etologie a welfare prasa

ravy mívají
prasnice až 2 vrhy ročně.
Domestikované prasnice jsou v říji v kterémkoliv ročním období. Pokud nejsou březí, přicházejí do říje
každých 21 dnů. Každá říje trvá tři dny s maximální ochotou se pářit během prvních 12 hodin. Různé pokusy
ukázaly, že si kanci nevybírají pouze prasnice v říji, naopak jsou ochotni spářit se s každou prasnicí. Na rozdíl
od nich prasnice dávají přednost spíše starším a silnějším kancům.
Pohlavní chování a namlouvání zahrnuje celou škálu oboustranné vzájemné komunikace a signálů. Prasnice
během dvoření kance vylučují častěji moč a chrochtají. Kanec neustále vydává tzv. staccatové chrochtání, močí
a produkuje pěnivé sliny. Zároveň masíruje rypákem bok prasnice nebo si dává hlavu k její zadní části těla.
Jakmile prasnice zaujme tzv. standing posture, kanec vyskočí a kopuluje 5–10 minut kvůli speciálně
zatočenému tvaru krčku dělohy a penisu.

Stavba hnízda a porod
Ke konci březosti, která trvá přibližně 115 dnů, prasnice ve volných chovech opouštějí skupinu a vyhledávají si
vhodné místo pro porod. Po opuštění skupiny může prasnice putovat i několik kilometrů. Nejvhodnější místo
by mělo být chráněno z jedné strany (kámen, svah) a ze shora (větve stromů).
Po výběru místa pro hnízdo jej začne prasnice stavět. Ze všech kopytníků si hnízdo staví jen prasnice. Místo
začne upravovat rýpáním terénu. Po „vyplanýrování“ místa pokračuje sbíráním měkkého materiálu, nejčastěji
trávy, mechu a větviček, a nosí jej na hnízdo. Materiál pokládá po obvodu a později jej nakupí do středu
hnízda. Po ukončení stavby hnízda zaleze do kupy měkkého materiálu, když je ho dost, je celá prasnice do něj
zabořena a přikryta. Prasnice se snaží vybudovat hnízdo za každých okolností. Pokusy ukázaly, že stavba
hnízda je velmi výrazně ovlivňována zvýšenou hladinou hormonů typu prostaglandinu, které jsou uvolňovány
před porodem. Budování hnízda má pozitivní vliv na pozdější mateřské chování prasnice. Bylo dokázáno, že
prasnice, které nemají možnost budovat hnízdo (v porodních boxech), bývají deprimované (zvýšená hladina
stresových hormonů) a mají méně vyvinuté mateřské chování. Porod následuje několik hodin po dokončení
hnízda. Selata se sama vymaní z plodových obalů a pupeční šňůry.
U prasnic ve volných chovech trvá porod 4–6 hodin, u prasnic v produkčních velkochovech o několik hodin
déle.

Sání
Prasnice chované ve volných chovech leží v hnízdě se selaty téměř 2 týdny. Po tuto dobu selata sají většinou
v hnízdě. V hnízdě sají i poté, kdy si už zvyknou následovat prasnici, která opouští hnízdo. Prasnice si při
kojení lehne na bok a vydává charakteristické hluboké chrochtavé zvuky, přerušované dvousekundovými
intervaly. Chrochtání trvá asi minutu. Selata najdou svůj struk a začnou jej masírovat. Po minutě chrochtání a
masírování se intenzita chrochtání prasnice zvyšuje a selata začnou sát. Po 20 sekundách, po vrcholu
chrochtání dojde k vylučování mléka, které trvá asi 20 sekund. Po napojení masírují selata mléčnou žlázu ještě
několik minut, což má stimulovat další produkci mléka.

3
Růst
U selat se velmi brzy vyvinou různé formy chování a koordinace pohybů. Ve skutečnosti jde o velmi vyvinuté
poporodní schopnosti v porovnání s potomky druhů zvířat, které rodí větší počet mláďat. Ta bývají obyčejně
hluchá, slepá a bez srsti. Po několika dnech selata ve volných chovech následují matku při odchodech z hnízda
a přibližně po 10 dnech začíná prasnice odpočívat i mimo hnízdo. Po prvních odchodech z hnízda ve věku 2–8
týdnů se začíná mezi selaty vytvářet sociální hierarchie. Ve volných chovech začínají selata přijímat pevné
krmivo co nejdříve po porodu, avšak až po 5 týdnech je začínají pravidelně žrát a trávit. Přirozená doba, kdy
prasnice selata odstaví, je věk 17 týdnů.

Problémy moderních technologií
Moderní produkční systémy chovu prasat jsou velmi vzdálené přirozeným podmínkám.
Možnosti zlepšení podmínek chovu jsou předmětem mnoha diskusí a vědeckých studií. Stále existují
potencionálně vysoká chovatelská rizika v těch chovech, ve kterých je přirozené chování prasat silně
omezováno.

Prostorová omezení a nedostatek podnětů
Jeden z nejzřetelnějších problémů produkčních velkochovů je prostorové omezení, a to zejména v případě
prasat na výkrm a březích prasnic. Ty jsou chovány v přeplněných železobetonových kotcích, neposkytujících
dostatek podnětů či struktur, jaké zajišťují přirozené podmínky. Březí prasnice nemají možnost stavět si
v porodních boxech hnízda, to je příkladem špatné pohody prasnic. Podlahy v kotcích jsou často roštové či
betonové, kam není možné dát podestýlku či jiný biologický materiál. Takovéto prostředí neumožňuje
prasatům uplatnit jejich nejzákladnější přirozené formy chování, jako je rytí a průzkum okolí. Dalším
problémem je omezené krmení březích prasnic. Protože velká hmotnost prasnic může negativně ovlivnit
průběh porodu, prasnic