Distanční studijní opora

´ych hodnot, konkuruj´ıc´ıch si potˇreb a proti sobˇe stoj´ı-
c´ıch z´ajm˚u zaruˇcuje neshodu o pravidlech, jimiˇz se lid´e ˇr´ıd´ı. Na druh´e stranˇe
vˇsak lid´e jasnˇe vid´ı, ˇze maj´ı-li v˚ubec b´yt schopni do konfliktu vstoupit a
problematick´a pravidla ovlivˇnovat, musej´ı spolupracovat s jin´ymi lidmi. Jak
ˇr´ık´a v´yznamn´a politick´a myslitelka 20. stolet´ı H. Arendtov´a: musej´ı jednat
ve shodˇe, jen tehdy budou m´ıt dostateˇcnou moc do politiky vstoupit (od-
tud plyne v´yznam politick´eho sdruˇzov´an´ı – viz kapitola 3). Proto ˇr´ık´ame, ˇze
j´adrem politiky je ˇreˇsen´ı spor˚u, kter´e nutnˇe povst´avaj´ı ve svˇetˇe, v nˇemˇz
r˚uzn´ı lid´e sleduj´ı r˚uzn´e c´ıle a v nˇemˇz existuj´ı jen omezen´e zdroje.
My se pod´ıv´ame na nˇekolik vymezen´ı pojmu politika (v´yklad sleduje
Heywood 2004: 24–32):
1. politika jako vl´ada st´atu
2. politika jako vˇeci veˇrejn´e
3. politika jako hled´an´ı kompromisu a konsensu
4. politika jako boj o moc a rozdˇelov´an´ı zdroj˚u
Politika jako vl´ada st´atu
Vl´ada
st´atu
Vymezen´ı politiky jako vl´ady st´atu je odvozeno z jeho klasick´eho uˇz´ıv´an´ı
ve starovˇek´em ˇRecku. Samo slovo politika je odvozeno ze slova polis, kter´e
znamen´a mˇestsk´y st´at. Politika pak byla ˇcinnost´ı, kter´a se t´ykala mˇestsk´eho
st´atu. V souˇcasn´ych podm´ınk´ach m˚uˇzeme ˇr´ıci, ˇze podle tohoto vymezen´ı
je politika ˇcinnost´ı, kter´a se t´yk´a st´atu. Podle tohoto vymezen´ı se po-
litika t´yk´a instituc´ı st´atu a mechanismu vl´adnut´ı – pˇrij´ım´an´ı poli-
tick´ych rozhodnut´ı v jejich r´amci. Toto je pomˇernˇe ´uzk´e vymezen´ı politiky,
kter´e se zamˇeˇruje jen na ´uzce vymezen´y st´at. Vˇetˇsina spoleˇcnosti a jej´ıch
ˇclen˚u z˚ust´av´a ”vnˇe politiky“ – napˇr´ıklad ˇskoly, firmy, skupiny obˇcan˚u stoj´ı
mimo politiku. Stejnˇe tak mezin´arodn´ı faktory jako nadn´arodn´ı korporace
ˇci glob´aln´ı vzmach komunikaˇcn´ıch technologi´ı stoj´ı vnˇe. Toto vymezen´ı je
poz˚ustatkem doby, kdy byl n´arodn´ı st´at ch´ap´an jako stˇredobod politick´e
ˇcinnosti. Dnes vˇsak ˇradu ´ukol˚u spojen´ych s v´ykonem vl´ady nepln´ı jen st´at,
ale tak´e napˇr. soukrom´y sektor (na dom´ac´ı ´urovni) nebo na mezin´arodn´ı
´urovni mezin´arodn´ı organizace (viz odd´ıl 9.4). V t´eto souvislosti doˇslo k po-
sunu od ´uzk´eho ch´ap´an´ı politiky jako vl´ady (angl. government) k ˇsirˇs´ımu
vymezen´ı jako spr´avy vˇec´ı veˇrejn´ych (angl. governance).
