Zpracované otázky

zi působením vjemů a tím, co nás dále
napadá (pohyb)
- jsou dva velké a tři malé zákony
- sdružování představ
- jsou určité pravidelnosti při vybavování představ
- d ělíme je na primární a sekundární:
1) primární asociační zákony
- zákon dotyku v prostoru a čase (též jako zákon současnosti a následnosti)
- zákon podobnosti a kontrastu

2) sekundární asociační zákony
zákon živosti (citové významnosti) – hlubší (živější) zážitky máme tendenci si vybavovat častěji než jiné
zákon novosti – tendence vybavovat si novější zážitky častěji než jiné
zákon častosti – častěji vnímané předměty se našemu vědomí vybavují častěji než jiné


- na základě těchto zákonů dochází ke sdružování částí duševního života – duševní dění (vjemy…) se automaticky sdružuje do různ ých představ apod. určitý psychický celek

- kauzální souvislost – proč něco tak je, určitý sled
- účelová souvislost – jak něco udělat, aby to vyšlo

- celky jsou uspořádány na základě jednotlivin – na základě kauzálních souvislostí tvoří pak vyšší celky
- celky jsou složeny z menších částí
- snaha vysvětlit veškerý život na základě kauzality (především přírodní vědy – botaniku… )
- existuje jeden společný obsah, který je tvořen ze dvou představ




David Hume
- navazoval na Johna Locka
-došel ale k odlišnému dělení psychických obsahů – rozdělil je na tzv. percepce
- percepce lze rozdělit do dvou tříd podle stupně síly a živosti
-živé percepce = imprese (prožíváme je, když slyš íme, vidíme, milujeme, pociťujeme...)
- mají původ v čití nebo v reflexi
- slabší percepce = ideje
- s pomocí paměti a obraznosti můžeme jednoduché ideje spojovat
- ale i ty nejsložitější ideje – sny – jsou složeny z původních prvků imprese
- 3 typy spojení idejí: a) podobnost
b) sousednost (dotyk) v čase a místě
c) vztah příčiny a účinku

- vztah příčiny a účinku (následku)
- řešili jejich vzájemný vztah
- zda to člověk spojuje, jak se určitý jev stýká s jiným
- proč to tak je, kde je ta chyba – když si chci něco srovnat, udělat si v něčem jasno
- člověk si to většinou uvědomuje – otázkou je, jestli si to uvědomuje i celý svět



D. Hartley
- asociace považuje za základní princip, který umožňuje objasnit strukturu lidské mysli a procesů, které v ní probíhají
- je dualista – člověk se skládá ze dvou částí – těla a mysli
- o mentálních a tělesných dějích uvažuje odděleně
- hlavním asociačním principem je pro něj dotyk
– týká se podnětů, které si uvědomujeme současně – synchronní asociace
- podnětů, které si uvědomujeme krá tce po sobe – sukcesivní asociace
(neboli dotyk v prostoru a čase)
-síla asociace závisí na opakování
- zavedl termín vibrace – slouží k popisu aktivity nervového systému
- nervová vlákna přenášejí senzorické informace prostřednictvím svých záchvěvů - v mozku se zeslabují miniaturní vibrace


- oba tito psychologové položili základ asocianismu jako takového
- představa je slabým obrazem dojmů
- nejasné útvary proudí naší myslí (fantazie, myšlení) – když myslíme, vytváří se určité dojmy, city…
- city, vjemy – subjektivní, subjekt s nimi pracuje, jsou nepřenosné, jsou každému vlastní
- myšlení se řídí stejnými zákony jako představování (to bylo později popřeno, každá činnost má vlastní zá kony, nic se neřídí podle stejných)
- paměť - základní funkce živého systému, vybavuje minulost – jak šla po sobě
- uloženo v polohové a časové souvislosti
- často při vzpomínání používáme určitá vodítka, které máme s danou věcí, situací.. spojené
- nutnost – vychází z příčinnosti





10. Experimentální psychologie (Matematick o- fyzikální směr, Weber, Fechner, Mach, Stevens)


Psychofyzika
- vědní obor 19. století, vznikl v Německu
-exaktní zkoumání vzájemných vztahů mezi fyzickým a psychickým světem
- předmětem pozorování: senzorické procesy – to vedlo k objevu absolutních a rozdílových smyslových prahů

