Distanční studijní opora

y
obyvatel do produktivního věku, pracuje značná část populace na menšinu mládeže a
důchodců. Závěrečná fáze je opět pro ekonomiku nepříznivá, protože v důchodovém věku
je silná skupina lidí, o kterou musí být pečováno. Z toho pohledu můžeme hodnotit blízkou
budoucnost rozvojových zemí jako nadějnou, protože ty se právě dostávají do střední části
demografického přechodu. Situaci některých RZ můžeme demonstrovat v následujícím
grafu.
Graf 2. Procento populace ve stáří 25 - 59 let mezi lety 1990 - 2025.
Zdroj: The Economist, 13. 9. 1997.
Země 1900-1910 1950 1987
porodnost úmrtnost porodnost úmrtnost porodnost úmrtnost
Rakousko (R-U) 34,7 23,3 15,6 12,4 11,4 11,2
Anglie a Wales 27,2 15,4 15,8 11,7 13,6 11,3
Francie 20,6 19,4 20,7 12,8 13,8 9,5
Japonsko 32,2 20,7 28,2 10,9 11 6,2
Švédsko 24,8 14,9 16,4 13,7 12,5 11,1
USA 24,3 15,7 23,5 9,6 15,6 8,7
1. Globální (dlouhodobé) změny
18
1.2 Politické změny
Demokracie V celém námi sledovaném období dochází k obrovskému množství politických změn.
Trvalým trendem zůstává růst počtu zemí a prosazování se demokratických systémů.
Demokracie se začala ve větší míře uplatňovat v průběhu 19. století, kdy nahrazovala
tradiční monarchie. Ale ještě na počátku 20. století nebyl tento sytém vlády rozhodně
převládajícím - jen 6 ze 43 tehdejších národních ekonomik mělo alespoň nějakou
(limitovanou) formu demokracie (v řadě případů byly vyloučeny některé skupiny mužů a
ženy volební právo neměly vůbec). V meziválečném období sice vznikly totalitní politické
systémy, z nichž socialistický model přetrval půl století, ale jejich pád můžeme považovat za
důkaz prosazování se demokracie vůči diktatuře. Podobný trend pak můžeme, byť
v omezenější míře, sledovat i u RZ. Ty se v dlouhodobém horizontu také přiklání na stranu
demokracie. V roce 1998 žilo v demokratických režimech 54 % světové populace a tuto
formu vlády mělo 117 ze 193 zemí.
1.3 Institucionální změny
Pro celé období je charakteristický dynamický rozvoj různých institucí. Tyto změny byly
povětšinou ku prospěchu světového hospodářství. Nicméně existuje řada případů, u kterých
to neplatí (například právní a daňové systémy se obecně stávají čím dál více komplikované,
a tím omezují možnosti pro fungování tržních mechanismů). Vedle toho však v námi
sledovaném období dochází k dynamickému rozvoji pozitivních institucí a to na národní i
mezinárodní úrovni. Některými příklady mohou být:
■ změny právních systémů
■ například lepší vynutitelnost vlastnických práv nebo rozvoj účetnictví
■ změny vedoucí k lepší alokaci zdrojů
■ například rozvoj finančních institucí - bank, burz a podobně
■ měnící se firemní kultura - změny ve fungování, organizaci a řízení firem
■ změny umožňující lepší propojení mezinárodních trhů zboží, kapitálu a práce
■ například rozvoj finančních institucí
1.4 Technologické změny
V průběhu obou století můžeme sledovat do té doby nevídaný růst uplatňování moderních
technologií, úzce spojený s vědeckotechnickým pokrokem. Obecně můžeme konstatovat, že
změny technologií přicházejí postupně, v několika vlnách (názory na charakter jednotlivých
vln nejsou zcela jednotné). Jednou z možných interpretací je, že první vlna byla spojena
se zaváděním parních strojů, druhá s využitím elektrické energie a hybnou silou třetí vlny
(kterou sledujeme v poválečném období) jsou počítače a biotechnologie. Charakteristický
pro každou z technologických změn je pokles cen dané technologie, ke kterému došlo
po jejím hromadném uplatňování a který zpětně přispěl k jejímu dalšímu užívání.