18
´Ukol
Vazba mezi politikou a st´atn´ımi z´aleˇzitostmi pom´ah´a vysvˇetlit, proˇc se na
politiku ˇcasto hled´ı jako na ˇspinavost. Podle obecn´eho pˇresvˇedˇcen´ı se snaˇz´ı
politici ovl´adnout st´atn´ı apar´at, aby se byli schopni l´epe obohatit. ˇCinnost
politik˚u je tak vidˇena jako zp˚usob sebeobohacen´ı, kter´y je balen do fr´az´ı
o veˇrejn´em z´ajmu. Anarchist´e (viz odd´ıl 6.5) proto usiluj´ı o zruˇsen´ı st´atu
a nahrazen´ı tˇr´ıdy profesion´aln´ıch politik˚u obˇcanskou samospr´avou. Pokuste
se vˇsak odpovˇedˇet na n´asleduj´ıc´ı ot´azku: byla by podle v´as uskuteˇcniteln´a
spoleˇcnost bez politik˚u a politick´eho syst´emu, kter´y produkuje autoritativn´ı
rozhodnut´ı a vytv´aˇr´ı tak pr´avn´ı r´amec pro existenci spoleˇcnosti? Vaˇse n´azory
budou diskutov´any bˇehem prvn´ıho pˇredn´aˇskov´eho bloku.
Politika jako vˇeci veˇrejn´e
Vˇeci
veˇrejn´e
Druh´e vymezen´ı – politika jako vˇeci veˇrejn´e – je pomˇernˇe ˇsirˇs´ı. Toto
vymezen´ı nen´ı nav´az´ano na ´uzce ch´apan´y st´at, ale kryje se s rozliˇsen´ım
mezi veˇrejnou a soukromou sf´erou. Toto vymezen´ı m´a sv˚uj zdroj u Aristo-
tela (viz kapitola 5). Sf´eru politiky podle tohoto n´ahledu netvoˇr´ı jen st´at, ale
tak´e interakce nest´atn´ıch akt´er˚u (politick´ych stran, obˇcansk´ych sdruˇzen´ı,
z´ajmov´ych skupin) jednaj´ıc´ıch v r´amci tzv. obˇcansk´e spoleˇcnosti. Obˇcan- Obˇcansk´a
spoleˇcnostsk´a spoleˇcnost je oblast, kter´a b´yv´a nejˇcastˇeji ch´ap´ana jako sf´era rozprost´ı-
raj´ıc´ı se mezi rodinou a st´atem, kter´a je vyplnˇena celou ˇradou obˇcan-
sk´ych sdruˇzen´ı v nejˇsirˇs´ım slova smyslu. Souˇc´ast´ı obˇcansk´e spoleˇcnosti jsou
tak politick´e strany (kter´e zajiˇst’uj´ı komunikaci mezi obˇcanskou spoleˇcnost´ı
a st´atem neboli spoleˇcnost´ı politickou) jako i z´ajmov´e skupiny nebo sdruˇzen´ı
vˇcelaˇr˚u. Oblast rodiny spad´a do sf´ery soukrom´e, obˇcansk´a spoleˇcnost a st´at
pak do oblasti veˇrejn´e. St´at je vˇsak – na rozd´ıl od obˇcansk´e spoleˇcnosti –
nad´an moc´ı vyd´avat obecnˇe z´avazn´a rozhodnut´ı platn´a pro vˇsechny. Obˇcan-
sk´a spoleˇcnost je zaloˇzena na dobrovolnosti. Zat´ımco obˇcanem nˇejak´eho
st´atu se rod´ıme (mus´ıme j´ım b´yt), ˇcleny spolku vˇcelaˇr˚u nebo politick´e strany
se st´av´ame dobrovolnˇe na z´akladˇe svobodn´e volby.
