Všechny přednášky ve wordu

Základy financování
Obsah předmětu
Přednášky:
Finanční aspekty vzniku podniku. Základní finančně-účetní výkazy podniku (Rozvaha, Výkaz zisků a ztrát, přehled o peněžních tocích).
Finanční okolí podniku a jeho vliv na financování podniku.
Majetková struktura podniku. Oceňování majetku podniku.
Řízení oběžného majetku (závazků, pohledávek z obchodního styku)
Investiční rozhodování. Metody hodnocení investičních projektů.
Zdroje financování podniku (Krátkodobé a dlouhodobé. Interní a externí). Pravidla financování.
Zdroje informací pro finanční rozhodování.Principy finančního rozhodování. Finanční cíle podniku.
Přednáška 1
Základy financování
Podnikání
Je soustavná výdělečná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.
Účel: efektivní uspokojování potřeb zákazníků výrobky a službami
Podnik hospodaří efektivně, když zvětšuje bohatství vlastníků podniku.
Podnik
je instituce vytvořená k podnikatelské činnosti;
je to soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání.
k podniku náleží věci, práva a jiný majetek, který patří podnikateli a slouží k provozování podniku.
Cílem podnikání je maximalizace hodnoty podniku resp. maximalizace hodnoty majetku vlastníků (shareholder value).
Hodnota podniku se chápe jako současná hodnota očekávaných budoucích výnosů.
Založení podniku
Vychází z podnikatelského záměru, tj. ze snahy o :
uspokojování určitých potřeb konečných spotřebitelů;
zhodnocení do podnikání vložených prostředků.
Zakladatel musí definovat:
definovat oblast svého podnikání, tj. předmět činnosti;
definovat potřebu finančních, materiálních, lidských a dalších zdrojů;
zvážit své sociálně psychologické a znalostí předpoklady pro podnikání;
Definování potřeby finančních zdrojů
Vychází z předmětu činnosti (oboru podnikání)
Respektuje základní pravidla financování
Respektuje legislativní podmínky
Volba právní formy podnikání – nutné zvažovat:
Způsob a rozsah ručení (podnikatelské riziko)
Oprávnění k řízení
Počet zakladatelů
Nároky na počáteční kapitál
Administrativní náročnost založení podniku a výdaje s tím spojené
Účast na zisku (krytí ztráty)
Přístup k finančním zdrojům
Daňová zátěž
Zveřejňovací povinnost
Základní právní formy podnikání
Samostatný podnikatel (živnostní, fyzická osoba)
Obchodní společnost
Osobní společnosti
Veřejná obchodní společnost
Komanditní obchodní společnost
Kapitálové společnosti
Společnost s ručením omezeným
Akciová společnost
Družstva
Státní podniky
Ostatní
Potřeba počátečních zdrojů financování
Právní forma podnikání
Firma jednotlivce (podnikání na základě živnostenského zákona)
nejrozšířenější forma podnikání,
počáteční kapitálový vklad podmíněn disponibilními vlastními prostředky jednotlivce (peněžní nebo nepeněžní vklad)
navýšení dodatečným vlastním vkladem nebo získáním tichého společníka
podnikatel ručí za závazky neomezeně, tichý společník svým vkladem
vytvořený zisk se zpravidla dělí úměrně vloženému kapitálu (případně riziku)
U firmy jednotlivce, která je co do počtu podnikatelských subjektů rozhodující formou podnikání, je počáteční kapitálový vklad omezen osobními prostředky jednotlivce. Navýšit jej může získání tichého společníka, který pak ručí za závazky svým vkladem, ale nemá vliv na vedení firmy. Jednotlivý podnikatel ručí za závazky neomezeně, tj. veškerým svým majetkem. Stejně tak mu patří veškerý zisk resp. ho postihuje ztráta. Pokud existuje tichý společník, zisk se dělí zpravidla úměrně vloženému kapitálu.
Veřejná obchodní společnost
počáteční kapitálový vklad jednotlivých společníků je určen na základě společenské smlouvy;
výše základního kapitálu není u veřejných obchodních společností stanovena závazně;
všichni společníci ručí za závazky společně a nerozdílně veškerým svým majetkem.
Komanditní společnost
dvě skupiny společníků – komanditisté a komplementáři;
Vklad komanditistů tvoří základní kapitál společnosti a je stanoven ve výši 5000 Kč/os.
