Přednášky

Hmotné a finanční toky v podniku, cíle a úlohy podnikových financí
Podnikové finance
Podobně jako v makroekonomickém systému probíhají v podnikatelském subjektu, tedy systému mikroekonomickém, procesy, jež lze označit jako oběh (tok) hmotných statků a peněz, resp. oběh výkonů a financí.
Podnikové finance jsou soustavou peněžních vztahů, do kterých podnik vstupuje při získávání finančních zdrojů (financování), při jejich alokování a vázání v jednotlivých částech majetku (investování), při produktivním využívání tohoto majetku a při rozdělování dosažených zisků.
Podnikové finance zobrazují pohyb peněžních prostředků, kapitálu i finančních zdrojů, při němž se podnik dostává do různých kvantitativních i kvalitativních peněžních vztahů s ostatními podnikatelskými subjekty, zaměstnanci a státem.
Cíle finančního řízení podniku
Cílem podnikové činnosti je produktivní využití vlastního i cizího kapitálu k maximalizaci tržní hodnoty podniku během delšího časového období, ke zvýšení bohatství podnikatele při respektování ekonomického prostředí.
Maximalizace hodnoty podniku závisí:
-na investičním rozhodování – investovat jen do projektů, které vynášejí více, než jsou náklady kapitálu,
-na finančním rozhodování – vybrat finanční mix, který maximalizuje hodnotu vybraných projektů, a sladit
s aktivy, je se financují,
-rozhodování o dividendách – jestliže není dost investičních příležitostí, které alespoň vynášejí minimální
diskontní sazbu, je lepší vrátit hotovost vlastníkovi.
Rozhodujícími dílčími cíli podniku v oblasti finančního řízení jsou:
-trvalý dostatečně vysoký zisk a rentabilita vlastního kapitálu,
-trvalá platební schopnost podniku a perspektiva dlouhodobé likvidity.
Rentabilita je kvocient (výsledek dělení) zisku a jiné libovolné veličiny, jako např. vlastní kapitál, cizí kapitál, celkový kapitál, dlouhodobý kapitál, tržby…….
Možné dimenze podnikového zisku:
EBT (Earnings before Interest),
EBIT (Earnings before Interest and Taxes),
EBDIT (Earnings before Depreciation, Interest and Taxes),
EBITA (Earnings before Interest, Taxes and Amortisation),
EBITDA (Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortisation)[1]
EPS (Earning per Share).
[1] Depreciation (vztahuje se na hmotné statky )
Amortisation (vztahuje se na nehmotné statky)
Výpočet různých zisků:
Výsledek hospodaření (EAT)
+ daň z příjmů z mimořádné činnosti
+ daň z příjmů z běžné činnosti
= Zisk před zdaněním (EBT)
+ nákladové úroky
= Zisk před úroky a zdaněním (EBIT)
+ odpisy
= Zisk před úroky, odpisy a zdaněním (EBITDA)
kde NOPAT…..Net Operating Profit After Taxes, -provozní hospodářský výsledek (EBIT) upravený o výnosy a náklady nesouvisející s hlavní podnikatel. aktivitou.Cinvestovaný kapitál,WACCprůměrné vážené náklady kapitálu.
Vybrané ukazatele rentability
Rentabilita vloženého kapitálu (Return on Investment/ROI)
Rentabilita celkových vložených aktiv (Return on Assets/ROA)
Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Common Equity/ROE)
Rentabilita tržeb (Return on Sales/ROS), etc.
Výkonnost podniku se měří také stále častěji pomocí ukazatelů založených na měření tzv. „přidané hodnoty“ (value added), nebo-li ekonomického zisku. Nejznámější je ukazatele ekonomické přidané hodnoty – Economic Value Added (EVA):
K tomuto cíli dlouhodobé maximalizace rentability se přidává cíl zachování likvidity. Ten vyjadřuje skutečnost, že podnik je životaschopný, pokud je v každém časovém okamžiku schopen hradit své splatné závazky v plné výši ve lhůtě jejich splatnosti.
Podmínka likvidity: Stav peněžních prostředků+Příjmy-Výdaje≥0 v každém časovém okamžiku
Příliš vysoký stav likvidních prostředků jde zpravidla k tíži dosahované rentability a vice versa. Z tohoto důvodu by měly být cíle podnikových financí formulovány následovně:
Úlohy podnikových financí
FINANČNÍ CÍLE JSOU ZÁKLADEM FORMOVÁNÍ VŠECH DALŠÍCH PODNIKOVÝCH CÍLŮ.