Pˇr´ıklad
Obˇcansk´a spoleˇcnost b´yv´a nˇekdy ch´ap´ana ´uˇzeji – jako sf´era tvoˇren´a vztahy
tzv. nevl´adn´ıch organizac´ı. Nˇekdy b´yvaj´ı oznaˇcov´any jako organizace
neziskov´e. Podrobn´e v´ysledky o tˇechto organizac´ıch v ˇCesk´e republice pˇri-
nesl v´yzkum agentury STEM v roce 2004. Podle jeho v´ysledk˚u participuj´ı
ˇceˇst´ı obˇcan´e pˇredevˇs´ım ve sportovn´ıch organizac´ıch. Podle tohoto
v´yzkumu se ke ˇclenstv´ı v nˇejak´e neziskov´e organizaci pˇrihl´asilo 47 procent
respondent˚u. Z nich 23 procent participovalo ve sportovn´ıch organizac´ıch,
20 procent v odborov´ych organizac´ıch, n´asledovaly n´aboˇzensk´e a duchovn´ı
organizace (8 procent), sbor dobrovoln´ych hasiˇc˚u (7 procent), organizace
zahr´adk´aˇr˚u a pˇestitel˚u (6 procent), organizace ryb´aˇr˚u (5 procent) a 31 pro-
cent pˇripadlo ostatn´ım typ˚um organizac´ı.
Jiˇz ze samotn´eho v´yˇctu oblast´ı ˇcinnosti nevl´adn´ıch organizac´ı v naˇsem pˇr´ı-
kladu je patrn´e, ˇze existuje cel´a ˇsk´ala jejich rozd´ıln´ych typ˚u. Napˇr´ıklad
mezi sportovn´ımi spolky na stranˇe jedn´e a politicky orientovan´ymi ekolo-
gick´ymi organizacemi na stranˇe druh´e existuj´ı podstatn´e rozd´ıly. Zat´ımco
19
1. ´Uvod do studia politiky
prvn´ı poskytuj´ı urˇcit´y typ sluˇzeb sv´ymˇclen˚um, druh´e se zamˇeˇruj´ı na promˇenu
st´atn´ıch politik a mobilizaci veˇrejn´e podpory at’ jiˇz ve formˇe podpisov´ych
akc´ı ˇci demonstrac´ı. Z´akladn´ı rozdˇelen´ı nevl´adn´ıch organizac´ı proto vyme-
zuje organizace servisn´ı a advokaˇcn´ı. Servisn´ı organizace se zamˇeˇruj´ı na
poskytov´an´ı r˚uzn´ych sluˇzeb, advokaˇcn´ı nevl´adn´ı organizace usiluj´ı o ob-
hajobu pr´av a z´ajm˚u r˚uzn´ych spoleˇcensk´ych skupin, snaˇz´ı se pojmenov´avat
spoleˇcensk´e probl´emy, vyjadˇrovat sv´e n´azory a kontrolovat rozhodov´an´ı st´atn´ı
spr´avy (viz Friˇc 2001).
I kdyˇz politika jako vˇeci veˇrejn´e je ˇsirˇs´ı vymezen´ı politiky, i toto bylo kriti-
zov´ano jako pˇr´ıliˇs ´uzk´e. Jak jsme jiˇz ˇrekli, pˇredevˇs´ım feministky upozornili
na to, ˇze ch´ap´an´ım dom´acnosti jako nepolitick´e oblasti doch´az´ı k de-
politizaci t´eto sf´ery a t´ım je tak´e znemoˇznˇena zmˇena ve vztaz´ıch, kter´e jsou
v r´amci rodiny navazov´any. Feminismus se naopak snaˇz´ı oblast politick´eho
rozˇs´ıˇrit za hranice ´uzce ch´apan´e veˇrejn´e sf´ery do rodiny.
