otázky ke zk - 30-38

celená řada dějových motivů, příhod a událostí v jejich přirozené posloupnosti, která se realizuje v díle prostřednictvím sujetu=. Autor přetvářející fabuli v syžet musí rozhodnout hlavně tyto problémy: který mluvčí bude vyprávět jednotlivé motivy fabule, v jakém časovém pořádku a s jakým důrazem na jednotlivé složky.
Sujet – viz. 32
Čas fabula – doba průběhu
Čas sujetu – doba zpracování (tvorby, četby)
Námět – viz. 32
Autorský postoj: vztah autora ke skutečnosti
Děj: realizuje se v řadě událostí, motivů spjatých s časovou posloupností a příčinnou souvislostí
Fáze děje *expozice(uvedení)
*kolize(zápletka)
*krize(vyvrcholení)
*peripetie(obrat)
*katastrofa(rozuzlení)
Epizoda – může stát sama o sobě (př. Viktorka)
Tématické vložky, vsuvky – krátké útvary, hádanky, rozpočítávadla
32. Námět, téma
Námět – věcný obsah bez ideového hodnocení-
Sujet neboli námět, v poetice odborný název pro látku (téma), umělcem rozvrženou a prokomponovanou (na rozdíl od látky ještě nezpracované, která je jen hrubým materiálem k slovesnému dílu). Aby dílo působilo jako umělecký celek, je třeba všechny jeho komposiční složky, t. j. motivy a epizody tvořící fabuli díla, zvláštním způsobem seřadit nebo spojit, čímž právě vzniká [Sujet, námět] V praxi jde při jeho tvoření např. o to, co z hrubého látkového materiálu bude do díla převzato, co pozměněno nebo vypuštěno, jak budou jednotlivé činy a události seřazeny a které osoby se jich zúčastní, čím se dílo začne a čím ukončí, jak se bude děj vyvíjet, kde budou zápletky, a zauzlení, jaký bude spád děje, jak budou jednotlivé jeho složky motivovány a j. Proto umělec může odjinud přejímat toliko látku, nikoli hotový [Sujet, námět] V jazyce neodborném se často nedělá rozdíl mezi [Sujet, námět] látkou a motivem; všechny tyto výrazy mají potom význam předmětu, o němž se jedná, píše nebo mluví, např. [Sujet, námět] látka nebo motiv v konverzaci.
Téma – rovina zobrazení skutečnosti, složená z postav, vypravěče, vnějšího světa a děje. Téma vystupuje v různých modifikacích, ať už jako přejaté z vnější skutečnosti, například literatury faktu, téma předstírající svou reálnost, téma záměrně nerozvinuté, například v lyrické poezii, popřípadě zcela eliminované (v poezii abstraktní). Téma se spolupodílí na vyjádření celkového obsahu díla; obsah je tedy tématem podmíněn, ale není jeho přímým rezultátem
*hlavní - celkové (osud venkova)
hlavní (babička)
vedlejší (osud Hortenzie, chod statku)
*vedlejší – postavy, prostředí….
33. Motivy hlavní a vedlejší
Motiv - nejdrobnější téma, díl nelze dělitintermotiv - prochází většinou děl jednoho autora.leitmotiv - prochází jedním konkrétním dílem
(fakt nevim ()
34. Prostor a čas literárního díla
-jak autor zobrazí prostor – hovoří to o něm a o jeho představě o situaci
-perspektivní vidění až v humanismu
-čas je autorem zobrazován libovolně, bývá totožný s autorovou představou
-autor i čtenář se promítají v časové rovině děje
-čas objektivní
-čas subjektivní – nerovnoměrný vývoj, nerovnoměrné prožívání času, může být pojímán cyklicky či lineárně
-vztah autora k zobrazení závisí na religiozitě autora i čtenáře (religiozita=světonázorová orientace jednotlivce či skupiny jednotlivců, projevující se v nábožensky akcentovaném vědomí, chování a vztazích. Všeobecným znakem (kritériem) religiozity jako náboženského vědomí je náboženského víra, zahrnující poznatky, náboženské ideje, představy, pojmy a mýty chápané jako pravdivá přesvědčení o objektivní existenci nadpřirozeného (božského, transcendentálního) světa. Rozlišuje se charakter religiozity (kvalitativní a kvantitativní specifika náboženských rysů jednotlivce, skupiny, obyvatelstva), stupeň religiozity (úroveň a intenzita náboženských vlastností jednotlivce, skupiny, obyvatelstva), typy religiozity (charakter religiozity společný pro určitý počet lidí) a stav religiozity (relativně stálý systém náboženských vlastností jednotlivce či skupiny).
-biologická fáze (jak vnímají různí lidé), psychologická fáze (jak reflektujeme ubíhání času)
-obě fáze spolu souvisí a ovlivňují se
35. Mukařovského pojetí struktury literárního díla
Jan Mukařovský
-byl estetik, jazykovědec a literární teoretik. Představitel českého strukturalismu. Po maturitě, studoval lingvistiku na p