Distanční studijní opora

komerční banky).
Bankovní soustava
Finanční systém
Ekonomický systém
15
Finanční vztahy bank a ostatních nebankovních subjektů se realizují na finančních trzích.
Banky realizují obchody finančních prostředků s ostatními subjekty formou finančních
instrumentů (nástroje, produkty).
V bankovní soustavě finanční vztahy bank představují obchody s instrumenty (nástroje,
produkty), které se dále člení dle různých kriterií.
Bankovní obchody se člení na:
■ přímé a nepřímé (zprostředkovatelské),
■ promptní (okamžité) a
■ termínované (kontrakty na budoucí dodání instrumentu).
Instrumenty bank se člení dle splatnosti na:
■ peněžní instrumenty do 1 roku splatnosti (vklady termínované a ostatní, směnky..),
■ kapitálové instrumenty nad 1 rok splatnosti (akcie, obligace, úvěry...).
Část obchodů bank probíhá mezi bankovními subjekty na mezibankovním trhu. K vzájemným
obchodům bank dochází na zvláštním způsobem organizovaném trhu, kde jsou realizované
obchody s krátkodobými instrumenty. Mezibankovní trh je krátkodobý peněžní trh mezi sub-
jekty centrální banky (CB) a obchodními bankami (OB), navzájem mezi obchodními
bankami, popřípadě dalšími finančními institucemi. Důvody mezibankovních obchodů jsou
převážně spojené se získáním potřebných finančních zdrojů, dosažením výnosů z aktivace
zdrojů, udržením a obnovením likvidity bank v domácí a zahraničních měnách.
Obchody mezi centrální bankou a obchodními bankami jsou obchody s krátkodobými
cennými papíry, zejména ve formě repo operace, poskytnutí úvěru zajištěného převodem
cenného papíru (CP), výměny cenných papírů (switching) a primární emise (např. státní
pokladniční poukázky). Dále jsou to úvěry poskytované CB (refinanční, lombardní) a
obchody na mezibankovním devizovém trhu.
Obchody mezi obchodními bankami jsou obchody na mezibankovní depozita (volné
krátkodobé zdroje bank), obchody s krátkodobými dluhopisy, zejména s pokladničními
poukázkami (ČNB, FNM) a mezibankovní devizové operace obchodních bank.
1.2 Vznik bankovní soustavy (přehled)
Rozvoj hospodářství, obchodu a směny, vývoj peněz a peněžního oběhu měl za následek
v určitém vývojovém stupni vznik bankovních subjektů.
1.2.1 Vznik bankovních subjektů
Vznik bankovních subjektů je spojen s vývojem obchodu, peněz a peněžního oběhu. Peníze
v historii vznikly se směnou zboží. Prostá výměna zboží (naturální směna - barter) byla
postupně rozvíjená zbožovými, komoditními penězi. Rozvoj a zdokonalování směny mělo
podstatný vliv na vývoj peněz a peněžního oběhu, který také rozvíjel finanční systém.
Postupně docházelo k srůstání peněžních funkcí s materiální substancí vzácných kovů (viz
procesy monetizace).
Mince z drahých kovů daly podnět k přivlastňování práva vydávat peníze (mincovní regál) a
vznikla emisní funkce bank. Počátky emisního bankovnictví sahají do 10. až 11. století,
počátky obchodního bankovnictví jsou vztaženy v Evropě k 12. až 14. století. Peníze (zlaté
mince) jsou v průběhu 16. století v Evropě nahrazovány papírovými penězi. Původně
ve formě dluhopisů emitované panovníkem (institucí) a měly tzv. nucený oběh (povinnost
přijetí k uhrazení pohledávek). Rozvoj papírových peněz nastal za vlády Marie Terezie
v polovině 18. století (tzv. bankocetle). Emisí a řízením papírových peněz jsou pověřeny
banky (bankovky) anebo státní instituce (státovky). Vznik centrální banky jako instituce
emise peněz se vztahuje na konec 19. století. Peníze se staly základním finančním aktivem,
které je přijímáno všemi subjekty platebního styku.
1. Bankovní soustava
16
Z hlediska vývoje peněžních forem a funkcí peněz v ekonomickém systému lze rozlišit:
■ hotovostní peníze (bankovky, státovky, kovové peníze...),
■ bezhotovostní, žirové peníze (vklady na bank. účtech, směnky, šeky...),
■ hotovostní peníze, které emituje centrální banka,
■ bezhotovostní peníze, které emitují obchodní banky.
