Otazky

ovala prostřednictvím vzdělávacích procesů  vzdělání v tomto smyslu je objasňováno v kognitivní psychologii a blízký je tomu pojem „naučenost“  takto interpretované vzdělání je možno zjišťovat (měřit) pomocí didaktických testů nebo některými výzkumnými metodami
obsahové pojetí: vzdělání je zkonstruovaný systém informací a činností, které jsou plánovány v kurikulu různých škol a vyučovacích předmětů a realizovány ve výuce; souhrnně jsou tyto informace a činnosti chápány jakožto obsah vzdělání a nebo jako vzdělávací cíle
institucionální pojetí: vzdělání je společensky organizovaná činnost zabezpečovaná institucí školství, formálního vzdělávání, celoživotního vzdělávání aj.; vzdělání jakožto instituce je ve společnosti bohatě diferencováno prostřednictvím vzdělávacích cyklů, stupňů, druhů aj.  běžně se takto rozlišuje základní vzdělání; středoškolské vzdělání; vysokoškolské vzdělání
socioekonomické pojetí: vzdělání je chápáno jako jedna z kategorií, které charakterizují populaci (skupiny obyvatelstva; společnost); je to vlastnost populace determinovaná sociálními faktory (sociální původ) a ekonomickými faktory (náklady na vzdělání); přitom kvalita vzdělání ovlivňuje kvalifikační strukturu obyvatelstva a tím i ekonomický a kulturní potenciál společnosti
procesuální pojetí: vzdělání, přesněji vzdělávání je proces, jímž se realizují stavy jedince a společnosti
vzdělávací procesy lze rozlišit:
- vzdělávací proces ve smyslu výuky probíhající ve školní třídě (zahrnuje činnosti učení na straně žáků a činnosti vyučování na straně učitelů)
- v obecnějším pojetí (nikoliv vázána pouze na školní výuku) jsou vzdělávací procesy takové činnosti, které probíhají v nějakém edukačním prostředí a zahrnují řízené učení nějakého subjektu, jemuž je exponována (jiným subjektem, tištěným textem, automatem, technickým zařízením) nějaká didaktická informace, systematický obsah vzdělávání)
chybné kroky ve vzdělávání:
všichni žáci (nadané i horší) se učí stejným způsobem = stejnopojetí
zastaralé osnovy (kurikula) vyhovují i dnes (což je i otázka metod a forem přístupů) – je to možné částečně změnit, ale zůstanou standardy (normy, které mají žáci určitého stupně zvládnout)
výklad vede k vědomostem žáků = systém transmise (jednosměrný přenos od učitele k žákům)
cílem vzdělání je pouhé osvojení si znalosti a dovednosti
učebnice je základem výuky  pružné myšlení (flexibilita) – práce s různými materiály
pouhá změna jednoho prvku systému vzdělávání (např. jen lepší příprava studentů učitelství)  nutné změnit metodu práce
„Řekni mi a já to zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne to dělat a já to pochopím.“ (řecké přísloví)
výzkum v otázce zapamatování učiva:
-nejméně si pamatuje to, co slyšíme (10%)
-to, co vidíme (15%); to, co současně vidíme i slyšíme (20%); to, o čem diskutujeme (40%); to, co přímo zažijeme nebo děláme (80%)
-nejvíce si zapamatujeme to, co se pokoušíme naučit druhé (90%)
nové přístupy ke vzdělání:
- cílem vzdělání je zachování demokracie
- obsah učiva založit na skutečnosti
- učení je individuální záležitost
- učení založené na přímé zkušenosti
- učení založené na objevování
- hodnocení založit na realitě, tzn. hodnotit tyto schopnosti: řešit problémy s použitím dovedností a pojmů; komunikace v situacích; vysvětlit myšlenku a učit druhé; jednat přiměřeně v neočekávané situaci
