Distanční studijní opora

Masarykova univerzita v Brně
Ekonomicko-správní fakulta
Pracovní právo
Distanční studijní opora
Jana Mervartová
Brno 2004


Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie v rámci programu SOCRATES - Grundtvig.
Za obsah produktu odpovídá výlučně autor, produkt nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise
neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem produktu.
This project was realized with financial support of European Union in terms of program SOCRATES - Grundtvig.
Author is exclusively responsible for content of product, product does not represent opinions of European Union
and European Commission is not responsible for any uses of informations, which are content of product.
Recenzoval: JUDr. Jindřiška Šedová, CSc.
Pracovní právo
Vydala Masarykova univerzita v Brně
Ekonomicko-správní fakulta
Vydání první
Brno 2004
© Jana Mervartová, 2004
ISBN 80-210-3383-5
3
Identifikace modulu
Znak
■ KPPRP
Název
■ Pracovní právo
Určení
■ Pro kombinované bakalářské studium a celoživotní vzdělávání.
Garant/autor
■ JUDr. Jana Mervartová
Cíl
Vymezení cíle
Kurz je zaměřen na získání podrobnějších znalostí právního odvětví pracovního práva
České republiky. Navazuje na základní vědomosti, které jste získali v předmětech Základy
práva, Obchodní právo a Správní právo. Volně také navazuje na kurzy Nauka o podniku a
Etika podnikání.
Hlavním cílem kurzu je seznámit Vás se základními instituty pracovního práva a s právní
úpravou pracovněprávních vztahů. Dále Vám bude poskytnut přehled o platných právních
předpisech a naučíte se v něm orientovat, což Vám umožní právní normy číst, vykládat je a
aplikovat na skutečnosti budoucí profese. Navíc si osvojíte přesné právní vyjadřování a
logické myšlení.
Dovednosti a znalosti získané po studiu textů
Předmět má přispět k takovému rozšíření odborných znalostí, abyste uměli právní předpis
správně vyložit a aplikovat jej na případy ve Vaší praxi. Jako ekonomičtí pracovníci po
nastudování textu budete schopni vyřešit některé pracovněprávní problémy a vyhotovit
určité právní písemnosti. Rozšířeným právním vědomím v odvětví pracovního práva budete
moci ovlivnit případný pracovněprávní spor nebo mu i dokonce zabránit.
Časový plán
Časová náročnost
■ prezenční část 8 hodin
■ samostudium 40 hodin
■ POT 2 hodiny
Celkový studijní čas
■ 50 hodin
Harmonogram
■ únor - prezenční část
■ březen - samostudium
■ duben - samostudium
■ květen - samostudium, vypracování POT

4
Způsob studia
Studijní pomůcky
■ povinná literatura:
■ Zákoník práce, úplné znění. Ostrava: Sagit.
■ Pracovněprávní předpisy, úplné znění. Ostrava: Sagit.
■ doporučená literatura:
■ BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. Praha: C. H. Beck, 2001.
■ GALVAS, M. a kol. Pracovní právo. Brno: MU, 2001.
■ RICHTER, J. Pracovní právo. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2002.
■ další zdroje:
■ www.mpsv.cz
■ www.sbirka.cz
■ www.zakony.aktualne.cz
■ program ASPI
Vybavení
■ pro výuku a zvládnutí látky postačuje běžné softwarové vybavení dostupné na ESF
■ PC a Internet
Návod práce se studijními texty
Předkládaný studijní text je rozvržen do deseti kapitol, přičemž každá z nich tvoří logický
celek v návaznosti na strukturu zákoníku práce jako základního pramene pracovního práva.
Po důkladném přečtení jednotlivé kapitoly věnujte pozornost zvýrazněným pojmům.
Stručnou definici pojmu najdete v rejstříku v závěru studijního textu. Při studiu pracujte
s právními předpisy, vyhledejte si v nich příslušné ustanovení zákona a snažte se jej vyložit
pomocí informací získaných z učebního textu. Uvedené příklady Vám poslouží k vyřešení
určitých situací z pracovní praxe a můžete je aplikovat na Vámi řešené příklady v otázkách
kzamyšlení.
