Teorie přednášky

, mají vysoký obsah síranů.
DEVOUSKÉ HORNINY
mají v Čechách i na moravě většinou vápencový vývoj s krasovými jevy. Pro zástavbu pečlivě studovat.
SPODNÍ KARBON (kulm)
převážně břidlice, draby, slepence, které poskytují dobré základové půdy.
Svahy jsou stabilní. (Zvýšenou pozornost věnovat místům, kde jsou kulmské horniny omezeny mladými zlomy.)
PERMSKÉ HORNINY
pískovce, arkózy i jílovce poskytují celkem dobré základové půdy. svahy erozních údolí jsou však náchylné k sesouvání (zejména tam, kde jsou zvodnělé).
HORNINY ČESKÉ KŘÍDOVÉ TABULE
souvrství pískovců, pevných písčitých slínů (opuk), jílovitých slínů.
Pískovce a opuky - celkem dobré základové půdy, jílovce a slíny - na povrchu měkké, trpí objemovými změnami
KARPATSKÉ FLYŠOVÉ PÁSMO
souvrství pískovců, jílovců a slepenců, jejichž vrstvy se mnohonásobně střídají.
tektonicky velmi porušené, rychle zvětrávají a na svazích vznikají mohutné uloženiny jílovitopísčitých sutí, které jsou náchylné k sesouvání. Stabilita svahů bývá narušena erozí vodních toků a často i zásahem člověka.
Na staveništi je třeba sledovat vodní poměry (hlavně v době dešťů), všímat si umělých zdrojů vody (vodovodů, studní přetékajících, polnohospodářských drénů).
NEOGENNÍ HORNINY
z hlediska zakládání staveb velmi pestré vlastnosti
Miocérní písky bývají velmi ulehlé a tvoří dobrou základovou půdu. Mnohé objekty na nich založené jsou poškozené svahovými pohyby a vykazují velké sednutí, na povrchu území trpí jíly objemovými změnami. Na jižní moravě se v nich vyskytjí agresivní síranové vody.
Pliocérní sedimenty jsou pestřejší než předchozí. Jíly obsahují čočkovité polohy prachových zemin a jemných středních písků. Proto jíly snadno rozbřídají a znemožňují vyhloubení i menších základových jam bez předchozího odvodnění. Písky zpravidla nejsou ulehlé.
ZEMINY ČTVRTOHORNÍCH POKRYVŮ
Mají velmi různé vlastnosti podle jejich geneze.
Eluviální hlíny
charakter daný mateční horninou a způsobem zvětrávání. Mohou být i velmi měkké.
Svahové suti
na horských úbočích bývají i několik desítek metrů mocné
zpravidla neulehlé a vykazují pomalý půíživý pohyb po svahu.
Svahové hlíny
mohou být dobrou i špatnou základovou půdou (záleží na jejich úložných poměrech a na podloží).
brání odluku vody ze skalního podkladu nebo z údolních teras - náchylné k sesouvání (nutné vyšetření úroveň hladiny vody v období zvýšených vodních srážek a tání sněhu)
Dejekční kužele
bystřiny obsahují zpravidla hrubozrnný materiál a tvoří dobré základové půdy
mohou obsahovat i bahnité vložky, které mohou ve výkopech způsobovat sesuvy svahů.
Terasové písčité štěrky
jsou jednou z nejlepších základových půd
hladina podzemní vody je zpravidla zakleslá
Méně pravidelné uložení mají štěrky nejmladší údolní terasy - rozsáhlé hlinité polohy a štěrky mají často nepravidelnou mocnost. Mezi štěrkem a skalním podkladem se vyskytují polohy hlinitých písků někdy i organické výplně starých přehloubených koryt.
Sedimenty kontinentálního zalednění
jsou velmi nestejnorodé
vlastní morény jsou ulehlé, dobrá základová půda (!při tání ledovce vznikaly velmi stlačitelné a málo únosné jílovité vložky v jezerních píscích způsobují obtíže ve výkop. - zadržují vodu, rozbřídají a podmiňují vznik sesuvů)
Morény vysokohorských ledovců bávají ulehlé, obsahují i hrubé neopracované balvany a jsou dobrou základovou půdou.
