Distanční studijní opora

dohledu
■ Cíle bankovního dohledu
Podstata, způsoby a cíle
bankovního dohledu
2. Podstata, způsoby a cíle bankovního dohledu
16
Cíl kapitoly
V této kapitole bude našim cílem seznámit se s pojmem bankovní regulace a dohled a jeho
podstatou, uvedeme základní způsoby a druhy dohledu na bankovní sektor i na jednotlivé
banky. Z uvedených poznatků pak vyplynou vlastní cíle bankovního dohledu v ekonomice.
Časová zátěž
■ samostudium - 2 hodiny
2.1 Podstata regulace a dohledu bank
Podstata dohledu Regulaci bank chápeme jako stanovení a realizaci určitých podmínek a rozsahu činnosti
bank v ekonomice.
Dohledem rozumíme kontrolu bank při dodržování pravidel jejich činnosti se stanovením
postihů a sankcí v případě jejich nedodržování.
Regulaci existence a podmínek činnosti bankovních institucí provádějí centrální banky nebo
centrální banky společně s institucemi k tomu pověřenými podle specifických podmínek v
různých zemích.
Dohled nad bankovním sektorem vykonávají nejenom centrální banky a další pověřené
instituce, ale i externí auditorské firmy a orgány interního auditu bank. Externí auditorské
firmy ověřují zejména účetní systémy bank a ošetření bankovních rizik. Úzce spolupracují
s institucemi bankovního dohledu a sdělují jim skutečnosti negativně ovlivňující bankovní
systém.
Můžeme konstatovat, že v oblasti bankovního dohledu nabývá stále více na důležitosti
prevence nedostatků bankovního sektoru před jejich vlastním následným zjišťováním.
2.2 Způsoby bankovního dohledu
Dohled bank směřující k dodržování stanovených pravidel jejich činnosti sehrává důležitou
roli i v oblastech rozhodování o poskytnutí pomoci centrální banky obchodním bankám
nebo v oblastech problematiky pojištění vkladů.
V podstatě rozlišujeme:
■ dohled na dálku (off-site examinations), využívající informace bank poskytované
prostřednictvím stanovených výkazů, výhodou tohoto systému jsou nízké náklady,
nevýhodou je jistá neaktuálnost informací a možnost neúplných informací;
■ dohled na místě (on-site examinations), je využíván pro aktuální a detailní informace
o bankách, zejména při zjištěných problémech banky, dohled vykazuje vyšší náklady a
klade nároky na odbornost dohlížejících pracovníků.
Pro srovnatelné hodnocení výsledků bank je využívána nejznámější mezinárodně
standardní metoda CAMEL, vypovídající o stavu banky v oblastech podle jednotlivých
písmen názvu, tedy Capital (kapitál), Assets (aktiva), Management (řízení), Earnings
(výnosy), Liquidity (likvidita).
2.3 Cíle bankovního dohledu
Bankovní dohled je jednou z mikroekonomických funkcí centrální banky, zařazujeme ho
však do makroekonomické oblasti ekonomického rozvoje. Provádění měnové politiky
centrální bankou není možné bez dohledu nad bankami – institucemi, které emitují
podstatnou část bezhotovostních peněz do ekonomiky.
17
K obecným cílům bankovního dohledu patří:
■ efektivní provádění měnové politiky vzhledem k emisní činnosti obchodních bank;
■ bezpečnost a spolehlivost bankovního systému, omezení jeho závažných poruch;
■ efektivní fungování bankovního systému jako předpokladu fungování celé ekonomiky;
■ získávání žádoucích informací o bankovním sektoru pro vkladatele, akcionáře,
dlužníky apod.;
■ ochrana investorů do bank, zejména vkladatelů, spojeno s povinností pojištění vkladů
bankami;
■ důvěryhodnost bankovního systému v souvislosti s nekalými praktikami.
Shrnutí kapitoly
Podstatou bankovní regulace a dohledu je stanovení a kontrola dodržování pravidel
stanovených pro bankovní sektor. Kontrola může být prováděna na místě nebo na dálku
prostřednictvím informací předávaných komerčními bankami. Cílem bankovního dohledu
je zejména stabilita bankovního systému včetně získávání informací o jeho stavu a vývoji,
ochrana vkladatelů do bank a možnost efektivního provádění měnové politiky.
Otázky k zamyšlení
1. Charakterizujte pojem regulace a dohledu bank.
2. Uveďte výhody a nevýhody jednotlivých možností provádění dohledu.
3. Proč má činnost obchodních bank zásadní význam v měnové politice?
2. Podstata, způsoby a cíle bankovního dohledu
18
19
3.