Jejich stanovení závisí na celé řadě faktorů, např. oboru podnikání, situaci na trhu,umístění podniku,velikosti kapitálu, atd. a je hlavní podstatou podnikatelského know-how. Finanční cíle podniku výrazně ovlivňují jeho finanční rozhodování a celkovou finanční politiku,které jsou však velmi silně závislé i na celkovém ekonomickém prostředí, ve kterém podnik funguje.
Principy podnikových financí:
1. Princip peněžních toků-pro finanční řízení je rozhodující konkrétní tok peněžních prostředků-jejich příjmy a výdaje,nikoliv účetně vykazované výnosy a náklady.
2. Princip čisté současné hodnoty-čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi diskontovanými příjmy z určité činnosti a diskontovanými výdaji na tuto činnost.
3. Princip respektování faktoru času-zásada-koruna získaná dnes má větší hodnotu,než koruna získaná zítra.Nutnost aktualizace peněžních toků pomocí metod složeného úrokování.
4. Princip zohledňování rizika-koruna získaná s rizikem má menší hodnotu,než koruna bezriziková.Stupeň rizika se obvykle zohledňuje úpravou diskontní sazby.Ochrana vůči rizikům.
5. Princip optimalizace kapitálové struktury- složitý problém, zpravidla platí zásada, že dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobými zdroji a krátkodobý majetek krátkodobými zdroji.
6. Princip zohledňování stupně efektivnosti kapitálových trhů-teorie efektivnosti kap. trhů,rozvíjená v USA.Obecně jsou def. tři stupně efektivnosti -slabá, střední, silná.Omezení z hlediska teorie i praxe.
7. Princip plánování a analýzy finančních údajů-soustavná analýza a plánování finančních veličin podniku je integrální součástí moderního finančního řízení.
Finanční aspekty zakládání podniku
ŘÍZENÍ OBĚŽNÉHO MAJETKU PODNIKU.
Založení podniku je spojeno s řešením tří významných otázek:
koncepce podnikatelského záměru,
volba právní formy podnikání,
výše a forma získání prvotního kapitálového vkladu.
Velikost prvotního kapitálového vkladu je dána především podnikatelským záměrem a jeho oborovým zaměřením. Je zřejmé, že požadavky na kapitálový vklad podniku působícího v oblasti strojírenství budou obvykle vyšší, než u podniku orientovaného na poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu. Charakter technologie výroby či služeb tedy nesporně determinuje požadavky na počáteční kapitálový vklad.
Kapitálový vklad souvisí i se zvolenou právní formou podnikání. Při zakládání podniku a zajišťování kapitálu je tedy třeba zvažovat všechna pro a proti příslušné právní formy. Základními právními formami podnikání jsou podniky jednotlivce, živnosti nebo obchodní společnosti v klasifikaci na společnosti osobní a společnosti kapitálové. Dalšími právními formami jsou např. státní podniky, družstva apod.
Právní forma podnikání představuje z hlediska financí důležitý, dlouhodobě působící činitel.
V  jakých základních charakteristikách se právní formy liší?
způsob a rozsah ručení,
oprávnění k řízení,
počet zakladatelů,
nároky na počáteční kapitál,
administrativní náročnost a rozsah výdajů spojených se založením a provozováním podniku,
účast na zisku (ztrátě),
přístup ke kapitálu,
daňové otázky,
zveřejňovaní povinnost.
Finanční a majetková struktura podniku 1. Majetková struktura podniku
neoběžný (dlouhodobý) majetek (stálá/fixní aktiva),
oběžný majetek,
přechodná aktiva (položky přechodného charakteru mezi majetkem a náklady nebo výnosy).
Aktiva
Pohledávky za upsaný vlastní kapitál
Dlouhodobý majetek
Dlouhodobý nehmotný majetek
 
Dlouhodobý hmotný majetek
 
Dlouhodobý finanční majetek
Oběžná aktiva
Zásoby
 
Dlouhodobé pohledávky
 
Krátkodobé pohledávky
 
Krátkodobý finanční majetek
Ostatní aktiva
Časové rozlišení
Faktory působící na velikost celkového majetku:
rozsah podnikových výkonů (tržby za výrobky a služby) – růst výkonů zvyšuje požadavky na velikost majetku při stejném stupni jeho využití a stejných cenách;
stupeň využití celkového majetku – ten se vyjadřuje jako poměr výkonů za určité období k průměrnému stavu majetku. Lepší využití snižuje potřebu majetku a naopak. Tedy ne každý růst výkonů musí nutně znamenat zvýšení potřeby majetku;
cena majetku – změna cen působí na výši celkového majetku přímo. Proto je v systémech finančního účetnictví a zdanění podniku problematice oceňování věnována velká pozornost. Legislativa upravuje způsoby oceňování majetkových položek podniku. Problémem je oceňování majetku v době inflace, jestliže se pro ocenění využívá historických cen. Při vyšší inflaci se doporučuje používat přepočtení majetku výkazy s použitím reprodukčních cen.
