Růst a vývin prasat

osteonů
jako výsledek působení osteoklastů, rozrušujících primární kost
s následnou invazí cév s mladým vazivem a synteticky aktivními
osteoblasty. Faktory ovlivňující růst a vývin kostry Průběh normálního růstu a vývinu kostí závisí od jejich osifikace. Ta je determinována mnoha faktory, z nichž nejdůležitější jsou: = projevující se v genetických defektech či podmíněných
odchylkách růstu kostry, mezi něž u prasat možno uvést:
- osteochondrózu - porucha růstu epifyzární destičky dlouhých kostí a
degenerace obratlových disků, projevující se syndromem slabosti
končetin (SSK),
- variabilitou počtu žeber a hrudních (13-17), resp. pánevních (5-7)
obratlů, kterou možno ovlivňovat selekcí. = STH - při nedostatku je porucha enchondrální osifikace,
= TSH - růst kostry,
= parathormon - při nadbytku vyvolává dekalcifikaci kostí,
= pohlavní hormony - v období dospívání přispívají k osifikaci
epifyzární chrupavkové zóny. = které se u prasat projevuje minimálně, nicméně je možno brát v úvahu
vliv: - restrikce krmiva - drastická a dlouhodobá způsobuje redukci
délkových rozměrů kostí a změny v periostální osifikaci,
- vitaminu D - zvyšuje retenci Ca a P, jeho nedostatek způsobuje
poruchy kalcifikace a rachitis,
- vitaminu A - jeho nadbytek způsobuje změkčování kostí a
degenerativní procesy v chrupavkách.
1. genetické
2. hormonální 3. výživy Růst kostry prasat v postnatálním období vykazuje vzhledem k živé hmotnosti:
slabou negativně alometrickou tendenci (k=0,92) cca do 70 kg, při vyšších
hmotnostech se hodnota koeficientu snižuje,
snižování procentuálního zastoupení kostry v těle , kdy cca ve 25 kg činí
podíl kostry 13,2 %, cca ve 110 kg již 9,2%,
zvětšování tloušťkových rozměrů kostí na úkor délkových, a to v rozmezí
20 - 65 kg,
s ohledem na intenzivní selekci na vysoký podíl svaloviny opožďování
dospělosti. 2. Růst a vývin svalstva Základem produkce libového masa je růst a vývin kosterního svalstva. Svalová tkáň se vyvíjí z mezodermu. Vývojová řada ke svalovému vláknu pak obsahuje následující buněčné typy:
mezenchymální buňky,
presumptivní myoblasty,
postmitotické myoblasty = v nichž po kvantální mitóze dochází k syntéze
specifických svalových bílkovin a které se již dále nedělí a vzájemně splývají v
myotuby = charakteristické centrální polohou jader a periferním
žíháním,
- svalová vlákna, představující:
- syncysium (splynutí jednojaderných buněk), procházející svalem o různém
průměru, který se s věkem zvyšuje,
- základní jednotkou svalové tkáně, mající jádra pod membránou
(sarkolemou), obklopenou jemnou pojivovou pochvou
(endomysiem), a jež se sdružují v snopec vláken obklopený
pojivovou pochvou (perimysium) a dále do většího počtu
snopců vláken, majících na svém povrchu společnou pojivovou
pochvu (epimysium), která je totožná s povrchovým obalem svalu. Do svalu, který je s kostí spojen prostřednictvím šlach, v tzv.  neurovaskulárním hilu vstupují cévy a nervy, které se v jednotlivých typech pochev větví a pronikají do endomysia jednotlivých vláken. Hlavní složkou svalových vláken jsou:
- myofibrily = kontraktilní elementy charakteristické příčným pruhováním, působeno
střídáním izotropní (jednolomné) a anizotropní (dvojlomné) hmoty,
skládající se z : - myozinových - tlustých,
- aktinových - tenkých s tropomyozinem filamentů. Z a T složka. Svalová vlákna nejsou souborem stejnorodých elementů - rozlišujeme svalová vlákna:
bílá ( αW, αβ, IIB,II,A) mající:
- vysokou kontrakci, glykolytický metabolismus,
- tloušťku,
- unavitelnost,
- malé krevní zásobení,
- pravidelné uspořádání myofibril s úzkou Z-linií.
- intermediální ( β, βR, I,B ) mající:
- pomalou kontrakci, oxidativní metabolismus, malou unavitelnost,
- střední tloušťku,
- bohaté krevní zásobení,
- nepravidelné uspořádání myofibril se středním diametrem Z-linie.