Dva směry:
1. Matematicko-fyzikální
2. Fyziologický

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. Matematicko-fyzikální směr
- 50.léta 20.století
- Ernst Weber, Gustav Fechner – Weber-Fechnerův zákon
- Ernst Mach – zabýval se rychlostí zvuku
- USA, Stevens – sovětská psychologie smyslových orgánů
- podnět pro vznik inženýrské psychologie


Ernst Weber
- při vyšších intenzitách podnětu je vnímání vyšší ne ž při nižších intenzitách
- zkoumal ostrost hran – zkoumal tím kožní citlivost na mechanický podnět
- provedl cca 40.000 pokusů – srovnával u různých lidí dvě závaží na kůži
- zkoumal rozdílové prahy (absolutní práh, horní a spodní počitkový práh, rozdílový počitkový práh)
- zabýval se :
- vnější psychofyziku – zkoumal vztahy mezi intenzitami podnětu a počitku – intenzita počitku je přímo úměrná logaritmu intenzity podnětu
- vnitřní psychofyziku – zkoumal vztah mezi mozkem a du ší

Gustav Fechner
- snažil se vyvrátit to, že lidskou mysl nelze zkoumat experimentálně a že se mentální dění nedá kvantifikovat
- přišel na to, že vztahy mezi vnějšími fyzikální mi podněty a smyslovými počitky jsou stálé a jdou vyjádřit matematickou rovnicí
č Weber-Fechnerův zákon – intenzita počitku je př ímo úměrná logaritmu intenzity podnětu
- mentální odezva na vnější podněty není jednoznačná, kol ísá kolem určitých hodnot
- metody při určování absolutního prahu:
o metoda přizpůsobení – jedinec si sá m upravuje intenzitu podnětu, dokud nedospěje k tomu, že se jedná o prahový podnět
o metoda konstantního podnětu – subjektu jsou představovány podněty, které se pohybují kolem prahové hodnoty, daná osoba říká, jestli podnět zaregistruje nebo ne – prahový podnět je určen podle výpovědí osoby
o metoda limitů – subjektu jsou představovány nejdřív podněty neprahové, postupně se hodnota prahu snižuje, dokud jedinec neřekne, že už podněty nevnímá

Ernst Mach
- Mach = poměr rychl osti tělesa k rychlosti zvuku
- narozen v Chrlicích u Brna, studoval ve Vídni (mat-fyz, filozofii)
- pracoval jako děkan filozofické fakulty, rektor na německé univerzitě
- zabýval se sluchovým vnímáním, studiem rovnováhy a závratí
- opíral se o Heringovy pokusy (zrak) a Stumpfa (sluch) – setkali se v Praze a vzájemně se podně covali
- za základ veškerého vědeckého poznání považoval psychologii vnímání
- vnímání je relativní
- vnímání a myšlení je ovlivněno vztahovým rámcem, je dáno
o biologicky
o sociálně (působí na nás vlastní zkušenost)
o kulturou (člověk má tendenci vnímat okolní podněty)
- zajímal se o pojmy vůle a snaha (vůle je vlastnost PS stavů, snaha t éž, přesto se vymykají ostatním vlastnostem)
- snaží se definovat počitek a počitek poznání


Stanley Stevens
- navázal na Fechnera
- Američan
- zavedl měření smyslové zkušenosti metodou přímého odhadu
o jedinec se nejprve seznámí s určitým vysokým podnětem – slouží jako výchozí podnět
- pokusil se nahradit Weber-Fechnerův zákon svým mocninovým zákonem


11. Experimentální psychologie (Fyziologick ý směr, Helmholz, Müller, Stumph, Herring, Purkyně. Směr biologický, Darwin, Spencer, Ribot)


Psychofyzika

- vědní obor 19. století, vznikl v Německu
-exaktní zkoumání vzájemných vztahů mezi fyzickým a psychickým světem
- předmětem pozorování: senzorické procesy – to vedlo k objevu absolutních a rozdílových smyslových prahů

2 směry:
1. Matematicko-fyzikální
2. Fyziologický

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. Fyziologický směr - Fyziologie
- celé 19. století, fyziologie smyslů a psychologie vnímání
- velké množství nových poznatků o buněčné stavbě organismu, o jeho funkcích
-
- J. E. Turkyně – fyziolog
- J. M ü ller, H. Helmholz, G. Stumf, E. Hering, Donders


