Otazky

H a iluze se týkají všech vjemů
- v určitých případech existují hraniční stavy mezi pravými a
nepravými H – při horečnatých onemocn., po požití drog či alko
- rozeznáváme H:
A) smyslové – dle složitosti je dělíme na: elementární a komplexní – ty dělíme:
a) zrakové (vizuální) – sem patří:
1. makropsie – H obrovských rozměrů
2. mikropsie – H drobných rozměrů
3. H liliputánů – H malých postav
4. mikrozoopsie – H mnoha malých odporných zvířat
5. autoskopické – pac. vidí vlastní osobu
6. pedunkulární Lhermitterovy – zrakové přeludy, při nichž
vidí sytě barevné motivy s
emočně příjemným zabarv.
7. Pickovy vize – pac. má dojem borcení, posunování stěn
místnosti, popř. vidí lidi prostupovat zdmi
→ některé z výše uvedených H jsou specifickým symptomem
intoxikace, např. mikrozoopsie se často vyskytuje při
otravě kokainem či při deliriu tremens
b) sluchové (auditivní) – nejčastější, pac. slyší mluvu, hudbu ...
- pac. je označuje jako „hlasy“,které:
k nim mluví, volají je, radí jim →
teologické H
se mezi sebou hádají → antagonistické H
- za nejnebezpečnější považujeme
imperativní H – pac. něco přikazují
- přístup k pac. by měl být sympatizující,
důvěra, snaha pacifikovat H, aby byly
méně nebezp. + socializace
c) čichové (olfaktorické) – různé, hl. nepříjemné pachy
d) chuťové (gustatorické) – často spojené s čichovými – čl.
dojde k závěru, že je jídlo otrávené
e) tělové – dotyky, štípání ...
f) pohybové (kinest.) – pac. je přesvědčen, že s ním někdo hýbe
nezávisle na jeho vůli
- specifickými formami jsou:
1. H posedlosti – domnívá se, že jeho tělo
je posedlé jinými bytost.,
které jím pohybují
2. H graficko-motorické
3. H reflektorické – pac. halucinují jiné
přesuny předmětů či
dějů, než ve skuteč.
vnímají
g) inadekvátní – dochází ke zdánlivému vjemu prostředn. zcela
nepřiměřeného analyzátoru nebo prostředn.
takové části těla, kt. tuto fci vůbec nemá
Kahlbaumovy H – neobyčejně hrubé zkreslení
vjemu v oblasti téhož analyzátoru
h) negativní – zrcadlový obraz skutečných H
B) psychické (intrapsychické) – pac. se domnívá, že jisté myšlenky a představy
jsou mu do mozku přiváděny cizí silou nebo že
jsou mu odcizovány
 agnozie – porucha poznávání předmětů reálného světa, při kterém je porušen
korový analyzátor a zachován periferní receptor
- vzniká jako důsledek poškození mozku – při nádorech, zánětech ...
 psychosenzorické poruchy – nejčastější projevy jsou:
1) depersonalizace – složitá porucha vnímání, projevuje se v pocitech odcizení
reality vzhledem k vnímání vlastní osobnosti
- 3 formy:
a) autopsychická – dochází k paradox. pocitu odcizení
vlastních duš. pochodů, hl. emočních
dějů
b) somatopsychická – pocit cizoty vlastního těla nebo
některých jeho fcí
c) allopsychická – pocit neskutečnosti světa, který ho
obklopuje
- depersonalizační poruchy mohou být neurotickým přízna-
kem nebo se vyskytují při organických poruchách mozku,
popř. u některých forem schizofrenie
2) déja vécu (éprouvé) – vnímání již prožitého, pocit, že prožívaná situace je
člověku už známá, že ji prožil
- může mít různou formu:
a) déja vu – iluze již viděného
b) déja étendu – iluze již slyšeného
3) jamais vécu – pocit neznámosti či novosti již prožitého
4) porucha vnímání reálných proporcí – pocit neobyčejné tíže, lehkosti, malo-
sti, velikosti částí těla ...
- při vnímání okolního světa může dojít k:
a) metamorfopsii – reálné předm., jejich
kontury se zdají být
nesouvislé, křivé ...
b) allestézii – věci se zdají být v prosto-
ru na jiném místě, než
skutečně jsou
c) makropsii – předm. se zdají být větší
d) mikropsii – předm. se zdají být menší
→ všechny výše uvedené poruchy vnímání mohou mít výrazný forenzní aspekt
 kvantitativní změny vnímání – čl. může vnímat silněji nebo slaběji některé
z působících podnětů
- oslabené či omezené vnímání může být při únavě
nebo v inkubační fázi onemocnění
- někdy tzv. senzorická hyperesterzie, tj.
přecitlivělost na středně silné nebo slabé podn.