Politika jako hled´an´ı kompromisu a konsensu
Kompromis Tato definice se nezamˇeˇruje na vymezen´ı politick´e oblasti (jako sf´ery st´atu
ˇci obˇcansk´e spoleˇcnosti), ale na zp˚usob politick´eho jedn´an´ı. Na politiku
se hled´ı jako na jeden ze zp˚usob˚u ˇreˇsen´ı spor˚u a to zp˚usob sm´ırˇc´ı. Opakem
takov´eho ˇreˇsen´ı je ˇreˇsen´ı vojensk´e. Politika je slad’ov´an´ım protikladn´ych
z´ajm˚u a hled´an´ım kompromis˚u. Takov´e pojet´ı politiky se op´ır´a o v´ıru
v ´uˇcinnost debaty a pˇresvˇedˇcov´an´ı, v moˇznost nal´ez´an´ı vz´ajemnˇe akceptova-
teln´ych kompromis˚u mezi jednotliv´ymi politick´ymi z´ajmy. Kritikov´e naopak
upozorˇnuj´ı na to, ˇze ne vˇzdy je moˇzn´e naj´ıt vˇsemi akceptovateln´y kompromis
a v nˇekter´ych pˇr´ıpadech je v˚ubec pˇredstava politiky jako hled´an´ı kompromisu
nepˇredstaviteln´a.
Pˇr´ıklad
Politika mus´ı ˇreˇsit i takov´e konflikty (nebo jejich z´arodky), kter´e nelze ˇreˇsit
sm´ırˇc´ı cestou. D˚uvodem b´yv´a neochota z´uˇcastnˇen´ych stran zasednout k jed-
nac´ımu stolu. V tomto pˇr´ıpadˇe je prim´arn´ım politick´ym c´ılem vytvoˇrit takov´e
podm´ınky, kter´e by vz´ajemn´e jedn´an´ı umoˇznily. To je napˇr´ıklad podstatou
probl´emu mezi Izraelem a Palestinci.
Politika jako boj o moc
Moc Podle tohoto vymezen´ı je politika vˇsudypˇr´ıtomn´a – nach´az´ı se v cel´e spoleˇc-
nosti. O moc se bojuje ve vˇsech spoleˇcensk´ych sf´er´ach – v rodin´ach, v mal´ych
skupin´ach pˇr´atel, na pracoviˇst´ıch a stejnˇe tak ve st´atˇe a mezi jednotliv´ymi
st´aty. Politika je tak ztotoˇzˇnov´ana s bojem o moc. Ten, kdo ji m´a, m˚uˇze l´epe
uspokojovat sv´e vlastn´ı potˇreby. Tento pohled vyzn´avaj´ı radik´alov´e a kri-
tici modern´ı spoleˇcnosti, kteˇr´ı odhaluj´ı mocensk´e vztahy ve zd´anlivˇe nepo-
litick´ych sf´er´ach ˇzivota spoleˇcnosti (napˇr. marxist´e, feministky – viz odd´ıly
6.4 a 6.6).
Realismus Podobnou perspektivu vˇsak sd´ılej´ı i tzv. realist´e, i kdyˇz ti ji neodvozuj´ı
z uspoˇr´ad´an´ı spoleˇcnosti, ale ze samotn´e lidsk´e pˇrirozenosti. Z´aroveˇn s t´ım
netvrd´ı, ˇze boj o moc prob´ıh´a ve vˇsech sf´er´ach spoleˇcnosti, ale zamˇeˇruj´ı se
20
prim´arnˇe na vztahy mezi st´aty, kter´e podle nich definuje mocensk´y boj
(viz kapitola 8). Tento pohled mezi jin´ymi do politick´eho myˇslen´ı vnesl rannˇe
novovˇek´y filosof Thomas Hobbes (1588–1679).
Podle realistick´eho pojet´ı je tedy politika bojem o moc. Do souˇcasn´e poli-
tick´e vˇedy tuto perspektivu pˇrinesl nˇemeck´y sociolog a n´arodohospod´aˇr Max
Weber (1864–1920). Ten politikou rozum´ı snahu o pod´ıl na moci nebo o vliv
na rozdˇelen´ı moci, bud’ mezi st´aty nebo mezi skupinami lid´ı uvnitˇr st´atu.
