Veřejné finance přednášky

ají na daně.
Voliči posuzují vládní stany na základě jejich schopností udržet nízké míry:
Nezaměstnanosti
Inflace
Voliči „vlevo“ – méně kvalifikovaní, nižší příjmové skupiny – podpora stran s politickým programem řešení nezaměstnanosti
Voliči „vpravo“ – vyšší příjmové skupiny – podpora stran s politickým programem inflace
tzv. Phillipsova křivka
Politici dobývající hlasy – lákavý růst transferů (zvyšování veřejných výdajů) → vede k rozpočtovému deficitu nebo ke zvyšování daňové zátěže.
Volební systém v České republice
V České republice, jako v zastupitelské demokracii, probíhají volby do Parlamentu ČR (Poslanecké sněmovny a Senátu), do obecních zastupitelstev, v listopadu roku 2000 se konaly poprvé volby do krajských zastupitelstev.
Do Parlamentu ČR se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním.
Poslanecká sněmovna
má 200 poslanců
jsou voleni na 4 roky
volby se konají podle zásady poměrného zastoupení
101 koalice (koalice vládních stran) – nadpoloviční většina
v PS zasedají: ČSSD, KDU-ČSL, ODS, KSČM, US-DEU
Senát
81 senátorů
jsou voleni na 6 let
každé 2 roky se volí 1/3 senátorů - nelze rozpustit senát
volby se konají podle zásady většinového systému
v Senátu zasedají: ČSSD, KDU-ČSL, ODS, US-DEU
Volby do obecních zastupitelstev:
konají se ve všech obcích v tytéž dny
vyhlašuje je prezident republiky nejméně 90 dnů před jejich konáním
vyhlášení voleb je uveřejněno ve Sbírce zákonů
volby se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním, dle principu rovnoměrného zastoupení
funkční období zastupitelstev je čtyřleté
Právo volit do obecního zastupitelstva má občan ČR, který v den voleb dosáhl věku 18 let a má v obci trvalý pobyt.
Členem zastupitelstva může být zvolen každý volič, který dosáhl věku nejméně 18 let. Volebními stranami mohou být politické strany, politická hnutí, jejich koalice nebo sdružení politických stran a nezávislých kandidát, individuálně kandidující nezávislý kandidát nebo sdružení nezávislých kandidátů.
Volby do krajských zastupitelstev:
poprvé se konaly v ČR v listopadu roku 2000
v čele krajů stojí hejtmané, kteří zastupují kraje navenek
hejtmana a zástupce volí zastupitelstvo z řad svých členů
funkční období krajských zastupitelstev je čtyřleté
volby vyhlašuje prezident republiky nejméně 90 dnů před jejich konáním
vyhlášen voleb je uveřejněno ve Sbírce zákonů
konají se tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad rovnoměrného zastoupení
Právo volit má občan ČR, který dosáhl věku nejméně 18 let a je přihlášen k trvalému pobytu v obci, která náleží do územního obvodu kraje.
Vzhledem ke vstupu ČR do Evropské unie volili v roce 2004 občané ČR poprvé i své zástupce (poslance) do Evropského parlamentu. ČR má 24 členů Evropského parlamentu.
Evropský parlament má 732 poslance. Předsedou Evropského parlamentu je od července 2004 pan Josep Bornell Fontelles (španělský socialista).
Politicko ekonomický cyklus
Politicko ekonomický cyklus je jedním z vládních selhání a sleduje vzájemnou závislost politiky a ekonomiky.
Vychází z předpokladu, že rozhodování voličů je ovlivněno stavem ekonomiky a vláda může zůstat u moci jen tehdy, je-li znovu zvolena. Svému znovuzvolení může vláda napomoci tím, že se politickými nástroji snaží zlepšit stav ekonomiky – s očekávanými výsledky nejlépe těsně před volbami. Tj. vlády mohou manipulovat ekonomikou tak, aby pozitivní efekty její činnosti se projevily těsně před volbami, a tedy přilákaly voliče na svou stranu a dosáhly svého znovuzvolení.