1.5 Strukturální změny
Tradiční struktura
Moderní struktura Zásadními změnami prochází i odvětvová struktura národních ekonomik. Při jejich popisu
můžeme použít celou řadu členění ekonomické produkce. My se při výkladu strukturálních
změn podržíme tradičního členění na průmysl (I), zemědělství (A) a služby (S). Pokud
seřadíme jednotlivá odvětví podle jejich váhy v hospodářství, získáme různé hospodářské
struktury. Tradiční strukturou je ASI, při níž má v hospodářství největší váhu zemědělství,
následují jej služby a až na posledním místě je průmysl. Celkem rozeznáváme 6 různých
struktur a každá z nich vypovídá o vyspělosti ekonomiky. Moderní strukturou, jež je
charakteristická pro vyspělé země, je SIA (služby mají v hospodářství vyšší váhu než
19
průmysl a na zemědělství připadá jen malá část). Od tradiční struktury k moderní vedou
dvě odlišné cesty, jednou z nich je tzv. klasická cesta a druhou tzv. strukturální zkratka. Bez
ohledu na to, kterou z těchto cest se vývoj ekonomiky ubírá, jsou v jeho vývoji patrné dvě
základní tendence, a to snižování podílu zemědělství a zvyšování podílu služeb.
Klasická cesta Klasická cesta rozvoje je zachycena v následujícím grafu. V její první fázi dochází k rozvoji
průmyslu, který nabude významu nejdříve na úkor služeb a později i zemědělství.
V následujících fázích potom dochází k intenzivnímu nárůstu významu služeb. Ty se
nejprve stanou významnější než zemědělství a v závěrečné fázi předčí i průmysl. Konečným
výsledkem je moderní struktura ekonomiky - SIA. Tento vývoj sledovaly tradiční země jako
Velká Británie, Německo nebo Francie.
Graf 3. Klasická cesta strukturálního vývoje.
Strukturální zkratkaDruhou možností, jak dospět k moderní struktuře SIA, je strukturální zkratka. Touto cestou
kráčely “moderní” země jako Spojené státy americké, Japonsko, Kanada nebo Austrálie a
také většina rozvojových zemí. Tradiční struktura ASI je nahrazena strukturou SAI, za
kterou již následuje moderní struktura SIA. Nutno podotknout, že samotné dosažení
moderní struktury hospodářství není dostatečným důkazem rozvinutosti země, protože
poměry mohou být například (S=40; I=35; A=25) - velikost podílu zemědělství dokládá, že
nejde o rozvinutou zemi.
Graf 4. Strukturální zkratka.
1.6 Rozšiřování role státu v národních ekonomikách
V období posledních 100 let můžeme sledovat zvyšování úlohy státu v hospodářství
(zejména u vyspělých zemí). K dočasným zvýšením úlohy státu v ekonomice docházelo již
dříve, ale vždy šlo jen o mimořádné situace spojené zejména s válkami, po jejichž odeznění
se vše navrátilo k původnímu stavu. Příčin růstu úlohy státu v posledním století je celá řada
a to jak v politické, tak v ekonomické a sociální oblasti. O některých z nich se zmíníme v
následujících kapitolách. Nyní jen demonstrujme uvedenou skutečnost následující
tabulkou.
1. Globální (dlouhodobé) změny
20

Tabulka 2. Vývoj veřejných výdajů (v % HDP) 1870 - 1994.
* průměr 17 průmyslových zemí.
Zdroj: HN 6. 6. 1996.