Podle Webera tak ten, kdo dˇel´a politiku, usiluje o moc. Moc´ı se rozum´ı
schopnost dos´ahnout nˇejak´eho ˇz´adouc´ıho v´ysledku – v politick´em smyslu se
vˇsak obvykle ch´ape jako schopnost ovlivnit chov´an´ı jin´ych lid´ı a doc´ılit,
aby se chovali urˇcit´ym zp˚usobem. Weber tento vztah naz´yv´a panstv´ım:
”Panstv´ım (Herrschaft) rozum´ıme pˇredpoklad, ˇze pˇr´ısluˇsn´e osoby uposlech-nou rozkazu jist´eho obsahu.“ (Weber 1997: 47)
1.3 Typy legitimn´ıho panstv´ı a jejich vliv na ekonomiku
AutoritaWeber s pomoc´ı tohoto pojmu vymezuje pojem st´atu. St´at je podle Weberaurˇcit´ym typem panstv´ı, kter´e oznaˇcuje jako autoritu. Zde jsme se dostali
ke dvˇema stˇeˇzejn´ım pojm˚um politick´e vˇedy – pojmu moc a autorita. Moc
jsme jiˇz vymezili, autoritou se pak zjednoduˇsenˇe rozum´ı ”legitimn´ı moc“, tj.
takov´e uspoˇr´ad´an´ı, kter´e ti, kdo jsou mu podˇr´ızeni, ch´apou jako opr´avnˇen´e
a ospravedlnˇen´e. Podle Webera m´a kaˇzd´a moc nutnost ospravedlnit se a
Weber rozliˇsuje tˇri typy legitimn´ıho panstv´ı, tj. tˇri zp˚usoby, jimiˇz se moc
m˚uˇze ospravedlnit v oˇc´ıch ovl´adan´ych.
Typy
panstv´ı
Prvn´ım typem je tzv. tradiˇcn´ı panstv´ı. Oznaˇcujeme jej tak proto, ˇze je
ospravedlnˇeno odkazem k nˇejak´e tradici (zachov´av´an´ı zvyku). Jin´ymi slovy
ˇreˇceno, je podm´ınˇeno v´ırou v posv´atnost norem existuj´ıc´ıch odjakˇziva. Vy-
tvoˇrit s ohledem na tradiˇcn´ı normy nov´e pr´avo je v z´asadˇe nemoˇzn´e, avˇsak
mimo sf´eru tradice panuje p´anova libov˚ule. V tomto modelu tak existuj´ı
dvˇe sf´ery. Jedna je sv´azan´a tradic´ı a druh´a zaloˇzen´a na libov˚uli. Takov´e
uspoˇr´ad´an´ı m´a v´yznamn´e d˚usledky pro hospod´aˇrstv´ı (ekonomiku), ne-
bot’ tam, kde neexistuje pevn´a tradice, si p´an poˇc´ın´a podle neform´aln´ıch
a na jeho ´usudku z´avisl´ych hledisek, a proto nelze rozumnˇe pˇredv´ıdat, jak
bude tato oblast upravena. Toto uspoˇr´ad´an´ı proto nen´ı schopno vytvoˇrit
pˇrehledn´e a pˇredv´ıdateln´e prostˇred´ı pro racion´aln´ı ekonomickou
ˇcinnost zaloˇzenou na kalkulaci n´aklad˚u a v´ynos˚u.
Druh´ym typem je tzv. charismatick´e panstv´ı, kter´e je naopak osprave-
dlnˇeno v´ırou ve zvl´aˇstn´ı osobn´ı vlastnosti jednotlivce (charisma pro-
roka, kn´ıˇzete, politick´eho v˚udce). Je tak podm´ınˇeno citovou odevzdanost´ı
konkr´etn´ı osobˇe a jej´ımu nadpˇrirozen´emu nad´an´ı (charismatu). Takov´e pan-
stv´ı trv´a tak dlouho, dokud trvaj´ı (setk´avaj´ı se s uzn´an´ım) nadpˇrirozen´e
kvality v˚udce. Toto panstv´ı m´a obecnˇe tendenci zevˇsednˇet. Bud’ se tradici-
onalizuje nebo pˇrech´az´ı do leg´aln´ıho panstv´ı. T´ım se dost´av´ame ke tˇret´ımu
typu.
