Otazky

1. pedagogika jako věda o výchově; pedagogický výzkum
pedagogika je jediná věda, která formuluje výchovu jako svůj předmět (do 19. století byla součástí filosofie; na přelomu 19. a 20. století rozrůznění pedagogickým směrů  založení pedagogiky jako vědy)
za zakladatele pedagogiky jako vědy je považován J.A.Komenský (v r. 1882 Gustav Adolf Lindner na UK-první prof. Pedagogiky, po něm Fr. Drtina)
aktuální problém pedagogiky – výchova a vzdělávání
výchova je specifická lidská činnosti, která se podílí na formování osobnosti
vychováváme: jedince; třídu; profesní skupinu nebo: elitní jedince; úspěšné a nadané žáky; neúspěšné žáky (defektní žáky)
pedagogika jako věda: popisuje pedagogické jevy; klasifikuje; srovnává; vyhodnocuje; zobecňuje; odhaduje určité zákonitosti a vytváří systém
základní znaky vědeckého oboru pedagogiky: má vymezený předmět výzkumu; má systém; má metody
funkce pedagogiky:
poznávací
praktická
prognostická
tři vývojové etapy vědního oboru pedagogiky:
empirické (závislé na individuální zkušenosti)
deskriptivní (vytváří se sytém; rozšiřování poznatků)
kauzální (pojmy; příčiny a vztahy)
nápomocné vědy (vztah pedagogiky k jiným vědám)
●filosofie (otázky smyslu bytí, světa)  pomoc při formulování cílů výchovy; historie (obecné dějiny lidstva) každá doby má určité požadavky na výchovu;
●biologie (vývoj lidského organismu; fungování lidského mozku)  jak vytvořit optimální podmínky učení pro žáky (důležitost primární potřeby bezpečí)
●psychologie: obecná psychologie (chování a prožívání člověka)  specifické vlastnosti procesu učení; fungování paměti + vývojová psychologie  co je dítě schopno vnímat v kterém období + sociální psychologie  sociální podmíněnost učení (potřeba někam patřit; být pozitivně oceněn) + pedagogická psychologie (předmětem jejího zkoumání jsou psychické zákonitosti v konkrétních výchovně vzdělávacích situacích a podmínkách odpovídajících daným cílům výchovy s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem žáků)
●sociologie (chápe výchovu jako sociální proces a zkoumá společenskou podmíněnost výchovy)
členění pedagogických disciplín
podle věku
předškolní pedagogika (předškolního věku)
školní pedagogika (úhrnně): pedagogika mladšího školního věku (1.stupně)
pedagogika staršího školního věku (2.stupně)
pedagogika středoškolská (SŠ)
pedagogika vysokoškolská (VŠ)
pedagogika dospělých (andrapedagogika)
pedagogika III. věku (gerontopedagogika
B) institucionální hledisko (kde se výchova realizuje)
školní
mimoškolní - volného času, pedagogika masově komunikativních prostředků
C) z hlediska vývoje společnosti a vzniku pedagogických směrů a proudů
pedagogika hodnot (důraz na tradiční hodnoty)
pragmatická pedagogika (příprava na praktický život)
esencialistická pedagogika (chce vymezit podstatu toho, co se bude učit) atd.
