Vztah mezi učením, vzděláním, vzděláváním a vyučováním v pedagogické teorii.

ně struktury; při řešení problému doch.l k doplňování chybějících prvků (tím vzniká nový tvar – struktura)
S-O-R teorie učení (Tolman) (neobehaviorismus) – O = souhrn
zprostředkujících procesů a stavů
vycházející z klasického podmiňování
( I. P. Pavlov – objevil zákl. fyziolog. mechanismy učení = tvorba podmíň. reflexů
( J. B. Watson (behaviorismus) – učení = nabývání individ. zkušeností
vycházející z instrumentálního podmiňování
( Thorndike (konekcionalistická teorie) – učení = pokus a omyl
( Skinner (neobehaviorismus) – učení – podnět – reakce (S-R – upevnění)
učení řešením problémů
( základem učení 2 operace:
analýza – počáteční, zaměřená na rozsáhlé pole podmínek
– zaměřená = směřuje k odhalení podstatných obsahů, vlastností a vztahů
syntéza – porovnání podmínek s požadavky daného problému
učení jako formování rozum. operací
( veškeré duchovní bohatství lidstva si musí jedinec osvojit vlastní činností
druhy učení:
učení podmiňováním
= nejjednodušší druh učení, podstatou je utváření podmíněných reflexů
dělení:
klasické podmiňování – I. P. Pavlov – vzniká tehdy, když podmíněný podnět je prezentován v časové shodě s nepodmíněným podnětem (zvonění zvonku a podání potravy)
instrumentální podmiňování – Thorndike, Skinner – principem : pokus a chyba
( postupem času se chyby snižují
( význ. v dětství – snaha uchopit tužku, apod.
učení senzomotorické
= druh učení, kt. se získávají předpoklady k vykonávání činností náročných na vnímání,
pohyby a vzájemné spojení vjemů s pohyby
( učení se zručnostem, návykům, dovednostem
( jde o činnosti jako: práce s růz. nářadímsportovní činnosti
hra na hudební nástrojpsaní rukou, na stroji, kreslení
řízení auta
učení verbální
( předstupeň pojmového učení
= osvojení si odpovědí, kt. mají verbální povahu (učení se básní, definic, úryvků textu)
( nejde o memorování, důležité je porozumění textu
( často kritizováno, ale většinou na začátku je tato technika nutná (učení ang. slovíček)
( důležité: 1) frekvence (opakování)
2) novost, živost
( faktory, kt. ovlivňují výsledky tohoto způs. učení:
rozsah učebního materiálu (počet opakování potřebný k naučení)
povaha učebního materiálu (smysluplnost materiálu učícímu)
složitost učebního materiálu (čím učivo komplikovanější ( tím osvojování těžší; při snadných materiálech se učí nejprve rychleji, později pomaleji)
odlišnost prvků v učeb. mater.(čím více se prvky od sebe liší(tím lépe se je naučíme)
poloha prvků v učeb. materiálu (nejrychleji si zapamatujeme učiva na začátku, konci, kolem obrázků, grafů apod.; nejhůře – střední části)
učení pojmové
klade důraz na neutrální aktivitu ž. a rozvíjí jeho schopnosti a myšlení
utváření a pochopení pojmů
učení řešením problémů
nejsložitější druh učení
důraz na aktivní práci myšlení, vychází z nalézání vztahu mezi předměty a pojmy
důležité naučit děti orientovat se a identifikovat problém
učení sociální
jde o socializaci (zespolečenštění jedince)
= učení se sociálním rolím
styly učení:
= postupy při učení
( jsou individuální
( dají se do určité míry ovlivňovat a měnit
auditivní (sluchem, zrakem)
celostní
skladební (skládá celek po částech)
typ hluboký (propojuje všechny myšlenkové operace)
typ povrchový (pouze paměť)
zákony učení:
z. motivace – učení možné na základě jisté aktivace (optimální je střední úroveň motivace)
( motivace – vnitřní X vnější
( motivy – vědomé X nevědomé, pozitivní X negativní, pravé X vznešené
z. zpětné informace
z. transferu = uplatnění naučeného vzorce chování v nové podobné situaci
z. opakování = vytváření spojů a zapamatování sledu prvků
( nejen biflování (aktivní proces
(1. opakování = organizace ( další opakování = spojování ( upevnění
vyučování
definice:
= cílevědomý, záměrný, organizovaný a plánovaný proces, při kt. dochází ke
zprostředkování poznání, rozvoji schop. a doved. ( směřuje k osvojení norem a
hodnot. postojů
= urč. organizační forma vých. vzdělávací práce – cílevědomá, řízená, systém., plán.
( dochází ke komunikaci mezi vych. a vychovávaným ( výuka
= vých. působení nebo aktivita učitele, kt. organizuje a řídí poznávací aktivitu ž.
= proces, kt. usilujeme o to, aby byl ž. vzdělán v jistém rozsahu (musí působit
výchovně, má vzdělávat, rozvíjet formativně,…)
= proces vzdělávání spojený s výchovou dětí
( prvky vyučování:
osobnost uč. a žáka – mezi nimi je vzájemná interakce
prostředky – metody, organizační formy
podmínky – učebny, čas, pomůcky
učivo