Růst a vývin prasat

KCHPD -Praha Růst a vývin prasat Růst je jedním ze základních procesů charakterizujících živou hmotu a odlišující ji od hmoty neživé. Jde o nejvýraznější projev života organizmů, jejich schopnosti vytvářet z neživých produktů výměnou látkovou živou hmotu. RŮST - kvantitativní = směřující ke zvětšování objemu masy, resp.zvětšování
hmotnosti a rozměrů orgánů a stavebních tkání (svalů, kostí,
apod.) na podkladě zvětšování obsahu proteinů, minerálních
složek a vody, jejichž změny lze v praxi charakterizovat
kvantitativními znaky. Nelze však každé zvětšování objemu,
jakým může být ukládání zásobních látek, především tuku,
nebo hromadění produktů vylučování atd., považovat za
skutečný růst. Je nedílnou součástí ontogeneze, tedy vývoje jedince,
mající stránku: - kvalitativní = projevující se v diferenciaci, tedy ve funkční odlišnosti buněk, tkání
a orgánů, spočívající v transformaci mateřské buňky do různých
druhů buněk dceřiných (mozkových, ledvinových, jaterních, apod.),
přičemž je tento proces ireverzibilní. Mapování změn tělesné
stavby a tvaru orgánů až do jejich plného a dokonalého funkčního
stavu vyžaduje složitou přístrojovou techniku. Vztah mezi růstem a vývinem = je charakterizován jako projev střídání období s převažujícím intenzívním růstem a nižší diferenciací a obdobím se sníženou růstovou intenzitou a vysokou růstovou diferenciací. Růst se uskutečňuje jako sled kvantitativních a kvalitativních změn závislých na faktorech:
genetických ( polygeny ),
prostřeďových ( výživa, krmení, ošetřování, apod. ). Růst a tělesný vývin:
jedná se o vlastnost středně dědivou,
plně definovat růst je obtížné,
růst organizmu jako celku a jeho jednotlivých částí je
heterogenní ( růstová alometrie ). Teorii heterogenního růstu (růstové alometrie je možno chápat tak, že vývojové změny jsou u prasete způsobeny:
vzestupnou vlnou od hlavové části po hřbetní linii ve směru
proximální oblasti kýty (kraniokaudální gradient),
dostředivou vlnou růstu od distálních úseků končetin k proximální
oblasti.
Existují meziplemenné a mezipohlavní rozdíly. Změny proporcí těla prasete v průběhu postnatálního vývoje - při narození (a), v dospělosti (b) Členění růstu Celkové členění růstu je možno vyjádřit jako stádium a fáze: Prenatální = je vymezena od oplození do narození mláděte:
rýhování oplozeného vajíčka = oplození vajíčka, rýhování, blastocysta,
embryonální fáze = nidace, formování embrya, růst placenty,
- fetální fáze = tvorba plodu, porod. Postnatální = stádium od narození do nezávislosti na mateřské
výživě (narození, mléčná výživa):
- výživy pevnou stravou = přechod na pevnou stravu a nezávislost na
matce,
- pohlavního dospívání = puberta, způsobilost k plemenitbě,
- dospělosti = věk jedince při dokončení růstu, tučnění. Každá část těla, orgán, tkáň, se ve zcela určité fázi vyznačují odlišnou intenzitou růstu, dochází v průběhu růstu k jejich kvantitativním změnám. V důsledku toho dochází i ke změně jejich vzájemného relativního poměru a změny kvantitativní povahy nabývají charakteru vývojového. Růst a vývin tkání trupu V průběhu ontogeneze dochází k četným změnám na úrovni:
molekulární,
buněčné,
orgánové,
fyziologické. Tyto změny jsou výrazem:
- stupně integrace genotypu a podmínek prostředí,
- metabolických procesů v organismu, které se projevují u:
= chovných zvířat užitkovostí,
= jatečných zvířat růstem orgánů a tkání, resp. tělesných komponentů :
- kostí,
- svalstva,
- tuku,
- ostatních = kůže, vnitřnosti, žlázy, apod., jež tvoří
