Zpracované otázky

Otázky k dějinám psychologie

1. Předhistorické pojetí duše (Animismus, původ, po jetí nauky, myšlenkový systém. P ojetí duše. Světové názory lidstva, vytváření světov ých názorů. Magie)

- toto období trvá až do Homérovského Řecka
- probíhaly etnografické výzkumy a teorie, které předcházejí vlastnímu pojetí duše, duševna
- Taylorova teorie – teorie animismu
- doba před prvními filosofickými teoriemi

- dohledávání, jak lidé dříve respektovali své duševno
- povaha a náplň primitivních představ se dá zkoumat z etnografických studií a archeologických nálezů

- teorie animismu = vysvě tluje podstatu náhledu na lidské duševno
- otázka života a smrti – jak se projevuje živý a mrtv ý člověk (zkoumali to na bdělém a spícím člověku – když člověk o něčem neví, nereaguje; základní východisko)
- otázky snění, které pronikají do lidského vědomí
- původní člověk s přírodou naprosto splýval – vše kolem něj oživoval, všemu přiděloval vlastnosti, jako měl on sám
- sám sebe pokládá za rovnocenného, jako by byl na stejné úrovni jako zvířata, kameny...
- to nutilo člověka, aby nikdy nic nepodceňoval (zvířata, sk ály...), musí to uctívat, chovat se ke všemu slušně
- mezi lidským a zvířecím světem dohoda – když člově k zabije zvíře, nějaká síla ho opět vrátí na svět
- lidé mají jiný vztah k eventuálnímu zániku člověka

- původní kmeny jsou velmi konzervativní v dodržování zvyků udržují si tak svojí stálou existenci (např. národy Indonésie, Polynézie...), udržují si spojení s přírodou – jsou odolnější různý m zvratům v přírodě než třeba my

- u nás: Věstonická Venuše – spojení přírody a člověka přes sexuální znaky

- animismus = oživování všeho kolem mě, člověku to umožň uje přežívat
- první projekt vnímání psychiky
- člověk si vytvářel mentální reprezentaci svého duševna

- důkaz, že animismus existuje i dnes – talismany (vkládáme ně jakou nadpřirozenou moc, sílu to předmětů)
- vytváření velmi širokých představ o duševnu mohou se měnit, velká rozmanitost představ o duši, pojem duše je nezachytitelný

- různé národy – r ůzné představy o duši
- různá pojetí toho, kde se duše nachází – tuk, samotné tělo, krev, dech, …

Možnost pojetí duše:
- krevní duše – život končí s poslední kapkou krve
- dechová duše – život končí s posledním výdechem


- v Homérském Řecku dvě pojetí duše:
1. živá = thymos – typická pro živého člověka
2. psyché – když člověk zemře, existuje v paměti lidí, objevuje se ve snech, duch zemřelé ho, který je prchavý
nejasný, vracející se, ztrácející se...

- zdrojem fantazie jsou emoce (radost, strach – viz lov)
- přemýšlení o vlastní duši je podloženo emocemi
- orgánové pojetí duše (tloušťka, dech,…)
- Řecko – duše oddělena od těla, živý člově k je nadán „thymosem“, psyché nepotřebuje k existenci živé tělo
SHRNUTÍ:
- pojetí duše nejprve v přírodě – je umístěna v přírodě
- když se člověk zamýšlel nad životem, hledal uložení duš e (vytvořeno nejdříve orgánové pojetí, poté v jednotlivých částech těla – krev, dech... )
- Homérské Řecko – čistě představový charakter, neživá duše, existuje bez života

Animistický světový názor – magie
- snaha naklonit si bohy, démony
-2 typy magie:
A) kontagiózní magie – z představ př írodního člověka, představuje asociované představy, kdy člověk
mylně zaměňuje myšlenkový řád za řád přírody
B) imitativní magie – založena na př áních a moci přání
- např. při obřadech (lovci se před lovem oblékli do kůží a představovali si ulovení zvířete)
- prapůvodní představa člověka – zde končí vědění a začíná víra

