etologie a welfare hrabavé drubeze

1
Etologie hrabavé drůbeže


Domestikace
V minulé době bylo domestikováno velmi mnoho druhů drůbeže, avšak mezi nejznámější patří kur domácí
(Gallus gallus), z kterého byly vyšlechtěny současné nosné a masné typy drůbeže. Kur domácí vznikal asi
před 8000 lety někde v jihovýchodní Asii domestikací kura bankivského, hlavně kvůli peří a kohoutím
zápasům. Až Římané začali drůbež chovat hromadně pro produkci vajec. Proces komerčního šlechtění spadal
do 19. století, kdy byla vyšlechtěna první nosná plemena odvozená od bílých leghornek a středně těžká
plemena odvozená od červených rodajlendek (Rhode Island). Krůty a perličky byly domestikovány podstatně
později a do Evropy byly přivezeny ze Severní Ameriky, kde je v dřívějších dobách chovali zejména hlavně
mexičtí indiáni. Křepelky byly domestikovány především v Japonsku.

Sociální chování
Většina druhů hrabavé drůbeže nepatří mezi monogamní zvířata, ale naopak, vytváří tzv. harémy, v kterých je
jeden samec a několik samic. Vzhledem k tomu, že v jedné skupině žije několik jedinců různého stáří a
pohlaví, existuje ve skupině přísná hierarchie, označovaná jako „klovací pořádek“. Klovací pořádek se
zakládá na fyzické síle a schopnosti tuto sílu demonstrovat v „klovacích soubojích“. K soubojům nedojde je-li
respektována „předkonfliktní komunikace“, tedy jakmile podřízený jedinec respektuje vyzývavý, vzpřímený
postoj nadřazeného jedince a zaujme únikovou anebo konflikt uvolňující polohu snížením hlavy a polohy těla
a odejde z místa konfliktu. Přirozenou skupinu kura domácího tvoří 8–50 jedinců: sestává z vedoucího samce
– kohouta, slepic a potomstva.
Krůty stejně jako kur žijí přirozeně v hejnech, hejna však mohou být složena pouze z jedinců jednoho pohlaví.
V době páření dochází mezi krocany k intenzivním soubojům o teritoria a o samice.

Každý druh drůbeže si v přírodě vytvořil formy společného života v tak velkých skupinách, které
v maximálně možné míře zvyšovaly šanci na přežití jedince a zachování druhu. V domestikované formě je kur
chován v úplně jiných podmínkách a odlišných společenstvech.
Hlavním rozdílem je skutečnost, že chovné skupiny (mimo chovů rozmnožovacích) tvoří jedinci stejného
pohlaví a stejné věkové kategorie, což má velký vliv na změnu jejich chování. Například je známo, že
přítomnost i malého počtu samců snižuje agresivitu mezi velkým počtem nosnic v chovu, což následně snižuje
boje o vedoucí postavení v hejnu. Naproti tomu příliš velký počet samců způsobuje u mladších a podřízených
kohoutů impotenci a tím i malý počet oplodněných vajec u slepic, protože mladší a podřízení kohouti ze
strachu z dominantních kohoutů nekopulují. Bylo také zjištěno, že při extrémně velkých podestýlkových
chovech nosnic se nevyvíjí zvýšená míra agresivity, jak se předpokládalo. Nadřazenost v obrovských chovech
nemá pravděpodobně pro nosnice žádný význam vzhledem ke komplikovanosti podmínek, za kterých by se
měla nadřazenost vytvořit. Nadřazenost je nahrazována občasnými vzájemnými střety mezi dvěma jedinci u
krmítek či napáječek, což však nemá trvalý charakter.

Smyslové vnímání
Pro drůbež jsou nejdůležitějšími smysly zrak a sluch. Drůbež má tzv. binokulární vidění (oběma očima
najednou) pouze v rozmezí úhlu 26 stupňů. Monokulární vidění (jedním okem) je ale vyvinuto velmi dobře a
funguje v rozmezí téměř 360 stupňů. Vyvinulo se hlavně jako ochrana před dravci. Barevné vidění je u
drůbeže také velmi dobré (i když k barevnému rozlišení potřebuje dostatečné světlo) a navíc vidí ultrafialové
světlo. U některých druhů (zejména divoce žijících) ptáků (krůty, tetřevi) dochází před pářením k změnám
barvy peří a kůže v oblasti hlavy, což má velký význam pro komunikaci a vytváření nadřazeného postoje při
soubojích či páření. Akustické signály mají důležitou úlohu u domestikované drůbeže, hlavně při komunikaci
mezi matkou a mláďaty. Komunikace nastává ještě dříve, než se kuřata vylíhnou z vajíček. Po vylíhnutí každé
kuře rozpozná svou matku podle způsobu vokalizace. Prostřednictvím hlasové vokalizace „oznamují“ kuřata
2
svůj stav kvočně a ta reguluje přísun tepla po dobu jejich růstu. Hlasová komunikace je důležitým varovným
signálem i při ohrožení hnízda predátory.
Většina domestikované drůbeže je všežravá, požírá semena rostlin, ale i drobné bezobratlovce.
Drůbež chovaná v přirozených podmínkách získává potravu přehrabáváním a ozobáváním půdy, podestýlky
anebo jiného biologického substrátu. V přirozených podmínkách