- červená (αR, α, IIa,II,C ) mající:
- rychlou kontrakci, oxydativně glykolytický metabolismus, malou unavitelnost,
- malou tloušťku,
- bohaté krevní zásobení,
- pravidelné uspořádání myofibril se značně širokou Z-linií. Snopec svalových vláken Žíla Tepna Svalová vlákna Jádro svalové buňky Svalová buňka Motorický nerv Pruh I Pruh A Linie Z Sarkomera Závisí na:
- typu příslušné motorické jednotky (neurální regulaci), uskutečňující se buď
transformací: - obou kategorií α, a β, nebo
- α- typu v αR, či αW, zatímco β- typy zůstávají trvale červená.
- selekci na vysokou intenzitu růstu a jatečnou hodnotu:
- zvyšuje četnost vláken αW v jatečném těle, což lze považovat za
domestikační tendenci,
- ovlivňuje kvalitu masa, apod. Růst svalů se uskutečňuje do určité míry dvěma na sobě nezávislými procesy, a to:
1. zvyšováním počtu vláken (hyperplasií) v počátku postnatálního vývoje,
2. zvětšováním diametru a délky vláken (hypertrofií), v pozdějším věku s
charakteristickým vzestupem specifických svalových proteinů myozinu,
aktinu, tropomyozinu aj. a úbytkem vody.
Vývoj typů svalových vláken vzniká diferenciací fetálních vláken:
- primárních ( β, I),
- sekundárních ( α, II).
Faktory ovlivňující růst a vývin svaloviny = hormony působící ve s ve směru:
a) anabolickém - STH, insulin, androgeny, tyroxin (nadbytek),
b) katabolickém - glukokortikoidy, tyroxin (nedostatek). = výskyt:
a) rozdílů ve frekvenci jednotlivých typů vláken majících za
příčinu výskyt závažných defektů ve struktuře, fyziologických
a biochemických vlastnostech svalové tkáně související
s výskytem: - PSE a DFD svaloviny,
- svalové slabosti končetin ( roznožka, splay leg),
při níž sele neudrží zadní končetiny u sebe, jejíž
příčinou je:
- redukce počtu myofibril ve vláknech,
- relativně vysoká frekvence αW vláken,
b) meziplemenných a meziliniových rozdílů u prasat v celkovém
obsahu kosterního svalstva, či jeho podílu z živé hmotnosti, což
má ze zootechnického hlediska závažný význam pro selekci při
hybridizaci. Růst a vývin svaloviny jako funkce syntézy svalových bílkovin, závisí na působení faktorů: 1.genetických 2.vnitřní sekrece = nutno dodržovat principu prvořadého významu posloupnosti
fyziologických fází vývoje před posloupností věku. Toto se projeví
především při uplatňování:
- restrikce KD = v období poslední třetiny embryonálního vývoje a po
narození do odstavu vyvolává útlum syntézy DNA, RNA,
svalových bílkovin, redukce počtu vláken a inhibice
hyperplasie apod.. Po navození normální výživy dochází
k časovému prodloužení určitých etap vývoje a růstu,
- nevyvážené KD = s ohledem na aminokyselinové či minerálně-
vitaminové zastoupení s možným projevem až svalové
distrofie - MET, CYST, vit.E, Se apod.,
- nadměrná výživa = růst svalstva ovlivňuje minimálně. = obecně se stimulačně projevuje v procesech syntézy
svalových proteinů a není závislý na hormonálním působení-
- možnost welfare. Růst a vývin kosterního svalstva ve vztahu k hmotnosti je nerovnoměrný, je
izometrický nebo pozitivně alometrický (k > 1) v období postnatálním.
Nerovnoměrnost růstu se projevuje i v rámci samotné svalové soustavy -
muskulatury, jejíž růst má monofázickou převládající tendenci.
Nejvýznamnější změny v utváření proporcí se uskutečňují do cca 25 kg,
rozsah změn v dalších hmotnostních kategoriích ( 70,90,115 kg) je menší.
