etologie a welfare koní

1
Etologie a welfare koní

Domestikace, předchůdci
Předpokládá se, že předchůdcem koně domácího byli koně divocí. Jedním z nich je kůň Převalského (Equus
ferus przewalskii), který se v současnosti vzhledem k úspěšné reintrodukci ještě vyskytuje v polodivokém
stavu na mongolských stepích a dalším je již vyhynulý tarpan.

Předchůdci koní byli několik tisíc let před začátkem
jejich domestikace loveni na maso. S největší
pravděpodobností byly jako první odchytávány a
odchovávány mladé klisny, na které se jako na
návnadu chytali hřebci, anebo byly divokými hřebci
oplodněny. Tento proces krocení a domestikace
koní byl podstatně méně náročný než odchyt celých
stád divokých zvířat z volné přírody. Koně byli
dobrým zdrojem potravy, hlavně masa a mléka.

Areál rozšíření koní divokých se rozkládal od
západní Evropy po východní Asii. K domestikaci
prvních stád koní došlo asi před 8000 lety. Avšak
první pokusy o využívání koní k jízdě se datují až
od 3. tisíciletí před n.l. Výzkumy a studium
struktury genetického materiálu ukazují, že k zdomácnění různých typů divokých koní docházelo ve více
oblastech Euroasie najednou. Nasvědčuje tomu různorodost genetického materiálu současné populace.


Sociální chování
Koně jsou sociální zvířata žijící ve stádech. Stáda koní nemají často omezení co do velikosti. Někdy ve
volné přírodě bývá v takových stádech až několik set koní, hlavně v závislosti na dostupnosti potravy.
Uvnitř stáda se však formují menší podskupiny, tzv. harémové svazky, sestávající z dominantního hřebce
jako vůdce harému, několika klisen a jejich potomstva. Hřebec řídí činnost, pohyb a vyhledávání potravy jen
tehdy, když jsou v blízkosti jiné skupiny – harémové svazky, před kterými je potřebné zabezpečit ochranu a
určit vzdálenost pohybu. Avšak v běžných situacích bývá vůdcem skupiny a vyhledavačem potravy
nejvyspělejší klisna.

Mezi další skupiny s odlišnou strukturou
ve stádě patří skupiny mladých hřebců
ve věku okolo dvou let (dvouletci), kteří
se svým chováním oddělují od svých
„rodinných“ harémových skupin a
sdružují se spolu. Často však ještě
během téměř jednoho roku střídavě
navštěvují své rodinné „harémové
skupiny“ anebo se u nich zdržují do té
doby, pokud jim to vedoucí hřebec
harémové skupiny dovolí. Někteří mladí
hřebci ve věku 2–3 let se sdružují
s klisnami ve věku 1–2 let a tvoří tzv.
mladé harémové skupiny, z kterých za
určitou dobu stejně jako bakaláři střídavě odcházejí a navštěvují své původní skupiny, ve kterých vyrostli.
2
Asi po roce tyto staré svazky postupně opouštějí a formují si vlastní skupiny. Mladí hřebci se svými harémy
se ještě delší čas zdržují v blízkosti svých původních harémových skupin, ze kterých vzešli.


Komunikace
U koní je známa bystrost všech smyslů a téměř neustálá bdělost a ostražitost. Různé postoje a výrazy mají
důležitou komunikační úlohu. Při vzájemné komunikaci mezi jednotlivci či stády hrají komunikační roli i
velmi malé odchylky v postavení ohonu a uší. Koně vydávají celou škálu nejrůznějších zvuků, které slouží
ke komunikaci v rámci stáda. Patří sem ržání, frkání a fučení, „písklavé skučení“ a tzv. hrubé odřehtávání.
Důležitou komunikační funkci mají též různé formy úderů kopyt o zem. Dalšími formami komunikace jsou
chemická komunikace – značkování močí,
výstražné pachy při výskytu predátorů,
vzájemné očichávání při setkáních hřebců
z cizích stád. Dotyková komunikace zase hraje
důležitou roli mezi klisnou a hříbětem.
Důležité je i vzájemné se čištění od hmyzu,
parazitů a olizování.

Komunikaci ve stádě významně ovlivňuje
vybudovaný hierarchický pořádek a ten
umožňuje i snížení soubojů. Nejjednodušším a
nejběžnějším způsobem vyhnutí se souboji je
útěk při ohrožení silnějším soupeřem. Pohyb
stáda určuje dominantní jedinec, který se
pohybuje se vztyčenou hlavou a vztyčenýma
ušima a má zbytek stáda pod kontrolou.
Naopak podřízený postoj je charakterizován
skloněnou hlavou s přikrčenýma ušima ke krku.


Vyhledávání potravy a krmení
Koně jsou pasoucí se zvířata, která dávají přednost trávě a jetelovým porostům a zároveň získávají část
potravy olupováním kůry a listů z křovinatých porostů a stromů. Koně žijící na planinách tráví většinu času
pasením. Podle kvality travnatého porostu tráví nepřikrmované koně, žijící v polodivokých a nebo divokých
podmínkách, pasením se polovinu až dvě třetiny denního času. Na rozdíl od přežvýkavců jsou koně scho