Distanční studijní opora

o konfliktu kultury
sprˇı´rodou, konceptem lidske´ho prˇezˇitı´ v ekologicky ohrozˇene´ kulturˇe.
C
ˇ
loveˇk je sice bytostı´pu˚vodneˇprˇı´rodnı´, tj. kdysi zcela neschopnou ovlivnit budoucnost sve´ho vlastnı´ho
druhu, ale biologickou existenci si zkomplikoval tı´m, zˇe se stal druhy´m pozemsky´m de´miurgem skutecˇ-
nosti, maly´m bohem, tvu˚rcem protiprˇı´rodnı´ kultury. Kultura, kterou vytva´rˇı´, na jedne´straneˇusnadnˇuje
jeho zˇivot, tj. poskytuje mu zˇivotneˇ nezbytne´prˇedmeˇty a sluzˇby, ale na druhe´straneˇ–tı´m, zˇe nenı´
souroda´anisbiosfe´rou, ani i s jeho organismem – zteˇzˇuje jeho biologickou existenci, reprodukci i jeho
ontogenezi. Rozsˇirˇova´nı´ kulturnı´ho bytı´zpu˚sobuje totizˇ uby´va´nı´nicˇı´m nenahraditelne´ho bytı´prˇı´rodnı´ho.
Pochopenı´irˇesˇenı´te´to situace se vsˇak komplikuje tı´m, zˇe ru˚st a prostorova´ expanze kultury prˇedbı´hajı´
pomaly´ proces rozumove´ho cha´pa´nı´sveˇtacˇloveˇkem. Kulturnı´syste´m,ktery´ pohotoveˇvstrˇeba´va´vesˇkerou
lidskou aktivitu, teˇzˇı´zu´zke´deˇlby pra´ce a spolupra´ce, roste v du˚sledku dı´lcˇı´ racionality a specializovane´
dovednosti lidı´. Prostrˇednictvı´m institucı´, organizacı´ a techniky lide´ totizˇ vyuzˇı´vajı´znalostı´, ktere´sami
nevlastnı´. I kdyzˇjsouvzˇivoteˇu´speˇsˇnı´, mohou by´t v obecny´ch sveˇtona´zorovy´ch ota´zka´ch neznalı´a
zmatenı´.
Obecne´sveˇtona´zorove´ pochopenı´sveˇta, ktere´ potrˇebujeme pro zmı´rneˇnı´ a vyrˇesˇenı´ nyneˇjsˇı´ globa´lnı´
ekologicke´ krize, nemu˚zˇe ovsˇem vzniknout pouhy´m osvojenı´m dı´lcˇı´ch poznatku˚ specia´lnı´ch veˇd. Bez
pomoci filosofie se ani nejlepsˇı´studenti vysoky´chsˇkol nemohou snadno zmocnit adekva´tnı´ho teoreticke´ho
konceptu prˇı´rody, kultury a cˇloveˇka. Nemohou disponovat kvalifikovany´m veˇdeˇnı´m o prˇı´cˇina´ch opozice
nyneˇjsˇı´ protiprˇı´rodnı´ kultury vu˚cˇi biosfe´rˇe.
Pozna´nı´zˇivota jako nejslozˇiteˇjsˇı´ho planeta´rnı´ho syste´mu, k neˇmuzˇ biologicky na´lezˇı´me, mu˚zˇe by´t vsˇak
z jednoho hlediska snadneˇjsˇı´nezˇ pochopenı´ kultury a podmı´nek jejı´ dlouhodobeˇmozˇne´ koexistence
sprˇı´rodou: prˇı´rodu nevytva´rˇı´me, nemusı´me jı´plneˇ rozumeˇt, protozˇe za jejı´ evoluci, ktera´ probı´ha´ibez
na´s, neneseme odpoveˇdnost.
Kultura, ktera´ je v plne´m rozsahu lidsky´m dı´lem, a za kterou proto odpoveˇdnost neseme, vznika´na
zˇivotem kypı´cı´ Zemi jako du˚sledek biologicke´ho nastavenı´cˇloveˇkanau´tocˇnou adaptivnı´ strategii.