21
1. ´Uvod do studia politiky
Leg´aln´ı panstv´ı je ospravedlnˇeno prostˇrednictv´ım v´ıry v platnost pr´avn´ı-
ho ustanoven´ı, kter´a je od˚uvodnˇena racion´alnˇe vytvoˇren´ymi pravidly. Tento
typ panstv´ı je charakteristick´y pro modern´ı st´at s jeho byrokratic-
kou spr´avou. Pro modern´ı st´at plat´ı, ˇze jak´ekoli pr´avo m˚uˇze b´yt vytvoˇreno
a zmˇenˇeno ustanoven´ım, kter´e je form´alnˇe spr´avnˇe zvoleno. V tomto pˇr´ıpadˇe
se neposlouch´a osoba, ale stanoven´e pravidlo. S´am porouˇcej´ıc´ı poslouch´a
pravidlo, kter´e stanovuje jeho kompetence. Tento typ panstv´ı vytv´aˇr´ı
vhodn´e prostˇred´ı pro rozvoj podnik´an´ı. Existuj´ı jasnˇe ˇciteln´a pra-
vidla, na nˇeˇz se podnikatel´e mohou spolehnout.
1.4 Dimenze politiky
Politika Zat´ım jsme se zab´yvali probl´emem vymezen´ı obecn´eho pojmu politika. Nyn´ıse pokus´ıme tento pojem rozloˇzit do tˇr´ı zvl´aˇstn´ıch dimenz´ı, kter´e se pˇri jej´ı
anal´yze velmi ˇcasto vyuˇz´ıvaj´ı. Tyto tˇri dimenze oznaˇcuj´ı tˇri anglick´a slova –
polity, politics a policy (viz Cabada, Kub´at 2004: 53–55, Fiala, Schu-
bert 2000). Vˇsechny tˇri se do ˇceˇstiny pˇrekl´adaj´ı jako politika, oznaˇcuj´ı vˇsak
jej´ı odliˇsn´e aspekty. T´ım se d´ale pˇribl´ıˇz´ıme pochopen´ı toho, co mysl´ıme,
kdyˇz ˇr´ık´ame, ˇze politologie se zamˇeˇruje na studium politiky.
Polity
T´ımto v´yrazem rozum´ıme normativn´ı, struktur´aln´ı a ´ustavn´ı aspekty poli-
tiky. Jedn´a se vlastnˇe o institucion´aln´ı prostˇred´ı, v jehoˇz r´amci doch´az´ı
k politick´ym interakc´ım. Polity je d´ana pravidly hry, kter´e vymezuj´ı hˇriˇstˇe,
na nˇemˇz se hraje. T´ımto term´ınem tak oznaˇcujeme podm´ınky, za nichˇz se
politick´e interakce odehr´avaj´ı. V naˇsich podm´ınk´ach tato dimenze politiky
konkr´etnˇe znamen´a ´ustavn´ı poˇr´adek, pr´avn´ı r´amec a jimi vymezen´e
institucion´aln´ı uspoˇr´ad´an´ı, kter´e existuje v konkr´etn´ım st´atˇe (v´ıce v ka-
pitole 2).
Politics
T´ımto term´ınem popisujeme interaktivn´ı, procesu´aln´ı dimenzi politiky. Po-
litics popisuje dynamick´y prvek vytv´aˇren´ı politiky. Term´ın tak popisuje
stˇret, konflikt, interakce, proces. Politics oznaˇcuje konfliktn´ı proces utv´a-
ˇren´ı politiky, pˇri kter´em mus´ı b´yt br´an zˇretel na r˚uzn´e z´ajmy. Pˇri jej´ım
studiu se tak zamˇeˇrujeme na politick´e akt´ery – politick´e strany, z´ajmov´e
skupiny, soci´aln´ı hnut´ı a jejich vz´ajemn´e interakce (v´ıce v kapitole 3).
