Otazky

otekcionismus
Zvýšená pozornost, až přehnaná péče
- snaha vynahradit mu, že se narodilo postižené, zanedbávání zdravých sourozenců
- obrovské riziko – dítě se může stát závislým na péči rodiny
2. Perfekcionismus
Obrácená pozornost na nepostižené sourozence
- sourozenec musí zastat i roli svého postiženého sourozence (plnit očekávání rodičů za oba)
- postižené dítě se stává outsiderem, rodina se za něj stydí
Nebo dítě s handicapem je zatěžováno jako by bylo zdravé, rodiče si nechtějí jeho snížené schopnosti připustit
3. Realistický
- snaží se dát dítěti co nejlepší možnosti rozvoje, snaží se odhadnou jeho schopnosti,
podporují jej
- nepřeceňují ho ani ho nepodceňují
Situace kdy se dítě stane postiženým v průběhu života, po úrazu po nemoci
- rodina se nemůže rozhodnout, zda bude mít dítě s handicapem či ne
- jiné prožívání situace
Druhy podpory
- finanční dávky
- psychosociální podpora (aby nedošlo k izolaci rodiny)
- občanská sdružení, ziskové organizace
Důležitý je kontakt s rodinami v podobné situaci
Význam rodiny pro člena s postižením:
1. dostatek podnětů ve výchově
2. bezpodmínečné přijetí
3. zajištění kvality života dítěte (domácí prostředí)
4. uspokojení vztahových a emocionálních potřeb
5. role ve vytváření vlastní identity (někam patřit)
Alternativou rodinné péče je náhradní péče (adopce, pěstounská péče…)
Dítě s postižením mají ve srovnání s ostatními dětmi minimální šanci na adopci a většinou zůstávají závislé na ústavní péči.
Respitní (odlehčovací) péče
- umožňuje matce, kt. se stará o těžce postižené dítě aby jej mohla umístit do stacionáře,
nebo se o něj bude starat pečovatel, ona si může jít nakoupit, nebo pracovat na částečný
úvazek
Rezidentní péče
- pobytová, ústavní péče

ČLOVĚK S POSTIŽENÍM VE SPOLEČNOSTI
V HISTORII A DNES
- záleží na pohledu většiny lidí, kteří mají vliv na rozhodování o přístupu k lidem s postižením
(ekonomický, filosofický, politický vliv)
STAROVĚK
- období represivní
- likvidace, zotročování, zneužívání jedinců s postižením
- v Řecku a Římě , na území blízkého východu se setkáváme s odlišným přístupem –
fungoval tam promyšlený sociální systém péče o chudé postižené o sirotky (velmi
intenzivní)
Chamurapiho zákoník – kdo poškodí jiného člověka tak, že je trvale postižen – musí ho odškodnit
Řím – rodina, která měla za člena handicapovaného jedince, musí se o něj postarat (jinak
trest), pokud toho nebyla schopna, nebo neměl rodinu postaral se o něj stát
Aristoteles- eugenické snahy (očišťující) (likvidace postižených)
STŘEDOVĚK
- charitativní přístup
- zdrojem charity – křesťanské smýšlení spiritualisticky podložené
- i v islámu a judaismu
- pomoc postiženým začíná mít institucionální charakter (první řeholní řády s programem o
postižené a těžce nemocné, první klášterní špitály)
- zájem státu o lidi s postižením – propojení pomoci církve s humanitární pomoci od státu
OBDOBÍ HUMANISMU A OSVÍCENSTVÍ
- humanistické období
- zaměření na člověka, pohled na lidské tělo, programová pomoc, těm kteří jsou nějak
handicapovaní
- zájem o lidské tělo, rozvoj medicíny (první pitvy u nás Jan Jesenius)
- zakládání nemocnic, instucí na pomoc lidem s postižením
- typickým rysem specializace – orientace na práci s lidmi, kteří byli postiženi určitým
druhem (zrakově, sluchově, mentálně postižení, poruchy
chování…)
Abbé ??? – na konci 18. století - známková řeč – komunikační systém
Samuel Heinig – lidé se sluchovým postižením by se měli učit normální řeč, aby se mohli
domlouvat s těmi kteří mluví normální řečí (spor do 80.let 20.století orální
metoda x zanková řeč)
1786 – v Praze první ústav pro neslyšící – znaková řeč
Valentin Hein??? -
1829 – Lui Breil – systém bodového písma
Klárův stav Praze- pro nevidomé
Na pč 19. století Mnichov pro tělesně postižení
1912 Jedličkův ústav
Jan Jindřich PESTALOCI – práce s mládeží mravně závadnou
1883 v Praze vychovatelna v Libni
1891 – 1. polepšovna
Na poč. 19. století Jean ???? –
1871 – Ernestium – ústav pro mentálně postižené v Čechách
Na počátku 19. století sjezdy
20. STOLETÍ
- rehabilitační období
- vědecké a odborné postupy, spojení léčby a nápravy s výchovou
- instituce, školy zaměření na určitá postižení
- alternativní přístupy
- František. BAKULE, Jan ZEMAN - působili v Jedličkově ústavu - projektová výuka
(koupili auto - děti sami plánovali trasu, ekon,stránku, kam pojedou, co tam mohou
navštívit…)
Po válce až do roku 1990
- orientace na tehdejší sovětský svaz – tendence kolektivní výchovy – ideál komunistické
společnosti – vznikali ústavy zaměřené na odklizení těchto lidí někam na okraj společnosti
(zapadlý venkov, minimální možnost vzdělávání, rozvoje osobnosti)

