Studijní material_sociologie

1. Sociologie = věda o společnosti. Je vědou? Zabývá se člověkem, otázka praktické hodnoty, vznikla později než přírodní vědy
Předmět sociologie: člověk jako společenský tvor a jeho jednání
Rozdíl mezi sociálními a přírodními vědami
Přírodní vědy
Sociální vědy
deterministický charakter
stochastický (pravděpodobnostný) charakter
sociální interakce mezi 2 limi je vysoce neurčitá
univerzálná platnost
omezená platnost
kauzální analýza jevů je spolehlivá
kauzální analýza jevů je omezená (proč se co stalo)
je možné jednoznačne určit, co se stalo dřív, co bylo prvně)
neumíme určit (změnila se dřív společnost nebo rodina?)
není možnost vyloučit nekontrolovaný vnější vliv (nemůžeme vytvořit čisté prostředí bez vnějších vlivů)
chybí paradigma – určitá cesta, teoreticko-metodologický koncept - jsou multiparadigmatické nebo nemají paradigmy
Sociologie (Durkheim) = věda o sociálních faktech – vůči člověku vnější, působí na člověka nátlakem = soc. realismus, stojí na pozici kvantitativních metod, jedinec nás nezajíma = tvrdá data, cílem je testování hypotéz o sociálních skupinách
Weber – předmětem je sociální jednání = vzájemně orientované jednání lidí, orientováno na jedince, kvalitativní metody, předpokládá, že když porozumíme smyslu a významu jednání člověka, porozumíme sociální realitě, socio. nominalismus
3 typy jednání:1. tradiční jednání – činitel akce jsou zvyklosti, obyčeje
2. afektivní jednání – jednání v afektu, vášni
3. racionální jednání – z racionálně určených hodnot
Sociologie se zabývá:1. sociálními problémy – pro řešení daného zlého stavu
2. sociologickými problémy - pro posouvání hranice poznání

Zásady vědeckého přístupu: 1. pravidlo vědeckého diskursu (náhled na svět)- vycházení z teoretického rámce, vytváření hypotéz, dále výběr metod, operacionalizace – převod teorie v empiriku, pozorování skutečnosti = sběr dat, rozbor získaných dat, vyvodíme empirické závěry, zahrneme do teoretického rámce
2. rozsah pole zájmu – základ soc. imaginace
3. osmyslnení – nezamyšlené důsledky jednání
4. sociologie tzv. oddůvěrňuje důvěrné
Motivy soc. vědomí: 1. demaskující(Berger)
2. nekonvenční
3. motiv relativnosti- otazníky u toho, co je normální
Nehodnotící princip – sociologie může popsat stav, ale nemůže navádět, co dělat dál = záruka objektivity, sociální fakty jsou vnímané jako věci
Keller: Společnost je souhrn individuí, kteří jednají vzhledem k jednání druhých a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu, přičem parametry tohoto kontextu můžou ovlivňovat jen částečně
Sociologicky myslet znamená rozvíjet vlastní představivost
Sociologie zkoumá důsledky zamyšleného a nezamyšleného jednání a předpovídá, jestli dojde k transformaci, z
Zamyšlené důsledky jednaní
Nezamýšľané dôsledky jednania
povinná školní docházka
- všichni získají vědomosti, jednotná startovací čára
upevňuje společenské rozdíly (někteří maí společenský postup jednodušší díky podmínkám, kde vyrůstají )
2. Vznik sociologie – historicky podmíněno osvícenstvím, Velkou francouzskou revolucí „Svoboda, rovnost, bratrstvo“
Karel Polányi – Velká transformace, 1. pol. 19. stol průmyslová revoluce
Trh v tradiční společnosti: malá směna, VF práce, půda, nevznikaly mocenské vztahy. Život není určován tržními závislostmi, základní principy lidského jednání: reciprocita, redistribuce, autarchie (soběstačnost)
Transformace: původní motiv zajišťování živobytí nahrazen motivem zisku, přechod=modernizace
Zpochybnění jistot tradiční společnosti = reflexe a snaha pochopit moderní sociální skutečnost = vznik sociologie
Trh v moderní společnosti: samoregulující systém, rozmach průmyslové výroby, urbanizace, domácnost na vesnici ztráci pracovní sílu, rodina ztrácí funkci, generalizace trhu – ovládá většínu částí našeho života, sekularizace = odnábožňování, alfabetizace, občanská emancipaceDurkheim použil pojem anomie – přestávají platit pravidla a normy
Tradiční spoločnost
Moderní spoločnost
Způsob uspořádání moci a správy
- Omezené zdroje tradiční moci – systematická kontrola celého území není možná
Mocenský rámec vytvářen státem, který kontroluje každodenní život, jasné hranice
Typ ekonomiky
Základní výrobní jednotkou domácnost, nízká směna, těžiště ekonomiky: zemědělství a řemeslná výroba
Formální organizace zajišťují chod společnosti, těžištěm ekonomiky je průmyslová výroba
Typ sociální struktury
Stavovská struktura. Status je dán příslušností k jisté stavovské vrstvě
namísto stavů vystupují třídy. Status dán postavením na trhu
Způsob výkladu světa
mytologická, náboženská podoba, stálost myšlení, cyklické chápání času
Vědecký výklad světa, dynamičnost, lineářní chápání času
Zakladatelé:
Auguste Comte – autor názvu sociologie, která má nastolit harmonické sociální vztahy. Má se stát nástrojem praktických změn. Věří, že pomocí sociologie lze řešit společenskopolitické a morální otázky a že je možné vědecké řízení společnosti. Upuštěno.