Komanditisté ručí za závazky do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku
Komplementáři nemusí vkládat podíl do základního kapitálu, za závazky ručí celým svým majetkem
Společnost s ručením omezeným
vzniká na základě společenské smlouvy
základní kapitál je tvořen vklady společníku minimálně ve výši 200 000 Kč, výše vkladu společníka je min. 20 000 Kč;
společnost s ručením omezeným odpovídá za své závazky celým svým majetkem, jednotliví společníci jen do výše svého nesplaceného vkladu.
od okamžiku, kdy firma vytvoří kladný výsledek hospodaření, je povinná tvorba rezervního fondu (obdobně jako u a.s.)
Akciová společnost
kapitál společnosti je rozvržen na určitý počet akcií se stanovenou jmenovitou (nominální) hodnotou;
minimálně dva akcionáři fyzické osoby, jedna právnická osoba;
základní kapitál a.s. založené veřejnou nabídkou akcií je min. 20 mil. Kč, neveřejnou nabídkou min. 2 mil. Kč
společnost ručí za závazky celým svým majetkem, akcionáři do výše nesplaceného vkladu.
společnost vytváří rezervní fond (min. 20 % z HVD, max. 10 % hodnoty ZK), který je použitelné k úhradě ztráty;
navyšování kapitálu je možné externím úpisem akcií nebo nominálním navýšením kapitálu z nerozděleného výsledku hospodaření
U družstva se základní kapitál tvoří souhrnem členských vkladů, k jejichž splacení se družstevníci zavázali.
minimální výše základního kapitálu je 50 000 Kč
družstvo jako právnická osoba odpovídá za své závazky celým svým majetkem, členové družstva neručí za závazky družstva.
Ekonomický systém
V rámci každého ekonomického systému existují dva základní sektory a s nimi spojené základní typy trhů:
Výrobní sektor → nakupuje na trhu
výrobních faktorů;
→ dodává na trh výrobků,
zboží a služeb;
Spotřební sektor → nakupuje na trhu výrobků, zboží a služeb;
→ dodává na trh výrobních
faktorů;
oba sektory jsou spojeny tokem spotřebních předmětů, služeb a výrobních činitelů a tokem plateb.
proti pohybu výrobků, zboží, služeb a výrobních faktorů dochází k toku plateb;
vznik úspor u spotřebních jednotek;
vznik poptávky po volných peněžních jednotkách;
přesun peněz ve všech formách od nabízejících k poptávajícím jednotkám;
→ Finanční trh
Toky v ekonomickém systému
Finanční trh
Finanční trh (FT) – systém institucí a nástrojů (instrumentů), které zabezpečují pohyb peněz a kapitálu mezi ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky.
Neoddělitelná součást tržního systému.
Pohyb peněz může být přímý resp. zprostřed-kovaný:
Přímé financování (privátní finanční trh)
Zprostředkovatelské financování (zprostředkovatelský FT)
Finanční zprostředkovatelé
shromažďují a rozšiřují informace o zdrojích a užití volných peněžních fondů,
jsou zprostředkovateli mezi emitenty (vydavateli cenných papírů) a konečnými kupci finančních aktiv,
usnadňují obchodování s platnými pohledávkami a závazky (finančními aktivy).
Hlavními zprostředkovateli jsou:
depozitní a úvěrové instituce, tj. obchodní banky, spořitelny, úvěrová družstva,
smluvní spořitelní instituce nebankovního charakteru (pojišťovací společnosti, penzijní fondy),
ostatní finanční (investiční) zprostředkovatelé (finanční domy, investiční společnosti, brokerské a dealerské firmy, instituce platebního styku nebankovního charakteru).
Přednáška 2
Informační zdroje pro finanční rozhodování
Základní účetní výkazy podniku
Finance podniku vystupují jako integrující složka, v níž se komplexně projevují všechny stránky činnosti podniku:
veškerá činnost podniku (založení, zřizovací výdaje, nákup, výroba, prodej, inovace, fúze, likvidace) se vždy promítá do peněžních prostředků a je hodnocena s ohledem na kritéria efektivnosti podnikání, tj. finanční cíle podniku
finanční cíle jsou rozhodující součástí podnikových cílů (krátkodobě i dlouhodobě) a jsou základem kritérií pro rozhodování různých alternativ a pro hodnocení celkové efektivnosti podnikání
Finanční cíle
Hlavní cíl maximalizace tržní hodnoty podniku je podporován soustavou dílčích cílů:
Trvalé zajišťování platební schopnosti podniku
Zvyšování výnosnosti (rentability) investovaného kapitálu
… znaky finančně zdravého podniku
Dílčí cíle:
stabilitu investic, růst tržního podílu, stabilitu cen a ziskové přirážky, úroveň nákladů, využití výrobních kapacit, fondu pracovního času, produktivitu práce, apod.