Pro bližší poznání jednotlivých právních institutů můžete využívat právní informační
systém ASPI a dále aktualizované právní předpisy, které naleznete na internetových
stránkách, zejména ministerstva práce a sociálních věcí.
Po prostudování kapitoly s využitím všech doporučených pomůcek se pokuste stručně
vyjádřit obsah této kapitoly přibližně se shrnutím autora. Závěrem vyřešte otázky
k zamyšlení, čímž si zpětně ověříte znalost uvedené problematiky. U některých otázek je
nutné, abyste použili prováděcí právní předpisy.
Smyslem teoretické výuky je také její propojení s praxí. Proto si vyberete jedno ze zadaných
témat z POTu a zpracujte je s pomocí publikovaných vzorů v odborné právnické literatuře,
případně vzorů, které používáte v zaměstnání. Vypracovaný elaborát odevzdáte v závěru
výuky lektorovi.
Obsah
Obsah
Stručný obsah
Kapitola 1
Úvod do pracovního práva
Vymezuje pojem, systém, funkce pracovního práva, vyjmenovává jeho mezinárodní a vnitrostátní prameny, uvádí
základní zásady pracovního práva.
Kapitola 2
Pracovněprávní vztahy
Tato kapitola rozděluje subjekty pracovněprávních vztahů s uvedením jejich způsobilostí a kompetencí.
Kapitola 3
Pracovní poměr
Pracovní poměr probíhá od vzniku, změn až po jeho skončení. Kapitola uvádí jednotlivé způsoby těchto fází
včetně souvisejících otázek.
Kapitola 4
Doplňkové pracovněprávní vztahy
Vedle hlavního pracovního poměru existují další možnosti zaměstnávání, a to vedlejší pracovní poměr a dohody
o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Kapitola 5
Pracovní doba a doba odpočinku
V kapitole jsou rozlišeny typy pracovních dob, vymezena práce přesčas a pracovní pohotovost. Dále je pojednáno
o dobách odpočinku, pozornost je zaměřena zejména na dovolenou na zotavenou.
Kapitola 6
Odměňování práce a náhrada mzdy
Kapitola pojednává o mzdových otázkách a náhradách mzdy při překážkách v práci na straně zaměstnance a
na straně zaměstnavatele.
Kapitola 7
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
Zabývá se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jako důležitou povinností každého zaměstnavatele,
současně jsou uvedeny zvláštní pracovní podmínky žen a mladistvých.
Kapitola 8
Pracovněprávní odpovědnost
Kapitola rozlišuje druhy odpovědnosti za škodu zaměstnance i zaměstnavatele včetně náhrad škod a poukazuje
také na bezdůvodné obohacení.
Kapitola 9
Kolektivní pracovní právo
Odborové organizace mají stanovené zákonné postavení při kolektivním vyjednávání, jehož cílem je uzavření
kolektivní smlouvy. Uvedeno je též řešení kolektivních sporů.
Kapitola 10
Právní úprava zaměstnanosti
Zabezpečování práva na zaměstnání vykonávají úřady práce realizací kompetencí svěřených jim zákonem
o zaměstnanosti.
