přednáška č. 3

né). Zůstávají ve stejné výši bez ohledu na objem výroby. Mění se pouze při rozsáhlých změnách výrobního programu. Do fixních nákladů patří většina nákladů režijních (nájemné, odpisy, mzdy nevýrobních zaměstnanců, leasingové splátky apod.) Průměrné fixní náklady na jednotku produkce klesají s růstem objemu výroby. Při nevyužívání výrobní kapacity nám průměrné fixní náklady na jednotku produkce stoupají.
Variabilní náklady se mění v závislosti na objemu výroby. Mohou se vyvíjet buď stejně rychle jako objem výroby – pak jde o proporcionální náklady, rychleji než objem výroby - pak jde o nadproporcionální (progresivní) náklady, nebo pomaleji než objem výroby – pak jde o podproporcionální (degresivní) náklady. Patří sem jednicové náklady a část nákladů režijních. Závislost fixních nákladů na množství (objemu ) produkce Graf proporcionální závislosti celkových variabilních nákladů NV na objemu produkce Graf proporcionální závislosti celkových a jednotkových variabilních nákladů v závislosti na objemu produkce Graf závislosti celkových fixních nákladů F a fixních nákladů vztažených n jednotku produkce f v závislosti na výši produkce Q Nákladová funkce
Parametrem (parametry) nákladové funkce se rozumí stanovení (kvantifikace) hodnot variabilních nákladů v (jednotkových) a celkových fixních nákladů FN v nákladové funkci.
Platí vztah:
N = NV + FN
Dále platí:
NV = v ∙ Q
Nákladová funkce N = v · Q + F
kde:
v variabilní náklady vztažené na jednotku produkce (jednotkové variabilní náklady) [Kč/ks,m,kg…]
Q množství (objem, masa) produkce [ks,m,kg…]
F celková výše fixních nákladů za příslušné období [Kč] Nákladová funkce
Obecná formulace nákladové funkce: N = v · Q + F
Konkrétní nákladová funkce pro měsíční výrobu : N = 2 568 · Q + 852 000
Metody pro stanovení parametrů nákladových funkcí Přehled vybraných metodických postupů k stanovení matematické (grafické) formy nákladové funkce:
klasifikační analýza (expertní analýza),
metoda dvou období,
grafické řešení (bodový diagram),
metoda dvou bodů.
regresní a korelační analýza,
aj. Nákladová funkce (klasifikační analýza) Metoda klasifikační analýzy (expertní) je založena na roztřídění jednotlivých nákladových položek do skupin variabilních a fixních (konstantních) nákladů na základě posouzení jejich chování při měnícím se objemu produkce.
Nákladová funkce (metoda dvou období) A B Nákladová funkce (metoda dvou období) Metoda dvou období využívá ke konstrukci nákladové funkce pouze dva extremní body ve výrobě. Principem řešení je sestavení rovnice přímky s využitím „souřadnic“ dvou extrémních bodů:
N QMIN = v · QMIN + F byly dosazeny souřadnice bodu A dle předchozího diagramu A[QMIN,, NQMIN ]
NQMAX = v ∙ QMAX + F byly dosazeny souřadnice bodu B dle předchozího diagramu B[QMAX , NQMAX ]
108 914 113 861 12. 112 073 119 874 11. 98 774 99 638 10. 92 794 93 412 9. 97 656 89 632 8. 90 857 87 214 7. 100 386 109 852 6. 111 007 131 201 5. 112 931 133 521 4. 104 026 125 240 3. 101 088 120 537 2. 90 571 88 530 1. Náklady [Kč] Objem výroby [Kč] Měsíc Úkoly:
1. Stanovte měsíční nákladovou funkci podniku pomocí metody dvou období Příklad - zadání Podnik vykázal v průběhu roku v rámci jednotlivých měsíců tyto hodnoty objemu produkce a nákladů: Využití nákladových funkcí v podnikové praxi Znalost fixních a variabilních nákladů umožňuje posuzovat efektivnost racionalizačních opatření, slouží ke srovnání různých variant technologických postupů, výběru vhodné lokality pro pobočkovou síť a podobně.
Jednotlivé varianty se obvykle liší výši svých variabilních i fixních nákladů. Příklad - Zadání Podnikatel se rozhodl rozšířit výrobu o nový druh výrobku, který by mohl prodávat za 700 €. Má možnost použít tři navzájem se vylučující varianty technologie výroby (