Zpracované otázky

první se zabýval rozdělením temperamentu podle převahy tělesných šťáv:
- krev – sangvis sangvinik
- hlen – flegma flegmatik
- žlutá žluč – choler cholerik
- černá žluč – melanchol melancholik
- šťávy se mísí, ale jedna vždy převažuje

Herofilos
- první anatomický popis oka, vztah mezi okem a mozkem
- první, kdo užil počítání pulsů jako diagnostický prostředek

Galenos
- otec moderní medicíny
- věnoval se chirurgii – ošetřoval atlety
- kostní chirurgie – terapie zlomenin, bolesti zubů
- používal dlahy
- osobní lékař gladiátorů – velká škála úrazů široká možnost poznání
- položil základ k postupu vyšetřování (pohled do očí, měření pulsu a tělesné teploty...)
- zajímal se, jak fungují svaly - neurochirurgie
- osobní lékař Marka Aurelia
- založil první nemocnici pro gladiátory – chirurgie končetin, „zubař“ – spravoval zuby a můstky




6. Starověká věda a její ná zory na psychiku (Arabští lékaři, Avicena, Alhazen, Averroes, pojetí duše a psychických funkcí. Středověký názor na psychiku, Tomáš Akvinský)




Arabská psychologie
- tvoří ji lidé, spíš praktici, lékaři
- zabývají se tím, jak člověk „funguje“ (nemají moc společného s filozofií)
- zabývají se optickými klamy, mícháním barev, pokusy s lomem světla apod.

Avicenna
- napsal lékařský kánon Kniha uzdravení – zdůrazňuje závislost mezi stavem duševním a fyzickým – tj. choroba ducha vede k chorobě těla
- záleží, jak duch bere věci (stres -> nemoce), záleží, jak se člověk staví k nemoci
- vnímání se dá rozvíjet
- myšlenka: Myslím, tedy existuji
- vědomí ztotožňuje s duší

Alhazen
- kniha Optika – zabývá se vnímáním, co je dáno smysly a co pochází ze zkušenosti
- rozlišil centrální a periferní vidění
- zmiňuje se o lupách, odražení světla
- proces vidění ovlivňuje rozum a fantazii -> optické klamy
- zkoumá míšení barev, dokazuje zákon odrazu

Averoes
- 12. století, tvrdí, že lidská duše je spojena s mozkem a hyne současně s tě lem
- žena je rovna muži ale společnost ji zotročuje (později ovlivnilo renesanční myšlení)
- jeho názory byly v rozporu s filozofií středověku, tzv. scholastikou
- názory pronikají i do ostatních zemí přes Španělsko

- rozvoj vědy je v rozporu s islámem – islám nepodporuje rozvoj, proto vě du sponzorovali soukromí mecenáši
- v Evropě – arabská část Španělska (knihovna v Bordově)
- Arabové překonávají Řeky
- z Indie převzali desítkovou soustavu
- rozvoj astronomie (astrologie), chemie (alchymie), překládali Hypokrata, Galena apod.
- vyvracejí Aristotela


Středověký názor na psychiku
-

Tomáš Akvinský
- psychologii vysvětluje jako metafyziku lidské duše
- zabýval se různými druhy poznání, v souvislosti s etikou zkoumal vůli
- vycházel z Aristotelova učení
- za základ svého poznání považoval rozumové poznání boží existence
- člověk byl podle něho stvořen bohem, má místo m ezi přírodou a duchovním světem
- lidská duše je nehmotná a nesmrtelná
- duše dosahuje dokonalosti spojením s lidským tělem – duše a tělo tvoří dokonalou jednotu
- rozlišuje 3 složky duše:
1. vegetativní (vyživující)
2. senzitivní (cítící)
3. intelektivní (rozumovou)
- odlišují se druhem činnosti, mají společné to, že jsou životním principem organismů
- první dvě složky vznikají současně s tělem, neexistují před ním
- duše rozumová je člověku dávána Bohem
- duše pohybuje tělem, způsobuje ale i to, že tělo vlastně existuje – je prvotním aktem těla – díky tomu je pak tělo schopné vykonávat druhotné akty – ostatní životní funkce
- duše je nezničitelná
-tělo není vězením duše, jak tvrdil Platon, ale je nástrojem duše
- lidská duše existuje i bez těla