Úplný obsah
1. Úvod do pracovního práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11
1.1 Pojem, systém a funkce pracovního práva 12
1.2 Prameny pracovního práva 13
1.3 Základní zásady pracovního práva 14
1.4 Působnost pracovního práva 15
2. Pracovněprávní vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17
2.1 Subjekty pracovněprávních vztahů 18
2.2 Obsah pracovněprávních vztahů 20
3. Pracovní poměr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23
3.1 Povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů 24
3.2 Vznik pracovního poměru 25
3.3 Změny pracovního poměru 28
3.4 Skončení pracovního poměru 30
4. Doplňkové pracovněprávní vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41
4.1 Souběžný a vedlejší pracovní poměr, vedlejší činnost 42
4.2 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr 43
5. Pracovní doba a doba odpočinku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47
5.1 Pracovní doba, pojem, délka a rozvržení 48
5.2 Pracovní pohotovost, práce přesčas, noční práce 50
5.3 Krátkodobé doby odpočinku 51
5.4 Dovolená na zotavenou 52
6. Odměňování práce a náhrada mzdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .57
6.1 Mzda a plat 58
6.2 Náhrada mzdy při překážkách v práci 61
Překážky v práci na straně zaměstnance 61
Překážky v práci na straně zaměstnavatele 63
7. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .67
7.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) 68
7.2 Pracovní podmínky žen 69
7.3 Pracovní podmínky mladistvých 70
8. Pracovněprávní odpovědnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .73
8.1 Pojem a druhy odpovědnosti za škodu 74
8.2 Odpovědnost zaměstnance za škodu 76
8.3 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu 78
8.4 Odpovědnost za bezdůvodné obohacení 81
Obsah
9. Kolektivní pracovní právo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
9.1 Odborové organizace 84
9.2 Kolektivní vyjednávání 85
10. Právní úprava zaměstnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
10.1 Právo na zaměstnání 90
10.2 Zabezpečování práva na zaměstnání 92
9
Úvod
Úvod
10
Současně platný zákoník práce byl vydán již v roce 1965. Během jeho působení byla vydána řada novel, které
přinášely určité změny. Průlom do jeho koncepce však nastal až po roce 1990 obnovením soukromého podnikání
občanů. Nové pracovněprávní předpisy umožnily přechod od centrálně plánovaného hospodářství až k tržní
ekonomice.
V současné době se připravuje zákoník práce na novou kodifikaci. Ustanovení v něm obsažená by měla odrážet
potřeby řádného fungování podniků a živnostníků při zaměstnávání pracovních sil. Stát by stanovil pouze základní
pravidla chování účastníků pracovněprávních vztahů a minima a maxima nároků ponechal individuálním či
kolektivním smlouvám. Taktéž se jeví vhodné, aby se nový zákoník práce vypořádal s odlišnostmi mezi velikostí
různých zaměstnavatelů.
Omezení smluvní svobody ve prospěch slabší strany smluvního vztahu je charakteristickým rysem pracovního
práva nejen v Evropě. Přesto se však vyskytují názory, že stávající právní úprava neodpovídá společenským
potřebám, což nepřímo nutí nahrazovat pracovněprávní vztahy obchodně-právními vztahy dodavatelsko-
odběratelskými, které se vyznačují větší smluvní volností.
V pracovním právu se realizuje celá řada základních lidských práv, a to převážně sociálních. Je třeba si uvědomit,
že i nejlepší sociální práva zůstanou na papíře bez základních práv politických, a na druhé straně jsou sociální
práva závislá na dosažení společensko-ekonomické úrovně státu.
Vy, jako ekonomičtí pracovníci, nebudete v zaměstnání sice řešit složité právní otázky, kterými se musí zabývat
právníci, povedete ale jednání s jinými podniky, zaměstnanci, občany a státními úředníky. Budete také vyhotovovat
písemnosti právní povahy. Vzhledem k tomu, že budete při výkonu svých odborných činností přicházet do styku
s právními normami, musíte je studovat, řídit se jimi, aplikovat je na různé skutečnosti a na jejich základě vydávat
konkrétní rozhodnutí. Vzhledem k častým změnám v legislativě budete nuceni sledovat úplná znění změněných či
doplněných pracovněprávních předpisů.
Vstupem do Evropské unie budete uplatňovat svobodu volného pohybu pracovníků. Uznáním kvalifikačních
předpokladů můžete být zaměstnáni tam, kde hospodářské podmínky budou pro Vás příznivější.
Ze všeobecné závaznosti zákonnosti vyplývá zásada, že neznalost zákona nikoho neomlouvá. Zákonnost je závislá
na úrovni právního vědomí, které musí být neustále rozvíjeno právní výchovou. Studium pracovního práva by Vás
mohlo přesvědčit o potřebnosti a nutnosti jeho ustanovení, kterými se máte řídit.
Předložený studijní text Vám sice nemůže dát odpovědi na všechny otázky, které se ve Vaší praxi vyskytnou,
pomůže Vám alespoň získat základní orientaci v pracovním právu.
11
1.
