Všechny přednášky ve wordu

é náklady
Výkony snížené o výkonovou spotřebu (nakupované služby, materiál) a tržby za prodej zboží snížené o náklady vynaložené na prodej zboží tvoří přidanou hodnotu, kterou podnik přidá k nakoupeným vstupům (mzdové náklady, odpisy).
Rozdíl výnosů a nákladů představuje výsledek hospodaření (tj. zisk nebo ztrátu)
Provozní + finanční = výsledek hospodaření za běžnou činnost + mimořádný
( výsledek hospodaření před zdaněním
Po odečtu daně z příjmů se získá výsledek hospodaření za účetní období (přenáší se do rozvahy).
Přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření podává výkaz zisků a ztrát (tzv. výsledovka)
Smyslem výkazu zisků a ztrát je informovat o úspěšnosti činnosti podniku a dosažených výsledcích.
Formu a obsah určuje MF ČR – v současnosti vychází ze 4. direktivy EU
Sledování nákladů, výnosů, majetku, zdrojů financování, příjmů výdajů je obsahem finančního účetnictví.
Z finančního účetnictví vychází daňové účetnictví;
třídí náklady na daňově uznatelné
náklady do základu daně nezahrnující (nedaňové).
Slouží k zjištění daňového základu a daňové povinnosti.
Pro účely řízení je nutné informace členěné podrobněji, jinak seskupované dle potřeb uživatele informací – manažerské účetnictví.
Manažérské pojetí nákladů
Základní třídící hlediska nákladů
druhové třídění nákladů – spotřeba materiálu, externí služby, odpisy, osobní náklady, finanční náklady,
kalkulační třídění nákladů, tj. na co (výrobky, služby) byly náklady vynaloženy. Přesně vymezený výkon je kalkulační jednici:
přímé – přímo souvisí s určitým druhem výkonu
nepřímé – souvisí s více druhy výkonů, na kalkulační jednici jsou přiřazovány prostřednictvím přirážek či dělením (prostým či s poměrovými čísly).
účelové třídění nákladů:
podle místa vzniku a odpovědnosti
podle výkonů, tj. kalkulační třídění
třídění nákladů podle závislosti nákladů na změně objemu výkonů:
variabilní náklady – mění se v závislosti na změně objemu výroby;
fixní náklady – jsou nezávislé na změně objemu výroby, mění se skokově. Jsou vyvolány nutností zabezpečit chod podniku jako celku. S růstem objemu výroby klesají průměrné fixní náklady na jednotku produkce a tím i celkové náklady.
třídění nákladů na:
skutečné (relevantní, explicitní) – sledované v účetnictví;
oportunitní (alternativní, implicitní) náklady – náklady ušlé příležitosti (např. úrok z finančních zdrojů, které byly použité k podnikání; mzda podnikatele, který ve své firmě pracuje);
Manažérské pojetí nákladů – kalkulace nákladů
Kalkulace nákladů představují písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici.
Z hlediska úplnosti nákladů přiřazovaných na kalkulační jednici se rozlišuje:
Kalkulace úplných (plných) nákladů.
Její sestavení předpokládá znalost objemu výroby;
Nepřímé náklady se rozpočítávají na základě rozvrhové základny;
Slouží k stanovení nákladové ceny;
Kalkulace neúplných nákladů
Kalkulační vzorec úplných nákladů
Kalkulace neúplných nákladů
respektuje členění nákladů dle objemu výroby;
na kalkulační jednici se zjišťují pouze variabilní (jednicové) náklady a variabilní režijní náklady;
zbylé fixní náklady se zahrnují do výsledku období, kterým je příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku (rozdíl prodejní ceny výrobku a jeho variabilních nákladů); ( příspěvek ke krytí fixních nákladů a zisku;
v praxi se často používá modifikace kalkulace s využitím členění nákladů na přímé a nepřímé.
hrubé rozpětí = rozdíl prodejní ceny a přímých nákladů.
Modelování nákladů a výnosů
Tržby jsou funkcí objemu výroby a prodeje (q) a ceny (p), tj. T = p.q
Celkové náklady jsou funkcí fixních nákladů (FN), variabilních nákladů na jednotku (VaN) a množství vyrobených a prodaných výrobků (q), tj. N = FN + VaN·q
Objem výroby (QBEP), při kterém se tržby a celkové náklady rovnají (T=N), se nazývá bod zvratu (kritický bod rentability, Break Even Point – BEP)
Výpočet:
Využití v plánování
Provozní páka
Automatizace a robotizace zvyšují podíl fixních nákladů na celkových nákladech = označuje pojem provozní páka (operating leverage)
Je-li vysoký podíl fixních nákladů v celkových nákladech podniku, tak i relativně malá změna v tržbách způsobí velkou změnu v provozním zisku.
