POJEM UČENÍ; VZDĚLÁNÍ; TEORIE UČENÍ A VZDĚLÁNÍ; DRUHY UČENÍ

4. pojem učení; vzdělání; teorie učení a vzdělání; druhy učení

učení
= aktivní a záměrný proces, který je podmíněn sociálním učením
jeden z klíčových psychologických pojmů, pro něž neexistuje všeobecně přijímaná definice
desítky teorií reprezentující různé přístupy vzdělání vytvářejí své vlastní definice
učení je psychický proces, který v jednotě tělesných a duševních předpokladů je rozhodujícím faktorem v adaptaci člověka na jeho přírodní i společenské prostředí v rozvoji jeho osobnosti a ve stále zdokonalovaném zvládání a organizaci podmínek jeho individuální a společenské existence (Kulič)
učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života (naučení je opakem vrozeného (Čáp)
nativistická teorie - říká, že člověk se nic nového naučit nemůže
učení je deduktivní metoda (člověk má vrozené předpoklady naučit se to, co je mu blízké), popř. tvrdí, že se nemá vychovávat (je to vrozené)
vychází z naturalismu (který klade důraz na přirozenou výchovu a život)
behaviorismus (psychologie chování) - vychází z positivismu (což je směr, který se opírá o empiricky ověřitelná fakta); představitelé: Pavlov; Skinner
učení je změněná schopnost systému reagovat na podnět v důsledku předchozích zkušeností
( výzkumy zvířat (reagovala stejně na opakovaný podnět)
+ posilovaní reakce, pokud je žádoucí (pedagog chválí to, co je žádoucí)
nežádoucí reakce ( trest – eliminace nežádoucího
základní vzorec S ( R (učitel dává stimuly, aby vznikla žádoucí reakce)
zásady: pochvaly mají následovat bezprostředně po výkonu; zpočátku chválit častěji a důrazněji, pak za stejnou věc méně); s pochvalami šetřit
strukturalismus (Piaget) - dítě se rodí s určitou strukturou reflexů, které se v průběhu času zdokonalují, vyvíjí a mění
dva procesy učení: asimilace = začleňování nových poznatků do stávajících poznatkových struktur (nové poznatky musí být adekvátní mentální úrovni dítěte) + akomodace = poznatky vytváří nové modifikace starých struktur nebo vytváření nových struktur
kognitivní teorie – učení je připodobňováno k počítači, tj. jedná se o řadu procesů (tvorba strategií učení; proces automatizace učení; proces kódování informací; proces zpracovávání informací)
učitel by měl znát, jaký je obsah poznatků žáků a přidávat nové (pomáhat dětem umět se učit)
humanistická teorie
učení = nalézání vlastní identity; získávání sociálních zkušeností; přebírání odpovědnosti za sebe, druhé a svět (nejdůležitější podmínka učení = smysluplnost: žák musí v učivu nalézat smysl)
druhy učení
1. učení poznatkům; 2. učení senzomotorickým činnostem (senzomotorické činnosti; rozvoj vnímání; představivost); 3. učení intelektovým činnostem (proces učení chápán jako řešení problému); 4. sociální: a) přímé posilování (využití odměn a trestů); b) napodobování = imitace (napodobování činností člověka, které je hodnoceno jako žádoucí); c) identifikace (uznání určité společenské hodnoty)
učení můžeme členit podle řady hledisek:
např. podle typu procesů a činitelů, jichž se týká (senzorické; percepční; motorické; verbálně pojmové aj.)
podle podílu vědomého záměru (záměrné; bezděčné)
podl