Distanční studijní opora

išti a podle
pohyblivosti.
Podle závislosti na stanovišti lze vymezit podniky závislé na
■ surovině (např. cementárna)
■ energii (např. vodní elektrárna)
■ pracovní síle (např. zakládání nových podniků v oblastech s volnými kvalifikovanými
pracovními silami)
■ odbytu (např. umisťování pekáren v dosahu koncentrace obyvatelstva).
Podle pohyblivosti pak lze rozlišit podniky na
■ zcela vázané na stanoviště
■ zčásti vázané na stanoviště
■ cestující podniky.
Mezi typologická hlediska umožňující účelné členění podniků podle důležitých
charakteristik lze zařadit i organizačně právní formu podnikání. Rozčlenění podniků na
podniky fyzických osob, osobní společnosti, kapitálové společnosti atd. umožňuje například
vyvodit míru kapitálového rizika daného omezeným nebo neomezeným ručením, má
význam pro určení možností financování, daňového zatížení (rozdíly mezi osobními a
kapitálovými společnostmi) i pro odvození povinnosti procházet auditem a zveřejňovat
některé informace o svém hospodaření.
Příklad
Velká akciová společnost v soukromém vlastnictví vyrábí více typů automobilů. Zařaďte
tento podnik podle příslušných kritérií typologie podniků.
1. Podnik jako součást národního hospodářství a předmět podnikového
24
Řešení
Shrnutí kapitoly
V této kapitole jste se seznámili se základními pojmy jako je hospodářství, podnik,
hospodářský systém apod. Měli byste být schopni pochopit smysl a význam těchto pojmů a
také jejich vzájemné souvislosti. Měli byste znát základní hospodářské principy, různá
pojetí podniku a také základní charakteristiky hospodářských systémů včetně jejich
určujících znaků. V neposlední řadě byste měli znát typologii podniku a měli byste být
schopni zařadit konkrétní podnik podle příslušných typologických kritérií.
Otázky k zamyšlení
1. K čemu musí vést hospodářská činnost podniku?
2. Jak lze obecně formulovat princip racionality?
3. Jak lze obecně formulovat princip hospodárnosti (ekonomický princip)?
4. Jak lze obecně charakterizovat podnik?
5. Charakterizujte znaky nezávislé na hospodářském systému a uveďte příklady.
6. Charakterizujte znaky závislé na hospodářském systému a uveďte příklady.
7. Co je předmětem podnikového hospodářství?
8. Co je objektem podnikového hospodářství?
9. Jaká znáte nejdůležitější třídící hlediska podniků?
Hospodářské odvětví: průmysl
Druh produkovaných výkonů: věcné statky
Druh produkce výkonů:
- výrobní typ: sériová výroba
- organizační typ výroby: proudová výroba
Převládající výrobní faktor: investiční náročný
Velikost: velký podnik
Závislost na stanovišti: žádná (event. pracovní síla)
Pohyblivost: nepohyblivý
Právní forma: akciová společnost
25
2.
■ Teoretické a aplikované hospodářství
■ Podnikohospodářské modely
■ Princip výběru zkoumaných problémů
v aplikovaném podnikovém hospodářství
■ Ukazatele hospodářské úspěšnosti: zisk,
rentabilita, hospodárnost, produktivita
Podnikové hospodářství a
jeho metody
2. Podnikové hospodářství a jeho metody
26
Cíl kapitoly
V této kapitole se nejprve seznámíte s cíli a principy jak teoretického, tak aplikovaného
hospodářství. Dále se seznámíte s podnikohospodářskými modely, přičemž byste měli
pochopit smysl jejich použití. Těmto dvěma subkapitolám věnujte velkou pozornost a
studujte je pečlivě, neboť jsou asi nejobtížnější látkou celého studia podnikového
hospodářství. Dále se seznámíte s principy výběru v podnikovém hospodářství a
s vybranými ukazateli měření hospodářské úspěšnosti.
Časová zátěž 1
■ 4 hodiny samostudium, 4 hodiny přednáška, 60 minut otázky k zamyšlení
2.1 Teoretické a aplikované hospodářství
Předmětem zkoumání a popisu v podnikovém hospodářství je souhrn všech hospodářských
rozhodnutí uskutečňovaných v podniku.
Patří sem rozhodování o
■ cílech podniku
■ výstavbě podniku
■ způsobu zhotovování a zhodnocování.
