přednáška

ším organizačním konfliktům: harmonizace útvarů a jednotlivců prostřednictvím nadřazených (organizačních) cílů
redukce odlišných pohledů prostřednictvím rotace pracovníků, vzdělávání
Redukce vzájemné závislosti (vymezení času přístupu k vybavení při sdílení techniky)
poskytnutí přiměřených zdrojů – je-li to možné – nebo alespoň stanovení a objasnění pravidel rozdělování zdrojů
podpora komunikace, poskytování příležitostí ke komunikaci
rozvoj komunikačních dovedností, interkulturní trénink (Preventivní řešení nejčastějších organizačních konfliktů) přijetí společných cílů organizace
jasná pravidla
dostupnost zdrojů, resp. jejich jasné rozdělení
komunikaci mezi pracovníky
vzdělávání pracovníků (např. rozvoj komunikačních dovedností) Ad rozvoj komunikace, pro zájemce (nebude u zkoušky) Stručný nástin velmi odlišných způsobů, kterými často interpretujeme sdělení druhých:
Von Thun, F. S. (2005). Jak spolu komunikujeme. Praha: Grada. [s. 30-50] Fáze vývoje konfliktu nesouhlas
konfrontace
eskalace (stupňování)
deeskalace (uklidňování)
řešení Styly řešení konfliktů soupeření („vítěz může být jen jeden“)
vyhýbání se (nesnaží se spolupracovat, ani zvítězit)
spolupráce („vyhrát můžeme oba“)
přizpůsobování se (vždy vychází druhému vstříc)
kompromis („není vítězů, ani poražených“, obě strany se vzdávají části svých požadavků) MIN Kooperativnost MAX Přizpůsobování se Vyhýbání se Kompromisy Spolupráce Soupeření MAX
Sebeprosazení
MIN Styly řešení konfliktů – dle proměnných sebeprosazení a kooperativnost Je za všech okolností lepší spolupráce?
Přemýšlejte o vhodném uplatnění různých stylů přístupu ke konfliktu.
Vidíte nějaké souvislosti mezi styly vedení lidí a styly řešení konfliktů? Lukášová (2002?, s. 45) např. uvádí, kdy může být výhodnější vyhýbání se: když jde o maličkost a jiné záležitosti jsou naléhavější
když nevidíte žádnou šanci uspokojit své zájmy
když ztráty z potenciálního rozjitření konfliktu jsou větší než přínosy z jeho vyřešení
když je třeba nechat vychladnout city a získat odstup
když je třeba získat další informace
když konflikt mohou lépe vyřešit jiní
když konflikt je zástupný Příp. soupeřní: když je nutná rychlá a rozhodná akce
když je nutné prosadit nepopulární opatření
v záležitostech obecného zájmu, jste-li si jisti, že vaše řešení je správné
tam, kde by byl jiný postup považován za slabost Vyjednávání jeden ze způsobů jak řešit konflikt
na vyjednávání mohou vydělat všechny zůčastněné strany
vyjednávání je tedy chápáno jako potenciální win-win situace Pro zájemce (nebude u zkoušky) Jako modely konfliktu a vyjednávání mohou posloužit různé strategické hry, např. vězňovo dilema:
Axelrod, R. (2006). The evolution of cooperation (Revised edition). New York: Basic Books.
Samuelson, P. A., & Nordhaus, W. D. (1991). Ekonomie. Praha: Nakladatelství Svoboda. [s. 568-571, 607-609, 629-633] Okruhy ke zkoušce Typy týmů (a orientačně fáze vývoje týmu)
Role v týmu (znát autora)
Styly vedení (znát autory)
Vlastnosti dobrého vedoucího/vůdce
Pacing & leading
Druhy konfliktů
Řešení konfliktů a preventivní protikonfliktní opatření
Přirozené fáze vývoje konfliktu (umět popsat)
Styly řešení konfliktu Doporučená literatura Čakrt, M. (2000). Konflikty v řízení a řízení konfliktů. Praha: Management Press. [s. 40-45, 55-60, 70-90: okruhy 6, 7, 9]
Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada. [s. 190-195: okruhy 1, 2]
Mohauptová, E. (2009). Teambuilding (2. vyd.). Praha: Portál. [s. 52-66: okruh 1]
Plamínek, J. (2011). Vedení lidí, týmů a firem. Praha: Grada. [s. 85-110: okruhy 2, 3, 9]
Tyson, S., & Jackson, T. (1997). Organizační chování. Praha: Grada. [s. 60-90: okruhy 2, 3, 4, 8] Použitá literatura Čakrt, M. (2000). Konflikty v řízení a řízení konfliktů. Praha: Management Press.
Lukášová, R. (2002?). Komunikace ve správních činnostech ÚSC: Průběžné vzdělávání úředníků ÚSC. Brno: Masarykova univerzita, ESF.
Mohauptová, E. (2009). Teambuilding (2. vyd.). Praha: Portál.
Plamínek, J. (2011). Vedení lidí, týmů a firem. Praha: Grada.
Tyson, S., & Jackson, T. (1997). Organizační chování. Praha: Grada.