Principy finančního rozhodování
Principy finančního rozhodování:
respektování faktoru času
zohledňování rizika při rozhodování
Koruna získaná dnes, má větší hodnotu, než stejná koruna získaná zítra (investice)
Ve finančních úvahách a rozhodnutích je třeba respektovat čas, aktualizovat peněžní příjmy a výdaje pomocí složeného úrokování resp. odúročení (diskontování)
Současná a budoucí hodnota
Současné a budoucí hodnoty peněžních toků
Většina investic negeneruje v budoucnu pouze jeden výnos, ale v daném časovém horizontu obvykle můžeme počítat s více platbami (výnosy).
Současná hodnota např. budoucích peněžních toků ve třech po sobě jdoucích obdobích je pak součtem současných hodnot jednotlivých peněžních toků:
PV(C1+C2+C3) = C1/(1+i)1+C2/(1+i)2+C3/(1+i)3
Zohledňování rizika při rozhodování
Dosažení peněžních toků (např. výnosů, nákladů) zpravidla není jisté
Odchylka skutečných výnosů od předpokládaných představuje riziko výnosu.
Teorie pravděpodobnosti se snaží nejistotu výskytu veličiny řešit tím, že jednotlivým variantám možných budoucích hodnot přisoudí pravděpodobnost výskytu.
Mírou rizika je směrodatná odchylka výnosu od střední hodnoty očekávaných budoucích výnosů případně variační koeficient.
Míra rizika se promítá do výše diskontní sazby při výpočtu současné hodnoty budoucích výnosů, tj.
Základní informační zdroje o hospodaření podniku
Základní informační zdroj: rozvaha, která zobrazuje získaný majetek (případně práva na majetek) a použité zdroje financování k určitému dni.
Vynakládaní prostředků podniku a tvorba podnikových výnosů je obsahem výkazu zisků a ztrát
Získávání a výdaj peněžních prostředků zobrazuje přehled o peněžních tocích.
Mezi těmito výkazy platí tzv. tříbilanční vztah.
Z hlediska informací je důležitá příloha k účetní závěrce.
Rozvaha podniku
Aktiva (majetek)= Pasiva (zdroje financování)
( princip bilanční rovnosti
Majetek podniku
Obchodní zákoník: obchodní majetek
Majetek = aktiva
Aktiva jsou výsledkem minulých investičních rozhodnutí
Jsou uspořádána jednak dle funkce, kterou v podniku plní, ale také dle času, na který je majetek v podniku vázán
Je tvořen dvěma základními skupiny prostředků, které se liší dobou, po kterou slouží k provozu podniku.
Neoběžný (dlouhodobý) hmotný majetek
Oběžný majetek
Rozvaha - aktiva
Dlouhodobý majetek (neoběžný):
hmotný (pozemky, budovy, stavby, byty, předměty z drahých kovů)
nemovitý
movitý
nehmotný (zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software)
finanční majetek (cenné papíry s dobou držení delší než 12 měsíců)
Finanční účasti v jiných podnicích
Investiční instrumenty (obchodovatelné cenné papíry)
Oběžný majetek:
Ve věcné formě – zásoby:
materiálu, nedokončené výroby, polotovary , hotové výrobky, zboží, zvířata, zálohy na zboží
V peněžní formě
Pohledávky (z obchodního styku)
Finanční majetek (peníze, bankovní účty, krátkodobé cenné papíry)
Ostatní aktiva:
Náklady příštích období
Příjmy příštích období
Dlouhodobý majetek
Pořízením dlouhodobého majetku vznikl podniku jednorázový výdaj, avšak majetkové části budou používány dlouhou dobu ( majetek se spotřebovává a přenáší do výrobků postupně
Proces postupného opotřebování jak fyzického, tak morálního je vyjadřován formou odpisů:
jsou peněžním vyjádřením opotřebení dlouhodobého majetku v podniku za určité období;
představují část ceny dlouhodobého majetku;
jsou součástí provozních nákladů podniku, čímž významnou měrou ovlivňují hospodářský výsledek podniku a následně i rentabilitu, jakož i daňový základ pro vyčíslení odvodů daně z příjmů.