Rozvı´jı´ sponta´nneˇ a nikdy se nestala plnohodnotny´m prˇedmeˇtem veˇdecke´ho a filosoficke´ho za´jmu.
Te´meˇrˇ nic nevı´me o tom, jak se kulturnı´syste´m neza´meˇrneˇiza´meˇrneˇ vytva´rˇı´, procˇma´ protiprˇı´rodnı´
strukturu i vnitrˇnı´ informaci a procˇ je zatı´m tak nebezpecˇneˇnamı´rˇen proti sve´mu hostitelske´mu prostrˇedı´
– proti pozemske´prˇı´rodeˇ.
Fritjof Capra, sveˇtoveˇuzna´vany´ fyzik, v jedne´zesvy´ch poslednı´ch knih napsal: „Veˇdci stejneˇjako
obec neveˇdecka´sta´le veˇrˇı´, zˇe na skutecˇne´ vysveˇtlenı´ reality je nutne´ se dotazovat fyzika, cozˇjeryze
kartezia´nsky´ blud. Paradigma veˇdy se dnes posunulo. . . od fyziky k veˇda´m o zˇivoteˇ.“ (CAPRA,F.:Tka´nˇ
zˇivota. Nova´synte´zamysliahmoty.Praha, Academia 2004, s. 25) Protozˇe se zaby´va´me evolucˇnı´ ontologiı´,
troufa´me si by´t radika´lneˇjsˇı´. V situaci, kdy lidska´ kultura dobyla a obsadila Zemi, se paradigma veˇdy
musı´prˇesunout od veˇd o prˇı´rodeˇkveˇda´m o kulturˇe.
Proto i v tomto textu prˇedstavujeme noveˇ pojatou systematickou filosofii: evolucˇnı´ ontologii, evolucˇnı´
gnoseologii a filosofii techniky. A evolucˇnı´ ontologie, jak da´le uka´zˇeme, uzˇnenı´ kosmologiı´ ani fyzika´lnı´,
ani biologickou. Je to prvnı´ kosmologie svy´m obsahem kulturologicka´,ktera´dosve´ho prˇedmeˇtu zahrnuje
kulturnı´syste´m i onticky´ konflikt kultury s biosfe´rou.
Bez osvojenı´ evolucˇneˇ ontologicke´ho minima o prˇı´rodeˇ a kulturˇe studenti neveˇdı´, zˇe vedle prˇirozene´
evoluce,ktera´ vytvorˇila vesmı´r, Zemi i jejı´biosfe´ru vcˇetneˇcˇloveˇka, na Zemi dnes existuje jesˇteˇ jedna
konkurencˇnı´ evoluce: evoluce lidske´ protiprˇı´rodnı´ kultury.Z
ˇ
a´ku˚m strˇednı´sˇkolysevesˇkole nedostalo
poucˇenı´, zˇe onticky´ konflikt kultury s prˇı´rodou je nejhlubsˇı´ podstatou nyneˇjsˇı´ ekologicke´ krize. Tolerujı´
mo´dnı´mysˇlenku o nezbytnosti civilizacˇnı´ho ru˚stu, anizˇbymeˇli pa´dne´ argumenty pro to, zˇe je udrzˇitelny´;
nekriticky obdivujı´ kulturu, a prˇı´rodu naopak povazˇujı´ za nepotrˇebnou, nudnou a nezajı´mavou. Obsahem
pra´ce i zpu˚sobem zˇivota jsou totizˇ svazova´ni s fungova´nı´m kulturnı´ho syste´mu, a jizˇjakodeˇti oddeˇlova´ni
od prˇı´my´ch osobnostneˇ konstitutivnı´ch vlivu˚prˇı´rody.
