Otazky

činností plně, postižení negativně ovlivňuje např. manželství,
sex. Život apod.
ZMENŠENÁ ÚČAST
- v důsledku postižení nejsou osoby schopné navázat náhodné kontakty a jejich účast ve spol.
životě je omezená na přirozené komunitární vztahy – rodina, domov, pracoviště
OCHUZENÉ VZTAHY
- omezené ve fyzickém, sociálním či psychickém vývoji bez tendencí ke zlepšení
REDUKOVANÉ VZTAHY
- jedinci jsou schopni udržovat vztahy pouze k vybrané a omezené skupině či jednotlivci
NARUŠENÉ VZTAHY
- jedinci nejsou schopni udržovat trvalejší vztahy s ostatními lidmi, změny chování působí
negativně i v prostředí přirozené skupiny
SPOLEČENSKY IZOLOVANÉ
- osoby, jejichž schopnost míry integrace je nezjistitelná právě pro jejich izolovanost . Jde o specifické případy segregace
Školské systémy:
Benelux- neintegrační systém ve vzdělávání
Řecko, Itálie, Rakousko – integrační - děti s postižením se vzdělávají naprosto běžně spolu
se zdravými jedinci
ČR - smíšený
Mainstreaming – začleňování do hlavního proudu (ve dvacátém století ve VB)
VZDĚLÁVÁNÍ A MOŽNOSTI SOCIÁLNÍ PÉČE O POSTIŽENÉ OSOBY
Systematická vzdělávací péče
- až v humanismu 17. a 18.století
- vznik např. breilova písma – systém 6 bodového písma
- přelom 18. a 19.století tzv. známková řeč- systém zjednodušených znaků
- až naposledy se objevily snahy vzdělávat lidi s mentálním postižením
Speciálně pedagogická centra
- zaměřená na pomoc dětem se specifickým postižením (např. na zrakově postižené)
- součástí škol zaměřených na takto postižené jedince
Raná péče
Nástup do školy:
Školský zákon – platí od 1.ledna 2005 (zákon 561/2004)
- celá řada reformních změn, RVP,
- ve 2.paragrafu – proti diskriminaci ve vzdělávání
- možnosti každého vzdělávat se jsou po dobu celého jeho života
Děti, žáci jedinci se speciálními vzdělávacími potřebami
Pozornost se začíná obracet na potřeby žáku mimořádně nadaných (speciální školy?)
- zaměřena i na žáky mimořádně nadané (mohou být stejně znevýhodněné jako děti
s mentálním postižením) potřebují speciální přístup
Způsoby vzdělávání:
Individuální vzdělávání
- nevyžaduje přítomnost žáka ve škole
- často jej využívají i rodiny v nichž rodiče nesouhlasí s filosofií školy
- domácí vzdělávání dnes legálně funguje (rodiče musí mít alespoň maturitu, zatím na
1.stupni), 2x za rok přezkoušení
- rodiny s postiženým členem tento způsob využívají málokdy (vysoká náročnost)
- bývá vytvořen individuální vzdělávací plán (díly němu může i škola žádat o příspěvky)
Vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením:
- často trvale upoutáni na lůžko
- individuální přístupy – rozvoj motoriky, smyslového vnímání apod.
- tzv. rehabilitační třídy – při speciálních školách
- může probíhat i doma
Vyhláška 73 z roku 2005
- navazuje na zákon z roku 2005
- vymezuje možnosti vzdělávání žáků s tělesným postižením, upřednostňováno vzdělávání v normální škole
a) individuální integrace = max. 5 dětí
b) skupinová integrace – speciální třída v normální škole, model z VB
- výhoda speciálního i integrovaného vzdělávání
c) speciální škola – např. základní škola pro zrakově postižené
- škola si může upravit vzdělávací program pro výuku žáků s určitým
postižením (dokonce i pro děti hluchoslepé)

Vyhláška 62
- novela vyhlášky 73, ještě nevyšla
- rozděluje žáky podle potřebné míry podpory (velmi vysoká, vysoká …)
Vzdělávání formou kombinace různých přístupů
Asistent pedagoga může mít pouze zk. vzdělání a asi 150 hodinový kurs nebo to může být i speciální pedagog (VŠ)
Příčiny vad a poruch
- zkoumá etiologie
- nutno znát – terapie, prevence, multifaktoriální etiologie