Odpisy
Odpisy rozlišujeme:
daňové (stát může podporovat investice v podnicích, reguluje vztah ke státnímu rozpočtu) – jsou důležité z hlediska výpočtu daně z příjmů;
účetní (vyjadřuje skutečné promítnutí opotřebení majetkové části do nákladů).
Účetní odpisy
Účetní odpisy jsou podstatné z hlediska tvorby hospodářského výsledku – jsou zahrnované do nákladů;
jejich výši a způsobu odpisování rozhoduje podnik samostatně na základě svého odpisového plánu;
majetek se odepisuje nejvýše do vstupní ceny;
účetní odpisy by měly odpovídat reálnému stupni opotřebení dlouhodobého majetku;
odpisování může být lineární nebo degresivní (nelze progresivní).
degresivní odpisování:
objem odpisů v čase snižuje;
pro podnik to znamená rychlejší akumulaci hodnoty odpisů na začátku používání majetku;
je předpokladem rychlejší tvorby zdrojů financování.
lineární odpisování:
roční odpis je určen jako alikvotní částka pořizovací ceny dlouhodobého majetku dělené délkou životnosti majetku
Souhrn účetních odpisů od počátku odepisování tvoří oprávky. V rozvaze se vyskytují v případě vykazování brutto způsobem.
Hodnotu odpisů podnik získává prodejem svých produktů a následným inkasem tržeb, tj. v cenách produkce ( odpisy představují pro podnik významný stabilní zdroj financování.
Prioritně jsou určeny k financování obnovy dlouhodobého majetku – jednoduchá reprodukce (obnova) zpravidla na vyšší cenové úrovni.
Pro účel obnovy jsou potřebné až na konci životnosti zařízení
( vedení podniku může nimi volně disonovat a tedy rozhoduje, zda je využije na financování provozních potřeb, splátky dluhu nebo k financování dlouhodobého rozvoje.
Daňové odpisy
Jsou stanoveny pro účely výpočtu daně z příjmů;
Nejsou předmětem účtování, mimoúčetně se o ně upravuje vykazovaný hospodářský výsledek;
Jsou výrazem podpory investiční činnosti státem;
Zákonem jsou stanovené maximálně možné částky odpisů, které jsou daňově uznatelným nákladem;
Vedení podniku může volit mezi rovnoměrným nebo zrychleným odpisováním dlouhodobého majetku:
( U staveb a budov se většinou používá rovnoměrný způsob odpisování, u strojů a zařízení převládá zrychlený způsob odpisování. Obdobně platí i pro účetní odpisy – lineární u staveb, degresivní u strojů a zařízení.
Možné způsoby odpisování jsou:
zrychlené odpisování:
odpisovým skupinám jsou přiřazeny koeficienty pro výpočet výše odpisů,
odpisy jsou vyšší v prvních letech používání a postupně klesají.
rovnoměrné odpisování:
výše odpisů se vypočítává pro jednotlivé roky jako násobek vstupní ceny a procentní odpisové sazby.
V souvislosti s dlouhodobým majetkem se rozlišuje technická a ekonomická životnost.
Technická (fyzická) životnost:
je daná technickými parametry výrobce;
její zachování vyžaduje údržbu a opravy (generální opravy);
Ekonomická životnost:
je období, po které je účelné zařízení hospodářsky využívat.
je zpravidla kratší než technická životnost.
hodnota dlouhodobého majetku se musí do konce ekonomické životnosti přenést do hodnoty výrobků a služeb a jejich prodejem se musí investovaný kapitál uvolnit (a zhodnotit).
Dlouhodobý majetek lze využívat i po ukončení ekonomické životnosti. Dle ekonomické životnosti je majetek zařazován do odpisových skupin pro účely výpočtu daně z příjmů (daňové odpisy) ( zákon o dani z příjmů.
Dlouhodobý majetek se nabývá investováním, což představuje:
dlouhodobé rozhodování spojené s rizikem;
vyvolává nutnost ovládat metody a postupy výběru investičních projektů.
Oběžný majetek
V rozvaze je oběžný majetek uspořádán podle likvidnosti.
Likvidnost – schopnost jednotlivých majetkových složek podniku (aktiv) přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peněžní prostředky.