Preference politických stran
L e v i c e
S t ř e d
P r a v i c e
1
Plná zaměstnanost
-
Stabilita cen
2
Spravedlivé rozdělení důchodů
-
-
3
-
Stabilita cen
-
4
Růst ekonomiky
-
-
5
-
Růst ekonomiky
Vyrovnaná plat.bilance
6
-
Plná zaměstnanost
-
7
-
Spravedlivé rozdělení
-
8
Cenová stabilita
-
Růst ekonomiky
9
-
Vyrovnaná platební bilance
Plná zaměstnanost
10
-
-
-
11
Vyrovnaná plat.bilance
-
-
12
-
-
Spravedlivé rozdělení
Nejčastěji sledujeme:
vývoj inflace
vývoj míry nezaměstnanosti
růst HDP
fiskální politiku
monetární politiku
Politicko ekonomický cyklus v ČR
zatím krátké období na sledování (15 let)
vývoj inflace a míry nezaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti nebývá v popředí pravicové vlády, spíš levicové vlády.
růst HDP
fiskální politika
monetární politika
Monetární politika je v rukou ČNB. Vývoj sazeb (diskontních, lombardních) je nezávislý na politickém cyklu. ČNB je nezávislá.
Vývoj teorie veřejných financí
První ekonomické názory (od starověku do 18. století)
Již ve starověku se setkáváme s jednotlivými ekonomickými kategoriemi, především s předchůdci daní, s mýtným apod.
Daně vznikly jako mikroekonomické donucení panovníka (vládce) obyvatelstva financovat mimořádné potřeby (války). Jejich hlavním rysem byla nepravidelnost, neměly ty atributy, které dnes daním připisujeme (daně platil jen někdo, nedaly se přesně vypočítat).
Xenofon
„Oikonomikos“: oikos=dům, nomos=pravidlo pro domácnost, zákon
označoval souhrn pravidel pro domácnost, pro dům
Aristoteles
asi nejvšestrannější učenec starověku
můžeme u něj vysledovat původ sledování, co je v ekonomice mravné a co není mravné, co je etické a co není etické
chápání mravnosti a etiky bylo u něj jiné než u nás
„ekonomika“ – bohatství = souhrn užitečných věcí tvořících bohatství společnosti (např. řemeslné výrobky, výsledky zemědělské práce) – jsou pro Aristotela čestnou činností
„chrematistika – hromadění („dělání“) peněz (půjčování peněz na úrok – považoval za nevhodnou, neetickou – ve středověku se tím zabývali židé)
Tomáš Akvinský
nejúplnější názory středověkého evropského katolicismu, včetně ekonomických
Ibn Chaldún (14.století)
arabský myslitel, historik
napůl sociální reformátor
zabýval se otázkami teorie daní a státu
stal se inspirátorem pro novodobé ekonomy (např. Laffer přiznal, že jeho slavná „Lafferova křivka“ je inspirována myšlenkami právě Ibn Chaldúna)
Merkantilismus
- začíná se vyvíjet od 15. – 17. století
- mercator = obchodník, Mercurius = bůh obchodu
- období velkých zámořských objevů
Vznikl v zemích, které byly v Evropě už na pomyslné špičce. Ekonomické názory, které se dostávaly do praxe.
Ve Francii je spojen s ministrem financí Ludvíka XIV. J.B.Colbertem (po něm se někdy francouzský směr merkantilismu nazývá colbertismem), v Anglii s bohatým kupcem a ředitelem Východoindické společnosti T.Munem.
Charakteristické pro merkantilismus je:
bohatství = peníze, čím více peněz a drahých kovů v zemi, tím snadnější opatřit peníze pro státní pokladnu, tím lepší možnost vydržovat silnou armádu = silný stát
Raný merkantilismus – tzv. teorie peněžní bilance
všemožné bránění odlivu peněz (zlata a drahých kovů) ze země
zákazy vývozu peněz, povinnost kupců přivézt peníze za zboží z ciziny domů……
Rozvinutý merkantilismus – tzv. teorie obchodní bilance
podpora obchodu – více exportovat než importovat
z toho plynoucí podpora výroby, ale i omezení domácí spotřeby (zvláště luxusního zboží)
Liší se hospodářskými doporučeními, jak docílit, aby bylo v zemi co nejvíc zlata a drahých kovů.
Podporovali nejen řemesla, ale i vznikající manufaktury.
Klasická škola politické ekonomie (18. století – pol. 19.století)
Představitelé:
F.Quesnay, Adam Smith, David Ricardo, John Stuart Mill atd.
Požadavky:
minimalizace státních zásahů do ekonomiky
uznání povinnosti státu (panovníka) jen na obranu a před vnitřní kriminalitou
první úvahy o tržních selháních: nutné státní zabezpečování těch statků, o které nemá soukromý sektor zájem nebo nedokáže zhodnotit význam (např. gramotnost)
Termín státní finance – podle tehdejšího pojetí působil v ekonomice pouze stát a soukromý sektor.