Ekonomicka´ liberalizace a politicka´ demokratizace kultury, tyto dva u´strˇednı´ principy dnesˇnı´ globa´lnı´
technotronnı´ spolecˇnosti, o jejichzˇ pozitivnı´ hodnoteˇ pochybujı´ jen zarytı´ skeptici, zajisˇt’ujı´ sice hos-
poda´rˇsky´ru˚st a zmı´rnˇujı´ konflikty uvnitrˇ kulturnı´ho syste´mu, ale jeho ontickou slucˇitelnost s prˇı´rodou
zajistit nemohou. Naopak, vyvola´vajı´ sponta´nnı´ kulturnı´ expanzi, podporujı´ abioticky´ technicky´ pokrok,
rozsˇirˇujı´ hromadnou vy´robu se snizˇujı´cı´m se podı´lem zˇive´ lidske´pra´ce. V dobeˇ dosud nejrychlejsˇı´ho
nicˇenı´„prˇı´rodnı´ho kapita´lu“ poma´hajı´nesmyslneˇ zvysˇovat luxusnı´ osobnı´ spotrˇebu veˇtsˇiny populace.
Aprotozˇe ma´lo ekologicky vzdeˇlana´verˇejnost, ovlivnˇovana´reklamouapu˚sobenı´m hromadny´ch sdeˇ-
lovacı´ch prostrˇedku˚, da´va´prˇednost okamzˇite´mu blahobytu prˇed zajisˇteˇnı´m budoucnosti svy´ch potomku˚
(lidstva jako druhu), fakticky schvaluje nyneˇjsˇı´ sebeza´hubnou strategii kultury. Podporuje ji nejen ne-
prˇı´mo, tj. aktivnı´u´cˇastı´ v souperˇenı´ politicky´ch stran, ktere´ zatı´m nehledajı´ novou kulturnı´ strategii,ale
formy udrzˇenı´ moci, ny´brzˇiprˇı´mo, prˇijetı´m he´donisticke´ho spotrˇebnı´ho zpu˚sobu zˇivota.
Ale jakkoli je na´sˇ biologicky´ druh, zatı´m slepeˇ podrˇı´zeny´ dikta´tu sve´ geneticke´pameˇti, pozoruhodny´
tı´m, co jizˇ v prakticke´ i intelektua´lnı´ oblasti doka´zal, jako nahodile vznikly´ prvek planeta´rnı´ho zˇivota
nemohl neobdrzˇet omezeny´ biologicky´za´jem: geneticky prˇedepsane´ druhove´ sobectvı´.Vsˇechny histo-
ricky vznikle´ modely spolecˇenske´ho rˇı´zenı´ – absolutisticke´cˇi totalitnı´ na jedne´straneˇ, a demokraticke´cˇi
krajneˇ libera´lnı´nastraneˇ druhe´ – musely sice k te´to za´kladnı´ limitujı´cı´ skutecˇnosti prˇihlı´zˇet, ale nemusely
proble´m lidske´u´tocˇne´ adaptace na prostrˇedı´ prakticky rˇesˇit. Ovsˇem v okamzˇiku, kdy expanze globa´lnı´
kultury narazı´ na hranice zemeˇkoule, zmeˇna globa´lnı´ kulturnı´ strategie je nevyhnutelna´.
