Pedagogické teorie a koncepce 20. století.

puštěné děti předškol. věku – zaměstnávala děti praktic. činnostmi
( myšlenky:
dítě je tvůrcem sebe sama – dítě se vlast. aktivitou nejvíce podílí na utváření sebe sama, samo určuje, kt. podněty a jak ovlivní jeho chování
pomoz mi, abych to dokázal sám – není úkolem dospělých formovat dítě, ale udělat vše pro to, aby vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti
ruka je nástrojem ducha – spojovat tělesné a duševní aktivity
( 3 zákl. období (senzitivní) ve vývoji čl.:
0 – 6 let: tvořivé a konstruktivní obd.
( 0 – 3 let: převládá fyzic. přizpůsobení, citlivost pro pohyb, řád a řeč
( 3 – 6 let: vývoj sebeuvědomění vlivem aktivní činnosti, osvojování
pohyb. a řeč. dovedností
7 – 12 let: dítě rozlišuje dobré a zlé nejen ve svém chování, ale i u druhých
12 – 18 let: labilní obd. – silná soc. citlivost
( vychovatel – podporuje nezávislost dítěte, podněcuje aktivitu, nevnucuje nové poznatky
vede bez omezování – usměrňuje spontánní aktivitu
respektuje senzitivní obd. dítěte
( bohaté prostředky – vnější podněty – materiál si dítě bere samo
( nezkouší se, dělají se průběžné záznamy
( polarizace pozornosti – dítě je schopno soustředit se intenzivně a dlouhodobě na
práci, kt. ho zaujme
průběh: 1) přípravný stupeň – neklid, hledání, očekávání – dítě hledá podněty
2) velká práce – dítě věnuje veškerou pozornost nové činnosti
3) fáze klidu – zklidnění, zpracování vjemů, poznatků
Americká pragmatická škola – John Dewey
( pedagog, filosof
( představitel tzv. „progresivní výchovy“
( působil na univerzitě v Chicagu – zde založil experimentální školu
( ve svém pedg. systému spojil psycholog. a sociolog. hledisko
( přizpůsoboval obsah i metody šk. práce dětské psychice
( chtěl, aby výchova odpovídala i potřebám společnosti
pragmatismus – kritériem pravdy je praktická hodnota, užitečnost
( základem: pracovní činnost ž. (ztotožnění poznávacího procesu s praktickou činností) =>
rozvoj zkušeností na základě práce
( jeden ze zakladatelů pracovní školy
( doporučuje při vyuč. používat „problém. situací“ – ž. v nové situaci – hledá řešení pomocí
myšlení a experimentace => zisk nových zkušeností
( nedostatky: přecenil význam prakt. zkušeností
nedocenil význam zobecněného poznání (pomocí knih)
( snaha překonávat herbartismus
( uč. v pozadí – dítě se snaží na vše přijít samo
30. léta – esencialisté ( škola se má ohlížet na ž. i na společnost
( kritika pragmat. škol
tradicionalismus = snaha vrátit šk. k původním hodnotám, tradici
60. léta, Amerika – rekonstrukcionalisté
( vnesli sociální program do vých. procesu
( zabývali se změnami ve společnosti
( žádají rekonstrukci -------- individualismu
společens. zkušenosti
další pedg. směry 20. st.:
Pedga experimentální, psychoanalytická a individuálně psychologická
Experimentální pedga
( experimentální zkoumání vývoje dětí a jejich výchovy
( záměrem vybudovat komplexní vědu o dítěti (pedologii), kt. by se zabývala
vývojem a výchovou dítěte
Edward L. Thorndik – americký pragmatik
( výchova = přizpůsobování jedince jeho prostředí–podstatou učení se novým rcím
( o efektivnosti učení rozhoduje úspěšnost jedincovy rce, jeho pohotovost, zralost,
motivace, frekvence cvičení,…
Psychoanalytická pedga
( zakladatelem rakouský psychiatr Sigmund Freud
( rozhodující silou v životě jedince pudy a to zvláště pud sexuální
Psychologická pedga
( zakladatel švýc. lékař a psycholog Alfred Adler
( touha jedince po moci, snaha o překonání pocitu méněcennosti, společenský cit
( výchova má pečovat o tom, aby u jedince nevznikl pocit méněcennosti
( neřeší celý systém výchovy jedince
Literatura:
Rýdl, K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti, Brno 1994
Singule, F.: Americká pragmatická pedagogika, SPN Praha 1990
Jůva, V., Veselá, Z.: Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, SPN Praha 1988
Singule F., Rýdl K.: Pedagogické proudy 1. pol. 20. st., SPN Praha 1988
Rýdl, K. Reformní praxe v současných školských systémech, SPN Praha 1990