Exogenní faktory
Prenatální – fyzikální - pád, těžká břemena, rentgenové záření…
chemické - léky, drogy – alkohol - FAS, nikotin- ptačí děti, ADHD, jedy
nutriční - vyvážená strava
biologické, infekční – viry, bakterie, (zarděnky – sluchové, zrak., mentální, těl.)
toxoplasmóza cukrovka, silná chřipka
psychologické a sociální - stres- neurotizace, hyperaktivita, prostředí,
Perinatální – mechanické poškození, asfyxie – dětská mozková obrna, hypoxie, císařský řez,
novorozenecká žloutenka, riziko infekce
Postnatální – úraz, nemoc, psychické trauma, deprivace
(vlastně všechny faktory z prenatálního období, již nepůsobí skrze tělo matky)
Endogenní faktory
Dispozice - vrozený sklon, znak k něčemu, který se nemusí vždy projevit
- můžeme je částečně ovlivnit – svým životním stylem

Změněná reaktivita – změna kvality životního prostředí, výsledkem alergie a astma
Narušená oslabená imunita
Dědičnost, genetické změny - genové mutace – změny genů, které jsou přenosné z rodičů na
potomstvo
chromozomální aberace – Downův syndrom
Prevence
Primární
– zaměřuje se na ty jedince u kterých ještě neexistují škodlivé vlivy
- učí poznávat rizika závislosti, předcházet nehodám, nemocím
Sekundární prevence
- zaměřuje se na lidi kteří již experimentovali s drogou, logopedická péče,
Terciární prevence (hard redakcion)
- předcházení onemocnění (HIV, žloutenka), nabídka terapie, omezení prohlubování
handicapu

Diagnostikování vrozených vývojových vad u nenarozených dětí
Diagnostika
– proces, který je spojen s rozpoznáváním, poznáváním, hodnocením,
posuzováním
- komplexní
Dvě složky
obsahovou – posuzuje výkon, schopnosti, dovednosti
procesuální – jaké jsou metody, techniky, pomůcky
Ve SSP diagnostika, vždy nepředpokládá stanovení diagnózy. Vychází ze snahy stanovit cíle do budoucna.
Dělení
Normativní – jedinec je posuzován podle nějaké normy

Kriteriální – kritéria upravena podle možností jedince (vzhledem postižení obecně)
Individualizovaná – je velmi subjektivní, může zachytit všechny stránky projevů osobnosti –
nejefektivnější pro učitele
Diferenciální – rozlišovací – snaží se rozlišit podobné nebo stejné projevy, které mohou mít
stejné příčiny, (zaměnění těžké nedoslýchavosti za mentální retardaci)

Krátkodobá – ve spec. Poradně (během jednoho setkání)
Dlouhodobá – během několika týdnů měsíců (např. učitel)
Sebediagnostika – založena na schopnosti sebereflexe
2. přístupy diagnostiky ve SPP a výchově
- edumetrický - zkoumá a posuzuje měřitelné věci (známkování)
- kasuistický – zkoumá na případ jedince ve všech souvislostech
Speciální diagnostika
- důležitý komplexní přístup
- brát v potaz vývojovost
- pozitivní diagnostika - snažíme se najít všechny zachovalé schopnosti jedince (nedostatky
jsou druhotné)
Kdo diagnostikuje?
Pediatr, specialisté (podle druhu postižení), speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník, rodiče, učitel, spolužáci.
Diagnostické metody
- pozorování – záměrné, nezáměrné
- rozhovor
- testy (sociometrický test, didaktické testy…)
- dotazníky
- anamnéza (rodinná, školní … )
- studium dokumentů
- analýza výsledků činnosti (hodnocení výkonu v určitém předmětu, rozbor výtvoru…)
Pamatovat na spolehlivost metod a validitu.
Rizikové faktory, které mohou ovlivnit diagnostiku:
Pigmalion efekt – očekáváme nižší výsledky od postiženého jedince – podceňování
Golemův efekt – máme až velká očekávání (chceme mu dát šanci) – přetěžování

Hodnocení:
- motorika, včetně vizumotoriky, audiomotoriky
- percepce – kvalita (schopnost rozlišování)
- rozumové schopnosti IQ
- lateralita – přednostní užívání některého z obou orgánů
- prostorová a časová orientace
- sociální vlivy
- psychické vlastnosti
- roveň chování
- některé specifické dovednosti (čtení, psaní, počítání)
Rehabilitace = proces, kdy se snažíme člověka znovu uschopnit po všech stránkách (sociální,
vzdělávání)
Terapie = léčba
- speciální terapie – ergoterapie, zooterapie (hippoterapie), muzikoterapie,
arteterapie, dramaterapie, herní terapie, taneční terapie