Policy
Tato dimenze popisuje obsahovou dimenzi pojmu politika. Lze ji popsat nejen
jako obsah politiky, ale jako jej´ı v´ysledek, materi´al, c´ıl, ´uˇcel. V tomto
smyslu mluv´ıme o region´aln´ı, energetick´e ˇci populaˇcn´ı politice. Z politick´ych
z´amˇer˚u a program˚u se zde st´avaj´ı konkr´etn´ı opatˇren´ı jako z´akony, naˇr´ızen´ı,
programy (v´ıce v kapitole 4).
22
1.5 Pˇr´ıstupy ke studiu politiky
V t´eto chv´ıli by mˇelo b´yt v´ıcem´enˇe jasn´e, co pojem politika oznaˇcuje. Jak´ym
zp˚usobem lze ke studiu tohoto fenom´enu pˇristoupit? Stejnˇe jako v pˇr´ıpadˇe
samotn´eho vymezen´ı pojmu politiky, i v tomto pˇr´ıpadˇe existuje pluralita.
Vidˇeli jsme, ˇze politiku lze ch´apat r˚uzn´ymi zp˚usoby. Politiku vˇsak tak´e lze Pˇr´ıstupy
ke studiustudovat r˚uzn´ymi zp˚usoby. Nejpouˇz´ıvanˇejˇs´ı vymezen´ı teoretick´ych pˇr´ıstup˚u
(v nˇemeck´e jazykov´e oblasti) je n´asleduj´ıc´ı (Cabada, Kub´at 2004: 26–34):
1. ontologicko-normativn´ı pˇr´ıstup
2. dialekticko-historick´y pˇr´ıstup
3. empiricko-analytick´y pˇr´ıstup
Ontologicko-normativn´ı pˇr´ıstup
Tento pˇr´ıstup ke studiu politiky je nejstarˇs´ı se sv´ymi koˇreny v antick´em
ˇRecku. Jeho c´ılem je nalezen´ı jak´ychsi pevn´ych objektivnˇe existuj´ıc´ıch
princip˚u, na nichˇz by mohl b´yt postaven spravedliv´y spoleˇcensk´y ˇr´ad. Tento
pˇr´ıstup je zˇretelnˇe souˇc´ast´ı politick´e filosofie, jej´ıˇz zakladatel´e – Plat´on a Aris-
totel´es – jsou povaˇzov´ani za klasick´e pˇredstavitele tohoto pˇr´ıstupu (viz kapi-
tola 5). Plat´onovo filosofov´an´ı o politick´em zˇr´ızen´ı bylo pˇr´ımo ovlivnˇeno jeho
zklam´an´ım z demokratick´e politiky a snahou postavit uspoˇr´ad´an´ı obce na
nˇejak´y pevn´y z´aklad.
Tomuto pˇr´ıstupu tedy jde o nalezen´ı objektivnˇe existuj´ıc´ıch mˇeˇr´ıtek pro po-
souzen´ı uspoˇr´ad´an´ı politick´e obce a postaven´ı ˇclovˇeka v n´ı. Z´akladem poli-
tick´eho poˇr´adku by mˇela b´yt odhalen´a pravda a nikoli jen zd´an´ı ˇci mani-
pulace s davem. C´ılem takto ch´apan´e vˇedy o politice je hled´an´ı ide´aln´ıho
uspoˇr´ad´an´ı politick´eho spoleˇcenstv´ı, hled´an´ı posledn´ıch princip˚u, kter´e by
mˇely slouˇzit jako formy, podle nichˇz by mˇela b´yt politick´a realita formov´ana.
Ve sv´e klasick´e podobˇe tak tento pˇr´ıstup m´ıˇr´ı na pozn´an´ı Ideje dobra, podle
n´ıˇz by mˇela b´yt politick´a obec uspoˇr´ad´ana (viz odd´ıl 5.2).