Spraše
jsou jako základová půda velmi problematické povahy. Jsou proudové. Příznivější vlastnosti mají spraše naváté z neogenních jílů. Bezpečné jsou sprašové hlíny na Ostravsku.
Holocérní náplavy
v údolích nivách jsou zpravidla velmi stlačitelné a v důsledku chaotického ukládání velmi pestré. Jak se stěhovala říční ramena, setkáváme se se sedimenty od štěrkových až po jílovité a organické bahnité zeminy.
Staré domy a průmyslové objekty, založené na nich plošně, jsou zpravidla popraskané. Poněvadž v nich vysoko stojí poříční voda, je vhodné zakládání na pilotách.
ETAPY GEOLOGICKÉHO PRŮZKUMU LOŽISEK NEROSTNÝCH SUROVIN
Geologické přípravné práce mají za úkol posoudit otevřené lomy a známé výskyty nebo vyhledat nová ložiska k založení
Etapy:
Vyhledávání ložisek nerostných surovin
Předběžný geologický průzkum ložiska
Podrobný průzkum ložiska
Provozní průzkum pro těžbu
Předběžný průzkum ložiska:
Opatřit předběžné informace o stavebních hmotách v okolí, prostudovat geologické mapy a zprávy.
Na základě místní prohlídky a petrografického vyšetření vzorků posoudit jakost horniny a použitelnost.
Vyšetři úložné a hydrogeologické poměry ložisek (podle tvaru a mocnosti se odhadne užitečná zásoba).
Posoudit geografickou polohu ložiska nebo lomu vzhledem k dopravní síti a k místu potřeby.
Podrobný technicko-geologický průzkum:
Podrobné situační a výškové zaměření okolí ložiska
Geologické mapování území do nových plánů a vyšetření hydrogeologických poměrů
Sondování nebo pokusné odlámání kamene
Odběr vzorků a jejich technologický výzkum.
Zpracování výsledků podrobného průzkumu, výpočet zásob, vypracování návrhu na způsob dobývání a plán těžby.
HLAVNÍ ZÁSADY PŘI ZAKLÁDÁNÍ LOMŮ SE ZŘETELEM K ÚČELU A GEOLOGICKÝM POMĚRŮM
Lomy se zakládají pro získání stavebního kamene, kamenické práce, výrobu dlažebních kostek, silničního štěrku, pro účely průmyslové. Každý z těchto oborů klade jiné požadavky na povahu horniny i jiné požadavky na způsob těžby.
V kopcovitém území na svazích se zakládají lomy stěnové, v rovinatém území lomy zahloubené, jámové. Vyjímečně se kámen těží po hornicku v lomech podzemních.
Stěnové lomy – jsou zpravidla provozně nejvýhodnější. Základnu lomu volíme nade dnem údolí. Při zakládání lomu v čediči je třeba pomatovat na proměnlivý úklon sloupů.
Při určování polohy stěn lomů je třeba uvážit i polohu svahu k světovým stranám (dlažební kostky a stavební kámen – severní lomy).
Jámové lomy – se zakládají na starých náhorních rovinách, na nichž jsou i pevné horniny rozložené a porušené do značné hloubky. Čím hlouběji, tím je horniny zdravější, láme se v silnějších lavicích (žula). Jámové lomy jsou za těchto podmínek výhodné a dosahují zde hloubky přes 50 m. v některých případech se zřizují jámové lomy, aby se nemusela odstraňovat skrývka oddělující hledanou horninu od údolí. Ze dna jámového lomu se pak razí štola do údolí, kterou se dopravuje kámen a odvádí voda.
Podzemní lomy – příliš velká mocnost skrývky vede někdy k založení podzemních lomů, v nichž se těží kámen po hornicku ve štolách a podzemních prostorách. Při zakládání lomů je třeba pamatovat na bezpečnost okolí lomu a stabilitu lomových stěn.
LOŽISKA PÍSKU A ŠTĚRKU
Písek a štěrk se používají pro výrobu malty a betonu, při stavbách silnic a železnic, k úpravě propustného podloží plání, při zakládání budov k zřizování polštářů.
Hlavní zásoby písku a štěrku poskytují terasové uloženiny našich řek.
zpravidla uložené ve vodorovných vrstvách, částečně vytříděné, zaoblené
ve starších terasách bývají písky znečištěny hlinitými a jílovitými záteky a valouny některých hornin
mladší terasy větších vodních toků mívají zpravidla čistčí a dobře vytříděný pevný materiál.