tělesnou hmotu, kterou dělíme sumárně na:
- bílkoviny,
- tuk,
- popel,
- vodu. Pokud jde o: - vývojové změny růstu prasat, probíhají ve dvou vlnách, a to:
- primární = probíhající z kraniální oblasti dolů do obličejové části hlavy a dozadu
do bederní krajiny,
- sekundární = vycházející z dolní části končetin metakarpu a metatarzu dolů
k prstům a směrem vzhůru podél končetin a trupu do krajiny bederní,
která je nejpozději se utvářející částí těla. - rytmičnost a cykličnost růstu probíhá v pravidelných rytmech elevace
a deprese, a je dána přibližně:
8 denním rytmem ( 4 dny elevace, 4 dny deprese ),
- 2 denním rytmem ( uvnitř 4 denní elevace je ještě 2denní rytmus – 1 den elevace a 1
den deprese a opačně) - intenzitu růstu jednotlivých tkání u prasat, platí že:
kostra má nejnižší intenzitu růstu, nejnižší z kostry pak lebka,
svaly obecně vykazují největší růst, nejvyšší intenzitu má svalstvo beder a pánve,
nejnižší pak krku a hrudi. Svalstvo horních částí končetin roste rychleji než
spodních částí, tuková tkáň má poměrně vysokou intenzitu růstu po narození do
4. týdne, kdy klesá a opět stoupá po 16. týdnu věku. Období elevace lze považovat za období intenzivního růstu provázené kvantitativními změnami, období deprese pak za formování, resp. za období vývinu, vyznačující se změnami kvalitativními. Tato zákonitost rytmičnosti, projevující se v optimálních podmínkách je viditelným projevem životních dějů zajišťujících:
nepřepínání organismu v určitém směru a výkonu,
harmonický průběh růstových a vývojových pochodů. Obecně lze konstatovat ve vztahu ke složení těla prasete:
- sele se rodí s velmi malým množstvím tuku a přírůstek tuku je ze
začátku velmi rychlý,
- následný obsah lipidů je v kladném vztahu k živé hmotnosti,
- množství proteinů v těle je mnohem stálejší než množství lipidů,
- poměr voda : proteiny se zmenšuje s rostoucí živou hmotností,
- obsah živin v krmivu ovlivňuje poměr lipidy : proteiny. Růst tělesných komponent (Y) s ohledem na porážkovou hmotnost ( X) a pohlaví
dle Y = aXb
kanci prasnice kastráti
Y b a b a b a
Množství proteinů 0.963 0.193 0.927 0.210 0.850 0.281
Množství vody 0.862 0.928 0.830 1.01 0.778 1.241
Množství lipidů 1.52 0.020 1.63 0.016 1.67 0.013
Množství popela 0.923 0.049 0.923 0.046 0.896 0.053 Nerovnováha lipidů a proteinů v těle zvířat:
existuje při narození,
dorovná se během 1 měsíce,
znovu se objevuje po odstavu,
poměr lipidy : proteiny klesá až na 0.4,
poměr lipidy : proteiny = 1 při krmení ad-libitum v 80 kg,
poměr lipidy : proteiny = 0,8 a méně při omezeném krmení po celý výkrm,
tendence ke vzrůstající tučnosti spolu s tělesnou hmotností je silně
ovlivňován = výživou,
= pohlavím,
= genotypem. Poměr tělesných proteinů : lipidům s ohledem na hmotnost
Hmotnost Proteiny Lipidy
20 kg 16.6 % 10.7 %
  70 kg 16,0 % 22.9 % Růst jatečných půlek a jejich chemické složení ve vztahu k hmotnosti před porážkou prasat krmených ad libitum:
mezi 20 a 200 kg živé váhy tučné partie a tuk rostou relativně rychleji
než tělo jako celek,
tento efekt je silnější u kastrátů než u kanců a u prasnic je uprostřed,
je přímá úměra mezi obsahem vody a proteinů,
je nepřímá úměra mezi obsahem vody a lipidů. Minerální složení těla prasat je relativně stálé, možná proto, že obsah minerálií v krmivu normálně není limitujícím faktorem ovlivňujícím růst vykrmovaných prasat. Stálost minerálního složení je podkladem pro porovnávání ostatních komponent růstu., jako proteinů, lipidů, apod.