Stupeň provozní páky vyjadřuje procentní změnu zisku vyvolanou jednoprocentní změnou tržeb. Podnik s vysokým stupněm provozní páky může po překročení bodu zvratu rychle zvyšovat zisk.
=
Vysoký stupeň provozní páky zvyšuje podnikatelské riziko (malý pokles tržeb způsobí vysoký pokles zisku)
Cash Flow
I když podnik vykáže vysoký zisk, objem peněžních prostředků v rozvaze na konci roku může být stejný nebo nižší než na jeho počátku;
Tržby nemusí být spojeny s příjmy (důsledkem jsou pohledávky), obdobně náklady s výdajem (odpisy).
Výdaje na pořízení majetku nejsou náklady (pořízení dlouhodobého majetku, nákup zásob, splátky úvěru)
Příjem peněz není výnosem (přijetí úvěru, vklad do základního kapitálu)
Sledování nákladů a výnosů není postačující pro řízení platební schopnosti ( dochází k nutnosti sledovat pohyb peněz, tj. příjmů a výdajů.
Přehled o příjmech a výdajích = cash flow.
v ČR je přehled o peněžních tocích součástí příloh k účetní závěrce pro podnikatele, kteří podléhají povinnému auditu.
Co ovlivňuje výši Cash Flow?
objem hotovosti v rozvaze může být ovlivněn mnoha faktory, zejména se jedná o následující:
čistý zisk: kladná hodnota vede k nárůstu hotovosti;
nárůst oběžných aktiv ve formě zásob či pohledávek snižuje objem peněžních prostředků a naopak;
nárůst fixních aktiv snižuje objem peněžních prostředků;
transakce s cennými papíry: emise akcií či dluhopisů zvyšuje objem peněžních prostředků, jejich zpětný odkup či úhrada peněžní prostředky snižuje.
Cash Flow
Zachytává a člení aktivity podniku do tří skupin:
cash flow z provozní činnosti
přírůstek/úbytek zásob, pohledávek, krátkodobých dluhů, krátkodobých cenných papírů
cash flow z investiční činnosti
přírůstek/úbytek fixního majetku, nakoupených akcií a dluhopisů,…
cash flow z finanční činnosti
přírůstek/úbytek dlouhodobých dluhů, přírůstek vlastního kapitálu z titulu emise akcií mínus výplata dividend
cash flow celkem (čisté)
Kvantifikace Cash Flow – přímá metoda
pomocí sledování jednotlivých příjmů a výdajů podniku za dané období;
srozumitelný způsob, obsahující „přímo“ jednotlivé příjmy a výdaje (příjmy od odběratelů, platby dodavatelům, zaměstnancům, atp.);
postup:
Počáteční stav peněžních prostředků
+ Příjmy za určité období
- Výdaje za určité období
= Konečný stav peněžních prostředků
používá se především u malých podniků, pro operativní (krátkodobé) řízení financování;
Kvantifikace Cash Flow – nepřímá metoda
vysvětluje, proč se hospodářský výsledek nerovná peněžním příjmům (zůstatku na účtu);
vychází ze zisku po zdanění;
upravuje se o položky nevyvolávající pohyb peněz a o pohyb peněz v důsledku změn majetku a kapitálu;
sestavuje se v ročním časovém horizontu a využívá se především pro dlouhodobé finanční řízení;
postup sestavení (zjednodušený):
Hospodářský výsledek (po zdanění)
+ odpisy (snížily vykazovaný zisk, ale nejsou peněžní výdaj)
+ jiné náklady, nevyvolávající pohyb peněz
CF z provozní činnosti
+/- přírůstek/úbytek dlouhodobého majetku, nakoupených akcií, dluhopisů…
CF z investiční činnosti
+/- přírůstek/úbytek dlouhodob. dluhů, VK z emise akcií, výplatu podílů ze zisku
CF z finanční činnosti
Celkové Cash Flow:
+ CF z provozní činnosti
+ CF investiční
+ CF z finanční činnosti
Konečný stav peněžních prostředků:
počáteční stav peněžních prostředků + celkové cash flow
Zjednodušený výpočet CF (používaný hlavně v plánování):
čisté cash flow = čistý zisk + odpisy
Volné Cash Flow (Free Cash Flow)
Výše cash flow není v čase udržitelná, pokud nejsou odpisovaná aktiva nahrazována, proto management podniku nemůže používat čisté cash flow libovolným způsobem.