V rámci rozhodování o cílech podniku se jedná o výběr požadovaných stavů, jichž chce
podnik dosáhnout, např. dosažení zisku, získání hospodářské moci apod. Při přijímání
rozhodnutí o výstavbě podniku jsou zvažovány variantní možnosti např. využití výrobních
faktorů, volby organizačně právní formy podnikání, sdružování podniků nebo volby
stanoviště podniku. V případě rozhodování o způsobu zhotovování (výroby) a
zhodnocování (prodeje) jsou pak zvažována variantní řešení např. výrobních programů,
výrobních procesů, opatřování vstupů, využití nástrojů odbytové politiky atd.
Podnikové hospodářství má dvě části, které se liší cílem svého poznání.
Jsou to
■ teoretické podnikové hospodářství
■ aplikované (užité) podnikové hospodářství.
Teoretické podnikové hospodářství
Cílem teoretického podnikového hospodářství je čisté poznání objektu podnikového
hospodářství, tj. prvků, vztahů a souvislostí, jež vytváří obsah podniku jako plánovitě
organizované, výrobně orientované hospodářské jednotky. Poznání u teoretického
podnikového hospodářství se nezaměřuje na určitý účel. Principem výběru poznávaných
problémů je zde logická provázanost s podnikovým hospodářstvím, tzn. jejich jednoznačné
přiřazení k předmětu podnikového hospodářství, jímž je souhrn hospodářských rozhodnutí
přijímaných v podniku.
Aplikované podnikové hospodářství
Cílem aplikovaného (praktického) podnikového hospodářství je popis a zhodnocení
empiricky zjištěných rozhodovacích procesů a formulace nových východisek pro rozhodování
o podnikových procesech, majících umožnit dosažení vrcholového cíle podniku. Principem
výběru zkoumaných problémů v aplikovaném podnikovém hospodářství je jejich vliv na
dosažení tohoto vrcholového cíle.
Jako předmět každé reálné vědy má i předmět podnikového hospodářství svou
■ existenciální stránku (to co je)
■ logickou stránku (to co má být).
27
Teoretický výzkum tedy při poznávání zákonitostí, podle nichž probíhají podnikové procesy,
musí jít dvěma cestami.
Poznáním existenciální stránky se dochází k empiricko-realistické podnikohospodářské teorii,
která na základě zkušenosti (empirie) popisuje a porovnává pozorované skutečnosti a jevy.
Na základě abstrakce se postupuje od jednotlivostí k typickým jevům a pomocí induktivních
soudů (kdy z konkrétních jevů odvozujeme obecná tvrzení, resp. chování) se usiluje
o kauzální vysvětlení (vysvětlení vztahu příčina - následek) zjištěných skutečností.
Existenciální stránka podnikového hospodářství má tedy empiricko-induktivní a statický
charakter.
Na poznání logické stránky předmětu podnikového hospodářství je zaměřena exaktní (čistá)
podnikohospodářská teorie. Na základě logicky vyvozených premis (výchozích tvrzení)
odvozuje deduktivním způsobem (kdy hledáme konkrétní jevy, které odpovídají obecným
tvrzením), částečně s využitím matematiky, relace a funkcionální závislosti mezi
podnikovými veličinami. Pro vysvětlení reálných podnikohospodářských procesů poskytuje
logické soudy.
Použitím empiricko-realistické teorie lze vysvětlit pouze jednoduché komplexy příčin a
důsledků podnikových procesů. Pozorované podnikové skutečnosti jsou ale vždy důsledkem
celé řady příčin, které nelze plně odhalit pozorováním. Plné poznání příčin je ale možné,
jak je tomu například v přírodních vědách, jen jejich izolací v podmínkách experimentu.
Předpokládá totiž možnost vytváření libovolných komplexů podmínek a dostatečný počet
opakování, aby bylo možno vyvodit pravděpodobnostní závěr, že zde existuje zákonitost.
V podnicích ale není možná experimentální izolace. Podnikové hospodářství ale má
možnost místo experimentů vytvářet v rámci exaktní teorie hospodářské modely.
Použitelnost exaktní podnikohospodářské teorie k vysvětlení reálných podnikohospo-
dářských procesů je dána logickou správností závěrů vyvozených z premis. Vyžaduje
pravdivost premis, z nichž odvozujeme výsledky. Závěry exaktní teorie pak jsou při
pravdivosti premis a bezchybné dedukci (postupu od obecného k jednotlivému) vždy
správné.