systém pedagogických disciplín
1. základní - obecná pedagogika - zabývá se obecně pedagogickými teoriemi, pojmy a kategoriemi; základní obecné pojmy; cíle a funkce výchovy; pojetí člověka a chápání společnosti; osobnost člověka, žáka (rozvoj); sleduje teorii a praxi
didaktika (teorie vzdělávání a vyučování) - zaměřuje se na vyučovací proces; obsah a metody vyučování; příprava učitele na hodiny; organizační a vyučovací formy; dělíme: obecná didaktika  didaktika jednotlivých předmětů; bývá podceňována (nejlépe by bylo, kdyby učitel byl i didaktik)
teorie výchovy - zabývá se výchovou v užším slova smyslu; odděluje výchovu od vyučování; otázky organizace dětského, popř. studentského, kolektivu
metodiky – speciální didaktiky
nauka o školních formách a předpisech
dějiny pedagogiky - každá pedagogická teorie má svůj základ; každá kultura má své tradice; historické tendence; analýza životů pedagogů (monografie)
srovnávací pedagogika - porovnává školské systémy jak z dnešního hlediska, tak i z hlediska historického;
sociální pedagogika - zaměřuje se na rodinnou výchovu, na školní výchovu, zkrátka na sociální prostředí výchovy dítěte; dělíme: etopedie (poruchy chování)
psychopedie (duševní postižení); logopedie (poruchy dorozumívání)
surdopedie (poruchy sluchu)
tyflopedie (poruchy zraku)
somatopedie (tělesné postižení)
hraniční - pedagogická psychologie
filosofie výchovy;
sociologie výchovy
aplikované obory mimoškolské pedagogiky - diagnostika žáka
historický vývoj pedagogiky jako vědy
v minulosti bylo vyučování zaměřeno na obsah; dnes se zaměřuje na osobnost
výchova má směřovat k pochopení společnosti i sebe sama; člověk má být vzdělaný, mravně vyspělá a sebevědomý
současná doba je dobou hledání optimálních cest v rozvoji vzdělanosti
objektivně sledujeme, co se ve vyučování osvědčilo; naše vědomosti musí být zaměřeny k objektivními přístupu k realitě (k minulosti; současnosti; k naší i světové realitě)
koncepce: oficiální (Ministerstvo školství)  neoficiální (učitelé reformátoři; soukromě školy – podněty)
nová problematika: počítačová technika; nové směry a školy; nové hodnocení žáků
nutno změnit: cíle a charakter školy; atmosféru a vztahy
úkoly vychovatele: všímat si žákova prožívání; odstranit neúspěšnost; podporovat tvořivost; přihlížet k individuálním zvláštnostem
vznik pedagogiky
termín pedagogika pochází z antického Řecka, kde „paidagogos“ byl vzdělaný otrok, který vodil děti do školy nebo o ně pečoval (pais = dítě; agoge = vedení)
vyučovací proces prošel ve vývoji společnosti změnami, které odpovídaly společenským podmínkám, požadavkům a možnostem
škola = instituce zajišťující vyučování
pojem vyučování
dogmatické – do 16. století
bezděčné opakování; žák neměl nárok na názor; nepočítalo se s chybou; kláštery a univerzity
slovně názorové – od 17. století
renesance; objevy; knihtisk; Wolfgang Rathe; J. A. Komenský (názornost); J. F. Herbart (představy a asociace – čtyři formální stupně: jasnost; asociace; systém; metoda)
problémové a individualizované – od 19. století
John Dewey (zkušenost a učení činností); problém (vede k myšlení)  projekt (potřebuje více času)
programové – Skinner
podporované výpočetní technikou
programy: lineární; větvené (zpětná vazba); generující (procvičování)
v 60. letech – užívání televize a mikropočítače (kalkulačky) ve škole
význam pedagogiky
teoretický: odhaluje zákonitosti výchovy a její důležitou úlohu v rozvoji jedince i v životě společnosti; pedagogika poskytuje rozbor výchovy ve všech věkových údobích a v nejrůznějších vzdělávacích a výchovných zařízeních; pedagogika se stává jedním z teoretických východisek výchovné a školské politiky státu
praktický (mimořádný): podněty pro školské i výchovné pracovníky a rodiče ; kurzy pedagogiky jsou neodmyslitelnou součástí přípravy příštích učitelů a vychovatelů, ale i inženýrů, lékařů, vedoucích pracovníků
praktická pedagogická činnost vyžaduje, aby k teoretickému pedagogickému vzdělání přistoupil také aktivní a kladný vztah ke společnosti, pro který vychováváme, k lidem, které vychováváme, i kladný vztah k samotné pedagogické práci
problematika pedagogického výzkumu
pedagogický výzkum = vědecká činnost zaměřená na systematický popis, analýzu a objasňování pedagogické reality
změny ve školství se promítají do hledání nových způsobů řešení klasických pedagogických témat, hledání nových přístupů metod práce
metodologie – učení o metodě nebo teorii metody
pedagogická metodologie – soustava poznatků o základech a struktuře pedagogické teorie, o přístupech ke zkoumání pedagogických jevů a procesů, neustále se měnící pedagogická skutečnost
metody pedagogického výzkumu
podstatnou roli při ovládnutí metodologických postupů hraje zkušenost
historicko – srovnávací metody – vývoj pedagogiky, porovnávání názorů - princip historismu; vede k poznání jednotlivých vývojových etap téhož jevu nebo různých jevů; na této metodě jsou založeny dějiny pedagogiky
teoretické metody – uplatnění myšlenkových procesů; základem je uplatnění jednoty analýzy a syntézy, indukce a dedukce, kauzality; patří sem i metody modelování; nejdůležitější metoda – myšlenkový experiment
statistické a matematické metody – součást každého empirického výzkumu
empirické metody:
● pozorování – praktické; vede k odhalení souvislostí a vztahů – co?, jak?