1.7 Vzestup objemu mezinárodního obchodu
Dalším charakteristickým rysem vývoje světového hospodářství je trvalý nárůst
mezinárodního obchodu, který byl významněji přerušen jen dvěma světovými válkami a
velkou hospodářskou krizí.
Mezinárodní
specializace
Mezinárodní obchod je úzce spojen s růstem hospodářství. Země zúčastněné na obchodu, a
tím vlastně na mezinárodní specializaci, rostou. Naproti tomu země, které se izolují a straní
mezinárodního obchodu, zaostávají. Příkladem druhého typu mohou být centrálně
plánované ekonomiky, které své izolacionalistické sklony veřejně proklamovaly a o jejichž
zaostávání není žádných pochyb (tato izolace však jistě nebyla jedinou příčinou jejich
ekonomických neúspěchů - viz příslušná kapitola). Příkladem země, která je naopak
(relativně) otevřená mezinárodnímu obchodu, je největší světová ekonomika - ekonomika
USA. Růst exportu z této země je zobrazen v následujícím grafu a demonstruje nám trvalý
růstový trend mezinárodního obchodu.
Graf 5. Objem exportu Spojených států (1913 = 100).
Zdroj: Maddison, Dynamic Forces in Capitalist Development.
Mimo růst objemu dochází v zahraničním obchodu i ke změnám komoditní struktury.
Jedná se zejména o pokles podílu primární produkce a naopak o růst podílu výrobků.
Změny máme zobrazeny v následující tabulce.
Země 1870 1913 1920 1937 1960 1980 1994
USA 3,9 1,8 7 8,6 27 31,8 33,5
Francie 12,6 17 27,6 29 34,6 46,1 54,9
Německo 10 14,8 25 42,4 32,4 47,9 49
Itálie 11,9 11,1 22,5 24,5 30,1 41,9 53,9
Nizozemsko 9,1 9 13,5 19 33,7 55,2 54,4
Japonsko 8,8 8,3 14,8 25,4 17,5 32 35,8
V.Británie 9,4 12,7 26,2 30 32,2 43 42,9
Průměr* 8,3 9,1 15,4 20,7 27,9 42,6 47,2
21

Tabulka 3. Podíl jednotlivých komoditních skupin na světovém obchodě, 1937 - 87.
Zdroj: Kenwood, Lougheed, The Growth of the International Economy.
1.8 Vzestup objemu pohybů mezinárodního kapitálu
Podobně jako v případě přesunů zboží i v případě kapitálu došlo během zmiňovaných 200
let k velkému nárůstu objemu. A podobně jako v případě trhu zboží můžeme mluvit o
přerušené integraci v době mezi světovými válkami. Přesuny kapitálu na sebe berou celou
škálu podob od přímých zahraničních investic až po obchodování na devizových trzích.
Jako celek můžeme konstatovat, že uvolnění přesunů kapitálu přispívá k jejich lepší alokaci,
s tím jak jsou využívány další ziskové možnosti, a může dojít k optimálnějšímu rozložení
investic dle ziskovosti a rizik.
1.9 Růst světové produkce
Růst mezinárodního obchodu, vzestup přesunů kapitálu, technologické i demografické
změny vedly v období posledních dvou set let k bezprecedentnímu nárůstu produkce.
Například jen mezi lety 1820 - 1990 došlo v západních zemích k 70-ti násobném zvýšení
vyprodukované hodnoty zboží a služeb, k 5-ti násobnému zvýšení populace, ke 14-ti
násobnému zvýšení důchodu na hlavu, to vše při současném snížení objemu (průměrných
ročních) odpracovaných hodin na polovinu a zdvojnásobení očekávané délky života.
Podobně i v méně vyspělých zemích dochází k vzestupu produkce a životní úrovně. Mezi
ekonomy se vedou spory o to, zda dochází ke konvergenci ekonomické úrovně mezi
vyspělými a méně vyspělými zeměmi. Mimořádnost vývoje v 19. a 20. století můžeme
sledovat v následujícím grafu.