Hospodářské modely jsou produktem exaktní podnikohospodářské teorie. Nemožnost uplatnit
metodu experimentu v hospodářství překonávají tím, že vytvořením modelu lze jednotlivé
souvislosti myšlenkově izolovat a pomocí logických soudů z modelu dedukovat (vyvozovat).
Zjednodušené výchozí uspořádání se dosahuje pouze myšlením a vyvozováním soudů
o důsledcích. Využívá metodu "ceteris paribus" (tzn. vše neměnné, resp. za jinak stejných
podmínek).
Příklad
Ceteris paribus v modelu produkční funkce.
Co znamená ceteris paribus v modelu produkční funkce, jestliže víme, že se mění objem
produkce v důsledku změny spotřeby jednoho výrobního faktoru za předpokladu, že
velikost spotřeby ostatních faktorů a jejich kvalita se nemění?
Řešení
Ceteris paribus v tomto případě představuje velikost spotřeby ostatních faktorů a jejich
kvalita.
Všechny hospodářské modely mají charakter hypotézy (tzn. tvrzení, které se snažíme
ověřit). Protože výsledky modelové analýzy jsou hypotetické (soudy získané dedukcí platí
především v logické sféře), potřebují empirické ověření. Ověření správnosti hypotézy ale není
možné, protože by vyžadovalo přezkoumání všech možných souvislostí, kterých je
nekonečně mnoho. Hypotéza proto platí, pokud není vyvrácena - falzifikována.
Exaktní a empiricko-realistická podnikohospodářská teorie se jednak navzájem vylučují,
jednak jsou na sobě vzájemně závislé. Empiricko-realistická teorie, užívající metody indukce
(postupu od zvláštního - konkrétního - k obecnému), vyžaduje znalost logických relací
2. Podnikové hospodářství a jeho metody
28
vymezovaných exaktní teorií a exaktní teorie, opírající se o metodu dedukce (postupu od
obecného k jednotlivému - konkrétnímu), musí při formulaci premis využívat poznatků
získaných induktivní cestou.
2.2 Podnikohospodářské modely
Model je zjednodušeným obrazem skutečnosti. Podnikové hospodářství prostřednictvím
modelů zjednodušuje mnohostranné souvislosti hospodářské skutečnosti a procesem
abstrakce (zobecněním) dosahuje poznání základních souvislostí a procesů skrytých
v mnohosti reálně existujících vztahů.
Hospodářské modely členíme
■ podle původu premis
■ podle druhu výpovědi
■ podle druhu předpokladů o tom, jaký nastane výsledek.
2.2.1 Členění podnikohospodářských modelů podle původu
premis
Členění podnikohospodářských modelů podle původu premis je založeno na skutečnosti, že
ke tvrzení, které je obsahem modelu, můžeme dospět metodou redukce nebo metodou
konstrukce.
Návazně pak můžeme podnikohospodářské modely členit na
■ reduktivní modely
■ konstruktivní modely.
Reduktivní modely
Při získávání premis u reduktivních modelů se abstrahuje od reálné skutečnosti a pozornost
se soustřeďuje na logickou stránku dění. Dílčí souvislosti získané izolující abstrakcí se
považují za výchozí situace, ze kterých se dedukují vztahy mezi podnikovými veličinami,
např. vývoj nákladů v konkrétním podniku.
Konstruktivní modely
U konstruktivních modelů se premisa nevytváří redukcí pozornosti na zjednodušenou
souvislost myšlenkově vydělenou z množiny více či méně podstatných vztahů, ale model se
konstruuje z určitých základních pojmů, např. struktura účtů zachycující hospodářské dění
v podniku.
2.2.2 Členění modelů podle druhu výpovědi
Členění modelů podle druhu výpovědi je založeno na skutečnosti, že východiskem jejich
tvorby je formulace problému, který má být prostřednictvím modelu poznán.
Podle tohoto hlediska se hospodářské modely člení na
■ popisné (deskriptivní) modely
■ vysvětlovací (explikativní) modely
■ rozhodovací modely.
Popisný model
Popisný model podává zjednodušený obraz hospodářské skutečnosti, aniž by ji analyzoval a
vysvětloval či poskytoval návod k přijímání podnikohospodářských rozhodnutí, například
účetnictví podniku, které prostřednictvím účetních zápisů na jednotlivých účtech popisuje
toky statků a peněz v čase a stavy zásob a platebních prostředků k určitým okamžikům.
29
Vysvětlovací modely
Vysvětlovací modely podávají výpověď o příčinách podnikových procesů. Vyjadřují hypotézy
o zákonitostech dění v podniku. Mezi vysvětlovací modely patří například prognostické
modely, které podávají vysvětlující výpověď formou předpovědi.