Poruchy obrazotvornosti
- obrazotvornost = proces centrálně vytvářených psych. obrazů založených na
paměť. reprodukci a kombinaci v minulosti vnímaných objektů
a jevů
- výsledkem procesu jsou představy různé složitosti
- zvýšená je jednou z charakterist. zvláštností dětské psychiky
- u předškoláků tzv. bovarysmus = schopnost cítit se jiným, než
odpovídá skutečnost; je jedním ze zákl. znaků dět. struktury
a součástí hry, ve školním věku se začíná vytrácet, setrvá-li
v dospívání → znak nezralosti, popř. hysterických rysů osobn.;
charakterist. rysem bovarysmu je, že dítě se může v každém
okamžiku vrátit do reality tím, že přeruší hru
- u dětí a dospělých se mohou vyskytnout tyto poruchy:
 denní snění – u dětí neurotických nebo prožívajících psych. trauma
- někdy může být formou vyrovnávání s NŽS
- v dospělosti často symptomem nezralé či infantilní osobnosti
 přebujelá fantazie – bývá znakem hysteroidního vývoje osobnosti
 chudá (snížená) fantazie – jedna z charakteristik, kt. vytvářejí obraz
mentálně retardované osoby
6. Poruchy myšlení
- myšlení = zobecněné a zprostředkované poznávání skutečnosti
- k poruchám může dojít buď:
a) poškozením mozkové tkáně
b) porušením správné dynamiky reflexní činnosti
- poruchy:
 zpomalené m. = útlum myšlení
- při únavě, vyčerpání, při vyšší fázi alkoholové intoxikace, může
být příznakem mentální retardace
 překotné m. = myšlenkový trysk
- zvýšená dynamičnost myšlenkových pochodů, většinou na úkor
kvality
- při prožívání radosti, úzkosti, strachu, ale také může být přízna-
kem manické nálady na bázi psychotické nemoci
 zabíhavé m. – neschopnost odlišit podstatné věci od podružných
- typické pro děti předškolního a mladšího školního věku
- u dospělých příznak snížených rozumových schopností nebo
neukázněnosti
 ulpívavé m. – setrvání na určitém myšlenkovém postupu, neschopnost přenést
se z jednoho typu řešení na druhé
- při únavě, ospalosti a je jedním z příznaků LMD
- učitel by měl tento handicap dítěte kompenzovat ústním zkouše-
ním, kdy mu dá dostatek času
 myšlenkový záraz – náhlé zastavení správného myšlenkového pochodu
- při vyčerpání, trémě, obvykle je ale příznakem duš. chor.
 inkoherentní m. – nesouvislé, projevuje se porušením zákl. logického řádu
myšlenkového procesu
- při stavech obluzeného vědomí nebo při organických
poruchách mozku
 autistické m. – nezpracovává reálné podněty a situace, únik z reality do
imaginárního světa vlastních představ, spíše reagují na slabší
podněty
- je příznakem vážné duševní choroby
 katathymní m. – je ovládáno citem, předsudkem, osobní prestiží atd.
- typické pro primitivní lidské spol., pro hypersenzitivní osoby,
pro mentálně retardované, u patologických žárlivců
- lidé ortodoxně věřící čemukoliv, např. náboženství, rasismu,
totalitní myšlení
 paralogické m. – zachovává vnější formální logičnost, ale jednotlivé soudy
spojuje podle povrchních či náhodných znaků
- při schizofrenii nebo u hysterických osob
 vtíravé myšlenky – obsedantní, nutkavé, objevují se proti vůli jedince a nedají
se zaplašit
- klasický případ obsese – přeběhne černá kočka přes cestu
X kompulze – přejde-li myšlenka do jednání, v čin
- jsou zpravidla neurotickým nebo psychotickým příznakem,
u paranoidní formy schizofrenie, zřídka u normálních
jedinců v emočně vypjatých situacích
- mohou mít charakter:
a) chorobné nejistoty a pochybnosti – nedochází k uspoko-
jivému útlumu provedeného výkonu a pocitu správného
ukončení, objevuje se tendence opakovat výkon
b) chorobná tázavost nebo hloubavost – nutí k nesmyslnému
a opakovanému filosofickému uvažování
c) konkrétní myšlenky – projevují se jako nutkání k jednání
opačnému, než situace vyžaduje, zejména v emočně
vypjatých situacích
 magické m. – tendence dávat běžným jevům tajemný význam
 bludy – vážná porucha myšlení, chorobná myšlenka, o níž je pacient nevyvrati-
telně přesvědčen
- vyskytuje se až v prepubertálním a pubertálním obd. a to převážně
jako příznak vážné duševní choroby (schizofrenie)
- někdy u normálních jedinců v horečkách, kdy se vyskytují spolu s H
- podle obsahu je dělíme na:
1) makromanické – přehánění vlastního významu, síly, chytrosti ap.,
vyskytují se často v manické náladě
- dělíme je na:
a) extrapotenční – přesvědčení o své síle, chytrosti...
b) megalomanické – přesvědčení o vznešenosti půvo-
du, pac. se domnívá, že je nějakou
významnou osobností
2) mikromanické – přesvědčení o vlastní bezvýznamnosti, chorobnosti...