Herbert Spencer – organistický směr, společnost je analogií biologického organismu s vnitřní diferenciací funkcí, společnost je vyšší stadium vývoje přírody.
Pozitivistické paradigma, pozitivismus: přírodní i společenská skutečnost se zkoumají jedněmi metodami, předmětem vědy pouze fakta zjišťovaná přímou zkušeností
Emile Durkheim- studiem sociálních faktů se sociologie přiblíží přírodním vědám, analýza dělby práce, sebevraždnosti, nábořenství
Tradiční spoločnost
Moderní společnost
mechanická solidarita
organická solidarita
nízce rozvinutá dělba práce
rozvinutá dělba práce
sociální integritu zajišťují silný tlak kolektivního vědomí a existence závazných norem
Sociální integritu zajišťuje vzájemná potřebnost, nebezpečí dezintegrace jedinců, anomie, vyvolává neustálé soutěžení
Karl Marx – vidí v moderním průmyslovém kapitalismu příčinu problémů moderního světa, je sociální kritik, upozorňují na boje mezi sociálními podskupinami. Soustřeďují se na problém odcizení. Lidé si uvědomují svou podstatu pouze ve výrobní činnosti. Místo aby dělníci pracovali pro sebe, pracují, aby zbohatli kapitalisté, kteří kontrolují celý výrobní proces.
Dělníci se odcizují práci:1. kvůli povaze práce – zjednodušená
2. kvůli tomu, že k finálnímu produktu nemají žádný vztah
Max Weber – snaží se porozumět sociální realitě, ovlivněný Marxem
3. Základní paradigmy sociologie
Základní otázka: Jsme výtvory nebo tvůrci společnosti? Dle toho rozlišujeme makro a mikroperspektivu.
Makrospektiva – dívá se na společnost zvenku, konsenzuální teorie a teorie konfliktu odpovídají na otázku „Co drží společnost pohromadě? Jak je možný řád?“ jiným způsobem. Předmětem je struktura společnosti.
Paradigma = společný vzor vědy v určitém období, systém vzor-model-metoda
Konsensuální teorie – soužití lidí ve společnosti je založena na konsensu mezi lidmi, kteří respektují základní principy a normy. Společnost je stabilní, integrovaný a samoregulující se systém. Společenský život závisí na solidaritě, reciprocite a kooperaci. Mají tendenci přetrvávat, uznává legitimní autoritu. Reprezentantem funkcionalismus(podle A.Comta úloha sociologie onovit konsensus ohledně principů v průmyslové spol.). Další směr organistický přístup.
Talcott Parsons – systém má potřeby, které musí být uspokojeny:
adaptace na prostředí (ekon. institutce, které zajišťují přísun zdrojů)
dosahování cílů (politické instituce)
zajišťování vnitřní integrace (právní instituce regulují vztahy)
udržování vzorců jednání(náboženství, rodina, vzdělávací instituce, přenos hodnot kultury).
Podle něj sociologie prování funkcionální analýzu sociálních systémů. Funkcionalismus ale nevysvětlí změnu, konflikt. Ideologicky zneužitelný směr. Kdo nesouhlasí, bude eliminován. Byl teoretik.