3.výživy
4.aktivního pohybu Koeficienty růstu svalových komplexů s vyznačením meziplemenných diferencí (Daviese 1974) 3. Růst a vývin tuku Tuková tkáň je hlavním rezervoárem energie a zabezpečuje tepelnou izolaci organismu. Základem jejího vývoje je mezenchym, jehož vývojová řada k jednotce tukové tkáně – adipocytu - obsahuje následující buněčnou řadu:
- mezenchym,
- fibroblasty , či retikulární buňky,
- preadipocyty = ze kterých, s ohledem na jejich inervaci a druh, vznikají
buňky tukové tkáně:
- hnědé = významné pouze v procesu termoregulace novorozenců a
vyskytující se jen u zimních spáčů, u prasat se vůbec nevyskytující,
- bílé = jejíž jednotkou jsou buňky pojivového charakteru,
- adipocyty = rozptýlené ve shlucích kolem cév, v kostní dřeni, podkoží,
mezi a uvnitř svalů, mezenteriu, tukových depech dutiny břišní, u ledvin,
jejichž charakteristickým rysem je:
- velká tuková kapénka zaujímající většinu prostoru buňky,
- jádro a úzký proužek cytoplazmy na periferii buňky. Vývoj tukové tkáně (adipogeneze) u prasat začíná později než u jiných hospodářských zvířat, a to cca v 50-70. dni embryonálního vývoje. Vzestup hmotnosti tukové složky organizmu v průběhu ontogeneze je výsledkem kombinace procesů:
- hypertrofie = vyjádřenou diferenciací adipocytů s projevem vzniku tukových
kapének v cytoplasmě na její úkor, splýváním jednotlivých vakuol
v důsledku akumulace lipidů v cytoplasmě, resp. v buňce, trvající
zhruba do odstavu, při bezprostřední návaznosti procesu,
hyperplazie adipocytů = zvětšování objemu buněk. V jednotlivých depotních oblastech není však akumulace tuku rovnomněrná. Nejvyšší vzestup zaznamenává ventrální a střední oblast středního úseku hřbetu, nejnižší pak podíl tuku v kýtě a krční oblasti. Množství tukových rezerv, které v porovnání s jinými hospodářskými zvířaty u prasat jsou nejvyšší, je s ohledem na jednotlivé oblasti následující: - podkožní 68-71%,
- perirenální 5-7 %,
- mezenteriální 1-3%,
- mezisvalový 11-17 %,
- intramuskulární 1-5%. Faktory ovlivňující růst a vývin tělesných komponentů: A. Vnitřní faktory ovlivňující růst:
Ústředním místem procesu vývoje a růstu organismů je syntéza bílkovin řízená mechanismy genetické informace. Obecně je genetickým markerem gen, skupina genů či jiné sekvence bazí v DNA, ve kterých existuje variabilita, vykazující:
kodominantní typ dědičnosti,
heritabilitu rovnou 1,
stanovitelnost kdykoli, a to bez ohledu na: - věk,
- pohlaví zvířete. 1. Genetické markery: Efekt genu je pleiotropní, uvedené genotypy ovlivňují následující produkční znaky:
- MHS, - stresové reakce, - úhyny,
- podíl libového masa, - výskyt PSE masa, - ekonomikou masné produkce. I. Gen stresů = gen - halothanový – HAL,
- ryadinového receptoru – RYR1,
- vápníkového kanálu – CRC.
Vyskytuje se na 6. chromozomu a DNA testem se stanovují genotypy určené alelami N a
n (N/N, N/n, n/n), lišící se od sebe záměnou báze C a T. V případě výskytu base
C je to alela N , související s odolností, menší zmasilostí, vyšší růstovou
intenzitou, vyšším podílem intramuskulárního tuku,
- T pak alela n, vnášející do genotypu vyšší citlivost a zmasilost. Mezi významné markery ovlivňující masnou
užitkovost patří: Pro jatečné účely jsou jako nejvhodnější prasata genotypu N/n. II.Gen myogenin, který ovlivňuje:
počet svalových vláken při narození,
hmotnost selat při narození,
obsah svaloviny.
Možné genotypy prasat jsou určeny alelami:
- A = související s vyšší porodní hmotností a zmasilostí,
- a = související s vyšší růstovou intenzitou. III. Gen pro intramuskulární tuk ( H - FABP)
Možné genotypy prasat jsou dány alelami:
D = související s vyšším výskytem intramuskulárního tuku,
d = související s tendencí opačnou. IV.Gen růstového hormonu (GH)
Možné genotypy prasat jsou dány alelami:
D = související s vyššími přírůstky, nižší výškou hřbetního tuku,
d = související s vyšší zmasilostí. V. Další geny ovlivňující masnou produkci
K růstu a produkci masa u prasat jsou genetické markery (QTL) vyhledávány již řadu let a za kandidátní geny jsou v tomto ohledu považovány:
gen leptinu (obezity) a receptoru leptinu a některé další. Významnou úlohu ve vývoji a růstu organismů má mnohostranná účast hormonů v metabolických a fyziologických procesech, ovlivňujích:
- syntézu nukleových kyselin ( replikace DNA, možné změny transkripčního a
translačního úseku a tím i realizace genetické informace, spoluúčast při
vytváření definitivní struktury proteinů, jako základu enzymů či buněčných
membrán, apod.),
- inkorporaci aminokyselin,
- bilanci dusíku,
- absorpci a utilizaci živin, apod.. - zvýšení retence dusíku,
- snížení exkrece dusíku,
- vzes