přednáška

ovně.
Ovšem pozor, pokud by vláda provedla tyto zvýšené nákupy v době, kdy jsou plně využity výrobní faktory, kdy reálný produkt je na úrovni produktu potenciálního, nebo jej dokonce krátkodobě převyšuje a ekonomika je tedy na hranici svých produkčních možností, výrazně se zvyšuje pouze cenovou hladinu při nepatrném a dlouhodobě neudržitelném nárůstu reálného produktu a s ním i zaměstnanosti (porovnejte na předchozím obrázku strmost křivky AS vlevo a vpravo od ASL). Daně a transferové platby Tvůrci rozpočtové politiky stanoví kromě vládních výdajů též velikost daní (platby soukromého sektoru vládě) a transferových plateb (platby vlády soukromému sektoru, zejména sociální podpory a sociální pojištění).
Změny v daních a transferových platbách však na rozdíl od vládních nákupů neovlivňují agregátní poptávku přímo. Namísto toho působí nepřímo tím, že mění disponibilní příjem v soukromém sektoru a změní i výdaje soukromého sektoru.
Motivační přiklad: Vláda se v rámci fiskální politiky rozhodne ke snížení daní a to tzv. čistých daní. Čisté daně jsou daně mínus transferové platby. Otázkou je jaký bude účinek tohoto snížení čistých daní na agregátní poptávku. Daně a transferové platby Pokračování příkladu:
Pokud Vám vláda zmenší čistou daňovou zátěž, pak pravděpodobně budete mít více peněz k dispozici na utrácení…, avšak většina z nás, neutratí všechnu sumu rovnající se částce snížené čisté daňové zátěže, neboť část si ponechá stranou – uspoří je. A právě tato skutečnost, znamená, že z krátkodobého hlediska je větší účinnost na zvýšení agregátní poptávky z vydané 1 Kč vládními výdaji než z 1 Kč o niž byly sníženy čisté daně. Jinými slovy 1 Kč o niž byly sníženy čisté daně vyvolá růst agregátní poptávky, avšak tento růst je menší v krátkém období, než by tomu bylo v případě zvýšení vládních nákupů o tuto 1 Kč.
Akceschopnost fiskální politiky V příkladech bylo předpokládáno, že vláda může změnit výdaje nebo daně poměrně rychle, když chce odstranit produkční mezeru. Ve skutečnosti procházejí změny vládních výdajů nebo daní obvykle zdlouhavým legislativním procesem, který omezuje včasnou reakci fiskální politiky. Vládou navrhované změny v rozpočtu a daních musí být předloženy v parlamentu i senátu rok i více předtím, než skutečně začnou platit.
Fiskální politika není vždy dostatečné pružná, aby mohla být využita pro stabilizaci, přesto ekonomové považují fiskální politiku za důležitý stabilizační nástroj zejména z důvodu tzv. automatických stabilizátorů. Automatické stabilizátory
Automatické stabilizátory jsou zákonná ustanovení, která vedou k automatickému zvýšení vládních výdajů nebo poklesu daní, když reálná produkce klesá.
Některé vládní výdaje jsou například označovány za „pomoc v recesi“. Plynou lidem automaticky, když míra nezaměstnanosti dosáhne určité výše. Daně a transferové platby také reagují automaticky na produkční mezeru, když HDP klesá, daně z příjmů klesají (protože klesají zdanitelné příjmy domácností), a naproti tomu podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky rostou, a to všechno bez nějakého přímého aktu parlamentu.
Automatické změny vládních výdajů a výběru daní napomáhají vzestupu agregátní poptávky v průběhu recese a zmírňují ji bez zpoždění způsobených legislativním procesem.