■ Pojem, systém a funkce pracovního práva
■ Prameny pracovního práva
■ Základní zásady pracovního práva
■ Působnost pracovního práva
Úvod do pracovního práva
1. Úvod do pracovního práva
12
Cíl kapitoly
Po prostudování této kapitoly byste měli zvládnout zařadit pracovní právo do systému
práva, rozlišit oblasti pracovního práva, vysvětlit funkci pracovního práva, rozčlenit
prameny pracovního práva. Dále byste měli umět charakterizovat proces harmonizace
českého pracovního práva s právem Evropských společenství, diskutovat o základních
zásadách pracovního práva a pochopit působnost zákoníku práce.
Časová zátěž
■ 2 hodiny
Způsob studia
■ Při studiu této kapitoly budete potřebovat §§ 1 - 6 zákoníku práce.
1.1 Pojem, systém a funkce pracovního práva
Pracovní právo je jedním z odvětví českého právního řádu. Upravuje pracovněprávní
vztahy, vznikající mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, jakož i vztahy mezi zaměstnavateli a
odborovými organizacemi.
Pracovní právo neupravuje vztahy týkající se práce, kdy vlastník výrobních prostředků:
■ provozuje svou činnost samostatně, na vlastní náklady a riziko
■ pracuje pouze pro své potěšení (hobby).
Pojem práce Co se týče pojmu práce, jedná se o činnost:
■ výlučně lidskou
■ opakující se (nikoli výsledek činnosti)
■ vykonávanou za účelem dosažení výdělku (mzdy)
■ v níž se projevuje vztah podřízenosti a nadřízenosti (závislá práce), tj. podle pokynů
zaměstnavatele, který vytváří pracovní podmínky, odebírá výsledky práce, nese
hospodářské riziko.
Příklad
Pan Procházka pracuje jako živnostník - zedník, jeho výkon práce se nebude řídit pracovním
právem. Pokud přijme do práce 2 pomocníky, stane se zaměstnavatelem a vztahy mezi nimi se
budou řídit pracovním právem.
Systém Pracovní právo tvoří soubor pracovních norem, které upravují 3 oblasti:
■ individuální pracovní právo - právní normy upravují pracovní poměr zaměstnanců a
vztahy vznikající z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
■ kolektivní pracovní právo - právní vztahy mezi zaměstnavateli a subjekty, které zastupují
kolektivy zaměstnanců (odborové organizace, rady zaměstnanců)
■ právní úprava zaměstnanosti - regulace vztahů, vznikajících při realizaci práva občana
na zaměstnání.
Funkce Pracovní právo se historicky vydělilo z práva občanského a vzniklo z důvodů potřeby
chránit slabší stranu pracovního vztahu, tj. zaměstnance. Jeho funkce je tudíž převážně
ochranná. Vedle této funkce plní funkci organizační, když vytváří podmínky, za nichž se
uskutečňuje pracovní proces, vymezuje míru práce, odměny za práci aj.
Výchovná funkce je dána tím, že pracovní právo ovlivňuje procesy motivace lidí, utváří jejich
právní vědomí a přispívá ke zvýšení kultury práce.
13
1.2 Prameny pracovního práva
Prameny pracovního práva mají dvě formy. Jedná se o :
■ normativní právní akty - ústavní zákony, zákony, nařízení vlády, vyhlášky MPSV ČR
■ normativní smlouvy - mezinárodní smlouvy upravující sociální práva občanů
- kolektivní smlouvy.
Mezinárodní prameny
Smyslem pronikání mezinárodního práva do právních úprav vnitrostátních je upravit
základní sociální práva na širší bázi a právní úpravy unifikovat. Mezinárodní smlouvy (v ČR
ratifikované a vyhlášené) jsou na území ČR obecně závazné a mají přednost před
vnitrostátními zákony.
Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá VS OSN 1948, je nezávazná, není mezinárodní
smlouvou, obsahuje však výčet nejznámějších lidských práv, včetně práv sociálních (čl. 23,
24, 25). Závazné prameny mezinárodního práva (mezinárodní smlouvy) jsou :
1966 - Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
1966 - Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (oba ratifikovány a
uveřejněny pod. č. 120/1976 Sb. z.)
1961 - Evropská sociální charta Rady Evropy (14/2000 Sb. mezinárodních smluv).
MOPK mezinárodním pramenům dále patří úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP, ILO),
která je odbornou organizací systému OSN se sídlem v Ženevě. Členem je každý člen OSN.