Náboženský světový názor
- člověk kla de všemohoucnost do rukou bohů, snaha naklonit si tyto bohy na svou stranu, viz Ilias

Vědecký světový názor
- pro lidskou všemohoucnost zde není místo
- člověk se podřizuje přírodním zákonitostem
- lidé moderní doby častěji trpí úzkostmi, protože ví, že jsou součástí velkého celku, kterému podléhají (tj. že nejsou v podstatě „nic“)
- amulety, volání vyšších sil – pozůstatky z dřívějška

Pojetí duševna člověka
- empirická rovina poznání
- duše oddělená od člověka, v těle je vězněna




2. Představy duše ( Duch, duše – pojetí, Psyché a Thymos – vysvětlení. Mysticko-náboženské proudy, jejich vliv na pojetí duše )



- různé národy – r ůzné představy o duši
- různá pojetí toho, kde se duše nachází – tuk, samotné tělo, krev, dech, …

Možnost pojetí duše:
- krevní duše – život končí s poslední kapkou krve
- dechová duše – život končí s posledním výdechem

- pojetí duše nejprve v přírodě – je umístěna v přírodě
- když se člověk zamýšlel nad životem, hledal uložení duš e (vytvořeno nejdříve orgánové pojetí, poté v jednotlivých částech těla – krev, dech... )
- Homérské Řecko – čistě představový charakter, neživá duše, existuje bez života



- v Homérském Řecku dvě pojetí duše:
1. živá = thymos – typická pro živého člověka
2. psyché – když člověk zemře, existuje v paměti lidí, objevuje se ve snech, duch zemřelé ho, který je prchavý
nejasný, vracející se, ztrácející se...

- zdrojem fantazie jsou emoce (radost, strach – viz lov)
- přemýšlení o vlastní duši je podloženo emocemi
- orgánové pojetí duše (tloušťka, dech,…)
- Řecko – duše oddělena od těla, živý člově k je nadán „thymosem“, psyché nepotřebuje k existenci živé tělo


M ysticko-filozofické směry


Orfismus
- obsah pojmu psyché a thymos se mění, souvisí s jinými směry, které se objevují (například právě orfismus)
- rozvíjel se přibližně v 6. stol. př. n. l. , uctíván bůh Dionýsos
- víra v božský původ duše a víra v její nesmrtelnost (duše je v těle hostem, je cizího původu) , tělo pomíjí, duše zůstává

- Miléťané, Herakleitos – přestavitelé „materiální duše“
- Empe d okles, Demokritos – dali zá klad mystickému pojetí duše




3. Filosofické idealistické názory na psychiku (Platon, pojem idejí, rozumové poznání. Smyslová zkušenost, učení a poznávání . Složky duše. Aristoteles, pojetí duše, vztah duše – tělo. Pojetí představ a myšlení.)




Platon ( 427 – 347. př. n. l. )

- napsal díla , z nichž dodnes čerpáme
- výrazný dualista – proti sobě stálo lidské tělo a duše
- představuje teologické pojetí světa – idea – dobro
- existuje něco tzv. mimo čas i prostor a to „svět idejí“ – existuje nezávisle na lidském subjektu
- duše sama není idea ale ně co, co oživuje lidské tělo, nahlíží do světa idejí
- duše se dotýkala světa idejí do té doby než byla „uvězněna“ v těle
- hovoří o jakémsi „rozvzpomínání“ na svět idejí a díky tomu člověk poznává
- svět idejí je stálý , ale náš svět je nejistý
- produkce pojmu – pojmový svět existoval dávno předtím , než my si pojmy osvojíme
- založil v Athénách školu zvanou Akademie
- je pokládán za zakladatele systematického idealismu (spiritualismu)
- hledal, co je ve věcech podstatného, obecného.
- dospívá k názoru, že ideje – podstaty vytvá ří nehmotný svět idejí
- tento svět je nepoznatelný, duše, které z něho pochází , si na něj jen rozpomínají
- podle Platona lidé často zaměňují pravé poznání se svým zdáním
- rozpoznání = akt duše
- duše je podle Platona nehmotná a nesmrtelná
- duše náleží k ideji, k podstatě života
- duše je spojnicí mezi duchovní a hmotným světem, mezi nadsmyslovým a smyslovým světem
-