Apra´veˇ tento historicky bezprecedentnı´u´kol budoucı´ ekonomicke´inzˇeny´ry jako by povysˇuje do nove´ho
„sˇlechticke´ho stavu“. Jejich dosud prˇehlı´zˇenou kompetenci i podcenˇovane´ ekonomicke´vzdeˇla´nı´(vcˇetneˇ
dovednosti prakticky´ch manazˇeru˚) globa´lnı´ ekologicka´ krize paradoxneˇ pozveda´ na novou u´rovenˇ. Zda´
se, zˇe velmi brzy jizˇ nebude mozˇne´ vytva´rˇet, staveˇt, proda´vat a vyuzˇı´vat vsˇechno to, co si kdysi vynutila
na vy´kon a spotrˇebu zameˇrˇena´vy´roba, tradice, reklama a mo´da. Ve fa´zi ekologicky ohrozˇene´ kultury
bude nutne´ spotrˇebnı´prˇedmeˇty i spolecˇenskou materia´lnı´ kulturu vytva´rˇet obezrˇetneˇ. Na forma´ch a
vlastnostech zbozˇı´asluzˇeb bude trˇeba spolupracovat s odbornı´ky z ru˚zny´ch netechnicky´ch profesı´:
s filosofy, biology a le´karˇi. Nadesˇel cˇas tradicˇnı´ ekonomiku i techniku biofilneˇ transformovat a jejich
tendence ke sponta´nnı´mu ru˚stuarozsˇirˇova´nı´ regulovat s ohledem na zdravı´biosfe´ry,a tı´m i du˚stojny´zˇivot
generacı´, ktere´prˇijdou po na´s.Protosevdu˚sledku novy´ch okolnostı´z nepru˚hledne´hoprocesusponta´nnı´ho
formova´nı´ globa´lnı´ ekonomiky a technosfe´ry sta´va´ na´rocˇny´prˇedmeˇt filosofie a veˇd o kulturˇe. Podı´l na
vytva´rˇenı´biofilnı´ kultury bude vsˇak pro vysokosˇkolsky vzdeˇlanou populaci nejen za´lezˇitostı´ teoreticky
U
´
vod
na´rocˇnou a odpoveˇdnou, ale take´ novy´m zpu˚sobem tvu˚rcˇı´ a seberealizacˇnı´: bude to totizˇu´kol kulturneˇ
sebeza´chovny´.
*
Tento text ma´trˇi relativneˇ samostatne´cˇa´sti. Vprvnı´cˇa´sti sna´zvem „Evolucˇnı´ ontologie“ se pojedna´va´
o podstateˇte´to nove´ ontologicke´ koncepce. Pozornost se tu veˇnuje nejen proble´mu prˇirozene´ a kulturnı´
evoluce, ale take´ proble´mu informace. Prˇedstaven je evolucˇneˇ ontologicky´ koncept prˇı´rody i analogicky´
koncept kultury vcˇetneˇ onticke´ role kulturnı´ informace. Ve druhe´cˇa´sti sna´zvem „Evolucˇnı´ gnoseologie“
je naznacˇena aplikace evolucˇnı´ ontologie na oblast tradicˇnı´filosoficke´ teorie pozna´nı´. Pojedna´va´setu
o pozna´nı´zˇivy´ch syste´mu˚, o zvla´sˇtnosti a sociokulturnı´ roli lidske´ho pojmove´ho pozna´nı´, o fenome´nu
etnicke´ho jazyka, o pozna´nı´ obycˇejne´ma veˇdecke´m, o proble´mu pravdy i o ma´lozna´me´m proble´mu kom-
patibility. Ve trˇetı´cˇa´sti sna´zvem „Filosofie techniky“ je uka´za´na prakticka´ aplikace koncepce evolucˇnı´
ontologie na oblast techniky a technosfe´ry. Pojedna´va´ se tu o bioticke´ i abioticke´ linii technicke´ho vy´voje,
o onticke´ a ekologicke´stra´nce techniky, o proble´mech evoluce techniky a technosfe´ry, o kompatibiliteˇ
technosfe´rou s biosfe´rou i o ma´lo zna´me´ abioticke´ technice zemeˇdeˇlske´ a informacˇnı´.
