POJEM UČENÍ; VZDĚLÁNÍ; TEORIE UČENÍ A VZDĚLÁNÍ; DRUHY UČENÍ

e vnější formy a postupu:
vtiskováním – specifický, velmi raný a rychlý proces mající znaky učení s velmi stabilními až neměnnými důsledky (rychlé rozpoznání rodiče; vtisknutí sexuálního partnera)
nápodobou
habituací = přivykáním – neasociativní forma učení, kdy při opakovaném podnětu dochází ke snížení reakce na něj
klasickým podmiňováním – asociativní forma učení, při které se původně neutrální podnět prostřednictvím opakovaného spojení s odměnou stává spouštěčem vzorce chování (např. psi, kteří mají potravu s pojenou např. s písknutím, začnou poté při písknutí slinět, aniž by viděli jídlo)
instrumentálním podmiňováním (= učení: pokus – omyl) – asociativní forma učení, kdy odměna následuje po správné reakci na podnět
poučováním
učením řešení problémů – způsob učení, který využívá problémových situací, problémových úloh a klade na ně požadavky (zajímavost; přiměřená obtížnost; pomocné prvky k řešení; latentní učení)
podle nositele (lidské; automatizované)
podle míry autoregulace (spontánní autoregulace; vědomá autoregulace; vnější řízení učitelem; vnější řízení automatem aj.)
teorie učení
behaviorální koncepce – učení: podnět a reakce
základní model vyučování (frontální metoda): zkoušení – behaviorální zpevnění; odměna – zpevnění – známka; otázky (diagnostika znalosti) ( prostředek zpevňování naučeného
humanistická koncepce
učení = nalézání identity; sociální zkušenost; přebírání odpovědnosti smysluplnost ( podmínky: objevení motivačních faktorů (pyramida potřeb); jádrem vyučování je hodnocení formativního typu; individualizace (poznání, jak se učí lidský mozek)
vzdělání
základní pojem pedagogické teorie i praxe, avšak stále diskutovaný a nedostatečně ujasněný
vzdělání (= souhrn vědomostí; dovedností; návyků a postojů) ( vzdělávání (= proces)
lze rozlišit tyto významy:
osobnostní pojetí: vzdělání se chápe jako součást socializace jedince (celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti) ( vzdělání je pak ta složka kognitivní vybavenosti osobnosti (osvojené vědomosti, dovednosti, postoje, hodnoty, normy), která se zformovala prostřednictvím vzdělávacích procesů ( vzdělání v tomto smyslu je objasňováno v kognitivní psychologii a blízký je tomu pojem „naučenost“ ( takto interpretované vzdělání je možno zjišťovat (měřit) pomocí didaktických testů nebo některými výzkumnými metodami
obsahové pojetí: vzdělání je zkonstruovaný systém informací a činností, které jsou plánovány v kurikulu různých škol a vyučovacích předmětů a realizovány ve výuce; souhrnně jsou tyto informace a činnosti chápány jakožto obsah vzdělání a nebo jako vzdělávací cíle
institucionální pojetí: vzdělání je společensky organizovaná činnost zabezpečovaná institucí školství, formálního vzdělávání, celoživotního vzdělávání aj.; vzdělání jakožto instituce je ve společnosti bohatě diferencováno prostřednictvím vzdělávacích cyklů, stupňů, druhů aj. ( běžně se takto rozlišuje základní vzdělání; středoškolské vzdělání; vysokoškolské vzdělání
socioekonomické pojetí: vzd