Do pol. 19. století: státní finance pouze v alokační funkci (tj. zabezpečování veřejných statků)
Adam Smith
Dílo:
Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776)
Daňové principy (daňový kánon): - jsou na svoji dobu velmi revoluční; do té doby všichni občané daně neplatili
všeobecnost daní – daně by měli platit všichni občané
přesné stanovení výše daně, doby splatnosti, způsobu placení
doba výběru daní vhodná pro poplatníka, např. pro zemědělce doba po žních
náklady na výběr daní co nejnižší – tj. co největší výnos pro stát (dnes považujeme za součást efektivnosti výběru daní)
Neviditelná ruka trhu – svobodné tržní hospodářství
Historická škola (Německo, 19. století)
Byla to v zásadě méně rozvinutá až částečně zaostalá země, byla to země rozdrobená, pak tehdejší ekonomické názory nějakým způsobem situaci odpovídaly.
Zvláštní proud, nerozšířil se jinam než do Německa.
Proud je spojen se jmény:
A.Müller, G. Schmoller, A. Wagner
Používala především historicko-popisné metody, snaha odhalit pravdu o hospodářství zkoumáním jeho historie.
A.Wagner
- řadí se do proudu tzv. katedrového socialismu (součást mladší historické školy)
Katedrový proto, že to byli univerzitní profesoři. Socialismus proto, že oni se poprvé začali zajímat o sociální poměry, hlavně dělnictva, začali upozorňovat, že neutěšené poměry v životě velké skupiny obyvatelstva by mohli vést k velké nestabilitě společnosti.
Formuloval:
„Zákon rostoucí státní aktivity“ (tzv. Wagnerův zákon) = s rostoucím důchodem na obyvatele roste v ekonomice i váha veřejného sektoru (jinak: s rostoucím hospodářským rozvojem země – s růstem důchodu na jednoho obyvatele – roste podíl veřejných výdajů na národním produktu)
- rostoucí váha sociálně politických cílů v redistribuční funkci státních financí, sociální role zdanění
Neoklasická škola
vnitřně diferencovaný proud
Předkeynesiánský neoklasicismus
70. léta 19. století – 30.léta 20.století
Hlavní představitelé:
Alfred Marshall, Arthur Pigou, Vilfredo Pareto, Léon M.E. Walras……..
dominance mikroekonomie (mezery po klasicích právě v mikroekonomii)
přeměna ekonomie z vědy o „přirozeném řádu“ hospodářského života ve vědu o rozhodovacích procesech jednotlivých hospodářských subjektů
K základním myšlenkám neoklasiků, které se mohou týkat veřejných financí, patří názor, že stát má právo a povinnost zasahovat do hospodářství, pouze pokud se tím zvýší bohatství celé společnosti.
Neoklasikové se také dosti podrobně zabývali daňovými principy, neoklasická teorie vyústila potom v řešení tzv. spravedlivého zdanění (na základě principu platební schopnosti).
Dochází k tzv. scientizaci ekonomické vědy. Ekonomická věda začala být brána jako rovnoprávná věda k ostatním vědám.
Vznik teorie nedokonalé konkurence a teorie monopolistické konkurence.
Keynesiánství
Postupně od 20.let 20.století. Největšího rozmachu dosahuje ve 30. letech.
Od „neviditelné ruky trhu“ k „viditelné ruce státu“
Velká deprese 1929 – 1933: obavy, že kapitalistická tržní ekonomika spěje ke svému konci nebo do slepé uličky
John Maynard Keynes (1883 – 1946)
Makroekonomický přístup k analýze hospodářského života.
Myšlenka - Kapitalistická tržní ekonomika prodělala takové změny, že ve 20.století nemůže fungovat pouze na základě samoregulačních tržních mechanismů
Keynes nabízí:
zdůrazňování potřeby státních zásahů do ekonomiky
ve 30. letech opuštění tzv. zlatého pravidla vyrovnaného SR → cyklická vyrovnanost SR
stimulace agregátní poptávky – podpora veřejných výdajů
V reakci na tehdejší hospodářskou situaci Keynes zdůrazňoval nutnost rozsáhlých státních zásahů do ekonomiky s cílem stimulace agregátní poptávky: agregátní poptávku je možné zvyšovat podporou veřejných výdajů. Od zvýšení veřejných výdajů vede přímá souvislost ke zvýšení agregátní poptávky, poté i ke zvyšování nezaměstnanosti. Keynes navrhuje využít rozpočtového deficitu v období deprese ke zvýšení veřejných výdajů s cílem povzbudit agregátní poptávku a oživit tak ekonomiku (pomoci jí „odrazit se ode dna“). V období konjunktury by rozpočet byl naopak přebytkový a v delším časovém období (hospodářský cyklus) by se přebytky a schodky vyrovnaly. Rodí se představa o účinnosti fiskální politiky. Za součást fiskální politiky Keynes považuje i tzv. „pružné daně“ – daně v období deprese mají být relativně menší než v období konjunktury. Tím se v depresi soukromá poptávka povzbudí, v konjunktuře utlumí.