Oceňování dlouhodobého majetku:
pořizovací cena (zahrnuje cenu pořízení a náklady související s pořízením),
cena pořízení (cena, za kterou byl majetek koupen),
náklady (nebo jejich část),
reprodukční pořizovací cena (cena, za níž by se majetek pořídil v okamžiku oceňování).
Oceňování zásob:
metoda průměrného ocenění ,
metoda FIFO (first in – first out).
Oceňování pohledávek:
nominální hodnotou, hodnota pohledávek se v bilanci snižuje o rezervu na event. nedobytné pohledávky.
Oceňování nepeněžní části finančního majetku:
podle platného zákona o účetnictví (zákon č. 117/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se cenné papíry a majetkové účasti v ČR oceňují cenami pořízení (včetně emisního ažia), tj. cenami, za které byl majetek pořízen, bez zohlednění nákladů s jeho pořízením souvisejícími;
v rozvinutých tržních ekonomikách se obvykle pro oceňování majetku doporučuje používat skutečné pořizovací ceny, kombinované s ostatními metodami ocenění. Pro obchodovatelné cenné papíry se používají tržní ceny platné ke dni sestavování výkazu. Základem těchto tržních cen je vždy současná hodnota peněžních toků, které tyto cenné papíry přinesou
Oceňování obligací:
-základ tržní ceny obligace na sekundárním kapitálovém trhu závislý na diskontovaném ročním výnosu obligace a diskontované nominální ceně obligace splatné za stanovené období:
kdeC0=základ tržní ceny obligace,
U=roční úrokový výnos v peněžních jednotkách po zdanění,
N=nominální hodnota obligace,
t=jednotlivá léta splatnosti,
n=doba splatnosti,
r=požadovaná míra výnosnosti (tržní úroková míra).
Pro finanční rozhodování podniku je důležité porovnávat kvantifikovaný základ tržní ceny obligace se skutečnou tržní cenou obligace na kapitálovém trhu. Jestliže skutečná tržní cena je větší, než je její kvantifikovaný základ, je obligace nadhodnocena a je vhodné ji prodávat. Jestliže skutečná tržní cena je nižší, než základ tržní ceny, je obligace podhodnocena a je vhodné ji kupovat. Při rovnosti tržní ceny a jejího základu je obligace správně oceněna.
Oceňování prioritních akcií
-protože většinou prioritní akcie nemají určitou lhůtu splatnosti, dividendové výnosy z prioritních akcií mají formu perpetuity. Z toho vyplývá, že základ tržní ceny prioritní akcie je závislý na diskontovaném výnosu prioritní akcie, který je stálý po neomezenou dobu.
kdeCp=základ tržní ceny prioritní akcie,
D=roční dividendový výnos v peněžních jednotkách po zdanění.
Oceňování kmenových akcií
-se v principu neodlišuje od oceňování jiných cenných papírů. Základ ocenění spočívá opět v diskontování očekávaných peněžních toků, avšak:
očekávané výnosy z kmenových akcií jsou neurčité a je tedy obtížné předvídat jejich vývoj;
dividendy z kmenových akcií nejsou obvykle konstantní;
očekávané výnosy z kmenových akcií mají dvojí formu – dividendy a kapitálové zisky (ztráty) plynoucí ze změn cen akcií během určitého období.
, resp. stálý dividendový výnos
zvyšující se dividendový výnos
Schopnost jednotlivých aktiv (majetkových složek podniku) přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peněžní prostředky, označujeme jako likvidnost.
Vezmeme-li v úvahu i výši splatných závazků podniku a poměříme-li jí s výši likvidních aktiv, zjistíme úroveň likvidity podniku.