■ Zvláštnosti bankovních institucí
■ Asymetrie informací
■ Světový pokles zprostředkování bank
■ Regulace a dohled a měnová politika
■ Kritika systémů regulace a dohledu bank
Důvody existence regulace a
dohledu bank
3. Důvody existence regulace a dohledu bank
20
Cíl kapitoly
Zaměření této kapitoly je jednou ze základních a podstatných částí pojednání o bankovní
regulaci a dohledu. Důvody jeho existence nespatřujeme v oblastech vlastního bankovního
podnikání nebo subjektů na něm zúčastněných – vlastníků bank, rovněž ne z pohledu
konečného cíle podnikání, tedy zisku. Důležitý je pohled na banky z hlediska předmětů
jejich činnosti a s nimi souvisejících rizik a dále uvedených skutečností. Cílem této kapitoly
bude objasnit zvláštnosti obchodních bank jako podnikatelských subjektů.
Časová zátěž
■ samostudium - 3 hodiny
3.1 Zvláštnosti bankovních institucí
Důvody regulace a
dohledu
Specifičnost bankovního podnikání je dána již základními funkcemi odvodních bank, tedy
finančním zprostředkováním, emisí bezhotovostních peněz a prováděním platebního styku.
Obchodní banky emitují do oběhu bezhotovostní peníze poskytováním úvěrů nebankovním
subjektům a zásadně tak ovlivňují makroekonomickou veličinu množství peněz v oběhu.
Z tohoto důvodu je nezbytné, aby centrální banky, provádějící měnovou politiku, regulovaly
a dohlížely na dodržování pravidel v oblasti aktivních obchodů bank.
Velmi důležitou činností obchodních bank je provádění platebního styku, jehož rozhodující
podíl banky uskutečňují. Tato životně důležitá součást ekonomiky vyžaduje jasná pravidla
jeho fungování a ochrany a stanovení povinností jeho účastníků.
Další závažnou skutečností v podnikání bank je využívání cizích finančních zdrojů (vkladů)
tvořících mnohonásobnou převahu oproti zdrojům vlastním. S tímto faktem souvisí důvěra
investorů – vkladatelů do bank - nejenom v jednotlivé banky, ale v celý bankovní systém.
Pravidla bankovní regulace a dohledu směřují z tohoto důvodu do oblastí likvidity banky
(schopnosti dostát svým závazkům) a do oblasti povinného pojištění vkladů bank.
Pravidla likvidity souvisí se skutečností obvyklé struktury bankovních aktiv a pasiv, kde
převládají střednědobá a dlouhodobá aktiva a krátkodobá pasiva. Smyslem pravidel likvidity
je stanovení určité povinné struktury mezi aktivy a pasivy v bilanci banky.
Specifickým problémem bankovního sektoru jsou úpadky bank. Čím větší je banka, tím
větší jsou následky úpadku pro vkladatele a obtížnější řešení bankovních aktiv s nízkou tržní
hodnotou. Úpadky velkých bank ohrožují stabilitu celého bankovního sektoru, cílem
pravidel bankovní regulace a dohledu je zajištění a podpora stability bankovního systému.
Vysoká ziskovost bankovnictví, jeho oligopolní charakter a značná konkurence mohou vést
banky k uzavírání vysoce ziskových avšak více rizikových obchodů, odvětví bankovnictví
může lákat do svého prostředí subjekty se zájmem o maximalizaci zisku na úkor
dlouhodobé stability banky. Z těchto důvodů jsou stanovena pravidla regulace a dohledu
pro vstup do bankovnictví, pravidla pro rizikovost bankovních obchodů a pro stabilitu bank.
3.2 Asymetrie informací
Asymetrii informací můžeme vysledovat ve všech oblastech společenského dění, pro oblast
bankovnictví je tento jev typický. Podstatou problému je značná citlivost a důvěrnost
informací o bankovních obchodech a značná rozdílnost možností přístupu k informacím
o bankovních institucích.
Můžeme vycházet z předpokladu určité stupnice možností získání maximálních a
pravdivých informací o bance.
21
Jako první a nejlépe informovaní budou patrně vlastníci a vedení banky, dále centrální
banka a dohlížející instituce. Následovat budou ostatní obchodní banky, účastníci
finančního trhu a další instituce (např. Ministerstvo financí). Nejhorší přístup k informacím
o bance budou mít paradoxně největší investoři – vkladatelé (klienti).