1.2.2 Hotovostní peníze
Oběh hotovostních peněz si vyžádal na určitém vývoji emisi papírových peněz. Emise
papírových peněz ve formě státovek umožnila hradit nedostatek mincovního kovu a příjmů
do státní pokladny. Emise se řídily potřebami emitenta (panovníka). Státovky se z důvodu
potřeby jejich značných objemů časem znehodnotily, vedly ke státním bankrotům a jsou
postupně zakázány ke krytí deficitu státního rozpočtu.
Státovky byly postupně ve většině ekonomik zrušeny, rozpočtové deficity jsou kryty státními
cennými papíry (dluhopisy).
Další formou vývoje papírových peněz jsou bankovky. Bankovky byly prvotně spojeny
s používáním obchodní směnky jako cenného papíru. Směnky představují závazek k úhradě
stanovené částky v určitém termínu (náležitosti stanoveny zákonem). Banky vstupují
do směnečných operací pomocí tzv. eskontu a odkoupením směnek banky emitují
bankovky. Bankovky se ale do oběhu dostávají i klasickou cestou odkoupením kovu (zlata,
stříbra) proti jejich hodnotě v rámci tzv. decentralizované emise.
Decentralizovaná emise je v průběhu 19. stol. nahrazena centralizovanou emisí, která je
svěřena centrální instituci (např. Bank of England, r. 1844). Bankovky centrální banky a
jejich emise bankovní institucí se staly hlavním druhem hotovostních peněz.
1.2.3 Bezhotovostní peníze
Bezhotovostní peníze (žírové, bankovní) se nachází v systému oběhu, který vzniká
založením bankovního účtu pro jiný subjekt (např. běžný účet). Emise bezhotovostních
peněz vzniká s poskytnutím bankovního úvěru nebankovnímu subjektu. Oběh bezhotovostních
peněz byl rozvíjen z důvodů rychlosti peněžních operací, nákladů oběhu, bezpečnosti a
rizika bankovních operací. Bezhotovostní peníze na bankovních účtech vystupují jako
vklady (depozita) a platební prostředky.
Vklady mají z hlediska splatnosti různou likviditu:
■ dokonale likvidní prostředky, např. běžné vklady,
■ prostředky nižší míry likvidity, např. termínované nebo úsporné vklady.
Základem bankovnictví jako ekonomické činnosti je princip bankovní úvěrové emise peněz.
1.2.4 Bankovní úvěrová emise peněz
Bankovní úvěrová emise peněz (kreace, multiplikace) je spojena s existencí vkladů
na bankovních účtech a rezervami, které banky drží v hotovosti, nebo rezervami na účtech
ucentrální banky.
Výše rezerv je stanovena procentem z objemu krátkodobých a dlouhodobých depozit - tzv.
povinné minimální rezervy (viz zákon).
Další podmínkou je existence poskytnutí úvěru primární bankou podnikatelskému subjektu
a expanze bankovních depozit přes vklady na účtech dalších, sekundárních bank. Proces
tvorby bankovních peněz je vymezen poměrem povinných minimálních rezerv k přijatým
vkladům (menší rezervy, větší emise bezhotovostních peněz). Generace bankovních depozit
umožňuje reagovat také na poptávku po penězích tím, že vytváří proti vkladům
hotovostních peněz násobky bankovních depozit.
Procesy generace depozit souvisí se vztahem multiplikátoru a měnové báze a řízením
měnové báze centrální bankou.
17
Z uvedeného jsou patrné rozdíly v obsahu přeměny:
■ hotovostní peníze se transformují na bezhotovostní prostřednictvím vkladů na účtech
bank,
■ bezhotovostní peníze se na hotovostní přeměňují výběrem peněz z bankovních účtů.
Závěry: Poskytnutí úvěru v hotovosti obchodní bankou znamená přeměnu bezhotovostních
na hotovostní peníze. Pohyb různých forem peněz má různý bankovní obsah (mj. účetní).
Celkové množství peněz v oběhu sestává z objemu hotovostních a bezhotovostních peněz.
1.3 Vývoj bankovní soustavy
Bankovní soustava se vyvíjí v relaci obsahu a zajišťování hospodářských cílů.
Z uvedeného hlediska je vývoj bankovní soustavy zkoumán v relaci:
■ ekonomických funkcí,
■ institucionálních vazeb.
Z hlediska ekonomických (makro, mikro) funkcí je soustava členěna na:
■ jednostupňovou,
■ dvoustupňovou.
