Hlavní otázky školství v mezinárodním kontextu.

uplatnění absolventů růz. druhů a stup’nů škol na trhu práce
problém úspěšnosti a neúspěšnosti někt. ž. a studentů ve školním vzdělávání
vztah mezi školou, rodiči a vnitřní komunitou a spolupráce mezi nimi
problém vzdělání dětí rodičů imigrantů, etnických menšin
Kompetence učitele
= souhrn způsobilostí, kt. by měl být uč. vybaven, aby mohl efektivně vyučovat,
vychovávat i zdokonalovat svoji pedg. činnost
= co musí budoucí uč. znát a vykonávat, aby byl skutečný odborník ve své profesi
(činnosti ve vyučování i mimo)
příprava učitelů
vytvářejí se koncepce uč. přípravy ( vymezují náplň profesní přípravy ( 4 složky:
odborně předmětová
pedagogicko-psychologická
praktická
všeobecný základ
problém: v praxi přípravy uč. se nedaří realizovat optimální rovnováhu mezi
podílem teoretické a dovednostní přípravy
velký počet parametrů, kt. charakterizují fungování každého vzdělávacího systému
( indikátor vzdělávání – kvantitativní ukazatel, kt. vypovídá o dílčím parametru,
fungování vzděl. systému
( několik skupin indikátorů:
prostředí, ve kt. vzdělávací systémy zemí fungují (soc., ekon.)
náklady, zdroje, vzdělávací procesy: výdaje na vzdělání pro 1 studenta, doba a organizace výuky
výsledky vzdělávání: počty absolventů SŠ, podíly nezaměstnanosti
mezi absolventy
Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání ISCED 1997
univerzální třídění úrovní uvnitř vzdělávacích systémů
úroveň 0 – preprimární vzdělání (ČR: MŠ)
úroveň 1 – primární vzdělání resp. I. st. základního vzdělání (ČR: 1 – 5 roč. ZŠ)
úroveň 2 – nižší sekundární vzd. resp. II. st. zákl. vzd. (ČR: 6 – 9 roč. ZŠ)
úroveň 3 – vyšší sekudnární vzd. (ČR: 4letá gymnázia)
úroveň 4 – postsekundární vzd. (pomaturitní studium na jazykové škole)
úroveň 5 – I. st. terciárního vzd. (VOŠ, magisterské studium 4 – 6 let)
úroveň 6 – II. st. terciárního vzd. (dokt. studium PhD)
( srovnávání vzdělávacích výsledků dosahovaných na školách v růz. zemích: výzkumy
v projektech IEA
Školská politika EU
školská politika = hl. součást celkové vzdělávací politiky, zaměřující se specificky na
školskou soustavu
1987 Jednotný evropský akt
zde poprvé formulovány zásady vzdělávací politiky EU
umožňuje provádět společné akce v oblasti vzdělávání (spolupráce, informovanost, výměna zkušeností)
jednotlivé státy odpovídají za národ. vzdělávací politiku, v jejich kompetenci je
struktura škols. systému, cíle a obsahy vzdělání
1988 Rezoluce rady evropského společenství
zavazuje se podporovat vzdělávání v evropské dimenzi (= mezinárodní program, kt. je součástí evropských integračních procesů)
podpora vzájemného porozumění, chápání rozdílů a shodností v evr. kultuře
podpora společ. hodnot a vzájemné tolerance
podpora přípravy mladých lidí pro role zodpovědných evr. občanů a účastníků pracovního procesu v integrované Evropě
uznávání kvalifikace, výuka jazyků, zavádění nových technologií
1991 Maastricktská smlouva
zavádění evropské velikosti do vzdělávání (přípravy učitelů, podpora sociálních, kulturních hodnot)
zdůrazňuje význam mobility studentů a učitelů
rozvoj podpůrných programů
reformy ve vzdělávacích systémech
Společné trendy:
demokratické respektování lidských práv
demokratičnost vzdělání
možnost výuky náboženství – vlastní volba
státní kontrola škol, soukromé školy musí respektovat státní normy
celoživotní vzdělávání
3 hl. stupně ZŠ, SŠ, VŠ ( snižování věku zahájení povinné šk. docházky, spojení
předškolní výchovy s počátečním ročníkem na ZŠ
( vícestupňovost VŠ
kurikulum – společná jádra
styl hodnocení – formativní – slovně v určitém období, numerická škála
odborné vzdělání
příprava učitelů (na VŠ, zvyšování vzdělávacího standardu)
Reformy z důvodu vstupu do EU:
r. vzdělávacích cílů – stejné šance pro všechny, vytváření pocitů sounáležitosti (ZŠ)
r. řízení školy – pravomoce státu přesouvány na školy
r. školního kurikula (= osnovy) – reprezentuje 7 otázek:
Proč vzdělávat (fce, cíle, smysl vzdělávání)
koho vzdělávat (respektování individ. zvláštností
co vyučovat (obsah – jednostranná orientace na výkon)
kdy vzdělávat -------- osnovy koncipovány jako spirála(ZŠ(SŠ(VŠ jen
prohlubování)
jinak (např. mezioborové souvislosti)
jak zprostředkovat vzdělání (strategie učení, organiz. formy, učební situace)
za jakých podmínek (organizace vyučování, otevřená škola , školní klima)
jaké jsou očekávané efekty (stanovit cíl; souvisí s hodnocením a evaluací obsahu)
změny:důraz na technické