Primární produkce Výrobky Celkem
Potraviny Suroviny Celkem
1937 23 40 63 37 100
1950 23 34 57 43 100
1960 20 25 45 55 100
1973 15 23 38 62 100
1979 12 29 41 59 100
1987 10 18 28 72 100
1. Globální (dlouhodobé) změny
22
Graf 6. Růst reálného světového HDP na osobu v jednotlivých stoletích (11. až 20. století).
Zdroj: J. Bradford DeLong: Cornucopia: The Pace of Economic Growth in the Twentieth Century.
Pokud se více zamyslíme nad výše uvedenými změnami, pak zjistíme, že se jednalo o
pozvolné a evoluční procesy - změna technologií, populace nebo institucí je otázkou desítek
a někdy i stovky let. V jednotlivých následujících kapitolách se budeme věnovat jak
některým dlouhodobým změnám, které jsou charakteristické pro dané období, tak i
prudkým revolučním událostem (války, recese, revoluce a podobně), které mají často velmi
destruktivní charakter. Uvidíme, že zatímco například budování některých institutů (jako
byl například mezinárodní obchod před Velkou krizí) bylo záležitostí dlouhodobou, jejich
naprosté zničení bylo otázkou doby velmi krátké (v našem příkladu doby trvání deprese). A
opětovná obnova si potom znovu vyžadovala delší čas.
Shrnutí kapitoly
V rámci první kapitoly jsme se seznámili s hlavními dlouhodobými tendencemi ve světovém
hospodářství v období uplynulých dvou set let. Obecně můžeme uvažovat o změnách
kvantitativních a kvalitativních. Mezi skupinu faktorů, které zaznamenávají dlouhodobě
rostoucí tendence, můžeme zařadit - vzestup populace, počtu zemí, úlohy státu a nebo
světové produkce. S určitými výkyvy se setkáváme u zahraničního obchodu a přesunů
kapitálu, které prodělaly desintegrační fázi. Mezi kvalitativní změny pak můžeme zařadit
nárůst počtu zemí s demokratických systémem vlády, technologické změny, strukturální
změny, změny v institucích nebo ve struktuře zahraničního obchodu.
Otázky k zamyšlení
1. Interpretujte Graf 2.
2. Jaké faktory měly negativní vliv na rozvoj integrace světových trhů?
3. Které z výše uvedených faktorů vedou k lepší alokaci zdrojů?
4. Jakou strukturu hospodářství má Česká republika?
5. Která země má vyšší podíl zemědělství v ekonomice: ČR nebo Bangladéš?
6. Od kterého období platí, že podíl zboží na mezinárodním obchodu je větší než podíl
primárních surovin?
23
7. Během posledních dvou set let byl větší růst počtu obyvatel Země nebo růst objemu
světové produkce?
8. Proč vede izolace od světového hospodářství k zaostávání země?
9. V rámci demografického přechodu dochází ke snížení jedné z demografických
charakteristik - které a proč?
10. Jak se změnila role státu za posledních sto let?
Pojmy k zapamatování
■ demografický přechod
■ populační exploze
■ tradiční struktura ekonomiky
■ moderní struktura ekonomiky
■ klasická cesta rozvoje
■ strukturální zkratka

6
25
2.
■ Od Adama Smitha do 1. světové války
■ 1. světová válka
Počátky světového
hospodářství
2. Počátky světového hospodářství
26
Cíl kapitoly 1
Následují kapitola mapuje vývoj světového hospodářství od počátku 19. století po 1.
světovou válku. Po jejím přečtení byste měli být schopni identifikovat jednak hlavní změny,
ke kterým došlo v oblasti demografie, politiky nebo technologie, a také popsat, jak se
vyvíjela integrace světového hospodářství v tomto období. Mimo to by vám mělo být
zřejmé, jakou úlohu hrála ve stabilizaci světového hospodářství (i mezinárodního
politického systému) Velká Británie.