V některých oblastech jsou důležitým zdrojem písku a štěrku morény ledovců.
Eolické uloženiny se vyskytují podél širokých údolí větších řek, kde vítr vyvál jemné písky z říčních sedimentů nebo podél mořského, jezerního prostředí. Lze je obvykle použít jen jako jednu z frakcí pro přípravu betonové směsi.
Písčité zvětraliny – některé horniny zvětrávající na písek (žuly, pískovce, arkózy) poskytují také materiál použitelný na zřizování propustných vrstev pod silniční pláň. Do betonu se nehodí. Jejich ložiska mají nepravidelnou mocnost.
ÚKOLY GEOLOGICKÉHO PRŮZKUMU PŘI ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ A OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Úkolem územního plánování je optimálně využít daného území i jeho přírodních zdrojů se zřetelem k příhodným podmínkám krajiny a s ohledem na ochranu přírodního prostředí.
Účelné rozdělení území na plochy určené pro zemědělské a lesní hospodářství, pro těžbu nerostných surovin, pro sídlištní a průmyslové zastavění s potřebou sítí technických zařízení, na chráněná území a plochy určené k zotavení pracujících požaduje především rozsáhlé znalosti geologických a přírodních poměrů. Je nutno uvážit i vlastní činnost člověka a její důsledky pro přírodní prostředí.
Druhy územních plánů:
Územní plány širších zájmových oblastí – návrh zásadních směrnic pro uspořádání zájmových území tak, aby byly využity a rozvinuty všechny možnosti.
Směrné plány sídlišť s příslušným zájmovým územím – vymezení zájmového území města a řešení vzájemných vztahů mezi sídlištěm a přírodními podmínkami.
Obecné zastavovací plány měst a obcí – se pořizují podle zásad schválených v územních plánech vyšších stupňů. Stanoví se v nic podrobně druh, způsob, rozsah využití pozemků po stránce stavební.
PODKLADY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ
Zpracování ÚP předpokládá dokonalou znalost plánovaného prostředí. K základním průzkumům přírodního prostředí náležejí tyto podklady:
Podklady geografické
studium map, prohlídka terénu, morfologické tvary, členitost rozložení stávajícího zastavění, vodních ploch a toků, zalesněných pozemků, dopravních linií.
Rozbor geologický
hlavním podkladem je inženýrsko geologická mapa, která poskytuje přehled o složení a vlastnostech hornin, hloubce podzemní vody, ložiska nerostných surovin.
Rozbor vodohospodářský
má vedle dat hydrologických a hydrogeologických obsahovat údaje o propustnosti půdních vrstev, ploše lesních porostů, údaje pro akumulaci srážkové i podzemní vody.
Rozbor agropedologický
výsledky výzkumu se vyjadřují v pedologických mapách (přihlíží se ke genezi a typu, fyzikálním, chemickým a biologickým vlastnostem půdy)
Rozbor klimatologický
vyznačit plochy vhodné pro osídlení, rekreaci a rozmístění průmyslu a ostatních investiční výstavbu
Vedle těchto základních rozborů je třeba ještě dalších plánů – otázky společenské, hospodářské, dopravní, biologické, chráněná území
GEOLOGICKÉ ÚKOLY PŘI PLÁNOVÁNÍ A VÝSTAVBĚ SÍDLIŠŤ
Výstavbu nového sídliště i jiného objektu je nutno řešit podle směrného územního plánu nebo zastavovacího plánu jako součást krajiny.
Pro zastavění je radno vybírat plochy tvořené např. chudými písčitými a štěrkovými půdami, které zpravidla poskytují příznivé podmínky a přitom jsou zemědělsky méně cenné.
Při návrhu zastavovacího plánu se vyhýbáme pozemkům s nevhodnými geologickými a základovými podmínkami:
zaplavované údolní nivy, bažiny a rašeliniště
území ohrožená sesuvy a svahovými pohyby
pozemky na strmých svazích a území, na nichž tvrdé horniny skalního podkladu vvcházejí na povrch
území poddolované, okraje starých lomů a místa s pokročilými krasovými jevy
v oblastech ohrožených zemětřesením území a podél mladších tektonických linií