Minerální složení těla prasat (g/kg netučné tkáně)
Ca = 12.0P = 7.0
K = 2.8 Na = 1.5
Mg = 0.45 Fe = 0.09
Zn = 0.03 Cu = 0.003 1.Růst a vývin kostry Kostra jatečných prasat, má funkci - mechanickou,
- opornou. Skládá se z typů kostí - krátkých,
- dlouhých,
- plochých. Složky materiálu kostní tkáně:
- osteocyty = oválné buňky produkující látky nezbytné pro stavbu
mezibuněčné hmoty (matrix), které nejsou schopny dělení,
nacházející se v komůrkách matrix,
- osteoklast = buňky rozrušující matrix kosti,
- matrix = tvořící podstatnou složku kostí, jejíž součásti jsou:
- organický materiál = představující 30-40% sušiny, nejdůležitější složky:
- kolagen (ossein),
- nekolagenní bílkoviny, obsahující vysoký podíl kyselých
aminokyselin, ionty vápníku a fosfátové skupiny,
- mukopolysacharidy,
- anorganické látky = představující 60-70% sušiny, nejdůležitější složky:
- hydroxiapatit [Ca(OH)2 . 3Ca3(PO4)2],
- minerální soli, ukládané na povrchu svazečků kolagenních vláken . Kompaktní kost Okostice
(Periost) Minerální krystaly Kolagenová
vlákna Lakuna s kostní buňkou (osteoblast) Haversův systém Haversův kanálek s krevními cévami Výsledkem interakce stavební aktivity osteocytů a resorbční činnosti osteoklastů v průběhu růstu je změna tvaru kosti. Oba tyto protichůdné procesy jsou v rovnováze v dospělosti. Materiál kosti je uspořádán do základní stavební jednotky – osteonu, jež se
skládá z:
- Haversova kanálku = představující střed, obsahující cévy a nervy,
- 6 - 18 kruhových lamel = obsahující koncentricky rozmístěné osteocyty. V prostorách mezi jednotlivými osteony jsou lamely vmezeřené, při povrchu a obvodu kosti pak lamely plášťové. Ty, představující povrch kosti, jsou kryty okosticí (periost), obsahující cévy a nervy, které do kosti vstupují Volkmannovými kanálky. Vnitřní dutiny (dlouhých kostí) vystýlá blána endosteum, mající vrstvu:
zevní tuhou = obsahuje cévy a kolagenní vlákna,
střední elastickou,
vnitřní (kambiální) = je zdrojem vzniku osteoblastů. Vývoj kostí, jehož základem jsou buňky mezenchymu, se uskutečňuje
osifikací: 1. primární = tedy tvorbou kostní tkáně na chrupavkovém podkladu. Jde o
dvojí typ osifikace, a to : A) chondrogenní = představující proces postupné náhrady chrupavkového modelu
kostní tkání. Je nejčastěji demonstrována na dlouhých kostech, které se skládají
z trubicové diafýzy a epifýz. V procesech diferenciace kostní tkáně a růstu
kostí rozlišujeme dále osifikaci: enchondrální = odpovídající za růst délkových rozměrů kostí, kdy zahájení
osifikace dochází zhruba uprostřed diafýzy, v oblastech epifýz jsou
proliferizující zóny dělících se chondroblastů. Tato chrupavčitá zóna na
rozhraní osifikované diafýzy a epifýzy je charakteristická zastoupením
kyselých mukopolysacharidů v matrix, postupně se zmenšuje a po
ukončení délkového růstu podléhá resorpci a osifikaci. V podstatě
odpovídá za růst kosti do délky. Čím blíže k osifikujícímu středu kosti, tím:
- vyšší destrukce chrupavky, charakteristická výskytem chondroklastů,
které rozrušují chrupavkovou matrix,
- vyšší prolínání cév a pojiva z okostice,
- vyšší hypertrofie chondrocytů s intenzivní inkorporací sulfátů. Prostorová stavba trámců spongiózní kosti perichondrální = odpovídající za růst tloušťkových rozměrů kostí uskutečňující
se činností osteoblastů v  kambiální vrstvě okostice s výsledkem tvorby lamel
kolem tenkého pláště diafýzy. Protože k osifikaci dochází na preexistujícím
vazivovém podkadu, matrix lamel uzavírá početná kolagenní vlákna a paralelně
s procesem zvětšování tloušťky kosti dochází v důsledku resorpční činnosti
osteoklastů k odbourávání vnitřních vrstev kosti a rozšíření centrální dutiny
vyplněné kostní dření. epifyzární = projevující se v počátku kalcifikací chrupavky v centrální oblasti
hlavice kosti, tzv. osifikačním jádrem, ke kterému pronikají pupeny krevních
cév a pojivo progenitorních buněk z nichž se diferencují osteoblasty a
osteoklasty. Protože hlavice kosti nemá centrální dutinu, jejich výsledkem je
tvorba spongiozní struktury kostní tkáně (trámce) uspořádané k odolnosti
působení tlaku. B) desmogenní = proces přímé impregnace vazivového podkladu anorganickou
složkou, kdy mezenchymatické buňky se uspořádají do dvou vrstev a
některé z nich jsou diferencovány na osteoblasty pronikající mezi zmíněné
vrstvy. Jejich činností vznikají kolagenní vlákna, která jsou impregnována
anorganickým materiálem. 2. sekundární = jejíž úlohou je v procesu vývoje a růstu, zpevnění kostí. Její
podstatou je postupné vmezeřování nových haversových