Časová zátěž 2
■ 5 hodin - 2. týden
Úvod
Vznik světového
hospodářství
Světové hospodářství nevzniká určitým dnem ani určitým rokem nebo obdobím - jeho vznik
je pozvolným sledem událostí. Někteří autoři se pokouší počátek SH blíže situovat, často na
konec minulého století. Jako důvod pro toto tvrzení uvádějí například skutečnost, že v té
době byly alespoň minimálně propojeny všechny obydlené oblasti. Za počátek vzniku
světového hospodářství bychom mohli považovat existenci celosvětového trhu práce,
kapitálu a zboží. Tyto trhy nebyl v roce 1820 ještě propojeny, ale v roce 1870 již o nich jako
o integrovaných můžeme uvažovat. Pokud bychom tedy chtěli počátek SH blíže situovat,
pak bychom ho měli umístit mezi tato data.
K propojování mezi jednotlivými teritorii však dochází nepochybně mnohem dříve - již ve
starověku došlo k velkému rozvoji obchodu, jehož skutečné počátky sahají ještě dál, až k
obchodování s kamennými nástroji a zbraněmi v neolitu. Středověk můžeme z pohledu
integrace SH považovat za krok zpět. Významným limitujícím faktorem byla v té době
vysoká cena, placená za přepravu zboží. Suchozemská doprava byla navíc dražší než
námořní, a tento stav přetrval až do vynálezu parní lokomotivy, takže hlavní spojnicí
mezinárodního obchodu zůstávalo moře. Ještě v 15. století byla zřejmě zemí na nejvyšším
stupni rozvoje Čína. Tuto pozici ovšem v následujících stoletích neudržela s tím, jak
docházelo k intenzivnímu rozvoji západních zemí. K dalšímu růstu mezinárodního
obchodu dochází v souvislosti se zámořskými objevy. Ty ovšem také zapříčinily trojnásobné
až čtyřnásobné zvýšení cen v 16. století. Důvodem byl příliv drahých kovů z kolonií - tím
došlo k nejméně ztrojnásobení množství monetárních kovů v Evropě.
Cenová revoluce Tento jev je označován jako cenová revoluce. Od 15. do 18. století byl obchod
nejdynamičtějším sektorem evropské ekonomiky, jeho centrum se přesunulo směrem na
sever, zejména do Holandska. Další vývoj světového hospodářství je úzce spojen s
industrializací a s dominantním postavením Velké Británie. O obojím pojednává následující
podkapitola.
2.1 Od Adama Smitha do 1. světové války
Konkrétně se v této části textu zaměříme na období přibližně sta let, které předcházelo
první světové válce.
Sledované období bylo přímo přeplněno převratným vývojem v řadě oblastí - na poli
politickém, ekonomickém, technologickém, sociálním a demografickém:
Demografické změny ■ V oblasti demografie můžeme ve vyspělých zemích sledovat několik významných
změn. Jednou z nich byl prudký nárůstu počtu obyvatel v Evropě, který byl spojen s
počátky demografického přechodu. Tento růst vytvářel migrační tlaky. V 19. století
nakonec opustilo evropský kontinent 60 miliónů lidí (většina z nich směřovala do
USA, nově osídlených částí Britského impéria a Latinské Ameriky). Migrace měla
27
pozitivní efekt na světové hospodářství. V Evropě došlo ke snížení populačního napětí
a utlumily se tlaky na snižování reálných mezd a podnikatelé v nových zemích získali
pracovní sílu, které se jim nedostávalo.