Rozhodovací modely
Rozhodovací modely usnadňují výběr optimální varianty hospodářského jednání. Přenášejí
poznatky získané prostřednictvím vysvětlovacích modelů do praktického rozhodování
v podniku. Rozhodovací varianty jsou zaměřeny do budoucna a rozhodovatel, resp. ten, kdo
rozhoduje, proto nemá vždy dostatek informací o výsledku přijatého rozhodnutí.
2.2.3 Členění hospodářských modelů podle druhu předpokladů o
tom, jaký nastane výsledek
Členění hospodářských modelů podle druhu předpokladů o tom, jaký nastane výsledek
modelu, je tedy členěním rozhodovacích modelů podle informovanosti o důsledcích
rozhodovacích variant zahrnutých v modelu.
V jeho rámci rozlišujeme
■ deterministické modely
■ stochastické modely
■ modely her.
Deterministický model
Deterministický model je vyjádřením rozhodovací situace v podmínkách plné
informovanosti. Předpokládá se, že výsledek se dostaví se stoprocentní pravděpodobností
(s jistotou) a že výsledky jednotlivých variant jednání jsou známé.
Stochastický model
Stochastický model zobrazuje rozhodovací situaci v podmínkách rizika. Proměnné
výsledku modelu mohou nabývat různých hodnot, ale pravděpodobnosti výskytu výsledků
jsou známé.
Modely her
Modely her se využívají při modelování rozhodovacích situací, u nichž není možné pro
proměnné výsledku stanovit žádné pravděpodobnosti, neboť se jedná o rozhodovací situaci
v podmínkách nejistoty vedoucí k výsledkům, o jejichž pravděpodobnostech nejsou
informace. Hraje se proti racionálně jednajícímu protivníkovi nebo proti přírodě.
Příklad
Prostřednictvím podnikohospodářských modelů usilujeme o zjednodušené zobrazení
hospodářských skutečností.
I. Podle druhu výpovědi se modely člení na
a)popisné
b)vysvětlovací
c)rozhodovací.
Přiřaďte těmto modelovým typům následující hospodářské modely:
1. model kombinace minimálních nákladů
2. model dokonalé konkurence
3. ziskové maximum při nabídkovém monopolu
4. inventář
5. životní cyklus produktu.
2. Podnikové hospodářství a jeho metody
30
II. Podle druhu předpokladů o tom, jaký nastane výsledek modelu, se rozlišují rozhodovací
modely
a)deterministické
b)stochastické
c)modely her.
Posuďte, ke kterým z těchto modelových typů lze přiřadit následující modely rozhodování
o investicích a proč, resp. za jakých podmínek.
1. model pořízení osobního automobilu
2. model pořízení nového výrobního zařízení
3. model zřízení pobočky firmy v zahraničí.
Řešení I.
1 - c
2 - b
3 - c
4 - a
5 - b
Řešení II.
1 - a
2 - b
3 - c
2.3 Princip výběru zkoumaných problémů
v aplikovaném podnikovém hospodářství
Předmětem podnikového hospodářství je, jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, souhrn
hospodářských rozhodnutí přijímaných v podniku. Přijímaná rozhodnutí se orientují na
dosažení sledovaných cílů a proto aplikované podnikové hospodářství si vymezuje zkoumané
problémy s ohledem na cíle, které sledují lidé přijímající podnikatelská rozhodnutí. Tyto cíle
nelze odvozovat z norem ani ideologických představ, musí se zjišťovat empiricky.
Podnikové hospodářství zaznamenává cíle sledované podniky, aniž by je eticky a sociálně
hodnotilo. Takovéto podnikové hospodářství se označuje jako prakticko-normativní, protože
jako normu pro výběr zkoumaných problémů používá empiricky prokazatelné chování
podniku.
Orientačními veličinami pro rozhodování podniku v tržním hospodářství jsou ceny
výrobních faktorů a ceny produkovaných statků a výkonů. Tyto ceny se vytváří střetáváním
nabídky a poptávky na zásobovacích a odbytových trzích a usměrňují výrobní faktory tam,
kde je očekávaný rozdíl mezi hodnotou vynaložených faktorů a jejich výnosem nejvyšší,
tedy tam, kde je očekávatelný nejvyšší zisk.