extrospekce  introspekce; přímé  nepřímé; krátkodobé (hospitace) dlouhodobé (z hlediska časového)
● rozhovor (interview) – založen na přímém dotazování
individuální  skupinový; (z hlediska přípravy otázek) nestandardizovaný  standardizovaný
● písemné dotazovací metody (dotazníky, ankety) – požadavky na formulaci otázek (jasnost a konkrétnost; jednoznačnost; rozhodnost o funkčnosti použití); položky (otevřené: volná odpověď; strukturované:ano – ne – nevím; škálované: velmi často – často – někdy – málokdy – nikdy)
● obsahová analýza dokumentů – analýza protokolů z hospitační činnosti, z porad a komisí; školní ročenky a statistiky
● experiment – faktory (opakovatelnost; navoditelnost podmínek, které jsou kontrolovatelné a měřitelné)
přirozený (př. experimentální vyučování  laboratorní)
důležité: mít zjištěna vstupní a výstupní data pomocí standardizovaných didaktických testů:
schopnostní
osobnostní
nadace SCIO
testy poskytující informace o úrovni vědomostí studentů, které lze využít ke zlepšení a zefektivnění výuky
didaktické
Teoretické metody: klasifikační
Vztahové
Kauzální
Indukce
Dedukce
Modelování situací
výzkum
dle doby: průřezové (krátkodobý) - bez vývoje
longitudinální (dlouhodobý) - vývoj pedagogického jevu
dle hloubky: diagnostický (zjišťuje stav, popisuje, ale nehledá příčiny)
explikativní (vysvětlovací) proč? – více do hloubky
explorativní (vyšetřovací): heuristický - odhaluje nové pedag. procesy, zkoumá nové teorie
Poznámky k jednotlivým disciplínám:
Obecná pedagogika:
Teorie edukační reality, zabývá se všeobecně problematikou procesů vzdělávání (výchovy, edukace) probíhajících v různých situacích, v různém prostředí apod.
Děiiny pedagogiky
Zkoumání vývoje názorů na vzdělávání, pedagogických teorií a vzdělávací praxe v historických souvislostech.
Srovnávací (komparativm) pedagogika
Popis, analýza, vysvětlování a komparace různých vzdělávacích systémů (struktura vzdělávacího systému, vlastnosti a fungování vzdělávacího systému.
Filosofie výchovy
Řeší nejobecnější otázky, například smysl a účel výchovy a vzdělávání, hodnoty ve vzdělávání, otázky různých přístupů ke vzdělávání.
Teorie výchovy
U nás do roku 1989 samostatná disciplína zabývající se "výchovou v užším smyslu".
Sociologie výchovy
Sociologie edukace, zabývá se sociálními aspekty výchovy, například funkcí výchovy ve společnosti, vztahy mezi výchovou a sociální strukturou a sociální mobilitou. Vztahy rodičeděti, učitelé - žáci aj.
Pedagogická antropologie
Zkoumá vliv faktorů kulturně antropologických, chování lidí v závislosti na prostředí (typu kultury) - například edukace v evropském prostředí, v USA, v Japonsku. Problematika hodnot, postojů, problematika edukace imigrantů, otázky multikuhurní výchovy.
Ekonomie vzdělávání
Řeší otázky kvality a efektivity vzdělávání z ekonomických hledisek. Vztahy edukace a vzdělávacího systému k trhu práce.