Technologické
změny
■ Od druhé poloviny 18. století docházelo k převratným technologickým změnám,
spojeným zejména se zaváděním parních strojů do výroby. Prvním odvětvím, kde byl
parní stroj použit, byl textilní průmysl. Velmi významnou aplikací parního stroje pak
byla Stephensonova parní lokomotiva, která umožnila rozvoj železnice. S jejím
rozvojem je spojen pokles dopravních nákladů, což se pozitivně projevilo na
mezinárodním obchodu. Změny v dopravě se však neomezovaly jen na železnici,
podobně byla pára využita (spolu s novými navigačními přístroji) při konstrukci
zámořských parníků.
Tabulka 1. Délka železničních tratí mezi lety 1840 - 1910 (v 1 000 mílích).
Zdroj: Kenwood, Lougheed, The Growth of the International Economy.
Průmyslová revoluceTyto technologické změny bývají souhrnně označovány jako první průmyslová revoluce. A
ani později nedochází ke zbrzdění technologických změn. Ty naopak dostaly nový (velmi
významný) impuls v poslední třetině 19. století, kdy došlo k rychlému nárůstu objevů
spojených s používáním elektrické energie (například T. A. Edison). Toto období se proto
často označuje jako druhá průmyslová revoluce. Mějme však na paměti, že k plošnému
využití tohoto nového zdroje energie dochází (i u nejvyspělejších zemí) se zpožděním
zhruba 40 let. Mimoto v průběhu období došlo i k dalším událostem spojeným s
technologiemi. K rozvoji mezinárodního obchodu například velmi přispělo otevření
Suezského (1869) a Panamského průplavu (1915). Pro možnosti přesunů informací bylo
významné uplatnění telefonu a telegrafu. Všechny tyto výše uváděné změny přispěly k
celkové industrializaci, jejíž vývoj v 19. století máme zobrazen v následující tabulce.
1840 1870 1910
Evropa 2,6 65,4 212,1
Severní Amerika 2,8 55,4 265,8
Latinská Amerika 0,1 2,4 60,7
Asie - 5,1 59,5
Afrika - 1,1 23
Oceánie - 1,1 19,3
Svět 5,5 130,5 640,4
Úroveň industrializace na obyvatele v letech 1750 - 1913
1750 1800 1830 1860 1880 1900 1913
Evropa celkem 8 8 11 16 24 35 -
Velká Británie 10 16 25 64 87 100 115
Rakousko-Uhersko 7 7 8 11 15 23 32
Francie 9 9 12 20 28 39 59
Německé státy/
Německo 8 8 9 15 25 52 85
Italské státy/ Itálie 8 8 8 10 12 17 26
Rusko 6678101520
USA 4 9 14 21 38 69 126
2. Počátky světového hospodářství
28
Tabulka 2. Úroveň industrializace na obyvatele v letech 1750 - 1913 (VB v roce 1900 = 100).
Zdroj: Kennedy, Vzestup a pád velmocí.
Politické změny
Pax Britanica ■ Politická oblast se vyvíjela neméně bouřlivě. Tradiční monarchie byly postupně
nahrazovány demokraciemi. Vývoj ovšem neprobíhal jen evoluční cestou, docházelo i
k revolučním změnám, jako například v roce 1848. V průběhu tohoto období se také
uskutečnilo několik regionálních válek a nakonec i válka světová. Nicméně celé období
po napoleonských válkách, ve kterém byla supervelmocí Velká Británie (označujeme
jako Pax Britanica), se vyznačovalo na mezinárodním poli poměrně velkou stabilitou a
rovnováhou mezi velmocemi. I zde hrála významnou a stabilizující úlohu Británie - její
politika se označuje jako tzv. splendid isolation. Základem této politiky byla snaha stát
mimo vojenské bloky i formální mezinárodní dohody a působit tak zejména ve
prospěch stabilizace mezinárodní situace. Mezi významné politické změny také
můžeme zařadit rozšiřování koloniálních panství. Mocnosti tehdejšího světa si
postupně rozdělily téměř celou Afriku i značnou část Asie.
Sociální změny ■ Pro sociální oblast, která je velmi úzce