7. Renesance v psychologii (Paracelsus, Vives, Huarte, Michel de Montaigne, pojetí vnímání. Bacon, požadavky na metodu)



- poprvé se objevuje slovo psychologie
- 1517 Marcus Marulus slovo psychologie v názvu knihy
- lidé byli vázáni k náboženství ale také k něčemu, co náboženství popíralo
- stavěli se proti tehdejšímu výkladu víry – chtělo to hodně velkou vnitřní sílu, nasazovali kvůli svým názorům životy
- byl vynalezen knihtisk – vzdělanost i mimo kláštery vliv dálného východu
- renesance – poslední období všestranné vzdělanosti
- objevují se první poznatky o světě mikroorganismů
- vnitřní změna lid. Chování, lidé se za pravdu bijí
- velký tlak analyzují se – zintenzivňuje se pohled na člověka, kalokagathie – jednota těla a ducha – základ člověka
- v psychologii se využívá geometrie – zákony rovnováhy hmoty v prostoru a čase, prohlubuje se vědecké zkoumání

- 1492 – objevení Ameriky
- 1517 – revoluční reformy v Evropě
- 1543 – Koperníkovský objev – mění se pohled na existenci země

Paracelsus
- duševní dění jako součást duš. projev ů
- okolí ovlivňuje naše duševno
- pobýval na Moravě – významný lékař
- podle něj mají významný vliv slova

Vives
- pedagog, který žil v Paříži
- začátek 16. st.
- rozumová činnost – nehmotná činnost, vyžaduje smysl. z kušenost
- nejdůležitější asociace – představy, řídící aktivita mysli
- paměť je posilována citem – většina dojmů v mysli je spontánní, získáváme je neúmyslně
- u učitele je důležitá cílenost
- psychiku ovlivňují city

Jean Huarte
- sklony k vědám, kdo se stává vědcem, musí mít rozumové nadání - musí porozumět lehkým a jasným částem vědy
- vědec má systém chápat celistvě, rozumět má všemu, nemá se moc specializovat
- má hodně psát a cestovat

M. de Montaigne
- pedagog
- pečlivě pozoroval druhé lidi a psal si poznámky, co zpozoroval

Roger Bacon
- 2. pol. 13. st.
- průkopník názorů proti scholastice
- průkopník exaktních věd – vědec té doby by měl znát více jazyků
- do věd má vstupovat matematika – nemá se zastírat
- zkoumal přírodní úkazy – zatmění slunce, barvy – duhu …
- vynálezcem určitého typu brýlí



8. Novověcí filozofové a jejich pojetí psychiky (Descartes, Spinoza. Materialisté a empiristé, Hobbes, Locke, senzualismus)



NOVOVĚK 16. – 17. ST

René Descartes
- vědomí – uvědomování si vlastní duševní činnosti – vědomí reflektující
- nová koncepce duše a těla – předmětem psychologie jsou uvědomované obsahy činnosti vědomí (předmětem už není duše)
- klade důraz na vědomí
- ztotožňuje vědomou aktivitu s bytím
- slavný výrok: Myslím, tedy jsem.
- jistota sebe sama je prvotní
- ten, kdo myslí, je samostatnou substancí
- vědomí je velmi dobře metodologicky uchopitelné – přesnější
- důležitá je empírie – vědomí je u subjektu, subjekt může nazývat vědomí
- vyjádření existenční podstaty člověka – je čitelnější
- reflex – vrozený – východisko pro moderní fyziologii
- jeho myšlení mělo obrovský vliv – až Freud jeho myšlenky „rozbíjí“
- zkoumá emoce : primární = strach – vzniká tehdy, když má člověk nejisté postaven í
- zabýval se otázkou, jak emoce vznikají…

B. Spinoza
- konec 17. st.
- formuloval princip psychologický paralelismus - definování vztahu mezi stavy mysli a těla
- nestaví jedno nad druhé
- vytvořil rozjezdovou dráhu pro idealismus i materialismus
- výstavba předmětu psychologie – jestli se dá vystavět třeba jako matematika – konstrukce vědy
- chtěl to zkusit na citech – ve vztahu k myšlení
- vytvářel logiku citů


Materialismus, empirismus

Materialismus
- filosofický směr, který tvrdí, že jediná věc, která existuje je hmota¨
- každá věc je složena z materiálu a každý fenomén (jev) je výsledkem interakce hmoty
- neuznává žádný duchovní ani posmrtný život
- gnozeologie (teorie poznání) tohoto směru je čistě empirická, vyznavači tedy spolé hají především na svoje smysly