Pedagogická psychologie
Zkoumá problematiku edukace v těchto oblastech: Psychologické základy výchovy a vzdělávání, psychodidaktika - psychologie vyučování, pedagogická komunikace a interakce, pedagogicko - psychologická diagnostika.
Speciální pedagogika
Studuje rozvoj osobnosti dítěte s ohledem na speciální výchovné a vzdělávací potřeby v oblasti fyzické, psychické a sociální. Oblasti: Etopedie, psychopedie, somatopedie, logopedie, surdopedie, tyflopedie.
Sociální pedagogika Zabývá se problematikou výchovného působení na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny mládeže a dospělých.
Pedagogika volného času
3. - -

2. VÝCHODISKA VÝCHOVY – PSYCHOANALÝZA, EXISTENCIALISMUS, ETOLOGIE
teorie, které ovlivňují výchovu
několik pohledů, které se ustálili na přelomu 19.a 20. století, kdy zasáhla východiska filosofická, psychologická a sociologická a hledala řešení, jak výchovný proces vést
pohledy na výchovu mohou být velmi různé ( nebezpečné - př. Irsko!)
není vůbec jednoduché zamyslet se nad tím, jak vést výchovu
pedagogicko - sociální hledisko - chce se dostat co nejblíže k člověku
hledisko psychologie, které upřednostňuje člověka a jeho přirozenost a snaží se porozumět motivaci (co ovlivňuje chování člověka)
psychoanalytické východisko = hlubinná psychologie
psychické stavy a jevy se vykládají na základě podvědomých procesů
orientována na vnitřní skladbu jedince; vidí jedince jako rozpolceného: co chce sám  co chce společnost
přiměla pedagogy, aby se zamysleli, jaký jedinec před nimi stojí (se svými problémy a pocity)
chování člověka je ovlivňováno jeho potřebám (tj. potřeba je priorita člověka, která ovlivňuje jeho chování)
Sigmund Freud - autor psychoanalýzy; pokusil se vysvětlit nevědomé formy chování
nejsilnějším motivem je sexuální pud (tj. zaměřil se na sexuální pud člověka)
rozděluje osobnost člověka na tři složky:
id - složka pudová, která řídí chování člověka bez rozmyslu (nemá zábrany); vychází z jedince; chce ho uspokojit; nevědomé instinkty
ego (já) - řídí id; vrstva vědomá; rozumová složka člověka; rozhodovací složka (člověk se rozumově rozhoduje, jak se zachová)
superego (svědomí) - řídí morálku; dostává se do konfliktu s id  pocity viny za své pudy; hledání náhražky chování  pokřivené chování
člověk se na základě svého pudového chování dostává do konfliktu (se společností nebo sám se sebou)
cit, který toto člověku vynahradí
péče o dětskou psychiku od nejútlejšího dětství (neurosy)
do škol sexuální výchovu jako naprostou přirozenost
Adler - pokračovatel Freuda  rozšířil tuto teorii a zaměřil se na mocenský pud (touha vládnout, být respektován)
jednou z potřeb je potřeba se uplatnit, být nejlepší, a proto ti, kteří jsou slabší, se chovají agresivně nebo jsou staženi do sebe  výchova by měla napomoci zdravému vývoji
Anna Freudová
je třeba pochopit dítě, ne ho příliš trestat; vždy bychom měli porozumět motivaci chování, přizpůsobit se mu a ne ho násilně předělávat; učitelské povolání by měl dělat člověk vyrovnaný, který nemá komplexy; osobnost učitele by měla být kvalitní a prověřená, aby měl dětem co předávat; vliv nedozrálých osobností může být negativní; hledala příčiny poruch
Marie Montessoriová
rozvádí pojem normality (které dítě je normální) - každé dítě je normální  normalita je to, co si dítě přinese na svět
humanistická psychologie - důraz na emoce
důraz na sebepoznání (dítě je subjektem); pomoci najít své místo ve světě; důraz na individualitu každého
Maslow - vytvořil tzv. „Pyramidu přirozených lidských potřeb“ (1970)
uznávání a respektování existence přirozených lidských potřeb je nezbytným předpokladem optimálního rozvoje každého jedince; uvědomění si důležitosti těchto potřeb může učitelům pomoci efektivněji kooperovat s rodinami a usnadnit pochopení jejich požadavků vůči škole
potřeby seberealizace: sebenaplnění; potřeba uskutečnit to, čím daná osoba potencionálně je (sebenaplnění; maximalizace vlastního potenciálu prostřednictvím sebevyjádření, tvořivosti; užití osobních dovedností, estetického a intelektuálního ocenění)
potřeby uznání: sebedůvěry, sebeúcty, prestiže (dosáhnout pocitu vlastní hodnoty)
potřeby sounáležitosti: lásky, náklonnosti, shody a ztotožnění, potřeba někam patřit (např. udržet si přátele; zůstat členem skupiny; získat uznání kolegů či významných nadřízených)
potřeby bezpečí: jistoty, stálosti, spolehlivosti, struktury, pořádku, pravidel a mezí, osvobození od strachu, úzkosti a chaosu
fyziologické potřeby: potřeba potravy, tekutin, vyměšování, kyslíku, přiměřené teploty, pohybu, spánku a odpočinku, sexuálního uspokojení, vyhnutí se bolesti (jídlo, voda, odpočinek atd.)
