SEXUÁLNÍ VÝCHOVA VE ŠKOLE

i i teorii
- smyslem sexuální výchovy je příprava dětí a mládeže na partnerský, manželský a rodičovský život
- cílem je šťastný pozitivní individuální život v partnerství, manželství a rodičovství
( tzn. život který funguje v harmonii se společností, s jejími normami a principy
Obecný ideální cíl sexuální výchovy
( kvalitní a zdravý život v partnerství, manželství a rodičovství
Dílčí cíle sexuální výchovy
- jsou dány věkovými kategoriemi dětí a mládeže
( pochopení rozmanitosti projevů sexuality a rozvoje lidské sexuality,
( umět se v sexualitě správně a přiměřeně vyjadřovat a překonávat zbytečná tabu,
( využívat všech výchovných podnětů k sexuálnímu utváření žákovy individuality
( pěstovat vztah k mravním normám, k lidským hodnotám, k úctě k lidem a životu
( připravovat na život v partnerství,manželství a rodičovství
( poskytovat potřebné poučení, postoje a dovednosti při ochraně před nemocemi a jinými
nebezpečími (např. nežádoucí těhotenství, nákaza HIV, prevence sexuálního zneužívání)
nebo také
( učit volit úměrná slova a překonávat tím tabuizovaná témata
( využívat podnětů z běžného života
( chránit před chybnými informacemi
( informace o anatomii, fyziologii, psychologii a etice sexuality v sociálních vztazích
(ochrana před mýty a předsudky)
( chápat sexualitu jako nedílnou součást lidského života
( odmítání dehumanizace sexuality (např. pornografii)
( odmítání rasové diskriminace v sexuálních vztazích
( sexuální výchova postižených lidí
Zásady sexuální výchovy
( volba vhodného pedagoga
(s ohledem na jeho zkušenosti a vztahy s žáky)
( volba nejvhodnější metody
(s ohledem na věk žáků)
( zásada spolupráce rodičů a školy
(právo rodičů vědět o obsahu sexuální výchovy)
( zásada začleněnosti sexuální výchovy do obecného projektu výchovy dítěte
- sexuální výchova probíhá prakticky neustále v různých formách
( proto v problémech sexuální výchovy musí být vzdělán každý učitel
( zásada vědeckosti v sexuální výchově
- informace, poskytované žákovi, musí odpovídat současné úrovni vědeckého poznání
( učitel používá vědecké , žáku přiměřené pojmy, vědecky ověřené názory
( zásada aktuálnosti
- informace užitečné žákovi v době výchovy, ale i v pozdějším životě
- např. postoje k alkoholu, hygiena, asertivní chování , komunikace s druhým pohlavím
---- aktuálnost znamená, že informace jsou pro žáka užitečné v současné době
(např. postoje k alkoholu, hygiena, asertivní chování , komunikace s druhým pohlavím)
latentnost znamená, že žák je připraven pro správné užití v současnosti nebo budoucnosti
(např. žák se naučí odmítat neoprávněný požadavek - pokus o sexuální zneužívání)
( zásada koedukovanosti v sexuální výchově
- mezi vědomostmi chlapců a dívek nemá být žádný významnější rozdíl
× jen některá témata lze aplikovat odděleně (např. onanie)
( zásada etičnosti v sexuální výchově
= kultivace osobnosti
(přátelství, láska, odpovědnost za druhého, úcta k ženě, k rodičům)
( zásada aktivity žáka a spolupráce se žákem
- učitel volí především aktivizační metody výuky
( žák musí být chápán jako spolutvůrce výuky
(poznatky mu nejsou jen sdělovány)
( zásada komplexnosti a harmonie v sexuální výchově
- nutnost rozvíjení všech oblastí sexuální výchovy najednou
( zásada osobnosti sexuálního pedagoga
- na každé škole musí být jmenován učitel odpovědný za sexuální výchovu na škole
(má odpovídající vzdělání)
( zásada přiměřenosti v sexuální výchově
- přiměřenost v rovině metod, které učitel volí
- přiměřenost v rovině obsahu a cílů
Metody sexuální výchovy
- v sexuální výchově ve škole využívá učitel obecně známých metod výchovně vzdělávací práce
- specifičnost obsahu sexuální výchovy preferuje určitou oblast metod
( jde o metody, v nichž je typická vysoká aktivita a spolupráce žáka (metody aktivizační)
- smyslem metod je tvorba vědomostí, postojů, soustav dovedností, návyků a chování
Přehled aktivizačních metod v sexuální výchově
a) Metody dialogické
- postaveny na slovní interakci mezi učitelem a žákem nebo mezi žáky navzájem
(podstatou je otázka a odpověď)
- metody organizuje a řídí učitel
- dialog vzniká na základě podnětu učitele nebo samotných žáků
(otázky mohou být koncipované jako ústní nebo i písemné)
- typy:
- dialog v celé třídě (organizační forma - hromadné vyučování)
- dialog ve skupině žáků (organizační forma - skupinová práce)
- dialog ve dvojicích (organizační forma - párová práce)
- aktivizační prvky dialogických metod:
( hlasování
( řetězový dialog
(děti sedí v kruhu a každý na řadě vyjadřuje svůj názor k názoru vedle sedícího)
b) Metody problémové
- náročné na učitelovu tvořivost a přípravu.
- vhodné je využívat možností simulace životních situací, skutečných zpráv
- základním prvkem je rozhodovací proces
( v něm žák provádí rozhodování mezi alternativami
( na základě svých vědomostí a zkušeností volí optimální řešení problému
- problémové metody jsou vždycky uzavírány zobecňujícím stanoviskem
( za pomoci žáků koncipuje učitel
- organizační forma (žák řeší problém):
- sám (ústně, písemně, chováním)
- ve skupině (žáci řeší problém v kooperaci se všemi)
- ve dvojicích (jeden a jeden)
c) Metody inscenační
- podstatou je problém nebo konflikt, který děti samy hrají
- metoda učí praktické dovednosti rozhodování, vytváří návyky a formuje chování
- žáci, kteří se inscenace aktivně neúčastní jsou v roli pozorovatelů
( mohou do hry zasahovat radami, na konci inscenace debatují, hledají další řešení
- inscenační metody jsou velmi náročné na přípravu
- typy:
( strukturní
- žáci hrají předem popsané role
( nestrukturní
- žáci znají své role jen obecně a řešení vyplývá ze hry samotné
( demonstrativní
- inscenaci předvedou najmutí herci a žáci se hry neúčastní a jenom pozorují
d) Hry
- představují velmi významný aktivizační a inovační prvek ve výchovně vzdělávacím procesu
( zvyšují aktivitu pasivních členů a regulují dominantní žáky
- motivují žáky k sociálnímu učení (vytvářejí vědomosti, postoje a chování)
- probouzejí jejich zvědavost a schopnost učit se z vlastní zkušenosti