Posláním bankovní regulace a dohledu je omezit existující asymetrii informací stanoveným
systémem informačních povinností bank a dosáhnout možnosti včasného zásahu při hrozící
destabilizaci banky.
3.3 Světový pokles zprostředkování bank
Pokles finančního zprostředkování bank je proces celosvětového postupného poklesu
podílu bank na finančních transakcích v ekonomice a to ve prospěch nebankovních institucí
zejména investičních a podílových fondů, penzijních fondů a pojišťoven. Tyto subjekty
poskytují řadu bankovních služeb včetně soustředění vkladů a poskytování úvěrů.
Tímto procesem dochází k rozporu v podmínkách činností institucí s odlišným stupněm
regulačních pravidel pro bankovní a nebankovní subjekty vykonávajících obdobné finanční
operace včetně emise peněz.
Dochází ke snahám obchodních bank prosadit na centrální bance aplikaci pravidel regulace
a dohledu na nebankovních subjektech, současně banky vstupují do oblastí obchodů dříve
nebankovního charakteru jako pojištění, obchody s pohledávkami, leasing apod.
Celkově pak vyvstává problém pro centrální banku v oblasti měnové politiky, kdy nemůže
zcela ovlivňovat emisi a oběh peněz uskutečňovaný mimo bankovní sféru. Výsledkem bude
patrně proces postupného přenášení bankovních pravidel na nebankovní subjekty.
3.4 Regulace, dohled a měnová politika
Jak již bylo uvedeno, důslednost provádění měnové politiky centrální bankou v oblasti
ovlivňování množství peněz v oběhu není možná bez možnosti dohledu nad nebankovními
institucemi s možností emise peněz do oběhu. Tato skutečnost potvrzuje nutnost budoucího
rozšiřování bankovních pravidel regulace a dohledu na nebankovní subjekty.
Pro řešení této situace můžeme zvažovat realizaci přímých opatření jako např. zákaz
přijímání vkladů nebankovními subjekty nebo přistoupit k celkové liberalizaci bankovnictví.
Tato opatření nebo nástroje se jeví pro současné moderní tržní ekonomiky jako obtížně
realizovatelné.
3.5 Kritika systémů regulace a dohledu bank
Kritika regulace a
dohledu
Kritici systému bankovní regulace a dohledu zastávají názor, že zásahy tohoto typu
do tržního prostředí neodpovídají jeho charakteru. Upozorňují zejména na to, že regulace a
dohled bank může ohrozit jejich přirozený podnikatelský vývoj, omezit jejich inovační
aktivity a vytvořit z bank příliš konzervativní instituce.
Dále poukazují na nákladovost celého systému bankovního dohledu a snahy bank
o obcházení stanovených pravidel.
Pochybují o efektivitě systému dohledu a to jak při kontrole jednotlivých bankovních
činností (např. mimobilanční obchody), tak při předcházení bankovních úpadků a
možnostech jejich řešení v souvislosti s tvrzením „too large to fail“ (příliš velká na to, aby
mohla padnout).
Řada těchto kritických názorů má jistě svoje opodstatnění, v současných tržních
ekonomikách se jeví jako výhodnější využít tyto názory ke zdokonalení a efektivnějšímu
pojetí bankovního dohledu.
3. Důvody existence regulace a dohledu bank
22
Shrnutí kapitoly
Jako důvody provádění bankovního dohledu a regulace bank můžeme uvést specifika
bankovního podnikání, asymetrii informací o bankovním systému z hlediska různých
subjektů, dále pokles zprostředkování bank spočívající v postupném růstu podílu
nebankovních subjektů na finančních transakcích v ekonomice a nutnost regulace bank,
postupně i nebankovních subjektů v souvislosti s prováděním měnové politiky centrální
bankou.
Otázky k zamyšlení
1. Jaká jsou hlavní specifika činnosti obchodních bank?
2. Vysvětlete pojem asymetrie informací.
3. Co rozumíme poklesem zprostředkování bank?
4. Najděte protiargumenty kritiků bankovního dohledu.
23
4.
■ Vstup do bankovnictví
■ Základní povinnosti bank
■ Povinné pojištění vkladů
■ Věřitel poslední instance
Součásti systému regulace a
dohledu bank
4. Součásti systému regulace a dohledu bank
24
Cíl kapitoly
V minulé kapitole jsme se zabývali základními důvody existence bankovní regulace a
dohledu, v této kapitole si vysvětlíme další souvislosti přímo navazující a související. Cílem
kapitoly bude pojmenovat a popsat oblasti, ve kterých je bankovní regulace a dohled
prováděn, jaká pravidla jsou obchodním bankám stanovena, můžeme je tedy označit
za součásti regulace a dohledu bank.