Aristoteles
- nejsystematičtější z filozofů, kteří se zabývali duší
- dílo O duši – zabýval se dvěma otázkami:
• Co je vlastně předmětem vědy o duši?
• Jaké prostředky má člověk a může k poznání použít?
- tvrdil, že duše je nepopsaná vrstva – deska, do které až život píš e data a údaje, podstatu tvoří zkušenosti (uchovávají s v podobě představ a sama představa je prostředkem poznání věci)
- nepoznáváme věc sami ale její mentální podobu
- naše zkušenosti obsahují mentální podobu věcí
- „duše je vědomí“ – všechny procesy duševní jsou dynamické – neustále se proměňují
- vidí duši procesuálně – velmi podstatné, moderní názor, proto „otec psychologie“
- sepětí těla a duše – vidí je jako velmi na sebe vázané a tvrdí, že tato závislost je podmíně na tím, že duše se podílí na charakteru živé aktivity těla (duše ovládá tělo)
- později až v 17.století – procesuální stránka psychiky
- zabýval se lidskými pocity – bolesti, slasti, snahy,…
- člověk je navázán ke zvířecí části duše – smyslové duše
- člověk se odlišuje svou rozumnou duší – je schopen svobodně rozhodovat,…



4. Filosofické materialistické ná zory na psychiku (Herakleitos, pojetí světa a duše. Demokritos, pojetí duše, vnímání a smyslových kvalit, vztah vnímání a myšlení)



Herakleitos
- řadí se mezi imaterialisty
- člověk je mikrokosmos – duše = výpar z krve, je příbuzná ohni, nejmoudřejší duše je ta nejsušší
- rozumnost duše závisí na jednání člověka
- zkoumá snovou činnost a stavy libosti a nelibosti
- logos = božský kosmos – kdo ho pochopí, pochopí i smysl života, duše toho, kdo logos nepozná, vlhne (tzn. stává se méně rozumnou)
- sleduje bipolaritu lidského pro žívání v podobě emocí


Demokritos

- řadí se mezi materialisty, vnímání a myšlení vysvětluje na základě atomismu
- netělesná duše, je základem pro vnímání i myšlení, je samo pohyblivá, tvoří jí atomy duše
- duše odumírá s tělem
- smyslové vnímání je pohyb částic, které vytékají z tě les, shluky fotonů se dotýkají soustavy, která přijímá tyto shluky
- atomy jsou uspořádané
- myšlenkové poznání je to pravé
- veškeré objekty vznikají smícháním částic
- vidění zprostředkováv á vzduch mezi okem a tělesem, existuje subjektivnost smyslových kvalit
- empiricky chápal existenci sluchových a optických klamů
- a tomy se pohybuj í díky vzájemnému střetávání se. Pokud si odpovídají, tak se spojují, čímž všechno vzniká. Takto vzniklé objekty se pak od sebe liší díky různorodému tvaru, poloze a uspořádání atomů. Pokud má něco zaniknout, musí zapůsobit vnější síla, která atomy od sebe rozloučí a dá je opět do pohybu, díky němuž mohou v budoucnu vytvořit zase něco jiného




5. Starověcí a raně středověcí lé kaři, jejich názory na psychiku (Alkmaion, Empedokles, Hypokrates, Herofilos, Galenos, základní názory, objevy a pojetí psychických funkcí)



Alkmaion
- zabýval se smyslovými vjemy, ústředím myšlení je podle něj mozek
-duševní funkce jsou v protikladu vnímání – není to dokonalý proces

Empedokles
- vnímání vysvětluje jako průnik hmoty
- tělesa jsou tvořena neviditelnými póry, kterými vnikají výpary dovnitř – navazuje na Heraklita
- věci (i zvířata) jsou oduševnělé – závisí na stupni – oduševnění člověka je vyšší
- substrát myšlení v krvi - krev není čistě materiální ale i oduševnělá
- duše se převtěluje – objevení racionalismu a mysticismu (koexistují spolu)

Hypokrates
-jako