Prvořadě musí být použito k financování činnosti podniku, k udržení jeho výdělečné schopnosti, tj. investování. Až zbytek zůstává k volnému použití.
Volné cash flow (free cash flow) je cash flow po veškerých investicích do stálých aktiv a pracovního kapitálu, které byly nezbytné k udržení jeho činnosti.
Volné cash flow tak reprezentuje objem peněžních prostředků, které je možno distribuovat investorům.
Jeden z přístupů ke stanovení tržní hodnoty vlastního kapitálu výnosovou metodou → model diskontovaného volného cash flow.
Využití Cash Flow
ve finanční analýze pro hodnocení finanční stability podniku a příčin změn stavu peněžních prostředků;
při krátkodobém plánování peněžních příjmů a výdajů;
při střednědobém a dlouhodobém sestavování finančních výhledů podniku;
při hodnocení finanční efektivnosti investičních variant jako efekt příslušné investice;
jako jedna z forem stanovení tržní ceny podniku;

Přednáška 6
Řízení oběžného majetku
Řízení zásob
Zásoby
V rozvahové položce „zásoby“ lze najít tyto podskupiny:
materiál (základní suroviny vstupující do výroby a pomocný materiál, pořízený od externích dodavatelů),
nedokončená výroba a polotovary (materiál, který již prošel některou z výrobních operací, jež změnila v určité míře jeho charakter a který čeká na další zpracování) – určení ocenění.
výrobky (jsou výsledkem výrobní činnosti a mají podobu finálního produktu)
zvířata (dle zákona o účetnictví: mladá chovná zvířata, zvířata ve výkrmu, kožešinová zvířata, ryby, včelstva, hejna slepic, kachen, krůt, perliček, hus na výkrm a další)
zboží - typ zásob, které podnik nakupuje za účelem dalšího prodeje aniž by prošlo jakýmkoli výrobním procesem. Nakoupené zboží se prodává v podstatě v nezměněné podobě.
Zvláštní postavení má položka poskytnuté zálohy na zásoby (zálohy na platby za zásoby, které dodavatel teprve dodá)
v podstatě jde o pohledávku za dodavatelem;
Zásoby vznikají v důsledku časového a prostorového nesouladu mezi vznikem požadavku dané položky a disponibilitou této položky ( dodavatel nemůže pokrýt objednávku bez časového zpoždění a bez dodatečných nákladů přesně v okamžiku vzniku potřeby daného zboží, materiálu, polotovaru či výrobku.
Řízení zásob
V převážné většině provozů nelze zaručit plynulý chod provozu (výroby, obchodu atd.) bez určité úrovně zásob, jejichž výše a struktura je ovlivněna:
Oborem podnikání;
Objemem podnikové činnosti a tempem růstu;
Politikou managementu uplatňovanou při řízení zásob (konkurenční strategie společnosti, provozní organizační struktura)
Náklady na financování atd.
Řízení zásob je činnost spočívající v optimalizaci výše zásob a s tím související velikosti a frekvence dodávek, ve způsobu kontroly a hodnocení efektivnosti tohoto řízení.
Jestliže na jedné straně vyšší zásoba potenciálně požadované položky
snižuje pravděpodobnost, že dojde k narušení plynulého chodu výroby (snižuje pravděpodobnost vzniku dodatečných nákladů způsobených ztrátou zakázek, finančními sankcemi z prodlení apod.)
a zároveň snižuje náklady spojené s častými objednávkami a dopravou zásob, proč
jich tedy neskladovat co nejvíce?
Odpověď: skladování zásob totiž vyvolává
náklady na jejich obsluhu (mzdy skladového personálu, spotřeba energie ve skladovém prostoru atd.)
a zároveň váže finanční zdroje, které by mohly být použity výnosnějším způsobem, a vytváří reálné náklady na tento kapitál (kapitál vázaný v investicích do budov skladů a skladovací techniky, kapitál vázaný v zásobách samotných – vznikají náklady ušlé příležitosti);
Vzniká zde klasický optimalizační problém, který se řeší různými modely.
Úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která zajistí bezporuchový chod výroby.