Časová zátěž
■ samostudium - 4 hodiny, vypracování POTu - 4 hodiny
4.1 Vstup do bankovnictví
Součásti regulace a
dohledu
Vstoupit do bankovního sektoru a působit jako banka může žádající subjekt pouze
po získání licence od centrální banky (v ČR od ČNB) nebo instituce pověřené centrální
bankou.
Podmínky pro získání bankovní licence existují v podobě zákona, ve vyspělých zemích jsou
stále více vzájemně harmonizovány, např. v zemích Evropské unie platí licence vydaná
v jednom členském státě pro působení banky v jiných členských státech (princip
společného pasu). Posuzování žádosti o vydání licence působit jako banka je prováděno
s přihlédnutím na potřeby bankovního systému, i po splnění předepsaných podmínek
nemusí být licence vydána.
Posuzování žádosti pro přidělení licence působit jako banka probíhá obvykle v dále
popsaných oblastech.
4.1.1 Předložení žádosti
Žádosti předkládají právnické nebo fyzické osoby s prokázanou bezúhonností, žádost
obsahuje návrh stanov banky, zakladatele banky, její strategii a hlavní činnosti. Dalšími
navazujícími záměry banky jsou předpoklady hospodářského výsledku, organizační
struktura banky včetně návrhu kontrolního systému.
Důležitou součástí jsou informace o způsobilosti managementu a jejich navrhované funkce,
dále technické, technologické a bezpečnostní systémy banky.
4.1.2 Forma vlastnictví banky
Banky jsou zakládány jako akciové společnosti, mohou být založeny právnickou nebo
fyzickou osobou. V případě fyzických osob jsou stanoveny limity pro minimální počty
fyzických osob a maximální podíl jedné osoby na základním kapitálu banky.
Celosvětově nejsou povolovány banky ve vlastnictví např. jedné osoby vzhledem k již
zmíněné specifičnosti bankovních institucí.
4.1.3 Minimální výše základního kapitálu
Do stanovené lhůty musí žadatel o licenci prokázat schopnost upsat a splatit minimální výši
základního kapitálu (v ČR v současnosti 500 mil. Kč, v zemích EU 5 mil. Euro). Kapitál
nesmí mít povahu úvěrového zdroje od jiného subjektu a musí mít svůj zřejmý původ.
4.1.4 Způsobilost managementu banky
Od členů managementu je vyžadována odborná způsobilost a praxe, bezúhonnost,
posuzováno je předchozí působení apod. Instituce vydávající bankovní licenci vyžaduje
informace o změnách statutárních orgánů a může požadovat změny v obsazení vedení
banky.
25
4.1.5 Záměry činnosti banky
Požadovaný program bankovní činnosti má vliv na rozsah přidělené licence, tento může být
omezen např. mimo devizové operace, hypoteční úvěry apod. Předpoklad působení banky
musí obsahovat dopady obchodů na likviditu a rentabilitu, počty zaměstnanců a rozsah
pobočkové sítě.
4.1.6 Technický, technologický a kontrolní systém banky
Velmi důležitým předpokladem vydání licence a vlastního působení banky je organizace
vnitřního kontrolního systému, na jeho obsazení jsou kladeny obdobné nároky jako
na vrcholový management banky. Vnitřní kontrolní systém, jako součást dohledu banky
musí splnit podmínky nezávislosti, spolehlivosti a efektivnosti.
Do technických a bezpečnostních předpokladů působení banky řadíme úroveň výpočetní
techniky, spolehlivost ochrany softwaru, trezory, ostrahu, prostory pro působení banky
apod.
Můžeme konstatovat, že vstupní podmínky do bankovnictví vytvářejí nejenom prostor
pro posouzení žádosti o licenci, ale vytvářejí také jistou ochrannou bariéru tohoto vstupu
pro nežádoucí subjekty. Stanovené podmínky pro vstup do bankovnictví mohou napomáhat
k jisté oligopolizaci tohoto sektoru.
4.2 Základní povinnosti bank
Po získání licence a zahájení činnosti musí banka dodržovat řadu stanovených povinností.
Jejich kontrola je základem oblasti bankovního dohledu centrální banky nebo pověřené
instituce, nedodržování stanovených povinností může vést i k odebrání licence
pro působení jako banka.