*
Prˇestozˇe v cele´m tomto textu, urcˇene´m pro studenty distancˇnı´ho studia Ekonomicko–spra´vnı´ fakulty
MU, du˚sledneˇ usilujeme o srozumitelnost a prˇı´stupnost vsˇech proble´mu˚, jejich povaha vyzˇaduje (take´
proto, zˇe mnohe´ jsou teoreticky zpracova´ny vu˚bec poprve´) vysokou pozornost cˇtena´rˇe. Text mu˚zˇe by´t pro
neˇktere´ studenty na´rocˇny´ i proto, zˇe integruje poznatky vı´ce soucˇasny´ch veˇdnı´ch oboru˚,azˇe s ohledem na
veˇcnou spra´vnost formulacı´ bylo cˇasto nezbytne´ pouzˇı´vat zavedene´ho odborne´ho na´zvoslovı´. Namı´sto
toho, abychom v za´vorce za kazˇdy´m specia´lnı´m teoreticky´m termı´nem cˇi slovnı´m spojenı´m uva´deˇli
vysveˇtlenı´, rozhodli jsme se pro takove´rˇesˇenı´ jen v nutny´ch prˇı´padech a radeˇji jsme tuto studijnı´ pomu˚cku
opatrˇili podrobny´m slovnı´kem me´neˇzna´my´ch slov. Vycha´zı´me z toho, zˇe cˇa´st cˇtena´rˇu˚ se bez slovnı´ku
obejde bud’ u´plneˇ, nebo se k vyhleda´va´nı´vneˇm uchy´lı´ jen obcˇas. Text tak zı´ska´va´veˇtsˇı´ plynulost a
jeho vnitrˇnı´ logika nenı´narusˇova´na cˇasty´mi vysveˇtlivkami. Pouzˇitı´ odborny´ch vy´razu˚ jsme pochopitelneˇ
omezovali vsˇude tam, kde byly k dispozici dostatecˇneˇvy´stizˇne´cˇeske´ ekvivalenty.
Evolucˇnı´ ontologie
C
ˇ
a´st I

Prˇedmeˇt evolucˇnı´ ontologie
Obecna´ charakteristika evolucˇnı´ ontologie
Podstata a vybrane´ kategorie evolucˇnı´
ontologie
Podstata evolucˇnı´ ontologie
1
1. Podstata evolucˇnı´ ontologie
Cı´l kapitoly
Po prostudova´nı´te´to kapitoly byste meˇli by´t schopni:
charakterizovat ontologii jako filosofickou disciplı´nu
vysveˇtlit odlisˇnost procesua´lnı´ evolucˇnı´ ontologie od ontologie tradicˇnı´
definovat hlavnı´ kategorie evolucˇnı´ ontologie
C
ˇ
asova´za´teˇzˇ
6 hodin
Vtradicˇnı´m pojetı´ ontologie jako teorie bytı´ bylo skryteˇ obsazˇeno doboveˇ podmı´-
neˇne´prˇesveˇdcˇenı´, zˇe v ontologicky orientovane´ filosofii musı´jı´t bud’o mimolidske´
bytı´prˇı´rodnı´, nebo o prozˇitkoveˇ pojate´ bytı´ lidske´. Kriticka´ ontologie Nicolaie
Hartmanna se evolucˇneˇ ontologicke´mu pojetı´ bytı´prˇiblı´zˇila tı´m, zˇe cˇloveˇka (du-
sˇevnı´ a duchovnı´ vrstvu bytı´) vrˇadila do reality a zˇe pouka´zala na vy´znam deˇnı´, cˇasu
a vrstevnatosti bytı´. Vsˇechny tradicˇnı´ ontologie (vcˇetneˇ ontologie N. Hartmanna)
tradicˇnı´
ontologie vsˇak prˇedmeˇt ontologie cha´paly v neprˇimeˇrˇene´ strukturˇe. Prˇehlı´zˇely totizˇfakt,zˇe se
po vzniku cˇloveˇka na planeteˇ Zemi pocˇala rozvı´jet jesˇteˇ jedna onticky odlisˇna´ forma
skutecˇnosti – lidskou aktivitou vytva´rˇene´bytı´ sociokulturnı´.
Mnohotva´rna´ lidska´ kultura dlouho existovala jen jako nespojite´ostru˚vky ru˚zneˇ vy-
speˇly´ch lidsky´ch etnik s minima´lnı´ duchovnı´ i materia´lnı´ kulturou. Tyto jednoduche´
kultury, ktere´ nejprve za´visely na prˇirozeny´ch ekosyste´mech a teprve v posled-
nı´ch neˇkolika tisı´ciletı´ch take´ na obdeˇla´vane´pu˚deˇ a doma´cke´m rˇemesle, se po
pru˚myslove´ revoluci sta´vajı´ organizacˇneˇ i technicky vysoce rozvinuty´mi syste´my.