Robert King Merton – empirik, zabýval se masovou komunikací a vůdcemi. Definuje dysfunkci – podkopává existující řád věcí. To, co je funkční, může být i dysfunkční. Nesdílí Parsonsův optimismus. Rozlišuje mezi manifestní a lanentní funkcí.
Manifestní funkce – zjevné, zamýšlené a neskrývané stránky našeho jednání.
Latentní funkce – nezamyšlené, nepřiznané a skrývané.
Teorie konfliktu – sociálně-kritická, 60.léta, forma lidského soužití vyhovuje jen části zúčastněných, ostatní jsou donuceni. Analyzuje, jak se obohacuje na úkor ostatních, nestudují funkčnost. Společnost je vnitřně rozdělená, život generuje strukturní konflikty, mocenské nerovnosti, různé zájmy, nátlak,tendence ke změně
Max Weber – legitimace nerovnosti – odvolávání se bohatých na božské právo... 3 druhy panstva:
charizmatické – archaická společnost, věří v mimořádné kvality vůdců
tradiční – věří v posvátnou závaznost ustanovených vztahů mezi rody
legální – moderní společnost, věří v platnost neosobních zákonů (legální ustanovení)
Lewis Coser – rozlišuje realitstický (obě strany vidí řešení jinde, jedna zvítězí) a nerealistický, identifikuje antagonistickou kooperaci – lidé spolupracují, protože očekávají, že z toho budou mít prospěch
Ch.W.Mills – při udržování společnosti vládce umí ostatní tak přesvědčit, že ho budou respektovat, autor sociologické imaginace = snaha jít pod povrch věcí
Mikrospektiva – sociologie každodennosti, jednání jednotlivců jako předmět sociologie.Jak lidé interpretují svět kolem sebe?
Symbolický interakcionalismus – lidé nejednají podle toho, jaký je svět, ale jaké významy přisuzují různým situacím. Realita = sociální konstrukt v průběhu interakce s druhými.
Erving Goffman – Všichni hrajeme jen divadlo
P. Berger – Sociální konstrukce reality – svět je pro nás subjektivním záznamem, interakcí
4. Kultura jako způsob řešení problémů společnosti
Každá kultura má vlastní instituce, nadindividuální a historický rozměr, normy, hodnoty, návod, jak jednat, kulturně regulované jednání nahrazuje pudové jednání. Kultura modifikuje naše biologické potřeby a vytváří nové kulturní potřeby. Je to souhrn specifických vzorců lidského chování, adaptace na prostředí.
Odlišnost od živočišného světa:
schopnost symbolické komunikace
2. schopnost institucionalizovat jednání – ustálené způsoby jednání
schopnost vytvořit organizovaný systém jednání, koordinovat lidské aktivity
Elementy kultury:
1.kognitivní(poznávají) prvky – znalosti, víra
2. normativní elementy – hodnoty a normy regulující lidské jednání, co je dobré a zlé
3. materiální prvky = artefakty – výtvory či produkty lidské činnosti
4. jazyk – vzajemné dorozumívání prostřednictvím naučeného systému symbolů, přenos myšlenek, hodnot
kulturní šok = psychický i sociální otřes při kontaktu jednotlivce sociální skupiny s neznámou kulturou
etnocentrismus – tendence poznávat, hodnotit z perspektivy kultury vlastního společenství, mechanismus sociální integrace, netolerance vůči cizím(=dysfunkce)
umírněný etnocentrismus
agresivní etnocentrismus – ideologicky vyhrocená forma – nacionalismus, rasismus
kulturní relativismus – opak etnocentrismu, snaha porozumět každé kultuře v jejím kontextu
Změny kultury – endogenní (vnitřní) – inovace, objevy, vynálezy uvnitř kultury
- exogenní (vnější) – vyvolané přírodním prostředím, interakcí různých sociokulturních systémů, kontakt s jinou kulturou = kulturní difúze, vliv jedné silnější než vliv druhé = asimilace
Instituce – způsob, jakým se všeobecně něco ve společnosti dělá (získání obč.průkazu...)rutinizované jednání
organizace – lidi, kteří něco dělají nějakým způsobem
potřeby – reálné a fiktivné(důležité pouze v dané společnosti)
jednou z institucí, která prochází proměnou je manželství
Socializace – průběh učení kulturně přijate