otázky ke zk - 39-50

tých let 20tého století – počátek zájmu o vazbu čtenář + dílo
-to mělo praktický účel
-píše a vydává se to, co se bude prodávat
-čtenáři jsou často vědomě vyzýváni ke komunikaci
-František Miko „Kniha je estetickým objektem až po přečtení“
41. Psychologický přístup ke čtenáři
-schopnost čtenáře vnímat
-psychická připravenost (roli hraje věk)
-můžeme řešit:
*intenzitu četby
*pravidelnost četby
*obsahovost četby (co čteme)
-čtanářské typy:
*introvertní: má zájem o člověka
*extrovertní: má zájem o prostředí, o děj
-čtenářské motivace, funkce:
*poznávací(noerická) - chci poznat
*výchovně vzdělávací
*emocionálně estetická – provokuje emoce
*relaxační
-existují i předpoklady ke vzniku čtenářské potřeby (např. genetické)
-Slovák Lešňák – přidává funkci *sociativní – dílo je společník
*etickou
42. Sociologický přístup ke čtenáři
-čtenář je produktem prostředí (rodina, škola, venkov, město)
-dotazníkové výzkumy řeší sociologii čtenáře – toho využívají knihovny
Umberto Eco: -čtenář spolupracuje s autorem při tvorbě (př. – literární fikce)
-čtenář odhaluje
-čtenář očekává
-čtenář se identifikuje
-čtenář může podlehnout desinterpretaci
Aleš Haman:-transhistorická intersubjektivní komunikace
-subjekty (autor, čtenář) komunikují mezi sebou, ale s skrze historii
-nutno pěstovat v lidech (četbou, vzděláním, studiem mateliteratury = literatura o literatuře ()
43. četba, apercepence a interpretace
Apercepence:
-pojem z psychologie
-celkové vnímání předmětu či díla, vnímání kvalit, kvalitativní stránky tvaru
-poskytuje bezprostřední požitek z díla
-1. apercepční fáze : osvojení díla, má povahu synchronního přístupu k dílu, při k kterém vnímatel rekonstruuje umělecký záměr a vyhodnocuje esteticky kvalitativní nasycenost díla
Interpretace:
-z latinského interes = dohazovač
- významový výklad nějakého sdělení
-je reflexí toho, co jsme prožili při apercepci díla
-výklad může být komplikovaný (např. použitím mimoverbálních prostředků, gest, mimiky, ale také subjektivním vztahem mluvčího k tomu, o čem je řeč – ironií, obrazným pojmenováním…)
-při interpretaci mohou nastat komplikace
*nerozumíme významům, kterých mluvčí užívá (nesrozumitelná cizí slova)
*nechápeme smysl řečeného (neznáme vztah mluvčího k tomu, o čem hovoří – jak svůj projev mínil (vážně, útočně, žertovně))
-proces interpretace lit. díla je těsně spjat s procesem četby
-na tomto poli se vytvořila celá škála teoretických pojetí četby
44. Četba, intertextualita
Intertextualita: vzájemné vazby textů vznikajících na základě zjevných či skrytých narážek nebo citací dřívějších textů
-chápe literární texty jako záležitost, která přesahuje autorské záměry
-představa literatury, která plodí sebe samu vytvářejíc texturu citací, narážek a nápodob
- četba z hlediska intertextuality se mění na vyhledávání těchto odkazů, narážek a nápodob
-hrozí však nebezpečí, že se ztratí ze zřetele dílo samo jako záměrný celek
-někteří teoretikové (Lachman) chápou intertextualitu jako kulturní paměť literatury
Pretext(genotext): text, na který je poukazováno
Posttext(fenotext): text, v němž se narážka či citát objevuje
-pojetí intertextuality se zrodilo v prostředí francouzské literární a filozofické skupiny Tel Quel, jehož členka Julie kristova vytvořila koncept intertextuality, který vychází z teze, že literární text postrádá předmětný referent a zároveň z představy, že akt či způsob psaní ve své produktivní funkci není reprezentací, neboli že postrádá i subjekt
„Každý text se utváří jako mozaika citátů, každý text je pohlcení transformace jiného textu“
45. Odborná četba, literární kritika
- čtenář je kritikem, při interpretaci je povzbuzován k hodnotícím aktům
- u běžného čtenáře je zážitkem z díla je líbí-nelíbí (esteticky emocionální výpověď – podle Ingardena)
-kritik musí svůj soud zdůvodnit, do soudu vkládá čtenářskou kompetenci (sečtělost), znalost literárního kontextu, znalost vývojových trendů literatury a panujících norem
Pohled na literární kritiku je různý:
F.X.Šalda: kritika je druh umění
Otokar Fischer: pravý kritik proniká k podstatě a jádru tím, že zná dějinné předpoklady, zákonitosti a tradice (zdůrazněna odborná stránka)
T.S.Eliot: kritik napomáhá porozumění literatuře a potěšení z ní, přibližuje dílo čtenáři
U nás se literární kritikou zabývali:
Arne Novák: teoretický přístup ke kritice v dílech Kritika literární – zásady a praxe a Kritika literární- metody a směry
Václav Černý: dílo: Co je kritika, co není a k čemu je na světě
46. Textová kritika
-Arne Novák se ve svém teoretickém pojednání o kritice snaží podat systematiku, typologii možných kritických přístupů
-prvním typem kritiky, který uvádí je kritika filologická(textová)
-charakterizuje ji: „Filolog rozumí činností kritickou vědecký postup, jenž památky písemné a zvláště literární zkouší dle jejich přesnosti a původnosti, rozlišuje  pravé části od částí sporných a případně nahrazuje nevhodná místa v textu zněním vhodnějším.Prvním dílem filologické kritiky je najít neporušený, dokonalý, původní text, jak vyšel z ruky spisovatele samého.“
-filologická kritika už dnes vytvořila vlastní obor – textologii (úkolem je nalézt původní text jak vyšel z rukou autora)
-textologická práce je náročná, a to i fina