Hlavní faktory ovlivňující majetkovou strukturu:
Technická náročnosti výroby – ovlivňuje především podíl dlouhodobého hm. majetku, ale i podíl DNM
Stupeň rozvinutosti peněžního a kapitálového trhu – ovlivňuje podíl finančního majetku dlouhodobého i krátkodobého.
Konkrétní ekonomická situace podniku a orientace hospodářské politiky:
-orientuje se podniku na snižování nákladů cestou zavádění nové techniky?
-snaží se zvyšovat ziskovost zejména zrychlováním obratu vloženého majetku a tedy zvyšováním podílu OM?
- uplatňuje zrychlené odepisování a tím mění strukturu majetku ve prospěch oběžného majetku?
2. Finanční struktura podniku
-představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho majetek. Je zachycena v pasívech rozvahy.
Kapitálová struktura
-zachycuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho fixní majetek a trvalá část oběžného majetku
-Jde o strukturu stálých pasív podniku. Kapitálová struktura podniku je tak pouze částí jeho finanční struktury.
Termín kapitál
Kapitál z makroekonomického (národohospodářského hlediska)
3 výrobní faktory: práce, půda, kapitál
Formy kapitálu:
Kapitál reálný/věcný (stroje, zařízení, budovy);
Kapitál nominální/peněžní (hotové peníze, zaknihované peníze, substituty peněz).
Kapitál z mikroekonomického (podnikohospodářského) hlediska
Pohled bilanční – z tohoto pohledu je kapitál (pasivní strana rozvahy) „abstraktní sumou hodnoty majetku, nebo-li též zdrojem financování majetku“.
Kapitál z bilančního hlediska
Aktiva
Pasíva
Užití zdrojů
Původ zdrojů
Majetek symbolizující užití kapitálu
Kapitál symbolizující zdroj financování majetku
Suma materializovaných i nematerializovaných statků
Suma kapitálu vložených vlastníky a věřiteli do podniku
konkrétní majetek
zdroje krytí majetku
Platnost bilančního principu
Potřeba kapitálu vzniká z časového nesouladu mezi inkasem příjmů a realizaci výdajů
Jsou-li v určitém čas. období vyšší výdaje, než příjmy, vzniká potřeba dodatečných fin. prostředků, tzn. tzv. potřeba kapitálu.
Např. založení podniku: nejprve je třeba vynaložit peněžní prostředky ve formě různých poplatků (jakých?), investovat do výrobních a provozních zařízení, inkaso z realizace zboží a služeb vzniká často s velkým časovým odstupem.
Potřeba kapitálu zaujímá v rámci podnikových financí centrální úlohu.
Jaké mohou být konkrétní příčiny vzniku kapitálové potřeby?
potřeba kapitálu vyplývající z opatřování výrobních prostředků, tj. fixních a oběžných aktiv;
potřeba kap. vyplývající z průběžné obsluhy VK i CK., tj. výplata dividend či podílů na zisku a úhrada nákladových úroků;
potřeba kap. vyplývající ze splácení CK, případně vrácení VK, tj. splácení jistiny úvěrů či vyplacení společníka(ů);
potřeba kapitálu vyplývající z úhrady daní a jiných legislativou stanovených poplatků.
Možné přístupy ke klasifikaci forem podnikového financování
K tomu, aby podnik mohl vlastnit určitý majetek je zapotřebí určitý kapitál. Majetek tedy představuje potřebu kapitálu. Možnosti financování potřeby kapitálu podniku mohou nabývat různých forem. Formy financování kapitálové potřeby je možné klasifikovat dle následujících kritérií:
a) Formy financování z hlediska právního postavení poskytovatele kapitálu:
Financování prostřednictvím vlastního kapitálu. Dosavadní vlastníci (např. společníci) skládají základní kapitál (hovoří se o podílovém financování) nebo ponechávají své podíly na zisku v podniku pro další použití (dochází k tezauraci). Další možností je vstup nových společníků – podílníků na základním kapitálu.
Financování prostřednictvím cizího kapitálu. Poskytovatel kapitálu je v pozici věřitele vůči podnikatelskému subjektu (hovoří se o dluhovém financování).
b) Formy financování z hlediska původu finančních zdrojů:
Externí financování. Jedná se o financování kapitálové potřeby ze zdrojů, které mají svůj původ mimo podnik, „tečou“ tedy do podniku z vnějšího prostředí. Nezáleží přitom na tom, zda jsou poskytovateli vlastníci či věřitelé.