Jedn´a se tedy o pˇr´ıstup normativn´ı – nejde mu o anal´yzu toho, ”co je“, ale
o formulaci toho ”jak by vˇeci mˇely b´yt“. Jedn´a se o pˇr´ıstup ontologick´y –
t´ım seˇr´ık´a to,ˇze mu jde o uchopen´ı vlastn´ı podstaty toho, co je, neboli o nale-
zen´ı posledn´ıch princip˚u,jimiˇz seˇr´ıd´ı chod svˇeta. Tento pˇr´ıstup hodl´a nahl´ıˇzet
jen za ”zd´an´ı“ empirick´e skuteˇcnosti a uchopit ”podstatubyt´ı“, nal´ezt pravdu
samu a podle n´ı formovat spoleˇcensko-politickou realitu.
Tento pˇr´ıstup vˇsak nen´ı jen vˇec´ı d´avn´e historie – v turbulentn´ım 20. stolet´ı za-
znamenal urˇcitou obnovu. Nˇekteˇr´ı autoˇri reagovali na destruktivnost a hr˚uzu,
kterou pˇrinesl nacion´aln´ı socialismus, faˇsismus a stalinismus t´ım, ˇze obvinili
modern´ı spoleˇcnost z relativizace vˇsech hodnot a poˇslap´av´an´ı vˇsech prin-
cip˚u, kter´e pˇresahuj´ı ˇclovˇeka sam´eho. Sekularizace (zesvˇetˇst’ov´an´ı), kter´a
modern´ı spoleˇcnost od poˇc´atku charakterizovala, zbavila spoleˇcensk´y ˇr´ad mi-
mosvˇetsk´eho dohledu, boˇzsk´e a ve sv´em d˚usledku tak´e politick´e autority.
Vˇse se zrelativizovalo, vˇse bylo najednou pˇredstaviteln´e – i holocaust. L´ekem
se mˇel st´at obrat k nadˇcasov´ym (n´aboˇzensk´ym) princip˚um, hled´an´ı
objektivnˇe existuj´ıc´ıch pravd, kter´e by spoleˇcnosti 20. stolet´ı mohly poskyt-
23
1. ´Uvod do studia politiky
nout n´avod, jak dobˇre ˇz´ıt (autoˇri: E. Voegelin, L. Strauss). V souladu
s t´ımto vymezen´ım se tento pˇr´ıstup orientuje pˇredevˇs´ım na politickou filo-
sofii a dˇejiny politick´ych idej´ı.
Dialekticko-historick´y pˇr´ıstup
Uplatnil se od poloviny 60. let 20. stolet´ı a rozvinul se pˇredevˇs´ım v nˇemeck´e
politick´e vˇedˇe. Navazuje pˇredevˇs´ım na Marxovu teorii spoleˇcnosti (kter´a byla
zase ovlivnˇena Hegelem). Z Marxe pˇrevzal pˇresvˇedˇcen´ı o tom, ˇze dˇejiny vˇsech
dosavadn´ıch spoleˇcnost´ı jsou dˇejinami tˇr´ıdn´ıch boj˚u a ˇze dynamiku dˇejinn´eho
v´yvoje zajiˇst’uj´ı promˇeny v´yrobn´ı (ekonomick´e) z´akladny spoleˇcnosti (viz
odd´ıl 6.4). Jedn´a se tedy oneomarxistick´y pˇr´ıstup ke studiu politick´ych
fenom´en˚u, kter´y byl v nˇemeck´em prostˇred´ı nejv´yraznˇeji rozvinut v r´amci
kritick´e teorie tzv. Frankfurtsk´e ˇskoly (autoˇri: Horkheimer, Adorno,
Habermas, Marcuse). V r´amci tohoto pˇr´ıstupu m´a politick´a vˇeda slouˇzit
nejen anal´yze souˇcasn´eho stavu spoleˇcnosti, ale pˇredevˇs´ım ke kritice tohoto
stavu. Modern´ı spoleˇcnost, jej´ımiˇz zakl´adaj´