1.3.1 Jednostupňová bankovní soustava
Jednostupňová bankovní soustava je spojena s existencí jednotlivých bank, které plní
všechny bankovní funkce (počátky bankovnictví). Bankovní soustavu charakterizuje stav, kdy
jednotlivé banky emitují hotovostní a bezhotovostní peníze a obsluhují různý rozsah peněžního
oběhu. Peníze v peněžním oběhu národní ekonomiky jsou rozdílné v rámci teritoria, ale
postupně je peněžní oběh realizován kapitálově nejsilnějšími bankami. Kapitálově silná
banka je podporována státem z důvodu potřeby státní půjčky, realizace plateb a vkladů a
ostatní specializované banky rozvíjí speciální zaměření. Další rozvoj peněžního oběhu,
koncentrace a centralizace bank si vynucuje následné změny v bankovní soustavě.
1.3.2 Dvoustupňová bankovní soustava
Dva stupně vznikají vydělením jedné banky (cedulové, centrální) od ostatních obchodních
bank. Obchodní banky přestávají emitovat bankovky a rozvíjí emisi bezhotovostních peněz
přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů. Centrální banka emituje bankovky, přijímá vklady a
poskytuje úvěry státu a obchodním bankám. Centrální banky postupně přestávají přímo
úvěrovat podnikatelské subjekty. Z důvodu odlišného vývoje národních ekonomik je vznik
centrálních bank značně rozdílný. Centrální banky v národních ekonomikách vznikaly
z původních velkých bank anebo byly založeny jako nové instituce (Bank of England).
V Německu vzniká národní cedulová banka (Říšská banka v r. 1875) a stává se centrální
se všemi funkcemi, podobně i federální rezervní banka v USA (r. 1913). Existují národní
ekonomiky bez centrální banky (Lucembursko, Singapur...).
V bankovní soustavě převládá tendence k další koncentraci a centralizaci bank. Dochází
k slučování a pohlcování bank, zvětšuje se bankovní kapitál, největší obchodní banky
v národních ekonomikách soustřeďují stále větší část bankovních zdrojů. Banky začínají
vytvářet síť poboček v domácí ekonomice a v zahraničí .
Vznikají bankovní monopoly (rozdílná forma):
■ bankovní kartely,
■ bankovní konsorcia - syndikáty bank pro zajištění bankovních obchodů značného
rozsahu,
■ bankovní trusty,
■ bankovní koncerny - bankovní holding, kde mateřská banka finančně řídí dceřiné
banky a finanční společnosti.
V odborné literatuře je pojetí třístupňového systému takové, že za centrální banku je
považován mezistupeň sdružení samostatných menších bank.
1. Bankovní soustava
18
Také obsah bankovních operací doznává v určitém stadiu vývoje změny. Původní mobilizace
volných peněžních prostředků a úspor a jejich aktivace ve formě krátkodobých úvěrů je
nahrazována dlouhodobými a objemově většími úvěry, banky vstupují kapitálově
do vlastnictví podnikatelských subjektů.
1.4 Struktura bankovní soustavy
Bankovní soustava je uspořádána na principech různých funkcí soustavy dle
institucionálního členění.
Z uvedeného hlediska je bankovní soustava pojímána jako soustava univerzálního, odděleného
a smíšeného bankovnictví .
1.4.1 Varianty bankovní soustavy
Národní ekonomiky provází různé varianty (druhy, modely) soustavy obchodních bank:
■ univerzální bankovnictví (kontinentální), banky realizují kapitálové (investiční) a
klasické obchody. Model nevylučuje specializaci některých bank. Je typický pro země
Evropy (včetně ČR);
■ oddělené bankovnictví, vydělení komerčního a investičního bankovnictví. Původní
model aplikovaný v USA;
■ smíšené bankovnictví, oddělení komerčního a investičního bankovnictví není striktní,
např. komerční banka má dceřiné investiční společnosti (Itálie, Maďarsko...).
Dle otevřenosti bankovní soustavy je národní bankovní soustava pojímána jako:
■ otevřený model bankovní soustavy (určitý podíl zahraničních bankovních subjektů),
■ uzavřený model bankovní soustavy (bez přítomnosti zahraničních bank).
Dle počtu bank a poboček v bankovní soustavě je rozlišován:
■ unitární model (existence bank bez poboček),
■ pobočkový model (malý počet bank a značné množství poboček).