- mohou doprovázet depresivní nebo úzkostnou náladu
- dělíme je na:
a) hypochondrické
b) autoakuzační = sebeobviňovací
c) insuficienční = přesvědčení o vlastní neschopnosti
d) obavné = přesvědčení o nadcházející katastrofě
e) ruinační = přesvědčení o finančním úpadku
3) paranoidní – základem je vztahovačnost, projevuje se v přesvědčení
pacienta, že je pozorován, sledován nebo nějak ohrožen
- k nejčastějším patří:
a) perzekuční – pac. je přesvědčen, že je pozorován,
sledován, ohrožen, ničen; někdy se
chová lhostejně, jindy se ukrývá,
zamyká, odmítá jídlo, podává stížnosti
b) erotomanický – je přesvědčen, že ho miluje určitá
osoba, často společensky významná
c) emulační – žárlivecký, typický pro schizofrenii,
chronický alkoholismus, senilní demenci
- projevuje se přesvědčením o nevěře
partnera
- zvl. případem je tzv. indukovaný blud
→ vzniká někdy na základě silné emoční vazby
→ nejde o pravý blud, myšlenka vznikla tak, že jedinec přesvědčil
o pravdivosti svého bludu osobu sobě blízkou
- poruchy myšlení mohou být důsledkem aktuálního duševního nebo tělesného
stavu nebo projevem lehkého či těžšího stupně mentální retardace
7. Poruchy paměti a pozornosti
- paměť = jedna ze základních psychických fcí, kt. označuje schopnost vštípit si,
uchovat a reprodukovat minulé zážitky
- součástí paměťových procesů je zapomínání, kt. se projevuje nedostatečnou
reprodukcí stop po minulých zkušenostech
- poruchy paměti se mohou týkat všech jejích složek – vštípení, uchování i vybav.
- rozlišujeme poruchy:
1) trvalé – na podkladě organických změn v mozkové tkáni
2) dočasné – vzniklé v důsledku otravy, únavy, nedostatku kyslíku v mozku ...
 deteriorace paměti – patický úbytek paměť. schopností organického původu,
zpravidla postupující a nezvratný
- mohou být postiženy všechny 3 složky, nejčast. vštípiv.
- zvl. případem této poruchy je tzv. Korsakův syndrom
→ pac. si pamatuje staré zážitky, ale ne krátkodobé →
u senilních psychóz či chronických otravách
 amnézie – časově ohraničená ztráta paměti, projevuje se jako mezera ve
vzpomínkách – po úrazu, otřesu mozku, elektr. šoku ...
- zpravidla není úplná
- rozlišujeme:
1) retrogádní amn. – ztráta vzpomínek na krátký časový úsek před
traumatem
2) anterográdní amn. – neschopnost vybavit si události bezprostřed-
ně po traumatu
- zvl. případem je disociativní amnézie – spočívá ve vytěsnění nepří-
jemného či traumatizujícího zážitku z paměti
 paramnézie – projevuje se nepřesností či nesprávností reprodukce a odchyl-
kou pocitu jistoty, i u zdravých jedinců
- pokud se neskutečná událost jeví ve vzpomínkách jako skutečná
→ vzpomínkový klam – subjekt je o správnosti vybavované událo-
sti přesvědčen a vždy ji stejně prezentuje
- často je s ní spojena konfabulace – subjekt doplňuje mezery ve
vzpomínkách vymyšlenými údaji
- nutno od nich odlišit bájivou lhavost (pseudologia phantastica)
→ není poruchou paměti, ale osobnosti – typický příznak
hysterie a některých forem osobnostní disharmonie
- zvl. případem je:
a) kryptomnézie – subjekt zapomíná, jak myšlenku získal a vydá-
vá ji za vlastní
b) ekmnézie – nesprávná časová lokalizace správné vzpomínky
 kvantitativní poruchy paměti – řadíme sem:
1) hypermnézie – jednostranně zesílená paměť v některé oblasti
- může se dostavit při vysoké horečce, patologická se někdy
může týkat negativních zážitků, typická pro neurot. poruchy
2) hypomnézie – vývojově podmíněné, trvalé snížení paměť. schopností celkové
či částečné
- často u mentální retardace, někdy i u normálních lidí – únava,
úzkost, tréma
Poruchy pozornosti
- pozornost = psychický stav zvýšené pohotovosti a zaměřenosti vědomí na určitý
výběr jevů vnějšího světa
- řadíme sem:
 hyperprosexie – zvýšená pozornost zaměřená na nějaký předmět