přednáška

ého státního dluhu je, že vytlačuje ze zásoby bohatství národa kapitál. Soukromý kapitál může být nahrazován vládním dluhem.
Fiskální politika Fiskální politikou rozumíme proces utváření daňové soustavy a veřejných (vládních) výdajů s cílem:
* napomoci utlumit výkyvy hospodářského cyklu
* přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou
zaměstnaností bez vysoké a kolísavé inflace
Významnou úlohu sehrávají výdaje státního rozpočtu v keynesovské hospodářské politice. Keynesovská ekonomie považuje státní rozpočet za hlavní nástroj, který je možné používat k regulaci agregátní poptávky, a tím i vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti a HDP. Anticyklická rozpočtová politika V původním pojetí převládala představa, že je možné rozpočtovou politiku formulovat jako politiku anticyklickou, sloužící k vyrovnání cyklických výkyvů.
Při recesi by měl státní rozpočet přecházet do schodků a měl by zvyšovat nedostatečnou agregátní poptávku na úroveň, jež je nezbytná k dosažení potenciálního produktu (k likvidaci nedobrovolné nezaměstnanosti).
Pokud národní hospodářství přechází do přehřáté konjunktury provázené zvyšováním míry inflace, mělo by být použito přebytku státního rozpočtu ke zpomalení konjunkturního vzestupu. Anticyklická rozpočtová politika S anticyklickým zaměřením rozpočtové politiky jsou spojeny určité obtíže:
* není jednoduché přizpůsobovat vývoji hospodářského cyklu vládní příjmy či vládní výdaje
* je obtížné odhadnout s dostatečnou přesností budoucí vývoj ekonomiky
* má-li být anticyklické působení účinné, musí mít dostatečný předstih; jinak se může stát, že schodky státního rozpočtu budou zesilovat konjunkturu a naopak přebytky prohlubovat recesi
* většina vládních výdajů má značně stabilní povahu a je velmi obtížné je hospodářskému cyklu přizpůsobovat. Monetaristé a fiskální politika Monetarismus na rozdíl od keynesiánství odmítá využívat státní rozpočet k cílevědomému ovlivňování hospodářského vývoje.
Monetaristé se staví proti regulování výkonnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti prostřednictvím stimulace agregátní poptávky. Vláda by měla usilovat o vyrovnaný státní rozpočet, omezit přerozdělovací procesy a celkově snížit podíl státního rozpočtu na HDP. Teoretický příklad: Zmenšení recesní mezery pomocí zvýšení vládních výdajů Na obrázku je zobrazena situace, kdy vláda zvýšila své výdaje z G1 na G2 , takže křivka C+I+G1+X (křivka agregátní poptávky) se posune vzhůru, tj. agregátní výdaje vzrostly AD1 na AD2. Rovnovážný produkt se zvýší z HDP1 na HDP2 a zmenší se tzv. recesní mezera a ekonomika se dostane k hranici potenciálního produktu. Teoretický příklad: Zmenšení recesní mezery pomocí zvýšení vládních výdajů Na obrázku je zobrazeno co se stane s cenovou hladinou. Křivka AD1 se posune doprava vzhůru po mírně stoupající křivce AS na pozici AD2 a vidíme, že se významně zvýší HDP oproti mírnému zvýšení cenové hladiny. Teoretický příklad: Zmenšení recesní mezery pomocí zvýšení vládních výdajů Lze říci, že při neplně využitých výrobních faktorech, kdy je reálný produkt pod úrovní produktu potenciálního a ekonomika je tedy pod hranicí svých produkčních možností, vládní nákupy výrazně zvyšují úroveň reálného produktu a s ním i zaměstnanosti při zanedbatelném nárůstu cenové úr