Její vrcholný orgán - Mezinárodní konference práce schvaluje:
■ mezinárodní úmluvy (konvence) - závazné pro členské státy
■ doporučení - nezávazná, ale respektovaná.
Mezi významné úmluvy patří:
Úmluva MOP č.29 o nucené nebo povinné práci
87 o právu sdružovat se a odborově se organizovat
100 - zásada stejného odměňování mužů a žen
111 - zákaz diskriminace v zaměstnání a povolání.
Pracovní právo v Evropské unii
Definici pracovního práva EU nepoužívá, hovoří se o "sociální politice", což je širší pojem,
zahrnující jak pracovní právo, tak i další opatření, zaručující nepřímo ochranu
zaměstnanců.
1989 - Sociální charta ES upravuje základní sociální práva v souvislosti se zaměstnáním.
Normy pracovního práva ve formě Směrnic o sbližování právních úprav se staly součástí
komunitárního práva. Hlavního cíle ES v oblasti sociální politiky, tj. zlepšování životní
úrovně a pracovních podmínek zaměstnanců, má být dosaženo harmonizací vnitrostátních
právních úprav.
Nejdůležitější směrnice přijaté v oblasti pracovního práva
Směrnice ESSměrnice Rady ES:
č. 75/117 EEC - uplatňování zásady stejného odměňování mužů a žen
č. 76/207 EEC - realizace zásady rovného zacházení s muži a ženami, pokud jde
o přístup k zaměstnání, odbornou přípravu, služební postup a
pracovní podmínky
č. 77/187 EEC - zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků nebo jejich
částí
č. 80/987 EEC - o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti
zaměstnavatele
1. Úvod do pracovního práva
14
Jedná se o sblížení, které je založeno na stanovení určitých minimálních standardů jako
východiska pro konkrétní úpravu ve vnitrostátních právních řádech. Směrnice jsou
pro členské státy závazné z hlediska cílů, kterých má být dosaženo. Nejsou použitelné
bezprostředně, proto musejí být implementovány do národních právních řádů.
Vnitrostátní prameny
Ústava ČR (zák.1/1993 Sb.) v čl. 10 uvádí, že v ČR ratifikované a vyhlášené mezinárodní
smlouvy o lidských právech a základních svobodách jsou závazné a mají přednost
před vnitrostátními zákony.
Součástí ústavního pořádku je také Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb.), která
v řadě svých článků obsahuje práva a svobody, která jsou důležitá pro postavení
zaměstnanců i odborů v pracovním procesu.
Zákoník práce (zák. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je základní kodex
pracovního práva. Byl mnohokrát novelizován, posledními harmonizačními novelami, zák.
155/2000 Sb. a zák. 46/2004 Sb., se přiblížil právní úpravě ES.
■ Další základní předpisy:
■ zák. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti
■ zák. 2/1991 Sb. o kolektivním vyjednávání
■ zák. 1/1992 Sb. o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku
■ zák. 143/1992 Sb. o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových
organizacích
■ zák. 118/2000 Sb. o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
■ Podzákonné normy:
■ nařízení vlády 108/1994 Sb., kterým se provádí ZP
■ nařízení vlády 303/1995 Sb. o minimální mzdě
■ vyhláška 18/1991 Sb. o jiných úkonech v obecném zájmu
■ Kolektivní smlouvy ( pouze jejich normativní část)
■ Vnitropodnikové normativní akty (pracovní řád, vnitřní mzdový předpis)
■ Nálezy Ústavního soudu ČR.
1.3 Základní zásady pracovního práva
Za základní zásady pracovního práva lze považovat normy upravené v Listině základních
práv a svobod, a dále ve Směrnicích ES a Úmluvách MOP, a v zákoníku práce.
Uvádíme některé z nich :
■ zásada práva na práci a svobodnou volbu povolání (Listina čl. 26/1, 3)
■ zákaz nucené práce ( Listina čl. 9/1, Úmluva MOP č. 29, č. 105).
■ zásada rovného zacházení a zákaz diskriminace ( Listina čl. 3, 4), § 1 odst. 3 - 10 ZP
zakotvuje povinnost zaměstnavat