- vytvořit mozkově kompatibilní prostředí pro zlepšení výkonu dětí i dospělých – pro tyto prostředí jsou typické určité složky a pravidla soužití:
složky: nepřítomnost ohrožení; smysluplný obsah; možnost výběru (různé práce pro různě nadané žáky); přiměřený čas; obohacené prostředí; spolupráce; okamžitá zpětná vazba (souvisí s komunikací); dokonalé zvládnutí
pravidla soužití: důvěra; pravdivost; aktivní naslouchání; tolerance; respektování názorů; empatie; maximální osobní zainteresovanost
- dát žákům možnost výběru – učitel může podle žákovy inteligence dát smysluplnou nabídku ve třídě (sedm typů inteligence – Howard Gardner – „teorie mnohočetné inteligence“ + osmý druh IQ od roku 1997)
4. - -

5. VÝVOJ PEDAGOGICKÉHO MYŠLENÍ; ŠKOLSKÉ ZÁKONY
starověk - antika:
A)- řecká výchova - vzdělání (vzdělanost) zušlechťuje (kultivuje) člověka - cílem vzdělání bylo pouze zušlechťování člověka, nemělo praktický význam (5. století před Kristem - největší rozkvět)
sofisté = učitelé moudrosti (první škola) - chodili od města k městu a hovořili se svými žáky (z nichž nejznámější jsou Sokrates, Platón); bylo jim vyčítáno, že byli skeptičtí (relativističtí) - např.: nemoc může být pro jednoho dobrem (pro lékaře) a pro jednoho zlem (pro nemocného)
Sokrates – první fil., který se zabýval výchovou, která byla vedena v duchu nejvyšší morální hodnoty, tedy pravdy)
Platón – mají se předávat jen nejvyšší hodnoty – tzv. ideje
nevznikala pedagogika; všechny otázky řeší filosofie
-athénská výchova: největšími hodnotami, které byly uznávány, byly hodnoty dobra, a teprve pak byly hodnoty krásy, spravedlnosti; velmi uznávali mravnost (říkali, že člověku, který se nechoval mravně, nebylo dopřáno dobré výchovy); čtyři základní složky výchovy (kalogha gathia = harmonie těla a duše), na které kladou důraz: rozumová výchova + tělesná výchova + citová výchova + estetická výchova
výchova mířila na celou osobnost žáka
převládá soukromá výchova  výchova se týkala pouze hochů v nejvyšších privilegovaných vrstvách ( spartská výchova: vojenská příprava na válku, ale pokrok byl v tom, že neodlišovali výchovu chlapců a dívek)
Aristoteles – vytvořil pedagogický systém, který klade důraz na tři složky výchovy, které jsou adekvátní třem složkám duše: vegetativní duše – tělesná výchova; senzitivní duše – mravní výchova; rozumová duše – rozumová výchova (učit nejen teorii, ale i zkušenost)
jeho učení se do středověku dostalo prostřednictvím osobnosti Tomáše Akvinského
představitel scholastiky (středověká filosofie); přiblížil Aristotelovo dílo (jeho zásluhou se dostalo Aristotelovo učení na univerzity); předělal ho za účelem službě církvi (snaha o soulad mezi vědou a vírou)
„Věřím, abych mohl pochopit.“ - nejprve víra a teprve potom rozum
v dnešní pedagogice je tzv. sokratovská metoda = metoda pokládání správných otázek
B) římská výchova
- římská výchova vycházela z řecké (v mnohém na ní navazuje), ale lišila se myšlenkou, že výchova by měla být v rukou státu (ale stále se týkala pouze privilegovaných)  vznik institucí řízených státem (hlavně v době císařského Říma)
- módním a velice ceněným jazykem byla v Římě řečtina (stejně jako ve středověku latina, která byla zavedena do škol v 16. století jako jazyk vzdělanců)
Quintilianus - první státem placený řečník; dílo: O výchově řečníka
spis zabývající se tím, jak by měla vypadat škola (vztah učitele a žáka apod.)
