Růst a vývin prasat

tupu inkorporace aminokyselin v buněčných proteinech a jejich
pokles v krevní plazmě,
- stimulaci syntézy bílkovin,
- mobilizaci energetických zdrojů, spolupůsobením v energetickém
režimu organismu, metabolismu tuků a glycidů, 2. Soustava vnitřní sekrece V biosyntetických procesech vývoje a růstu organismu jsou velmi
významné produkty: adenohypofýzy = místa tvorby a produkce růstového hormonu STH,
mající anabolický efekt, účastnící se v organizmu na: - redukci konverze glukózy na mastné kyseliny,
- podpoře lipolýzy v tukových buňkách za vzestupu lipidů v krevní plazmě,
které se tak stávají zdrojem snadno zužitkovatelné energie,
- podpoře růstu kosterního svalstva, dokonce až na úkor akumulace bílkovin
v buňkách vnitřních orgánů,
- podpoře růstu chrupavčité a kostní tkáně a osifikaci rozhraní epifýzy a diafýzy
dlouhých kostí. - potlačování hladiny cukru v krvi, a glukoneogeneze ( tvorba glukózy z
aminokyselin a mastných kyselin,
podporuje využití glukózy v procesu syntézy tuků,
zvyšuje podíl glukózy při výdeji energie ( šetří se bílkoviny a tukové rezervy ),
anabolický účinek inzulínu v procesech syntézy bílkovin:
přímý,
nepřímý - prostřednictvím stimulace STH a mobilizací energetických
zdrojů (tendence k ukládání tuku bývá provázena zvýšenou
sekrecí inzulínu a naopak sníženou produkcí STH). pankreatu = endokrinní funkce je sekrece inzulínu jehož charakteristickým účinkem je: - zvyšování tkáňových oxidací,
- vzestup metabolického obratu glycidů, lipidů a bílkovin,
- zvýšení štěpení jaderného glykogenu a utilizaci glukózy, lipidů,
- urychlení katabolismus proteinů. - mobilizující tkáňové proteiny zejména kosterního svalstva,
- stimulující glukoneogenezi,
- inhibující syntézu mastných kyselin z glukózy,
- způsobující negativní bilanci dusíku při hyperfunkci glukokortikoidů. = samčí pohlavní hormon testosteron, působící ve směru:
- celkového anabolického účinku, podněcující růst,
= samičí pohlavní hormony estrogeny, působící ve směru:
- zvýšení syntézy proteinů především v cílových tkáních. štítné žlázy = jejíž funkcí v endokrinním systému je sekrece tyroxinu, jež
způsobuje v organismu: nadledvinek = produkující glukokortikoidy: pohlavních gonád = 3. Plemenná příslušnost, hybridizace Jsou limitujícím faktorem: - tělesné stavby ,
- intenzity růstu v různých vývojových fázích zvířete.
V rámci každého plemene existuje totiž, a to i nezávisle na užitkovém směru, několik biotypů zvířat, projevujících se specificky v: - typu tělesné stavby,
- ve variabilitě výkrmových schopností. Při využití všech poznatků (zákonitosti vztahu jednotlivých tělesných měr k následné
produkční užitkovosti) je nutné mít na zřeteli, že výsledky jsou determinovány
- vlivem prostředí,
- vyhraněností užitkových typů v rámci plemene,
což ztěžuje možnou předpověď užitkovosti pro daný chov. 4. Pohlaví V průměru jsou nejvyšší hodnoty růstu vyjádřeny denním přírůstkem u kanečků, potom u kastrátů (vepři, nunvy) a nakonec u prasniček. Výkrmnost, tedy růst ovlivňuje věk při kastraci, ve vztahu k  nekastrovaným zvířatům však nemusí být vždy horší. U moderních genotypů prasat díky vysoké počáteční intenzitě růstu je ekonomický výkrm do nižších porážkových hmotností. Tvorba svaloviny / vliv pohlaví kanečci prasničky vepříci B. Vnější faktory ovlivňující růst:
Mezi vnější faktory ovlivňující růst prasat patří především zootechnická opatření směřující k využití maximální růstové potence prasat a k jejich uniformitě, tedy sledování jejich věku k hmotnosti, selekce, jejich výživa a krmení, systém ustájení a zdravotní stav. 1. Věk a hmotnost prasat lze v zootechnické práci využít pro:
- hodnocení intenzity růstu jednotlivých kategorií prasat,
vytváření požadované vyrovnanosti, tedy uniformity prasat,
optimalizaci techniky a technologie ustájení a výživy prasat,
cykličnosti a rytmičnosti výroby masa a tedy k ekonomice celkové produkce
chovu. Ze zootechnického hlediska je důležité znát růst svalstva ve vztahu k ostatním složkám těla, tedy k podílu kostí a tuku.