Vpru˚beˇhu 20. stoletı´vznika´ nejen kultura postindustria´lneˇ spotrˇebnı´, ale take´ silneˇ
ekonomicky, technologicky a informacˇneˇ integrovana´. Zacˇı´na´ se rozvı´jet globali-
zovana´ kultura celoplaneta´rnı´, jejı´zˇ onticky´ konflikt s prˇı´rodou se vyhrocuje do te´
mı´ry, zˇe ji musı´me i ve filosofii povazˇovat za kulturu ekologicky ohrozˇenou.
Pozn.: Takzˇe azˇ globalizacı´ koncˇı´ ono „lepsˇı´ obdobı´“ lidsky´ch deˇjin, v neˇmzˇ obyvatelnost
Zemeˇ, kterou zajisˇt’ovala biosfe´ra, jesˇteˇ neza´visela na tom, co my lide´vra´mci dnesˇnı´
planeta´rnı´ kultury udeˇla´me. Proto souhlası´me s H. Skolimowskim, zˇe ekologicky´ proble´m
je klı´cˇovou ota´zkou filosofie, zˇe „...v soucˇasne´m sveˇteˇ se pozna´nı´otrˇa´sa´vza´kladech,
zˇe v soucˇasne´m sveˇteˇ je potrˇeba noveˇ definovat pojmy prˇı´roda a ekologie, protozˇeznich
se staly hlavnı´filosoficke´ proble´my“. SKOLIMOWSKI,H.:Eco-Philosophy. Designing New
Tactics for Living. Boston–London 1981, p. 26.
1.1 Prˇedmeˇt evolucˇnı´ ontologie
Vzhledem nove´ historicke´ situaci by dnesˇnı´ ontologie meˇla svu˚j prˇedmeˇt jinak po-
chopit, vymezit a strukturovat. Mu˚zˇe sice i nada´le vyuzˇı´vat anticky´ pojem bytı´,
ale s jeho obsahem uzˇnemu˚zˇe spojovat pouze bytı´prˇı´rodnı´cˇi bytı´ lidske´(Hei-
degger). Take´raneˇ novoveˇky´ koncept prˇı´rody jako pouhe´ objektivnı´prˇedmeˇtnosti
jednora´zoveˇ stvorˇene´ Bohem, tj. bez vlastnı´ aktivity, tvorˇivosti a pameˇti musı´filo-
sofie – uzna´va´-li autoritu prˇı´rodnı´veˇdy – opustit. Rovneˇzˇ naivnı´prˇedstavy o prˇı´rodeˇ
jako skutecˇnosti, kterou cˇloveˇk strukturuje svy´m hermeneuticky´m rozvrhem a ktere´
22
teprve on da´va´ smysl a hodnotu se v konfrontaci s poznatky biologicky´ch a syste´-
movy´ch veˇd sta´vajı´ neudrzˇitelne´. Neudrzˇitelnou se s ta´va´ i „romanticka´“ mysˇlenka
prˇı´rody jako nekonecˇneˇ laskave´matky,ktera´vesˇkerou lidskou aktivitu ochotneˇ
prˇijı´ma´,neseazly´m neopla´cı´.
Ale ani filosoficky vhodneˇjsˇı´ pojetı´prˇı´rody nemu˚zˇe samo o sobeˇ znamenat zˇa´doucı´
zmeˇnu v pojetı´prˇedmeˇtu ontologie. Vznikem kultury, jakkoli to dosavadnı´ ontolo-
gie zrˇetelneˇ neformulovala, se vytvorˇila nejen dalsˇı´ soucˇa´st jejı´ho prˇedmeˇtu. Tato
nejveˇtsˇı´ onticka´ uda´lost v deˇjina´ch Zemeˇzmeˇnila prˇedmeˇt ontologie jak z hlediska
jeho struktury, tak take´ z hlediska jeho hodnoty, tj. axiologicky.