potřeby ocenění a uznání, lásky a sounáležitosti, bezpečí a fyziologické potřeby (tedy všechny potřeby „pod čarou“) jsou potřeby deficitní (nedostatkové)  člověk jedná tak, aby jeho potřeby byly naplněny (tj. chování vždy směřuje ke splnění nižších potřeb)  při neplnění potřeb dvě odezvy: únik; agrese
Rogers - vytvořil růstovou teorii, kdy on ji rozšířil o to, že k růstu dítěte je potřeba učitele, který motivuje dítě i k jeho seberůstu (sebeoceňování a seberozvoj)
i psycholog radí pacientovi tak, aby ukázal i jiné náhledy, a ne, aby mu řekl, co je správné
naturalistické teorie - teorie, které se zabývají nitrem člověka
jejich aplikace do pedagogických teorií může vést až k vyslovení závěru: nevychovávat (tj. nabízet dítěti pouze možnosti a nechat výběr na něm)
existencionalismus (existence = být si vědom sám sebe) - vznik z potřeby vyjádřit pocity moderního člověka; zabývá se pocity člověka
filosofický směr, který odpovídá na otázky, jaké místo zaujímá člověk ve světě
vychází z principu nedostatku  existence se utváří překonáním překážek a vržením do světa, který si člověk nevybral  musí se s ním potýkat, aby obstál
člověka musíme chápat jako individualitu (každý je jiný)
zdůrazňuje to, co je přirozené  svoboda volby
výchova je vnímána jako něco naprosto normálního, samozřejmého
člověk vnímá svět racionálně, ale i emocionálně  obojí by mělo být ve výchově vnímáno
řeší myšlenku svobody  škola je místem svobody a odpovědnosti jedince (jedinec by neměl mít pocit, že je omezován)
tvořivým přístupem pěstujeme svobodu
Marcel Sartre
člověk má funkce: sociální; psychologická; biologická
jedince definují dvě základní pravdy: vrženost jedince; překonávání překážek
„Existence předchází podstatě“ (člověk nejdřív existuje a pak se teprve tvoří)
obrací pozornost ke svobodě (potřeba svobodného a aktivního rozhodování; tvořivý přístup)
člověk si musí zachovat pocit svobodného rozhodování (aby jedinec neměl pocit, že je omezován; aby měl možnost úniku; pocit vlastního rozhodnutí)
sociologická pedagogika
vychází z určitého přizpůsobování jedince společenským požadavkům (tj. výchova by neměla vycházet z potřeb jedince, ale z potřeb společnosti)
Herbart - vyslovil myšlenku sladění společenských a individuálních potřeb, protože jedině tak se bude člověk cítit svobodný a výchova ho bude rozvíjet
etologie se vyvinula ze zoologie a zabývá se studiem chování zvířat i lidí (zejména zvířat)
Konrad Lorenz - dílo: Osm smrtelných hříchů
snaha přenést tuto nauku na chování lidí a ukázat, jak se mění vlivem postupující civilizace