Ze zákonitostí alometrického růstu vyplývá, že v průběhu postnatálního vývoje rostou tyto 3 soustavy s rozdílnou intenzitou. Vliv věku a hmotnosti se zintenzivňuje cca v  90 kg živé hmotnosti kdy prasata již začínají mít:
nižší intenzitu relativního růstu svalstva,
počátek stoupající tvorby tuku,
vykazují cca = 85% celkového obsahu svalstva,
= 66% tuku ve vztahu k 115 kg živé hmotnosti,
koeficienty růstu = masa 1,04 s kraniokaudálním a
distoproximálním gradientem odvislým více či méně od plemen
= kostí 0,75,
= tuku 1,20. Vysoký tlak na dosažení užitkovosti zapříčiňuje, že efekt selekce
- nemusí být provázen odpovídající redukcí celkového tuku,
- se promítá v opožďování adipogeneze a akumulaci rezerv,
- se promítá do zhoršené kvality masa,
- s ohledem na čas a zastoupení komponentů maso:kosti:tuk je málo výrazný
u plemen a kříženců, avšak variabilita poměru těchto složek je značná a je
zdrojem pro další moderní selekční postupy. Vzhledem k tomu, že produkční vlastnosti vykazují střední až vysokou heritabilitu, lze toho poměrně účinně využívat ve vztahu k produkci moderních genotypů prasat vyznačujících se vysokou růstovou intenzitou a zmasilostí s minimálním podílem tuku Výživa a krmení je považována za nejdůležitější činitel ovlivňující růst a tedy i rentabilitu výroby vepřového masa. Ta je ekonomická pouze při intenzívní výživě zvířat, která umožňuje optimální využití počáteční růstové kapacity zvířat. 2. Selekce 3. Vliv výživy Výkrm prasat do různých hmotností musí racionálně využívat obecné zákonitosti vývoje tkání, orgánů a masných partií během života a schopnost zvířete využívat živiny navrhovaných krmných dávek. Jejich sestavení a optimalizace se provádí na podkladě živinových hodnot, které uvádějí normy. Ty se průběžně korigují s ohledem na genetický progres v chovu prasat. Platí, že se zvyšujícím se věkem a živou hmotností se zvyšuje potřeba živin na jeden kilogram přírůstku v důsledku intenzivnější tvorby tuku.
Tvorbu tuku je možno ovlivňovat přívodem energie v krmivu, v různých obměnách
(různé typy restrikcí). Výše energie, bez ohledu na genotyp, ovlivňuje využití ostatních složek KD, hlavně bílkovin, jejichž vliv je v tomto ohledu méně významný a zvyšování jejich příjmu ovlivňuje přírůstky hmotnosti pouze při současném zvýšení energetické složky krmné dávky. Hodnocení růstu Podkladem pro používání jednotlivých metod hodnocení růstu je zjišťování jednoho nebo více znaků na zvířeti, v pravidelných či nepravidelných časových intervalech, s ohledem na délku sledované růstové fáze a věku (size-age data). Z těchto znaků je nejvýraznějším kriteriem hodnocení růstu hmotnost.
Rovněž měření zvířat je důležité při hodnocení exteriéru( indexy), tělesné míry však kvantifikují délkové rozměry, nikoliv změny hmotnosti. Dle charakteru výchozích údajů lze size-age data rozdělit na typ: - statický = jde pouze o jedno pozorování jedné či více proměnných u skupiny
jedinců téhož věku ( hodnocení utváření, h2), - průřezový = jde o jedno měření namátkově vybraných zvířat bez ohledu na
jejich věk, který pro každé zvíře je znám ( průměrná růstová křivka), - longitudinální = poskytuje informaci jak statických, tak průřezových dat, kdy
každé zvířete má s ohledem na čas k dispozici kompletní sérii
měření ( proměnlivost růstu), - smíšený průřezový - případ jednorázového odsledování znaku či znaků zvířat
neznámého původu a věku ( odchyt, naskladnění výkrmu při
otevřeném obratu stáda), - smíšený longitudinální = všechna zvířata nemají veškeré údaje z hlediska
stejného věku, mají tedy longitudinální a průřezová data. K vyjádření a hodnocení růstu při jeho studiu možno použít metod:
matematicko-statistických,
grafických. Matematicko-statistické metody Jejich principem je základní společný rys všech teorií růstu, tedy že růst je přírůstkem organické hmoty, který lze vyjádřit buď absolutně, nebo relativně.