Teorie tzv. cyklické vyrovnanosti státního rozpočtu byla významným zásahem do té doby zažité hospodářské praxe – SR byl sestavován každoročně jako vyrovnaný („zlaté pravidlo sestavování rozpočtu“) a jen uvažovat o deficitu SR se rovnalo neodpustitelnému morálnímu poklesu.
Základním dílem:
1936 – Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz
Základní příčinou recese spojené s vysokou nezaměstnaností je nedostatečná efektivní poptávka, spojená s nízkými podněty k investicím.
(Efektivní poptávka – v dnešní makroekonomii agregátní poptávka)
Oddělené rozhodování o úsporách a investicích a chybí regulační mechanismus, který by obnovoval jejich soulad.
Uzavřená ekonomika:
Y = C + I + G
Y – efektivní poptávka
C – výdaje na spotřebu
I – soukromé investice
G – vládní výdaje
Doporučení: využít státního rozpočtu jako nástroje pro vytvoření dodatečné efektivní poptávky
(veřejné práce – doplnění soukromých investic)
Úlohou státu: dbát, aby vyspělá tržní ekonomika plně využívala všechny své ekonomické zdroje (hlavně pracovní zdroje).
Tržní alokace ekonomických zdrojů – liberální postoj ponechání tržnímu mechanismu.
Doba hospodářské krize byla velmi frustrující, protože tehdejší lidé a společnost s tak masovou nezaměstnaností nikdy nebyli konfrontováni. Lidé nikdy předtím nepřicházeli o práci.
Ve 30. letech nebyly tak štědré sociální programy, sociální dávky (byly pro velmi úzký okruh nezaměstnaných lidí). Stát se o ně tolik nestaral.
Rozpracování teorie veřejných financí
Od 50.let 20.století začíná vznikat teorie veřejných financí jako rovnoprávná součást ekonomické teorie.
Představitelé:
P.Samuelson, R.A. Musgrave and P.Musgave, J.M.Buchanan, J.E.Stiglitz, J.Bénard…….

Neokonzervativní proudy v ekonomii
Monetarismus
nejstarší složka nové konzervativní ekonomie
reakce na keynesiánství
od 50. let 20. století, největší rozmach 60. – 80. léta

Důraz na úlohu peněz a monetární politiky, kritika keynesiánských forem státního intervencionismu.
Představa o přirozené vnitřní stabilitě tržní ekonomiky, která má dostatečné samoregulační mechanismy
Státní zásahy do ekonomiky – cizí prvek, státní zásahy působí jako šoky vychylující ekonomiku z rovnováhy, regulaci vývoje ekonomiky je nutno nechat trhu.
Státní zásahy jsou nebezpečím pro svobodu jednotlivce.
Milton Friedman (1976 – Nobelova cena za ekonomii)
Ekonomie strany nabídky
Od 70.let 20.století ve Spojených státech. Proud, který je vnitřně diferencovaný (nejen ekonomové, ale i novináři, sociologové atd.).
Rozhodujícími příčinami byly:
vliv celosvětového hnutí označovaného jako „revoluce proti daním“
propagandistická potřeba vytvořit aspoň zdání toho, že hospodářský program tehdejšího kandidáta na prezidentský úřad Ronalda Reagana stojí na nějaké nové teorii (která umožní, že tento ekonomický program, později označený jako reagonomika, bude úspěšný)
Rehabilitace tržního hospodářství, skoncovat s růstem státního intervencionismu. Stát má zasahovat co nejméně, nejlépe vůbec.
Negativní dopady tržních selhání jsou méně podstatné nebo méně nebezpečné než účinky vládních zásahů toto napravit.
Slogan:
„Jediná dobrá vláda je minimální vláda“
Představitelé:
A.B.Laffer, G.Gilder, P.C.Roberts………
Lafferova křivka
racionální jádro, ale jinak pouze ilustrativní charakter, nelze ji statisticky verifikovat
USA je právě v zakázané zóně.