Co ma´me na mysli? Za prve´ to, zˇe ontologii uzˇnemu˚zˇe jı´t pouze o tradicˇnı´ota´zku,
co je bytı´,ny´brzˇ o mnohem komplikovaneˇjsˇı´ proble´m, jake´bytı´vznika´prˇirozeny´m
ajake´ kulturnı´m evolucˇnı´m procesem? Ontologie, ktera´ zahrne cˇloveˇka i kulturu do
evolucˇnı´
processve´ho prˇedmeˇtu, musı´rˇesˇit proble´m, na jake´ bytı´ se my lide´jakozˇive´ bytosti sou-
rode´spu˚vodnı´m bytı´m prˇı´rodnı´m mu˚zˇeme adaptovat tak, abychom v neˇm mohli zˇı´t
v souladu s vlastnı´ konzervativnı´ biologickou prˇirozenostı´ (genetickou informacı´)?
Za druhe´ vznika´ota´zka, za jaky´ch prˇı´rodnı´ch podmı´nek je lidska´ kultura dlouho-
dobeˇmozˇna´? Jesˇteˇ jinak rˇecˇeno, axiologizace ontologie souvisı´snasˇı´samozrˇejmou
druhoveˇ sobeckou expanzı´ v biosfe´rˇe. A pra´veˇ proto opakovaneˇzdu˚raznˇujeme,
zˇe kulturnı´ bytı´nenı´ pouze onticky odlisˇne´ od bytı´prˇı´rodnı´ho. Jeho rychly´ru˚st
bohuzˇel smeˇrˇuje proti smyslu prˇirozene´ evoluce: prostorova´ expanze kultury nicˇı´
nejvza´cneˇjsˇı´ hodnoty prˇı´rody, zpu˚sobuje snizˇova´nı´ hodnoty prˇı´rodnı´ho bytı´.
Pozn.: Uveˇdomujeme si, zˇe tato provokativnı´ formulace mu˚zˇe vyvola´vat nedu˚veˇru a po-
chybnosti. Snizˇova´nı´m hodnoty prˇı´rodnı´ho bytı´vsˇak nema´me na mysli uby´va´nı´la´tky ani
energie, ale mizenı´nicˇı´m nenahraditelne´prˇirozene´ usporˇa´danosti, k nı´zˇ sami patrˇı´me, mizenı´
evolucˇneˇ vytvorˇene´ usporˇa´danosti, pameˇti, informace.
Kardina´lnı´ proble´m posˇkozova´nı´ a uby´va´nı´prˇı´rodnı´ho bytı´, ktery´ se pojmy beˇzˇne´ho
etnicke´ho jazyka obtı´zˇneˇ vyjadrˇuje, poma´ha´vsˇak prˇiblı´zˇit evolucˇneˇ ontologicke´ po-
chopenı´ kulturnı´ evoluce. A pra´veˇ kulturnı´ evoluci tradicˇnı´ filosofie netematizovala.
Prˇirozena´ i kulturnı´ evoluce, byt’ kazˇda´ jiny´m zpu˚sobem, smeˇrem i tempem, jsou
vplne´m slova smyslu onticky konstitutivnı´mi procesy. Probı´hajı´ nejen na te´zˇe
Zemi, ale take´ – obrazneˇrˇecˇeno – pecˇou z te´zˇe mouky, zprachuda´vny´ch hveˇzd.