KONEC 20.STOLETÍ - SOUČASNOST
- preventivní (preventivně – integrační)
- prevence handicapu, směřování k inkluzi
- 90. léta - lidé s postižením se začínají více objevovat na veřejnosti
Školský zákon – děti s postižením mají nárok na normální školu
Zákon o sociálních službách rok 2007
- medicinizace postižení
Inkluzivní přístup
- člověk s postižením bude zůstávat členem společnosti, okolí k němu bude přistupovat co
nejméně komplikovaně
Stigma
- označení, znak
- dnes negativní význam
- člověk s handicapem je stigmatem ještě více postižen – např. při hledání práce
- míra stigmatizace závisí na kultuře, politice
3. modely péče o postižené jedince
Medicínský model - do 90.let
- člověk s postižením zařazován do kategorie pacient
- ústavní péče
- vztah v péči – podřízenost pacienta
- zdravotnický model péče
- ochrana o zdravotních rizik, zajištění člověka vegetativně
- institucionální péče, převážně ústavy
- rozhoduje odborník většinou lékař
Sociální model
- z pacienta se stává klient
- vedle ústavů se začínají objevovat nové možnosti – chráněné bydlení, chráněné dílny
- nové typy služeb - možnost výběru mezi více typy specializovaných škol
- klient si sám vybírá různé alternativy
- vývojový a behaviorální model péče
- nové sociální programy
- rozhoduje interdisciplinární team (i rodina člověka…)
Občanský model – v poslední době
- člověk s postižením = občan (právoplatný člen společnosti)
- preferováno domácí prostředí
- naplnění specifických potřeb
- individuální podpora i ve službách
- rozhoduje – jedinec sám o sobě (musí si umět říct co potřebuje, v čem se chce zúčastnit
společenského života)
SOCIALIZACE LIDÍ S POSTIŽENÍM
- nekončí dětstvím
- u lidí s postižením bývá schopnost i možnost socializovat se značně snížena
SOVÁK - Stupně snahy člověka při socializaci – zastaralé (snižující lidskou důstojnost)
Integrace
Adaptace
Utilita- člověk, který je ještě užitečný
Inferiorita- naprostá podřízenost tomu, kdo tomu člověku pomáhá
V 90. letech změna
JESENSKÝ
- jak nově přistupovat k socializaci lidí s postižením
- pouze dva směry socializace
Pozitivní vede k integraci - Asimilace – postižení je problém postiženého
člověk který se narodil s postižením
se musí snažit přizpůsobit se spol. co nejvíce,
(velká část lidí s postž. toho není schopná)

Koadaptace - postižení člověka je problémem celé spol.
- spol. se snaží přizpůsobit postiženému
SOCIALIZACE
Negativní vede k segregaci (vyloučení, vyčlenění)
Integrace = proces začleňování čl. do společnosti
- (člověka s postižením se do společnosti snaží „vtlačit“)
- společné soužití lidí nepostižených a lidí s postižením s přijatelnou mírou konfliktů (JESENSKÝ)
X
Inkluze = cíl kdy lidé s postižením splývá s majoritou
oba procesy směřují k jedinému cíly
Škláy integračních stupňů WHO v mezinárodní klasifikaci nemocí a vad
SOCIÁLNĚ INTEGROVANÝ
- plně se účastní všech společenských činností
ÚČAST INHIBOVANÁ
- postižení vyvolává určitou nevýhodu, kt. znamená mírné omezení
OMEZENÁ ÚČAST
- neúčastní se obvyklých spol.