V další části textu si uvedeme základní povinnosti bank, tedy kapitálovou přiměřenost,
přiměřenost likvidity, pravidla úvěrové angažovanosti, poskytování informací, dodržování
pravidel pro ochranu banky před poškozením nelegálními praktikami a udržování
povinných minimálních rezerv na účtu banky u centrální banky pokud jsou stanoveny.
4.2.1 Přiměřenost kapitálu
Přiměřenosti kapitálu je věnována mimořádná pozornost při stanovení bankovních pravidel
v celosvětovém měřítku. Vlastní kapitál banky jako její vlastní finanční zdroj plní funkci
zdroje k financování aktivních obchodů, plní úlohu zdroje krytí ztrát banky, omezuje
bilanční i mimobilanční obchody banky a je ukazatelem kapitálové síly banky.
Podle mezinárodních standardů je kapitál banky od roku 1999 strukturován:
■ Tier 1 - vlastní kapitál (splacené akcie, ážiový fond, zákonné rezervní fondy,
nerozdělený zisk).
■ Tier 2 - dodatkový kapitál (obecné rezervy ke krytí ztrát a z přehodnocení fixních aktiv,
termínovaný podřízený dluh).
■ Tier 3 - krátkodobý podřízený dluh.
Vlastní konstrukce kapitálové přiměřenosti omezuje růst aktiv banky majících váhy
rizikovosti vyšší jak nula a to v případě, že banka nemá ve skutečnosti vyšší kapitálovou
přiměřenost než je stanovena nebo nenavýší svůj vlastní kapitál.
Podle zmíněných mezinárodních standardů vypracovaných Basilejským výborem
bankovního dohledu má kapitálová přiměřenost bank tuto hodnotu (označovaná jako
Cooke-ratio):
4. Součásti systému regulace a dohledu bank
26
RVA – rizikově vážená aktiva (nominální hodnota x váhy rizikovosti 0,0 – 1,0)
MBP – úvěrové ekvivalenty mimobilančních (podrozvahových položek / mimobilanční
položka x faktor konverze x váhy rizikovosti)
KTR – krytí tržního rizika (cenné papíry, deriváty, výpočet jako u MBP)
Banka může ovlivňovat ukazatel kapitálové přiměřenosti v podstatě navýšením vlastního
kapitálu ze zdrojů externích (akcionáři) nebo interních (z vytvořeného zisku), dále
snížením výše aktiv, případně jejich restrukturalizací na méně riziková aktiva. Omezení výše
aktiv banky ukazatelem kapitálové přiměřenosti může vést paradoxně z důvodů snahy
o vyšší výnosnost k obchodům s vyšším rizikem (a výnosem) a tím ohrožovat její stabilitu.
4.2.2 Přiměřenost likvidity
Přiměřenost likvidity patří mezi hlavní zásady bankovní činnosti, obecně ji
charakterizujeme jako schopnost banky dostát svým závazkům v době jejich splatnosti.
Podstatou likvidity je vztah mezi strukturou aktiv a pasiv z pohledu doby jejich splatnosti
jako základního kriteria.
Dalším hlediskem likvidity je poměr rychle likvidních aktiv na celkových aktivech,
za optimální hranici je považován podíl 10 %. Mezi rychle likvidní aktiva patří vklady
u centrální banky (rezervy na aktivní straně rozvahy), hotovostní peníze, vklady u ostatních
bank a krátkodobé cenné papíry.
Ukazatelem likvidity je rovněž klasifikace úvěrů banky, tedy jejich zařazení do příslušné
rizikové skupiny podle ohrožení návratnosti vyplývající z nedodržování sjednaných
smluvních podmínek splácení.
V této souvislosti můžeme i kapitálovou přiměřenost označit za pravidlo likvidity, použité
váhy rizikovosti vypovídají o likviditě banky.
Ukazatel likvidity má rovněž svůj paradox spočívající ve vztahu likvidita – rentabilita. Snaha
o zvýšení výnosnosti banky může vést k dlouhodobějším (výnosnějším) aktivům a tím
k narušování likvidity. Oproti tomu může být banka s nižší výnosností ale dlouhodobě bez
problémů s likviditou pro klienty přitažlivější.
4.2.3 Úvěrová angažovanost
Další oblastí regulace bank jsou pravidla úvěrové angažovanosti. Můžeme je označit jako
přímé uplatnění pravidel pro dodržování likvidity. Po