Přednáška

).
Napětí na elektrodách vytváří elektronovou optiku.
První elektronová čočka (k, g1, g2) usměrňuje elektrony do křižiště (crossover) – tento bod je zobrazen na stínítku obrazovky. 4.2.1.1 Elektronové trysky Druhá hlavní elektronová čočka (g2, g3 , g4) soustřeďuje elektrony do bodu na stínítku (při správném seřízení obrazovky je uprostřed stínítka stopa s průměrem 1 mm).
Urychlovací elektroda g4 (nazývaná anoda) má urychlovací napětí cca 20 až 25 kV (podle typu obrazovky) a je spojena s grafitovým povlakem obrazovky i metalickým stínítkem. Je umístěna v čárovém ohnisku (vliv elektrického a magnetického pole na „válec“ elektronů).
Zachytává část elektronů, zahřívá se a roztahuje se. Podílí se na dosažitelném jasu obrazovky (trinitron, in line, masková). 4.2.1.2 Stínící maska Maska je uchycena v rozích obrazovky pomocí bimetalových pásků.
Směrem ke stínítku se otvory v masce trychtýřovitě rozšiřují (zabránění vzniku sekundární emise elektronů). Černé pásky (black strips) spolu s kouřovým sklem zvyšují dosažitelný kontrast.
Luminofory mají složení: B – sirník zinečnatý, G – sirník zinečnato-kademnatý, R – sulfoxid ytria.
Hliníková fólie (tloušťka několik desítek mm) odráží světlo luminoforů ven z obrazovky. Je spojena s anodou i maskou.
Vrstva sazí (černá plocha) odebírá teplo ze stínící masky. 4.2.1.3 Stínítko obrazovky Moderní stínítka jsou plochá (flat) a obdélníkových obrysů (square) – flat and square. U nich je sklo stínítka namáháno především v rozích – proto jsou robustní.
Výroba stínítka se provádí fotochemickou cestou. Obsahuje dvě soustavy vychylovacích cívek – horizontální (řádkové) a vertikální (snímkové - půlsnímkové). Jejich tvar se navrhuje počítačem (přesné rozložení magnetického pole) neboť mají vliv nejen na geometrii obrazu ale i dobré zaostření paprsku. 4.2.1.4 Vychylovací jednotka Na feritovém prstenci jsou umístěny toroidní cívky (vertikálně vychylující) a sedlové cívky (horizontálně vychylující).
Výkon potřebný pro vychylování paprsku (především v horizontálním směru) tvoří největší část z celkového příkonu TVP a závisí na vychylovacím úhlu (běžně 110°) a velikosti urychlovacího napětí. Poduškovité zkreslení vzniká v důsledku toho, že poloměr křivosti stínítka je větší než vzdálenost středu vychylování od středu stínítka. 4.2.1.5 Korekce poduškovitého zkreslení Ve směru sever-jih se koriguje pouze malými permanentními magnety, ve směru západ-východ (je větší) se koriguje elektronicky. Vychylovací proud cívek pro horizontální vychylování se moduluje signálem parabolického průběhu s půlsnímkovým kmitočtem. Přesnost dopadu elektronových paprsků na příslušné luminofory (čistotu barev), může ovlivnit i vnější magnetické pole (reprosoustavy, ale i magnetické pole Země). Proto je v obrazovce magnetické stínění – magneticky měkký plech.
Pro odmagnetování kovových částí obrazovky po sepnutí síťového spínače TVP se používá demagnetizační cívka umístěná na zadní části obrazovky. Cívka má cca 1000 Az a je přes pozistory (kladný teplotní součinitel odporu) připojena k síťovému napětí. Demagnetizace trvá několik desetin sekundy, poté procházejícím proudem pozistor zvýší svůj odpor a cívkou přestane téci proud. 4.2.1.6 Odmagnetovací (demagnetizační) cívka 4.3 Obrazovka s kapalnými krystaly Kapalný krystal je organická látka s mechanickými vlastnostmi kapalin, ale optickými, elektrickými a magnetickými vlastnostmi pevných krystalických látek.
Kapalné krystaly rozdělujeme na termotropické (uvedené vlastnosti mají v určitém teplotním rozsahu) nebo lyotropické (vzniknou rozpuštěním ve vhodném rozpouštědle). 4.3.1 Základní vlastnosti kapalných krystalů LC (Liquid Crystal) Podle uspořádání molekul mohou být LC ve třech fázích:
A) nematické,
B) smektické,
C) cholesterické. Využívají se dva základní jevy: dynamický rozptyl a jev TN-FEM (Twisted Nematic Field Effect Mode) vyžadující polarizátory světla. Mezimolekulárními vazbami se mezi krajními vrstvami molekul (jsou na sebe kolmé) vytvoří plynulé šroubovité uspořádání molekul.
Jsou-li před krajní vrstvy umístěny polarizátory, světlo projde LC bez zeslabení. 4.3.2 Článek LC Článek LC se skládá ze dvou skleněných destiček, na kterých jsou z vnitřní strany napařeny elektrody z Ni, Al, Au nebo Cr (průhledné nebo reflexní). Ty jsou potaženy slabou vrstvou SiO2 s vytvořenými mikroskopickými rýhami, které vnutí přilehlým molekulám svůj směr. Obě vrstvy mají rýhování na sebe kolmé a molekuly u destiček proto zaujmou jejich směr. V LC se vytvoří šroubovitá struktura molekul.
Na destičky jsou z vnější strany přilepeny polarizační fólie.
Proti úniku LC je mezi destičky vloženo těsnění. Vrstva LC má tloušťku 6 – 10 mm, jeho permitivita je 3 – 30. Náhradní elektrické schéma článku je tvořeno paralelní kombinací kapacitoru a rezistoru (pomalejší reakce na změnu řídícího napětí). ΢(jҲਐS 䄄1섅ċીĿ̿ৃுી˸ಢ਀