Interní financování. Jedná se o krytí kapitálové potřeby ze zdrojů, které jsou resultátem podnikání, tzn. jedná se o zisky vyplývající např. z realizace tržeb či aktivací majetku.
c) Formy financování z hlediska délky financování:
Krátkodobé financování. Jedná se o financování se splatností do 1 roku.
Střednědobé financování. Jedná se o financování se splatností od 1 roku do 5 let.
Dlouhodobé financování. Jedná se o financování se splatností nad 5 let
d) Formy financování z hlediska opakovatelnosti:
Průběžné (revolvingové, tedy obnovující se) financování.
Jedinečné financování. Dotýká se financování výjimečných/jedinečných událostí, např.: založení podniku, fúze, sanace, převzetí.
Další kritéria pro klasifikaci podnikového financování:
náklady spojené s alternativou financování,
doba potřebná ke získání likvidních prostředků, etc.
Původ zdrojů
Vlastnictví zdrojů
interní
vlastní
cizí
zisk
odpisy
podniková banka
rezervy
externí
vklady vlastníků
dotace a dary
rizikový kapitál
úvěry finančních institucí
dluhopisy
finanční leasing
obchodní úvěry
ostatní závazky
Typické znaky vlastního kapitálu
ručí se jím za závazky podnikatelského subjektu (souvisí s právním postavením vlastníka),
je spojen s variabilním podílem na úspěchu podnikání, investor se podílí rovněž na úhradě ztráty,
investorem je vkládán do podnikání na neomezeně dlouhou dobu,
investor má právo podílet se na řízení podnikatelského subjektu (v závislosti na velikosti vlastnického podílu).
Typické znaky cizího kapitálu
investor neručí za závazky podnikatelského subjektu (je v postavení věřitele),
za poskytnutí kap. náleží investorovi sjednaná odměna (úrok), ale nedochází k jeho účasti na úhradě ztráty,
podnikatelskému subjektu je dán k dispozici na omezenou dobu,
není s ním zpravidla spojeno právo podílet se na řízení společnosti.
Celková velikost podnikového kapitálu závisí na mnoha okolnostech, jedná se o:
externí faktory ovlivňující potřebu kapitálu, jakými jsou:
struktura trhu opatřování (diktuje podmínky prodeje dodavatel nebo odběratel?),
zp. obstarávání odbytových trhů (je v oboru zvykem zajišťovat prodej prostřednictvím vlastní prodejní sítě, kdy je třeba počítat s vyšší potřebou kapitálu, ve srovnání s prodejem prostřednictvím obchodních organizací?),
cenová úroveň na trzích opatřování a trzích odbytových,
regulace ze strany státu,
změny výrobních technologií;
interní faktory ovlivňující potřebu kapitálu, jakými jsou:
rozhodnutí o předmětu podnikání,
rozhodnutí o cíli podnikání,
rozhodnutí o právní formě,
rozhodnutí o velikosti podnikatelského subjektu (obecně platí: čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje),
rozhodnutí o působišti (sídle, umístění pobočkové sítě),
rozhodnutí o využívaných výrobních prostředcích a aplikovaných technologiích (čím intenzivnější je využití techniky, tím větší kapitál je zapotřebí),
pojetí podnikatelských rizik (např. ochota podstupovat vyšší podnikatelské riziko s vidinou vyššího zisku),
rychlost obratu kapitálu (čím rychlejší je obrat podnikového kapitálu, tím nižší je jeho potřeba).
Finanční a majetková struktura podniku
1. Finanční struktura podniku
Míra zadluženosti a optimální finanční struktura
Ukazatel zadluženosti (debt ratio):
relace mezi vlastním a cizím kapitálem,
skýtá orientaci o míře zajištění pohledávek věřitelů,
využívá se pro měření finančního rizika,
posuzování relace vlastního a cizího kapitálu je významným problémem formování finanční struktury podniku.
Finanční struktura je závislá především na nákladech spojených se získání příslušného druhu kapitálu. Ty jsou závislé na řadě faktorů:
na době splatnosti kapitálu (čím delší splatnost, tím vyšší cena)
cenou cizího kapitálu je úrok
cenu vlastního kapitálu v podobě kmenových akcií ovlivňuje výše dividendy
, resp.
pro ocenění výsledku hospodaření lze využít metodu analogie
na systému zdanění podniků,
na stupni rizika, které podstupuje věřitel (investor).
Míra zadluženosti ovlivňuje výrazně náklady na pořízení celkového kapitálu p