Propojený bankovní systém je charakterizován mírou propojenosti vlastnických podílů bank
(fúze, akvizice).
Obecně z hlediska vlastnictví mohou být banky:
■ státní, plné nebo v částečném vlastnictví státu (podíl na kapitálovém jmění banky),
■ soukromé, akciové společnosti, smíšené (komanditní) nebo jediného vlastníka,
společnosti s ručením omezeným, družstevní s podílovým vlastnictvím.
Základ bankovní soustavy tvoří banky jako akciové společnosti, které bankovní kapitál
generují emisí akcií.
Závěr: Bankovní soustava moderních tržních ekonomik je dvoustupňová, vytvořená
z národní cedulové (centrální, ústřední) emisní banky a soustavy obchodních (komerčních)
bank univerzálního, popř. smíšeného typu s určitým počtem poboček.
1.4.2 Druhy specializovaných bank
Bankovní soustava sestává z centrální banky a bank druhého stupně, které jsou:
■ univerzální, vykonávají všechny druhy bankovních operací,
■ specializované, zaměřené na druh bankovních služeb, nebo jsou samostatnými
subjekty, popř. jsou kapitálově propojeny se silnými univerzálními bankami.
Při studiu druhů specializovaných bank je vhodné volit příklady z praxe.
V praxi se univerzální banky často specializují na vybrané druhy obchodů a jsou označeny
pro druh bankovní operace nebo pro převažující činnost (licence) jako:
■ akceptační banky, akceptace zpeněžitelných titulů (akcept směnky, úvěry...),
■ clearingové banky, clearingové účty pro účastnické banky, kompenzace závazků a
pohledávek,
■ depozitní banky, vklady a krátkodobé úvěry,
19
■ devizové banky, devizové operace s produkty mezinárodního platebního styku,
■ elektronické banky, přímé bankovní operace s využitím současných technologií,
■ eskontní banky, eskont a reeskont směnky pro emisní banku,
■ hypoteční banky, dlouhodobé úvěry a hypoteční zástavní listy (emise),
■ investiční banky, financování investic (emise cenných papírů, správa aktiv, kapitálové
obchody),
■ komunální banky, služby samosprávným orgánům, úvěry a zdroje (emise) komunálním
rozpočtům,
■ lombardní banky, úvěry zajištěné movitým majetkem dlužníka (zboží, CP, drahé
kovy...),
■ splátkové banky, spotřební úvěry,
■ spořitelny, vklady občanů, platební styk, mezibankovní obchody,
■ záruční banky, bankovní záruky a garance,
■ žirové banky, zajištění bezhotovostních plateb,
■ stavební spořitelna, stavební spoření a úvěry atd.
1.4.3 Tendence vývoje bankovní soustavy
Za dlouhodobé tendence (trendy) vývoje bankovní soustavy jsou považované převládající
kvalitativní změny bankovní soustavy:
■ přechod od klasického bankovnictví (ve vztahu věřitel - dlužník) k rozvoji univerzálních
služeb, tzv. přechodný model bankovních činností ve specializovaných institucích,
který souvisí s problémy ziskovosti bank a nákladů a růstu podílu neúrokových příjmů
bank;
■ konsolidace bank ve formálním projevu klesajícího počtu bank, poboček a zaměstnanců;
■ fúze a akvizice, který provází vznik silných bankovních subjektů, snížení nákladů a růst
ziskovosti bank s možnou aktivací potřebných finančních zdrojů;
■ diverzifikace příjmů v rámci změny produktů (pojišťovnictví, správa aktiv, investiční
bankovnictví) a teritoriálních změn (rozvíjející se finanční trhy);
■ globalizace bankovního podnikání v souvislosti s pohybem kapitálu a rozvoji
bankovních obchodů;
■ informační technologie, rozvoj přímého elektronického a internetového bankovnictví;
■ vstup bankovních subjektů do kapitálového trhu s následkem na sekuritizaci bankovních
operací (přeměna peněžních aktiv na kapitálové ve formě cenných papírů);
■ vznik nových bankovních produktů, zejména kombinovaných a vhodných na finanční
situaci klienta;
■ deregulace bankovních činností s ohledem na růst liberalizace finančních trhů;
■ rostoucí vliv integračních procesů a změny národních bankovních soustav.
Uvedené tendence působí na národní bankovní soustavy spojitě, ale v různé míře.
1.5 Bankovní soustava v ČR
Bankovní soustava v ČR je rozvíjená jako otevřená a dvoustupňová soustava s převahou
univerzálních bankovních subjektů. Bankovní soustava je složená z následujících
bankovních institucí.
