etologie a welfare prasa

1
Etologie prasat


Domestikace a sociální chování
Předkem dnešních prasat je prase divoké (Sus scrofa). Na základě archeologických vykopávek se předpokládá,
že k domestikaci docházelo před 10 000 lety.
Problémem při výzkumu domestikace byla variabilita druhu, který má až 16 poddruhů.
Při výzkumu chování prasat vědci srovnávali chování prasat domácích s chováním prasat zdivočelých, tj.
původně zdomácnělých prasat, která utekla a dále se rozmnožovala v přírodě.

Prasata jsou sociální zvířata s odlišnými sociálními vazbami, než má skot či ovce a se slabším stádovým
reflexem. Zdomestikovaná prasata vypuštěná do volné přírody vytvářejí stejné sociální skupiny jako prasata
divoká. Typické stádo prasat divokých tvoří příbuzná skupina prasnic se svým potomstvem, zatímco kanci žijí
o samotě nebo v tzv. kančích skupinách. Ve stádu je 2–6 prasnic s potomstvem.
Vztahy v rámci skupiny jsou dlouhodobé. Bývají vytvořeny v dospělosti nebo v období dospívání. Skupina
prasnic má poměrně stabilní hierarchii. Stabilita skupiny a mírnější souboje jsou podmíněny podřízeným a
únikovým chováním submisivních jedinců ve skupině. Divoká a zdivočelá prasata nebrání určitá vytyčená
teritoria před vetřelci vlastního druhu. V rámci teritoria se dokáží do určité míry uskrovnit, avšak jednotlivé
skupiny jsou věrné svému teritoriu. Podle jednotlivých studií může mít velikost teritoria jedné skupiny rozsah
od 100 do 2500 hektarů. Potravní možnosti teritoria určuje jeho velikost: čím je teritorium chudší na zdroje
potravy, tím musí být větší.

Signály a komunikace
Nejdůležitějším smyslem při společné komunikaci je čich. Chemické signály jsou používané při vzájemném
rozlišení jedinců a předpokládá se, že u prasat existuje celá řada pachů signalizujících speciální informace.
Například byl zjištěn a izolován speciální pach signalizující podřízenost.
Zrak má při komunikaci prasat menší význam. I když mají prasata oči zakryté, dokáží velmi dobře
komunikovat. V případě ztráty čichu jsou však od skupiny okamžitě izolována. Oproti tomu existují určité
vizuální komunikační signály, které prasata používají: například postavení uší, ocasu a poloha těla. Sklopení
uší signalizuje strach, nahrbení agresivitu a hrozbu útoku, vzpřímení a natažení ocasu signalizuje pro skupinu
nebezpečí zvenku, odvrácení hlavy podřízenost. Mimo uvedené signály prasata často komunikují
prostřednictvím bohaté škály akustických zvuků, jako jsou například varovné signály, chrochtání při setkání,
vokalizace matky při kojení, kvičení selat při soubojích během sání mléka.


Krmení a získávání potravy, biorytmus prasat
Prasata jsou všežravci schopní přizpůsobit svoji výživu široké škále krmiv. U divoce žijících zvířat jsou
základem jejich potravy rostliny a potrava rostlinného původu jako kořeny, plody, bobule, listy apod.
Živočišná potrava, např. malí hlodavci, žáby, červi, larvy, tvoří jen část krmné dávky. V Austrálii a na Novém
Zélandu jsou divoká prasata považována za škodnou, protože napadají stáda ovcí a zabíjejí mladá jehňata.
Rypák prasat je velmi dobře adaptovaný nástroj na rytí, zvedání těžkých předmětů a u kanců vyzbrojený kly na
útok a obranu. Konec rypáku je u prasat velmi citlivý a dobře inervovaný. Prasata jsou schopna se pást i
olupovat kůru stromů. Rytí je považováno za jednu z nejsilnějších potřeb, resp. projevů chování prasat. Pokud
nemají jinou možnost, ryjí i do betonu. U prasat, která mají do rypáku zavedený kovový prstenec, lze
pozorovat známky frustrace.
Prasata jsou denní zvířata, ale jsou schopna velmi lehce změnit denní biorytmus na noční.
Volně žijící divoká prasata jsou noční zvířata, hlavně v regionech, kde jsou na ně pořádány hony. V chovech je
největší aktivita prasat zaznamenána v době krmení. Denní režim v chovech tvoří nejčastěji dvě období
aktivity – raní a večerní krmení přerušené odpočinkem. Ve volných chovech ovlivňuje aktivitu prasat roční
2
období a venkovní teplota. Při vysokých denních teplotách prasata odpočívají a během noci vyhledávají
potravu a vykonávají další aktivity.
Prasata mají velmi málo vyvinuté potní žlázy, proto k termoregulačnímu chování patří válení – ochlazování se
v bahně, ležení na betonu při vysokých venkovních teplotách, anebo zahrabávání se do podestýlky při
chladném počasí. Pokud mají možnost, využívají již při teplotě nad 20 °C možnosti ochlazovat se v bahně.
Nejdříve přeryjí bahno rypákem, následně se v bahně vyválejí a leží v něm. Suché bahno si oškrábou otíráním
o stěny či kmeny stromů. Mají-li divoká prasata a prasata ve volných chovech k dispozici podestýlku, budují si
ležení či hnízda, ve kterých odpočívá a spí i celá skupina.

Pohlavní chování a kopulace
Domácí prasata pohlavně dospívají dříve než prasata divoká, již ve věku 7 měsíců. V Evropě vrcholí pohlavní
chování prasat na podzim, i když k rozmnožování dochází kdykoliv během roku. Při dostatku pot