Herman Helmholtz
- fyzik, poprvé zazněl Zákon o zachování energie – vztáhl na celou přírodu, zasadil úder vitalismu (nepostižitelnost vnitřních sil člov ěka)
- organismus čerpá energii z vnějšku a tuto energii přeměňuje (existuje více druhů energie, které organismus přeměňuje na tu jednu elektrickou, které mozek rozumí)
- věřil ve všemohoucnost fyzikálně-chemických metod
- zkoumal zrak a sluch
- organismus pracuje s energií a tím zajišťuje řád organismu
- Počitek – výsledek kauzálního působení podnětu na receptor, počitek je založen na výboji, který se děje v určité části mozku
- v přírodě se dějí energetické děje, procesy (působí tepelnou, chemickou, biologickou energii), tyto děje nejsou informačně zpracovávány, pokud tam není člověk (např. v lese padá strom – člověk to nevidí, ale zachytí to např. sluchem, a tak je informov án o tom, co se děje, pokud už jednou viděl strom padat a zná hluk, který padající strom doprovází)
- nevědělo se, jak je informace o určitém ději zpracovávána
- je to jen jeho názor, později se zjistilo, že je to jinak (nervové buňky jsou zaměřené na ur čitý typ energie, který jsou schopny transdukovat – např. slepý člověk nemůže slyšet očima)
- později prováděl pokusy s lidmi – jakou rychlostí se šíří podráždění nerv ů? – zkoumal pomocí experimentálních metod, získal různé výsledky podle osobnosti člověka
- jeho pokračovatel byl např. Donders (zkoumal reakční čas, dodnes)

Johannes Müller
- Müllerova teorie specifických nervových energií – podstatou je předpoklad, že stimulace nebo podržádění senzorických nervů vede ke vzniku charakteristických počitků – každý nerv má svou specifickou energii a kvalitu (zrakové nervy přenášejí pouze počitky světelné a barevné...)
- také se zabýval tím, že senzorická kvalita by mohla vznikat až v určitých oblastech mozku
-

G. Stumpf
- výzkum tónových jevů, tónová psychologie, velmi dobrý hudebník
- zkoumal elementové a asociační projevy v hudbě, vjemy tónů, hudební konsonance a disonance
- experimentální zkoumání

Ew ald Herring
- přírodovědec, lékař (studoval v Lipsku medicí nu a fyziologii, zde i r. 1918 zemřel)
- Praha – fyziologický ústav, vyučoval na UNI, děkan lékařské fakulty
- inspiroval se Hemlholzem – tvrdil, že pojmy se musí zkoumat psychicky a sledovat fyziologicky
- vědomí se snažil vysvětlit na základě dějů v mozku
- fyziologická psychologie – pokládal za základ poznání
- teorie vnímání a barev – jeden z tvůrců této teorie
o Dvoustupňová teorie barev – různé barvy jsou složené ze základních barev, vytvořil teorii protikladných barev (Jung, Hemlholz, Hering se zabývali tímtéž)
- 20.stol. – tři receptory spojené s jednotkami protikladných barev – teorie protikladných procesů – tři dvojice základních barev – modrá-žlutá, červená-zelená, černá-bílá – na sítnici dopadne sv ětlo, které aktivuje jednu dvojice podle toho, která je dopadající barvě podobnější - pouze jedna barva je aktivní, druhá zůstává nečinná
- zastánce nativismu - hypotéza, podle níž jsou všechny lidské znaky vrozené (velké spory s Helmholzem, který byl naopak zastáncem empirické tradice – zá kladem poznání je zkušenost)

Jan Evangelista Purkyně
- přírodovědec, výrazně také přispěl k rozvoji psychologie
- studie o vědomí, spánku a zrakovém vnímání
- při denním vidění (velká intenzita světla) člověk vn ímá červenou barvu světleji než modrou, naopak při stmívání je modrá barva jasnější než červená Purkyňův jev
- dvě hlavní metody zkoumání lidské psychiky:
1. antropologická – zkoumá souvislost duševn ích a tělesných zvláštností
2. psychologická – základem vlastní vnitřní zkušenost
- občas se uvádí ještě třetí metoda: fenomenologická – duševní stavy a úkony jsou výjevy