první didaktické dílo, které se zabývá vyučovacím procesem
přednosti vyučování:
výhody domácí výchovy: lepší péče o mravy; učitel se může více věnovat žákovi, má-li jen jednoho
výhody výchovy ve škole: nevede samotářský život; srovnání s ostatními; učí se životu v kolektivu
Seneca – chce vychovat státníka, filosofa a řečníka  objevuje se nový obor – psychologie (pomáhá řečníkovi); nejvyšší cíl – výchova řečníka; čerpá z něj Komenský; populární v době humanismu a renesance
středověk - ve znamení katolické církve (výchova považována za dogmatickou – jediná autorita = Písmo)
člověk je nevýznamný, pokorný, asketický, potlačující veškeré potřeby
celá výchova se týká šíření křesťanství  vznikají školy sloužící k šíření křesťanství a náboženským účelům (klášterní, katedrální – výchova mnichů, kněží a hodnostářů, farní - nedělní školy - začínají zde triviální znalosti - čtení, psaní  aby si mohli přečíst Bibli, počítaní)
tento proces sílí v době vrcholného feudalismu - největší rozvoj měst za Václava II.  změna: sekularizace školství = zesvětštění výchovy – vzdělání, které mířilo do praktického života (souvisí to s rozvojem zemědělství, průmyslu, řemesel)
vznikají tzv. městské školy, které se stávají se předstupněm univerzit (Karlova univerzita – první univerzita ve Střední Evropě)
základem učení univerzit je sedmero svobodných umění (= antická umění): trivium (založené na antickém vzdělání): gramatika + rétorika + dialektika; kvadrivium: matematika + astronomie + logika + muzika (+ vším prorůstá teologie)
čtyři fakulty: artistická  založena na učení sedmi svobodných umění; právnická  základem je římské právo; lékařská; teologická  vrchol vzdělání; studovala se několik let
renesance a humanismus - od 14. století; překonána dogmatická koncepce středověká; opět se hledá rozum, člověk; vrací se k ideálům antické společnosti; přírodní vědy
reformace - u nás (doba předhusitská a husitská) – navazuje na husitské ideály; reforma církve k původnímu poslání (sloužit člověku)
Tomáš Štítný ze Štítného – scholastik; díla: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských; Řeči besední – rozebírá věci morálky a mravní výchovy; silná myšlenka církve
Jan Hus – díla: Dcerka, O církvi, O šesti bludech, Knížky o svatokupectví, O pravopise českém (diakritický pravopis – tzv. nabodeníčka: háčky + čárky) – nepíše jen o křesťanství, ale i o výchově
1457 – založena Jednota bratrská – Řehoř z Kunvaldu  bratrské školství – zpočátku bylo orientováno na domácí (rodinnou) výchovu (přílišné vzdělání může člověka poškodit)
Jan Blahoslav – jeho zásluhou se změnilo myšlení Jednoty bratrské  začala si vážit a podporovat vzdělání; založila mnoho bratrských škol; důraz na vlastenectví; vztah k mateřskému jazyku; snaha řešit výchovou otázky sociální
díla: Filipika proti misomusům (důraz na vzdělání; vzdělaný člověk může zasáhnout v sociálních věcech); první slabikář; Gramatika česká (jak učit český jazyk)
protireformace - vyvrcholil bitvou na Bílé hoře; veškeré náboženství bylo zakázáno (kromě křesťanství)
1534 – založeno Tovaryšstvo Ježíšovo – Ignác z Loyoly  jezuité – šíření katolické církve; vzniká proud, který chce zastavit bratrský proud  protireformace
 jezuitské školství – bezmezná poslušnost; nabízeli důkladné vzdělání a dbali na důkladnou poslušnost církvi; výuka na kolejích; zavedli bezplatné školství  zřizovali bezplatné veřejné školy + poskytoval stipendia  chtěli ovládnout lidi přes výchovu; studenti jezuitských kolejí museli složit čtyři sliby (slib chudoby + slib čistoty + slib poslušnosti + slib oddanosti; zakázány tělesné tresty; odměňovali nejlepší žáky počátek klasifikace; J. A. Komenský zavedl na konci školního roku prázdniny, proti čemuž byli jezuité  musel odejít (přesto od něj mnoho věcí převzali); až do roku 1773, kdy byl zrušen papežem jako řád příliš mocný; Karel Havlíček Borovský
1620 – nadvláda jezuitů a jejich výchovy; maximální vítězství; ovládli UK; velice vzdělaní; rozpad jednoty bratrské; exulanti
husitské školství - klade důraz na čtení Bible, kde by si každý našel odpovědi na své otázky
osvícenství (doba osvícenských panovníků – Marie Terezie; Josef II.)  nutnost dostat školství pod státní dozor