Empirismus
- e mpirie je zkušenost nebo souhrn prožitků a poznatků, které člověk získává během svého ž ivota a jsou vř azeny do jeho hierarchie hodnot
- v Antice chá pána jako zdroj umění a vědění.
- gnozeologický směr ve filozofii a psychologii, který veškeré poznání o dvozuje od smyslové zkušenosti
- s tojí v protikladu k racionalismu, který klade důraz na poznání prostřednictvím rozumu


- problém smyslových zkušeností
- empirismus – klade důraz na gnoseologický problém


T. Hobbes
- mechanický materialista
- Descartova poučení reflexu použil k výkladu vjemu a lid. snah
- snová aktivita – odrušením vnímání (vypneme živý vjem – dojmy zachycujeme ve snech)
- myšlení – aktivita, která hledá rozdíly v představách
- všímal si řečových aktivit – řeč je řečí duše, duševní aktivitou
- důvtip - nápaditost, chytrost
- je ve schopnosti postihovat rychle rozdíly v myšlení

John Locke
- vychovatel, vycházel z praxe – viděl odlišnosti mezi dospělými a dětmi, vnímal vývoj člověka
- „otcem“ vývojové psychologie – psal si deník zkušeností, jaké postupy jsou ve vývoji…
- předvídal asocianismus – utvořil základy pro tento směr, tvrdil, že to, co probíhá lidskou myslí, je v asociaci ide j í
- poznání vychází ze zkušenosti vjemy z toho vychází počátek psychologické činnosti
- zkušenost s psychickými jevy – vnímání myslí = reflexe psychického vnímání
- úžina vědomí = to, co já v reflexi zachytím, čímž zachycuji její obsah
- vnitřní vnímání toho, co probíhá
- výsledkem reflexe = subjektivní zkušenost, ta tvoří subjektivní vědomí – myšlenky na vlastní minulost
- subjektivní zkušenost – základ vlastní identity
- osobní identita – velmi křehká, snadno narušitelná
- Locke svým učením silně působil na psychologii – „zakladatel“ empirismu v psychologii
- asocianismus se stal základem experimentální psychologie
- poznání je podle Locka celé empirické – „nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech“
- teprve nahlížením smyslových dojmů vytváří rozum ideje – dvojím způsobem:
- vlastním smyslovým vnímáním (sensation)
- vnímáním vnitřním (reflexion)


W. G. Liebnitz
- monadologie
- mon áda – reálná duševní jednotka, nesmrtelná, tvoří svět sama o sobě
- individuálnost myšlenek – individuální světy (psychologie je musí vnímat, tolerovat)
- každý máme svůj svět
- světy jsou odstupňovány podle jasnosti monády mají své stupně jasnosti (navázal na to například William James)
- mírou jasnosti sledoval pozornost (sledována v souvislosti s vědomím)
- monády mají vliv na jasnost vědomí – koncentrovaná pozornost
= soustředíme se na předmět, vymezujeme ho vůči těm ostatním = bdění
= to, co nevnímáme = spánek (když si nečeho nevšímám, tak vůči tomu „spím“)
- monáda je permanentně aktivní, ale ne vždy úplně bdělá – přechází ze vztahu nevědomí do vědomí
(inspirace pro německou psychologii – převzali pojem nevědomí)
- percepce – vnímání
- apercepce – rozumím obsahu

- vědomí má dvě úrovně - organizační
percepce
- sémanticko-operační

- apercipování – vnímání z porozumění





K. Wolf
- pol 18. st.
- dal podnět k tomu, aby psychologie byla součástí filosofie
- od 50. let 17. st. psychologie v Německu
- dělil psychologii na: a) empirickou – psychometrie
b) spekulativní – složitější výklad psych. jevů



SHRNUTÍ DOSAVADNÍ LÁTKY: Toto všechno je základní vývoj psychologie. To, jak se psychologie vyvíjela ve vědu. Nejedná se o konkrétní psychologické disciplíny. O těch se bude mluvit v následujících p řednáškách.




9. Asocianismus (Podstata výkladu duševního d ění, asociace představ, asociační zákony. Příčina, následek v asocianismu, první experiment s asociacemi, představitelé asocianismus)


ASOCIANISMUS

- pol. 18. st. – časová návaznost na filosofické myš lenky
- první ucelený psychologický směr, teorie vysvětlující duševní dění
- jednoduché zákony – platí pro vybavování jednoho duševního stavu na základě druhého
= tzv. asociační zákony - nevysvětlují spojení předsudků a představ, nepropojují je
- vztahují se na dění, které probíhá v mysli me