Účelem těchto metod je postihnout absolutní nebo
relativní míru intenzity růstu buď celého
organizmu,nebo jeho jednotlivých částí:
a) nezávisle na sobě,
b) ve vzájemné závislosti.
ad a) Nejčastější vyjádření rychlosti růstu = růstové křivky W2 – W1 W1 - hmotnost na počátku období,
- absolutního = ----------- W2 - hmotnost na konci období,
t2 - t1 t1 - věk na začátku období, t2 - věk na konci období.
W2 – W1 W2 – W1
- relativního = ------------ x 100, nebo -------------------
W1 (W1 + W2) . 0,5 Výše hodnot absolutního či relativního růstu závisí však na okolnosti, zda-li byl zjišťován ve fázi:
- autoakcelerační = období intenzivního růstu,
- autoretardační = období poklesu a doznívání intenzity růstu. Pro obě fáze byly konstruovány rovnice a odvozeny tzv. růstové konstanty, vyjadřující relativní míru růstu pro příslušný časový úsek: dH/dt
- autoakcelerační fázi k = ------------ ,
H H - hmotnost v čase t,
A - hmotnost v čase 0.
dH/dt dH -
- autoretardační fázi k = ------------. dt -
A - H ad b) Vedle metod sledujících intenzitu růstu bez vzájemné
závislosti na sobě existují metody sledující tzv. korelační růst Jde o: - matematickou interpretaci vzájemných vztahů mezi
částmi těla a těla jako celku,
- zachycení nerovnoměrnosti vývinu jednotlivých částí
těla (alometrie). Základní vzorec alometrie je: y = b . xk
kde y - hmotnost (rozměr) části,
x - hmotnost ( rozměr) celku,
b - iniciální růstový index ( poměr relativní rychlosti růstu zkoumaného orgánu a celého organizmu - y/x ),
k - růstová konstanta. Z uvedeného vzorce lze logaritmicky odvodit tzv. alometrickou růstovou konstantu
k = (log y – log b) / log x,
vyjadřující vztah růstu sledovaných částí těla vůči velikosti těla celého. Z hlediska její velikosti nastávají 3 případy:
- izometrie - k = 1, obě části rostou stejně,
negativní alometrii - k  1 , část má vůči celku menší intenzitu růstu,
pozitivní alometrii - k  1 , část má vůči celku větší intenzitu růstu. Jedná se o grafické znázornění absolutních či relativních hodnot zjištěných měřením nebo vážením. Grafické metody Průběh růstu lze vyjádřit:
růstovou křivkou = tedy spojnicí bodů vyjadřujících kumulované zvýšení
měřené jednotky v závislosti na čase. Získá se vynášením podkladových
hodnot, které se zjišťují sledováním živé hmotnosti nebo tělesných měr v
pravidelných intervalech do soustavy pravoúhlých souřadnic. Počátek
křivky je pomalý, pak prudce stoupá do bodu inflexe. Za ním má křivka již
sestupnou tendenci. Průběh růstu se tak dělí na fázi:
- autoakcelerační,
- autoretardační. Stanovení inflexního bodu růstové křivky je velmi dobře použitelné jako kriterium ranosti a může z něj být velmi dobře odvozena např. optimální porážková hmotnost, pomocí: Růstová křivka živé hmotnosti ( I bod inflexe) Křivka průměrných denních přírůstků Křivka relativního růstu křivka denních přírůstků za akumulované časové intervaly = vzniká na
podkladě stanovených přírůstků na čase vždy od počátku prvního zjištění, - křivka průměrných denních přírůstků = vzniká spojením průsečíků hodnot
denních přírůstků a odpovídajícího času v pravoúhlé soustavě souřadnic. Křivka
vyjadřuje absolutní rychlost růstu v průběhu sledovaného období, - křivka relativního růstu = spojuje průsečíky hodnot relativních přírůstků
v závislosti na čase, - exterierový profil = slouží k vystižení změn v utváření těla mezi skupinami. Z dalších, velmi důležitých hodnocení používaných v chovu prasat je kombinace:
grafických metod s matematicko-statistickými hodnoceními,
grafických metod s některými z matematickými metodami
umožňující vyjádřit biologickou podstatu růstu v co nejobecnější
rovnici umožňující předpověď rozměrů v různém věku ( hmotnosti ) u
různých kategorií. Důležité je upozornit na kombinační závislostí věk, hmotnost,
konverze a denní příjem krmiva vyjádřené:
- v co nejkratších časových údobích ( týden ) – lze tak odhalit několik
akceleračních a depresivních vln za dané období,
po polynomické úpravě dochází k eliminaci plus a minus variant průběhu
růstové křivky. Exterriérový profil