Příjmy veřejných rozpočtů
Veřejný rozpočet
obecné označení rozpočtu bez ohledu na to, na jaké vládní úrovni se sestavuje
je to soustava veřejných rozpočtů (Státní rozpočet, rozpočty krajů, rozpočty obcí, rozpočty rozpočtových a příspěvkových organizací)
sestavován na rozpočtové období (v ČR shodné s kalendářním rokem)
má příjmovou a výdajovou stranu:
rozpočet vyrovnaný
rozpočet přebytkový (není vždy ideální stav = nevydali jsme, co jsme mohli)
rozpočet deficitní (V>P)
Funkce veřejného rozpočtu:
alokační – v současné době decentralizována na rozpočty místní samosprávy; zabezpečování veřejných statků pro obyvatelstvo na konkrétním území města, obce nebo kraje
redistribuční – stále u státního rozpočtu; redistribuce = přerozdělování
stabilizační – historicky nejmladší funkce, objevuje se od 30. let (Keynes), je spojena se SR; ve vyspělých zemích i u nás je snaha decentralizovat tuto funkci na rozpočty měst a obcí; má se napomáhat stabilizaci ekonomiky (snížení míry nezaměstnanosti, podporu ekonomického růstu)
Ne každá úroveň veřejného rozpočtu plní stejnou funkci!
Veřejné příjmy
Nejobecněji můžeme příjmy veřejných rozpočtů (veřejné příjmy) definovat jako zdroj krytí veřejných výdajů. Pokud sestavujeme vyrovnaný rozpočet, tak veřejné příjmy představují tzv. rozpočtové omezení.
Daň
Daň je povinná, nenávratná, neekvivalentní, neúčelová platba do veřejného rozpočtu, obvykle pravidelná platba. Způsob výběru daně sestavuje zákon.
Povinnost – určena zákonem
Neekvivalentnost – poplatník neobdrží protihodnotu odpovídající jeho podílu na financování veřejného sektoru, je to jednostranný transfer od soukromého sektoru k sektoru veřejnému
Neúčelovost – výnos není určen na konkrétní vládní výdaj, není sdělen účel použití
(výjimkou jsou asignační daně – poplatník se může rozhodnout, na který účel bude daň platit, např. církevní daň XXX daň na opravu památek – v ČR tento typ daně není zaveden)
Clo
Clo je daň ukládaná na dovoz a vývoz
Poplatek
Poplatek je dobrovolná, ekvivalentní (odráží náklady spojené s tím poskytnutím do jisté míry) a účelová platba – je to „cena“ za službu nebo zboží, které poskytuje veřejný sektor
Dotace (granty)
Nejedná se o příjem v pravém smyslu slova, je to pouze typ transferu z jednoho rozpočtu do druhého (částka neopouští veřejný sektor), např. dotace z krajských rozpočtů do rozpočtů měst a obcí.
Klasifikace příjmů veřejných rozpočtů
Příjmy veřejných rozpočtů je možno třídit z mnoha hledisek:
Hledisko návratnosti
návratné
nenávratné
Návratné příjmy – příjmy, které má veřejný rozpočet k dispozici pouze na určitou dobu, poté se musí za přesně stanovených podmínek vrátit
Např.: Bankovní úvěr, finanční prostředky z emise CP (zatím největší města, mezi nimi je i Brno) apod.
Nenávratné příjmy – příjmy, které má veřejný rozpočet k dispozici natrvalo (nemusí je vracet)
Např.: daně, poplatky, cla apod.
Hledisko časové
běžné
kapitálové
Běžné příjmy – určeny v zásadě ke krytí běžných výdajů. Jejich konstrukce neodpovídá tomu, aby byly schopny krýt kapitálové, investiční výdaje. Každoročně se opakují.
Členíme:
daňové (nenávratné) příjmy (daně)
nedaňové příjmy (poplatky za úkony)
- návratné
- nenávratné
Kapitálové příjmy – určeny ke krytí investičních výdajů, jsou v zásadě nedaňové. Jsou většinou jednorázové.
Mohou být:
nenávratné (u státního rozpočtu např. z prodeje státního majetku, u municipálních rozpočtů např. dotace ze státního rozpočtu)
návratné (bankovní úvěry, příjmy z emisí cenných papírů)
Hledisko závaznosti
obligatorní (povinné)
fakultativní
Obligatorní příjmy – povinné ze zákona, vynutitelné. Typickým příkladem jsou daňové příjmy. Jsou tedy vždy vynucené (a vynutitelné).
Fakultativní příjmy („nepovinné“) – zavedení a výběr závisí na rozhodnutí příslušné vládní autority. Často za ně bývá poskytnuta protihodnota (a to jak ekvivalentní, tak neekvivalentní) ve formě veřejného statku.
Např. místní poplatky (poplatek za psa, za lázeňský rekreační pobyt,…) – ob