za vlády Marie Terezie byl poprvé vydán všeobecný školní řád; poprvé byla zavedena povinná šestiletá školní docházka; vznikly trojí školy: triviální  nejnižší; v každé obci; učilo se zde základům (čtení, psaní, počítání) - mnoho úlev (děti museli pomáhat v hospodářství, takže do školy chodili pouze v zimě a částečnou náhradou také byla nedělní škola apod.); hlavní  v každém větším městě; normální  v každém kraji  výuka v hlavních a normálních školách se rozšiřovala (souviselo to s rozvojem manufaktury): více praktické; více zaměřené (zemědělství, řemesla); založeny základy pro národní obrození (datováno již od vlády Josefa II.); výuka v německém jazyce (otázka germanizace – český jazyk postupně omezován a šlo ho užívat jen na školách triviálních a v prvním ročníku vyšší školy; od druhého ročníku dvojjazyčná výuka – každá věta hned v německém jazyce; od třetího ročníku jen němčina)
Ignatz Felbiger (ministr školství) - navrhl školní reformu, aby stát měl dozor nad školstvím (a ne církev); jeho zásluhou byl vydán první školský řád (1774)
vydal: Knihu metodní - jak by měl učitel vyučovat; tělesné tresty na rozdíl od škol jezuitských, které zrušili tělesné testy a měli spíše testy morální (u jezuitských škol byly zaznamenány počátky hodnocení, jezuité zavedli hromadný způsob vyučování ve skupinách žáků podle věku a úrovně a školní rok dle Komenského); toho využil i Felbiger ve své knize; metodika vyučování: zavedl tabulkovou a písmenkovou metodu (založeno na asociační teorii – paměťová metoda – psaly se počáteční písmena, podle kterých si děti vybavovaly, co se učily)
založeny funkce školních inspektorů
Bohuslav Balbín - Obrana jazyka českého - jezuita, který se veřejně přihlásil ke Komenskému; pronásledován
Petr Chelčický - O trojím lidu - otec bratrských škol (ze začátku sloužili k šíření víry)
Jan Blahoslav - Filipika proti Misomusům - nutnost vzdělání
Národní obrození - konec 18. století – 50. léta 19. století
sílí duch českého národa, jde o jazyková práva  politická práva  60. léta 19. století (1879) – doba dualismu – podle řeky Litavky Rakousko-Uhersko  nutnost legálně upravit vzdělání pro český národ
1848 – reforma škol - jazyková rovnoprávnost; přizpůsobování novým požadavkům, protože vzniká nová třída (buržoazie)
1869 – vydán druhý školský zákon - reaguje na rozpad Rakouska – Uherska
upravuje školní docházku: prodloužil povinnou školní docházku ze šesti let na osm let  první ucelený školský systém (přetrval do první republiky  základ budoucího československého školství)
škola obecná (první stupeň); škola měšťanská (druhý stupeň); osmiletá gymnázia; střední odborné školy
1883 – novela = Hasnerův zákon
upravena síť středních škol; upraveny učitelské povinnosti (maximální úvazek: 28 – 30 hodin); zřízeny čtyřleté učitelské ústavy pro vzdělání učitelů; jazyková otázka (ústupky vzdělání v mateřském jazyce)
Hasner – velký obdivovatel J. F. Herbarta  tímto zákonem vytvořil vyučovací model na středních školách = Herbartův model
- -

5. + 14. vývoj školy v našich podmínkách
1774 – první zavedení povinné školní docházky
císařský patent o škole spojen s řadou dalších patentů (např. toleranční), které liberalizovali společnost (germanizace)
Ignác Felbinger – tvůrce reformy a zároveň autor „Knihy metodní“
- školy triviální, hlavní + normální (ve větších městech; nenavazovali na školy triviální) – při nich zřízeny přípravky pro učitele oněch školy triviálních. tzv. preparandy (učitel se učil svému řemeslu; nejdřív půl roku, což se ukázalo nedostatečné  1 – 2 roky; podmínky pro přijetí jako učitele: počítat do sta; číst bez zadrhávání; psát; znát katechismus)
- nebyly školy v pravém slovy smyslu (nenavazovali na sebe)
- povinná školní docházka se nedodržovala, ale i tak naprostá většina byla gramotná
- důvodem zavedení povinné školní docházky byla prohraná válka s Pruskem o Slezsko, protože v Prusku již tehdy povinnou školní docházku měli  centralizace
- s rozvojem společnosti se tato reforma ukázala jako nedostatečná
1849 – reforma tzv. Bonitz – Exnerova (dva autoři reformy)
vytvoření osmiletých gymnázií spojením původně šestiletého gymnázia a dvouleté tzv. „filosofie
obsahová úprava, ale stále převaha klasických jazyků (přes 50% času)