Podle funkce v logistickém procesu se zásoby člení:
obratová, běžná zásoba se pořizuje ve velkých dávkách, odběr je v malých a četnějších dávkách. Velikost se pohybuje od maxima po dodávce k minimu před dodávkou
pojistná zásoba vyrovnává výkyvy při dodávkách i při odběru
technická zásoba znamená , že se materiál musí pro vlastní výrobu připravit
sezónní zásoba se používá pro předzásobení
strategická
spekulativní
Zásoba maximální – v momentu dodávky.
Zásoba minimální – na úrovni tzv. pojistné zásoby.
Pojistná zásoba – vytváří se za účelem minimalizace rizika vyplývajícího z nepravidelnosti dodávek a jejich výši, neschopnosti odhadnout vývoj zásob
Objednací zásoba – tzv. signální – při ní musí být vystavena objednávka
Pořizovací lhůta – doba od vystavení objednávky do její realizace.
Dodávkový cyklus – doba mezi dvěma po sobě jdoucími dodávkami. Je určen předpokládanou potřebou dané položky zásob a velikostí jedné dodávky.
Modely řízení zásob
Optimalizační modely:
Cílem je stanovit optimální velikost dodávky při kritériu minimalizace celkových nákladů na zásoby
Náklady na udržování, skladování a správu zásob, tj. náklady vázanosti finančních prostředků v zásobách (úroky, alternativní výnos), náklady skladování a správy zásob, náklady z rizika.
Náklady na objednávku a dodávku.
Náklady nedostatku – vícenáklady při hledání náhradního řešení, nevyužití výrobní kapacity…, nedodání včas.
Deterministické modely a modely za nejistoty vstupních informací.
Deterministický model – určení normováním:
.3
Mohou být vyjádřeny v naturálních nebo hodnotových jednotkách
Obdobně i u zásob nedokončené výroby a hotových výrobků.
Optimalizační model řízení zásob
Cílem modelu je stanovit optimální velikost dodávky .3 , v plánovaném období T (360 dnů), při dodávkovém cyklu a při plánované spotřebě Q(=)
Dodávkový cyklus je doba mezi dvěmi po sobě jdoucími dodávkami
Předpokládáme, že existují dvě skupiny nákladů spojené se zásobami:
náklady na držení zásob ND
náklady na doplnění zásob NDP
Celkové náklady CN = ND + NDP
S růstem velikosti dodávky náklady na držení zásob rostou, náklady na doplnění zásob klesají vlivem snížení počtu dodávek
Závislost výše celkových nákladů na velikosti dodávky
Náklady na držení zásob ND lze spočítat jako:
násobíme kusy krát náklady
kde:qvelikost dodávky v naturálních jednotkách (kusy)
q/2je průměrná zásoba
C1náklady spojené se skladováním jednotky zásob
Náklady na doplnění zásob NDP lze vyjádřit rovnicí:
je vlastně počet dodávek
kde: Qcelková spotřeba skladované položky v naturálních jednotkách
v plánovaném období (rok)
C2jsou náklady spojené s jednou dodávkou zásob
Celkové náklady jsou tedy:
Pro nalezení minima této funkce je třeba její derivaci položit rovnu nule.
Řešením rovnice dle uvedeného postupu získáme vztah pro optimální velikost každé dodávky zásob z hlediska nákladů na zásoby (Harris-Wilsonův vzorec):
Příklad: podnik za celé období spotřebuje 10 000 kusů součástky. Náklady spojené se skladováním jedné součástky jsou 25 Kč za období. Náklady spojené s jednou dodávkou zásob (objednací proces + manipulace) činí 5 000 Kč. Jaká je optimální velikost dodávky?
Řešení:
Modely řízení zásob
Položek zásob je několik druhů.
Podnikatelský subjekt může ovšem skladovat jednu konkrétní položku (kvalitativně shodný polotovar ve shodných jednotkách), ale současně též položky, jejichž kvalita a naturální jednotky jsou naprosto odlišné.
V případě sledování konkrétních položek jsou metody řízení zásob poměrně snadné.
V případě kdy je však podnik schopen skladovat těchto položek velké množství, není sledování individuálních hodnot dost dobře proveditelné. Současně je i takovéto sledování značně nákladné. V tomto případě je pak efektivnější jednotlivé položky rozčlenit do skupin.
Pro efektivní rozhodování o stavu, přírůstku, nutné změně a trendu položek je dobré jednotlivým druhům přiřadit určitou váhu důležitosti. Tedy, věnovat různým položkám zásob různou míru pozornosti.
Metoda ABC
Využívá Paretova pravidla (80:20)
rozčlenit položky zásob do 3 skupin podle významu (podíl na tržbách, obtížnost zásobování, zastupitelnost, důsledky nedostatku) a aplikovat na tyto skupiny diferencovaný přístup v řízení zásob.