Užití výrobních faktorů řídí očekávaný zisk. Zisk rozhoduje o tom, které statky a v jakých
množstvích se budou vyrábět. Z této empiricky doložené představy o tržním mechanismu se
vyvozuje, že vrcholovým cílem všech podniků v tržním hospodářském systému je dlouhodobá
maximalizace zisku. Dlouhodobá maximalizace zisku se uplatňuje jako jediný princip
výběru zkoumaných problémů v podnikovém hospodářství.
Skutečnost, že principem výběru a vrcholovým cílem podniku je dlouhodobá maximalizace
zisku, neznamená, že podnik sleduje na vrcholové úrovni pouze tento cíl. Dalším takovým
cílem může být např. zachování pracovních míst nebo zachování nezávislosti podniku apod.
Tyto cíle ale nenarušují dominanci dlouhodobé maximalizace zisku. Uplatňují se jako tzv.
subjektivní vedlejší podmínky. To znamená, že princip maximalizace zisku se sleduje nikoliv
neomezeně, ale s ohledem na vedlejší podmínky (další cíle). O maximalizaci zisku je tedy
usilováno v korelaci s vlivy vedlejších podmínek a respektováním jejich vlivu.
31
Princip maximalizace zisku je někdy dáván do rozporu s požadavkem optimálně zabezpečit
společnost statky a službami. Gutenberg existenci rozporu odmítá s tím, že "princip krytí
společenských potřeb sice není plně identický s principem maximalizace zisku, přesto však
v něm nakonec vrcholí".
2.3.1 Maximalizace zisku
Maximalizace zisku jako formální princip výběru zkoumaných problémů zahrnuje velký
počet možných způsobů jednání. Jak uvádí Wöhe, potíže při určení podnikatelského chování
orientovaného na maximalizaci zisku působí především následující souvislosti:
■ Pojem zisku není jednoznačně určen. Existují rozdílná vymezení zisku (zisk bilanční,
kalkulační, zisk po zdanění atd.) a tím také rozdílné varianty jednání vedoucí k jeho
maximalizaci.
■ Podnikatelé přijímají svá hospodářská rozhodnutí nikoli jako homo oeconomikus, tedy
"ideální podnikatel", který nezná jiný cíl než maximalizaci zisku, má dokonalý přehled
a schopnost nekonečně rychle reagovat a jedná s hospodářskými partnery kteří mají
stejné schopnosti, ale jako reální lidé, kteří:
■ nemají k dispozici všechny informace, které jsou třeba k modelovému sledování
maximalizace zisku. Orientují se proto na pomocné veličiny, jejichž dosahování by
mělo napomáhat k dosahování maximalizace zisku (např. maximalizace obratu).
■ svá hospodářská rozhodnutí přijímají s ohledem na subjektivní vedlejší podmínky.
Usilují o maximalizaci zisku až po splnění těchto vedlejších podmínek.
Příklad
Karel Novák je vlastníkem benzinové čerpací stanice, která je financována výhradně jeho
vlastním kapitálem (4 mil. Kč) a která mu vynáší v současné době 800 tis. Kč zisku ročně.
Pan Novák se zabývá myšlenkou rozšířit svůj podnik o automatické mycí zařízení, které by
si vyžádalo investici rovněž ve výši 4 miliony Kč. Roční zisk by v tomto případě stoupl na
1 400 tis. Kč.
Pan Novák, který k tomu nechce použít cizího kapitálu, by v tom případě musel k rozšíření
podniku přijmout jako společníka svého bratra. Ten by potřebný kapitál formou svého
vkladu přinesl a o zisk by se dělili na poloviny.
Posuďte, zda rozšíření podniku je účelné, jestliže firma Novák usiluje o maximalizaci zisku
(výběrový princip = maximalizace zisku).
Řešení
Varianta firma Novák samostatně:
Vlastní kapitál (VK1) = 4 000 tis. Kč
Zisk (Z1) = 800 tis. Kč
Varianta firma Novák + bratr:
VK2 = 8 000 tis. Kč
Z2 = 1 400 Kč
Z2 - Z1 = 1 400 - 800 = 600 tis. Kč
VK2 - VK1 = 8 000 - 4 000 = 4 000 Kč
Přestože došlo ke zdvojnásobení vlastního kapitálu, přírůstek zisku byl nižší než
dvojnásobek. Proto rozšíření podniku z hlediska výběrového principu maximalizace zisku
není účelné.
2.4 Ukazatele hospodářské úspěšnosti: zisk,
rentabilita, hospodárnost, produktivita
Vrcholovým cílem podniku je dlouhodobá maximalizace zisku. Zisk má tedy v po