1869 – zavedení povinné osmileté školní docházky
- to se nelíbilo rodičům na venkově (děti jim nemohli pomáhat v hospodářství)
- tentokrát již i se sankcemi při neplnění této povinnosti (pokuty; zavření)
- pětiletá obecná škola (bezplatná) povinná pro všechny
- na této bázi buď pokračování v oné obecné škole do splnění osmi let, nebo možno vstupu na školu měšťanskou (platilo se školné a dříve byly pouze ve větších městech), nebo možnost vstupu na osmileté gymnázium (+ reálné gymnázium; vyučovala se zde latina; řečtina už byla přepych) – dvojkolejný systém
- z měšťanky do učení, nebo na střední školy odborné (dvou- a čtyřleté)
1922 – tzv. Malý školský zákon
neměnil podstatu – přidal k měšťance 4. ročník (nepovinný)
zrovnoprávnil ženy učitelky
srovnal školství v českých zemích a na Slovensku
zaveden nový předmět – občanská nauka (jako protiváha křesťanství)
1848 – vytvoření jednotné školské soustavy
-v souvislosti s politickými změnami
- povinná školní docházka devítiletá – pět let elementární škola (národní škola), čtyři roky druhý stupeň (střední škola) – tyto dva stupně povinné pro všechny děti
- odtud buď do čtyřletého gymnázia nebo do čtyřletých středních odborných škol a postupně i do učňovských škol, které se postupně stávaly součástí školské soustavy
- zrovnoprávnění maturit všech typů škol
- tehdejším ministrem školství byla Kahuda
1953 – vytvoření jedenáctiletých škol (propojení škol od 1. do 11. třídy v jednom ústavu)
povinná školní docházka opět jen osm let
pokus o podstatnou úpravu pojetí obsahu vyučování
zkrácení prvního stupně na čtyři roky  model: 4 + 4 + 2 (+ 2)
postupná reforma (do roku 1988)
1990 – novela školského zákona
opět společně s politickými změnami
povoleny soukromé školy
vytvořeny podmínky pro vznik víceletých gymnázií
v podstatě obnovení systému před rokem 1948
1995 – úprava
znovu elementární škola pětiletá
zavedení vyššího odborného vzdělání (školné!)
5 + 14. - -

6. komenský a jeho odkaz
narodil se 28. 3. 1592 v Nivnici na Moravě; pocházel z českobratrské rodiny, ale brzy osiřel; absolvoval bratrskou školu ; v roce 1608 vstoupil na latinskou školu v Přerově; roku 1614 se stal správcem bratrské školy v Přerově; o dva roky později byl vysvěcen na kněze a převelen do Fulneku na Moravě jako správce církevní školy; po bitvě na Bílé hoře (1620) přišel o svoji rodinu; odchází do Polska, kde působí v Lešně jako učitel a později ředitel bratrského gymnázia; roku 1648 se stal biskupem jednoty bratrské (byl představitelem a posledním biskupem Jednoty bratrské); v roce 1656 za bojů Švédů s Poláky shořel v Lešně veškerý jeho majetek a část spisů; poté odchází do Amsterodamu, kde 15. 11. 1670 umírá; byl pohřben v Naardenu
pedagogika
představitel slovně názorové koncepce, která vystřídala středověkou dogmatickou koncepce a byla vystřídána na přelomu 19. a 20. století koncepcí problémovou
slovně názorová koncepce
souvisí se společenskými změnami  přechod od feudalismu ke kapitalismu; rozvoj výroby, obchodu a řemesel; rozkvět měst; myšlenky humanismu a renesance vyvolal potřebu zcela nového pojetí vzdělání a školy
požadováno vzdělání praktické a demokratické (namísto vzdělání abstraktního)
východiskem poznávacího procesu při vyučování je tedy poznávání reálných věcí prostřednictvím smyslového vnímání (zásada názornosti)
současně nebo krátce po smyslovém poznávání přichází slovo – učitel slovem označí (zavádí pojmy) a vysvětluje
prostřednictvím rozumových operací se prohlubuje poznání
opakováním jsou osvojené poznatky upevňovány a prostřednictvím praktické činnosti se žáci učí poznatky používat, rozvíjejí se jejich dovednosti
základní model slovně názorového vyučování: smyslové vnímání; rozumové zpracování; užívání, cvičení
- hlavní ideou je požadavek, aby se děti učily všemu, což hodlal splnit pomocí vševědy – pansofie (ústředním centem je zde výchova  od toho se odvíjí celá filosofie jeho pojetí); tj. základ jeho pedagogických snah je pansofický – slova mají následovat až za věcmi; ve vzdělání vládne paralelismus jazyka, mysli a ruky; učení musí nejprve vycházet od věcí nikoliv slov; žákům má být poskytováno: věcné porozumění (res ratio logia – věc rozum logika) + vzdělání mysli (mens oratio gramatika –mysl řeč gramati