Z toho totizˇ kdysi vznikla nasˇe planeta. Podstata proble´mu spocˇı´va´ ovsˇem v tom,
zˇe vesˇkera´ tato pomyslna´ mouka, ktera´ je tvorˇena chemicky´mi prvky periodicke´
soustavy, byla uzˇprˇed vznikem kultury vpecˇena´ ve vysoce usporˇa´dany´ch nezˇivy´ch
azˇivy´ch struktura´ch Zemeˇ. A protozˇe abioticke´ kulturnı´ struktury nemohou vznikat
jinak nezˇ rozbı´jenı´m a novou kulturnı´ konstrukcı´ z materia´lu pu˚vodnı´ch struktur
prˇirozeny´ch, kulturnı´ evoluce musı´ produkovat jinou ontickou usporˇa´danost, tj.
vytva´rˇet jiny´ onticky´rˇa´d uvnitrˇpu˚vodnı´ho rˇa´du prˇirozene´ho. Kulturnı´ evoluce proto
kulturnı´
evoluceredukuje cˇi likviduje pu˚vodnı´ ekosyste´my, rozbı´jı´zˇive´inezˇive´prˇirozene´ formy a
jejich la´tku vyuzˇı´va´ pro konstrukci svy´ch vlastnı´ch struktur kulturnı´ch.
Prˇi pohledu na planetu z beˇzˇne´ho dopravnı´ho letadla to mu˚zˇeme videˇt vlastnı´ma
ocˇima. Kulturnı´ evoluce jizˇ modifikovala te´meˇrˇ cely´ povrch zemeˇkoule; na veˇtsˇineˇ
u´zemı´ vytvorˇila pole a pastviny, rozsa´hla´ lidska´sı´dla, pru˚myslove´zo´ny, betonove´
a asfaltove´ plochy, hustou sı´t’ da´lnic a silnic. Kultura tak na konecˇne´m zemske´m
23
1. Podstata evolucˇnı´ ontologie
povrchu obsadila mı´sto, ktere´pu˚vodneˇpatrˇilo pouze zˇivy´m syste´mu˚m. A protozˇe
zˇa´dna´ teoreticka´disciplı´na prˇı´cˇiny ani du˚sledky te´to dramaticke´ promeˇny v jejı´m
celku reflektovat nemu˚zˇe, domnı´va´me se, zˇe ve fa´zi globa´lnı´ kultury se prˇedmeˇtem
filosoficke´ ontologie musı´sta´t kulturou zmeˇneˇna´ planeta Zemeˇ. V souvislosti s dalsˇı´
ocˇeka´vanou expanzı´ kultury bude patrneˇda´le uby´vat vza´cne´prˇı´rodnı´ bytı´. Ontologie
tak bude ztra´cet svu˚jpu˚vodnı´ smysl individua´lneˇ kultivacˇnı´au´teˇsˇny´. Bude prˇinucena
rˇesˇit slozˇite´u´koly kulturneˇ existencia´lnı´ a obecneˇsveˇtona´zorove´.
Neˇktere´tytou´koly naznacˇı´me trˇemi prˇedbeˇzˇny´mi reflexemi: 1. prˇı´rody; 2. kultury;
3. cˇloveˇka.
1. Prˇi evolucˇneˇ ontologicke´ reflexi prˇı´rody budeme u´spornı´. (K tomuto proble´mu
viz nasˇe autorske´hesloNature.In:BIRX,H.,J.,ed.:Encyclopedia of Antropology.
Thousand Oaks, London, New Delhi, Sage Publications 2006, pp. 1700–1702) Jizˇ
neˇkolik desetiletı´ je odborne´verˇejnosti zrˇejme´, zˇe vesmı´r i Zemeˇjsouvy´sledkem
reflexe
prˇı´rody prˇirozene´ evoluce, zˇe jsou historicky konstituovany´mi strukturami. Vı´me take´, zˇe
zˇivot na Zemi vznikl velmi brzy po ztuhnutı´jejı´ho povrchu, tj. prˇiblizˇneˇvte´zˇe dobeˇ
jako ska´ly a zˇe jeho dnesˇnı´ organizacˇnı´slozˇitost naru˚stala postupneˇ. Pozemsky´zˇivot
se totizˇ rozvı´jel tempem, ktere´ sice nebylo rovnomeˇrne´, ale ktere´patrneˇ nemohlo by´t
vysˇsˇı´. Soucˇasne´zˇive´syste´my, ktere´jsouprˇı´my´mi p