatečné poptávce není třeba budovat, některé kapacity v průběhu času přestávají být obnovovány a část z nich zcela zaniká. Teorie vnějších příčin Příkladem teorie cyklu vycházející z vnějších činitelů jsou monetaristické teorie.
V pojetí monetarismu jsou tržní samoregulační mechanismy dostatečně efektivní, a pokud je tržní ekonomika ponechána spontánnímu vývoji, vyvíjí se jako rovnovážný systém. V tomto pojetí není cyklický vývoj chápán jako vnitřní vlastnost ekonomiky a jeho příčiny jsou spojovány s působením vnějších činitelů.
Monetaristé považují za rozhodující zdroj cyklických výkyvů nesprávnou peněžní a úvěrovou politiku státu. Nenadálé změny v nabídce peněz vedou k nezbytným přizpůsobovacím procesům v poptávce po penězích, která je jinak monetaristy považována za vnitřně stabilní. Tyto přizpůsobovací procesy vedou k výkyvům reálného HDP, zaměstnanosti, investic a dalších veličin. Teorie vnějších příčin Při neočekávaném zvýšení nabídky peněz dochází podle monetarismu k růstu cen a nominálních mezd, avšak pracovníci zaměňují vývoj nominálních veličin za vývoj veličin reálných. Proto jsou pracovníci ochotni nabízet více práce při vyšších mzdách. Podnikatelé naopak nechtějí přijít o ziskovou příležitost, uvědomují si, že je chování pracovníků zvýhodňuje, protože reálně dosahují vyšších zisků. Důsledkem je hospodářská konjunktura, která však končí v okamžiku, kdy pracovníci pochopí, že se reálné mzdy nezvýšily, a začnou buď požadovat zvýšení mezd, nebo omezí nabídku práce. V důsledku toho začínají v ekonomice působit procesy vedoucí k recesi.
Recese může být způsobena rovněž neočekávaným snížením nabídky peněz, na což reagují pracovníci obráceným způsobem než při konjunktuře. Při záměně nominální a reálné mzdy omezují nabídku práce. KONEC