Skupina A
5 – 15 % druhů představuje 60 – 80% podíl na celkové spotřebě
Tuto skupinu představují materiály, jejichž hodnota má hlavní podíl na celkové roční hodnotě spotřebovaných materiálů (15 % druhů s 60 % podílem na spotřebě).
Je účelné podrobně sledovat a plánovat stav zásob na základě optimalizačních propočtů a norem stavu zásob.
zásoby s vysokou hodnotou a menší počtem položek
uplatňujeme precizní způsob řízení
lze uplatňovat permanentní kontrolu zásoby
(vlna na příze, ocelové ingoty na odlitky).
Skupina B
15 – 25 % druhů představuje 15 – 25% podíl na celkové spotřebě
Skupina B obsahuje položky, u kterých celkový počet položek odpovídá podílu na celkové spotřebě.
zásoby s průměrnou hodnotou a větším počtem položek
jsou sledovány méně často
jsou udržovány větší zásoby a objednávány větší dodávky
(barvivo na látky, dřevo na výrobu pian).
Skupina C
60 – 80 % druhů představuje 5 – 15% podíl na celkové spotřebě
Poslední skupinu metody ABC představují zbývající položky, tj. položky s velkým počtem druhů a nízkým podílem na celkové spotřebě.
zásoby s nízkou hodnotou a velkým počtem položek
zásoby jsou sledovány minimálně
významně větší je objem pojistné zásoby
(šrouby a matky při výrobě aut, lepidlo na lepení bot).
Metoda Just-in-Time – japonský název KANBAN
Cílem této metody je stav, kdy zásoby dosahují nulového objemu.
Předpokladem je, že podnik má sjednané smlouvy se svými dodavateli zásob a je možné dohodnout přesné termíny zásobování tak, aby zásoby mohly být ihned využity ve výrobě.
Tento postup je ovšem závislý na přesnosti dodavatelů – opožděním dodávky dochází k pozastavení výroby. )
V ideálním případě tento princip dokáže ušetřit náklady na skladování, evidenci zásob, pojištění apod.
Realita však klade systému řadu překážek – existence nekvalitních výrobků, spolehlivost dopravy, vznikající poruchy v celé délce zásobovacího řetězce atd.
Metoda JIT tak vyžaduje:
přímou kontrolu kvality,
pravidelné a spolehlivé dodávky,
blízkost výroby,
spolehlivé komunikace,
poskytování bezprostředních informací u odběratele,
princip jediného zdroje (dlouhodobé smlouvy).
Metoda JIT přináší odběrateli řadu výhod:
nižší ceny při nákupu při zajištění 100% kvality,
úspory z eliminace vstupní kontroly,
úspory na skladování (sklady, pracovníci, energie),
snížení vázanosti kapitálu v zásobách.
Pro dodavatele to znamená:
zkrácení průběžné doby,
snížení vázanosti kapitálu v zásobách,
snížení zásoby rozpracované výroby,
snížení zásoby hotových výrobků.
Outsourcing ve skladování
Konsignační sklady
Dodavatel si zřídí sklad u svého odběratele
Hodnocení úrovně řízení zásob
V souvislosti s řízením zásob je důležitá otázka hodnocení efektivnosti řízení zásob. Měří se základními ukazateli:
Počet obrátek zásob = roční výdaje na zásoby / průměrná celková zásoba
(kde náklady na prodané zásoby = náklady na prodané výrobky + náklady na prodané zboží + náklady nedokončené výroby + spotřeba materiálu)
Obrátka zásob udává, kolikrát se zásoby nakoupí a prodají během daného období (roku).
Čím vyšší je ukazatel OZ, tím rychleji podnik obrací zásoby a tím aktivněji využívá kapitál vložený do zásob.
DOZ = průměrná celková zásoba / průměrné denní výdaje na zásoby
kde náklady na prodané zásoby = náklady na prodané výrobky + náklady na prodané zboží + náklady nedokončené výroby + spotřeba materiálu)
Doba obratu zásob udává, za jak dlouho (kolik dnů) se průměrně obrátí zásoby. Čím nižší je ukazatel DOZ, tím rychleji podnik obrací zásoby.
Řízení oběžného majetku
Řízení pohledávek
Pohledávky
Jedním z podstatných faktorů zachování konkurenceschopnosti a prodejní úspěšnosti podniku je prodej na úvěr.
Prodejem na úvěr vzniká nesoulad mezi účetní a p