1.5.1 Centrální banka
Centrální bankou je Česká národní banka (ČNB), která představuje makroekonomické a
měnové bankovní centrum. ČNB vznikla na základě rozdělení federace ze Státní banky
československé (zák. 6/93 Sb).
1.5.2 Obchodní banky
Obchodní banky provozují obchodní bankovní činnost převážně univerzálního charakteru.
Jako právnické osoby (a.s.) vznikly na základě privatizace státních bankovních subjektů
1. Bankovní soustava
20
(zák. 158/89 Sb.), případně byly založeny jako banky a získaly povolení (licence) působení
banky. Banky jsou podnikatelské subjekty.
Uvedené se netýká Konsolidační banky Praha (státní peněžní ústav), banky pro správu
dlouhodobých státních pohledávek.
V relaci zákonů o bankách mají banky vymezené povolení k činnostem, zejména:
■ obchodovat na vlastní účet nebo na účet klienta devizové prostředky,
■ realizovat termínované obchody a obchody na převoditelné cenné papíry,
■ investování do finančních aktiv na vlastní účet,
■ provádět platební styk a zúčtování,
■ vydávat platební instrumenty (šeky, karty..),
■ poskytovat záruky, otevírat akreditivy a obstarávat inkasa,
■ realizovat finanční leasing,
■ provádět směnárenské činnosti,
■ realizovat emise akcií a poradenskou a další činnost.
Minimální kapitál pro založení banky byl stanoven na 300 mil. Kč (později 500 mil. Kč.).
Obchodní banky v ČR je možné rozdělit do skupin:
■ Banky s převážně (více než 50 %) českou majetkovou účastí
■ Banky s převážně českou majetkovou účastí
■ Specializované banky
■ Pobočky českých bank v zahraničí;
■ Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční majetkovou účastí
■ Banky s převážně zahraniční majetkovou účastí
■ Dceřiné společnosti zahraničních bank
■ Specializované banky
■ Pobočky zahraničních bank v ČR;
■ Banky se zvláštním režimem
■ Banky v likvidaci
■ Banky v konkurzním řízení
■ Banky zaniklé bez likvidace.
1.5.3 Zahraniční bankovní subjekty
Pro otevřenou bankovní soustavu je nezbytná přítomnost zahraničních bankovních
subjektů, které mohou být přítomné v různých formách:
Reprezentace zahraničních bank
Bankovní reprezentace je obvykle ve formě finančně obchodní expozitury bez právní
subjektivity, která je součástí mateřské banky a vzniká za určitým účelem.
Subjekt je bez vlastní operativní činnosti a realizuje:
■ zprostředkování finančně obchodních služeb zahraniční banky s domácími
podnikatelskými subjekty,
■ uzavírání a realizace smluv,
■ poskytuje poradenství a informace.
Smíšené banky
Zahraniční subjekty mohou s domácími subjekty zakládat nové banky nebo kapitálově
vstupovat do existujících bank. Uvedené procesy podléhají povolovacímu režimu (MF)
s ohledem na majoritu základního jmění domácích subjektů. Vznik uvedené formy je
významný v procesu privatizace bankovní soustavy.
Zahraniční banky
Zahraniční banka je samostatný bankovní subjekt, obvykle ve formě pobočky banky nebo
afilací (dceřiných společností), která má svoji centrálu mimo území národní bankovní
soustavy. Zahraniční banka musí mít povolení k bankovní činnosti, pobočky podléhají
dohledu a jsou zavázány k respektování legislativy.
21
Shrnutí kapitoly
Souhrn problémů s vymezením bankovní soustavy, vzniku a rozvoji bankovních subjektů
spjatých s rozvojem peněžního oběhu je považován za naplněný, pokud logické vyústění
studia spojíte s rozvojem hotovostní a bezhotovostní formy peněz a bankovní úvěrové emise
peněz. Vývoj bankovní soustavy od jednostupňové k dvoustupňové a otevřené soustavě
s převahou bank univerzálního typu potvrzují soudobé struktury rozvinutých bankovních
soustav s určitými druhy specializovaných bank. Uvedené poznatky potvrzujete přístupy
k moderní bankovní soustavě v relaci očekávaných tendencích vývoje bankovní soustavy a
analýzou bankovních subjektů soustavy v ČR.
Otázky k zamyšlení
1. Vyberte vhodnou definici bankovní s