Zásoby - je nejméně likvidní položka. V podstatě existují dvě skupiny zásob:
zásoby nakupované (materiál, zboží na skladě)
zásoby vlastní výroby (nedokončené a hotové výrobky)
Pohledávky se třídí na:
dlouhodobé (splatnost nad 1 rok);
krátkodobé (splatnost do 1 roku);
vznikají nejčastěji v obchodním styku při prodeji zboží na úvěr.
Nejlikvidnější částí oběžného majetku je krátkodobý finanční majetek.
Transformační proces v podniku
V rámci transformačního procesu v podniku dochází k proměně forem oběžného majetku. V procesu změny lze identifikovat:
Provozní cyklus: nákup – výroba – prodej
Finanční cyklus: úhrada závazků – financování výroby a prodeje – inkaso.
pro označení finančního cyklu se používá pojem obratový cyklus peněz.
Majetková struktura
Podíl jednotlivých majetkových součástí na celkovém majetku podniku. Majetková struktura je ovlivněna:
typem a velikostí podniku – malý, střední, velký dle počtu zaměstnanců resp. velikosti tržeb
oborem podnikání – oborová klasifikace ekonomických činností (OKEČ)
způsobem řízení – pronajímání části majetku, finanční investování…
Podniky, v jejich rozvaze je vysoký podíl:
dlouhodobého majetku = podniky investičně náročné resp. investičně intenzivní (elektrárny, teplárny, doly…)
oběžného majetku = provozně intenzivní (potravinářské podniky, obchody, finanční služby…)
Odvětvová majetková struktura
Oceňování majetku podniku
Cena majetku v době jeho pořízení formou koupě = tržní cena. Dlouhodobý majetek se oceňuje vstupní cenou (=účetní):
Pořizovací cena – pro dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek;
Vlastní náklady – pro majetek pořízený ve vlastní režii;
Cena pořízení – pro finanční majetek;
Reprodukční pořizovací cena – majetek získaný darováním, nově zjištěný majetek…
U dlouhodobého majetku používaného delší dobu se tržní cena mění – nelze okamžitě promítat do rozvahy ( odvozené tvrzení o oceňování historickými cenami.
Oceňování oběžného majetku – zpravidla se okamžitě (v krátké době) spotřebuje ( ocenění v tržní ceně (nominální hodnotě).
U zásob a pohledávek dochází ke změnám v důsledku kolísání tržních cen zásob resp. finanční stabilitou dlužníků (zákazníků).
Oceňování zásob - podle:
průměrných cen – vážený aritmetický průměr pořizovacích cen;
metody FIFO (First In – First Out) – vhodný při klesání cen, nedochází k nadhodnocování zisku;
metody LIFO (Last In – First Out) – používá se při růstu cen, zmírňuje dopad inflace na zisk podniku. U nás nelze použít.
Oceňování pohledávek:
V nominální hodnotě, tj. historické ceně.
U nedobytných pohledávek může dojít k odepsáni, tvorbě opravných položek.
Při tržním oceňování existujících pohledávek je nutné zohledňovat jejich reálnou hodnotu vzhledem k vymahatelnosti práva.
Přednáška 3
Zdroje financování podniku
Zdroje financování – pasiva:
člení se na dvě základní skupiny zdrojů, se kterými podnik pracuje – vlastní a cizí kapitál
Vlastní kapitál
má trvalý nevratný charakter;
základní položkou vlastního kapitálu je základní kapitál:
povinně jej vytváří kapitálové společnosti případně smíšené společnosti;
rezervní fondy (zákonné a statutární);
zadržený zisk minulých let (výsledek hospodaření minulých let);
hospodářský výsledek běžného období;
kapitálové fondy;
emisní ážio v případě veřejné emise akcií.
Cizí zdroje financování
představují zdroje, které podnik získal od jiných právnických nebo fyzických osob a které mu byly zapůjčeny na určitou dobu – obvykle za ně podnik platí zápůjční cenu, tj. úrok.
v případě když podnik nedisponuje dostatečnými zdroji pro rozvoj své činnosti;
nevznikají poskytovatelům žádná práv v přímém řízení podniku;
z hlediska finanční teorie i praxe je levnější než vlastní kapitál a zvyšují výnosnost vlastního kapitálu (ROE);
při vysoké míře zadlužení roste finanční riziko podniku.
Dlouhodobé cizí zdroje – původní doba splatnosti delší než 1 rok:
emitované dluhopisy,
dlouhodobé bankovní úvěry,
dlouhodobé závazky a přijaté zálohy,
da