etologie a welfare prasa

e mají během březosti omezen přísun krmiva, výsledkem je chronický hlad během
tohoto období.

Chirurgické zákroky a mrzačení
Některé chirurgické zákroky u prasat jsou prováděny rutinně jako prevence nežádoucích forem chování ve
velkokapacitních chovech.
Extirpací (trháním nebo zkrácením) špičáků neodstaveným selatům se předchází vzájemnému ohryzávání. To
se však nesmí provádět bezdůvodně, ale pouze v případech prokázaných poranění struků prasnice nebo
zejména uší a ocasů ostatních selat. Přitom je možné předejít okusování selat způsobem chovu podle
etologických potřeb zvířat.
Následkem nevhodného prostředí vznikají i jiné poruchy chování a dochází k velkému snížení pohody zvířat.
Aby se předcházelo okusování ocásků v nudném, jednotvárném prostředí velkochovu, ve většině zemí se
selatům ocásky bez umrtvení kupírují (zákon umožňuje provést krácení ocásků bez znecitlivění do 8 dnů
věku). Ocas je důležitým komunikačním prostředkem.
Výzkum prokázal, že při kupírování ocasu může dojít k přeseknutí některých nervových vláken, způsobujících
např. fantomovou bolest, jakou třeba pociťují lidé po amputaci končetiny.
Kanečci bývají po dobu laktace v 1.–2. týdnu kastrováni kvůli pozdějšímu nevhodnému zápachu kančího masa
(pokud jsou vykrmování do vyšší váhové hmotnosti). Kastrování se však vykonává rutinně bez anestézie.
Mnoho odborných studií poukázalo na skutečnost, že jde o bolestivou proceduru, přičemž bolest po kastraci
trvá 1–2 dny. Tvrzení, že mladší selata jsou méně citlivá na kastraci, a proto méně trpí, není ověřena.

Odstavení a slučování odstavených selat
Způsob odstavu prasat ve velkochovech je dalším aspektem chovu, při kterém dochází k podstatným
odchylkám od chovu v přirozených podmínkách.
1. Odstav selat ve velkochovech je prováděn velmi brzy, ve věku 3–4 týdnů.
2. K odstavu dochází náhle a selata bez přítomnosti matky a mléka jsou najednou vystavena cizímu prostředí,
v kterém jsou míchána s dalšími cizími selaty. Tyto situace jsou pro ně stresující a mohou způsobit zvýšenou
náchylnost k nemocem. Slučování cizích prasat je problematické, neboť vzhledem k jejich přirozené povaze to
4
vyúsťuje v souboje a způsobuje poranění. Aby se soubojům zabránilo, zkoušely se různé způsoby odstavení
selat, avšak ani jeden nepřinesl vytoužené výsledky. Proto existuje soubor doporučení, který je zapotřebí uvést
do praxe podle situace v chovu. Jestliže se slučování selat nevyhneme, je vhodnější začít s ním dříve, okolo 3
týdnů věku selat. U každého slučování dříve odstavených selat by měly být z počátku přítomné i matky. Dále
je nutné, aby k slučování selat došlo v prostředí obohaceném o podněty, tzn. že je v něm alespoň podestýlka či
balíky slámy, kde se mohou slabší selata ukrýt.

Abnormální chování
U březích prasnic, které jsou omezovány v pohybu, vzniká stereotypní chování, jako je ohryzávání železných
ohrad a žvýkání naprázdno. To se dá vysvětlit sníženou intenzitou krmení a frustrací: není umožněno rytí a
vyhledávání potravy. Mnohé studie dokazují, že tyto formy abnormálního chování se více vyvíjejí u prasnic
ustájených v přeplněných a předimenzovaných železobetonových boxech a méně u prasnic, které mají
k dispozici větší prostor. Stereotypní projevy chování opakované během dne, jsou projevem snížené pohody
zvířat a zvyšujícího se stresu. U čerstvě odstavených selat chovaných v přeplněných kotcích se poruchy
chování projevují např. jako vzájemné tlačení rypákem do bříška, hledání struků a okusování ocásků. Je to
způsobeno nudným prostředím bez možnosti rytí v biologickém substrátu a hraní si. Při zranění ocásků dochází
ke krvácení, které odstartovává kolektivní útok na krvácejícího jedince.

Etologicky vhodné ustájení prasat
Ve Švédsku a dalších severských zemích byly zprovozněny chovné systémy respektující etologické potřeby
prasnic. Jedná se o systémy volného skupinového ustájení, ve kterých jsou gravidní a kojící prasnice
odchovávány společně. Jeden z příkladů je Thorstensenův systém, ve kterém má každá prasnice možnost
porodit samostatně v ohraničeném volném kotci s vyplněnými stěnami a podestýlkou. V každém kotci/jednotce
(systém má podle potřeby nastavitelný počet jednotek) se může prasnice otočit a vytvořit si hnízdo. Selata ve
věku dvou týdnů opouštějí porodní kotce a s ostatními se potkávají ve výbězích, kde se navzájem poznávají.
Někteří farmáři tento systém aplikují s velmi dobrými produkčními ukazateli. Je zřejmé, že budoucí výzkum
etologie prasat napomůže odborníkům navrhnout takové způsoby ustájení prasat, které v daleko větší míře
umožní prasatům přirozené chování. A to bez potlačení aspektů welfare prasat a bez snižování ekonomiky
jejich chovu.

Více o welfare prasat je uvedeno v hlavní části Etologie a welfare prasat.




CD Etologie a welfare hospodářských zvířat
Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP
prosinec 2004