Vyýpisky 13

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
(132) (

(133)
…………………………………………………………………………………………………………
Objemová roztažnost pevných látek:
Př. : pevné těleso tvaru kvádru . . . a = a0(1 + (. t)
b = b0(1 + (. t)
c = c0(1 + (. t)
V = a.b.c = a0 . b0 . c0 (1 + (. t)3 ( V0 (1 + 3(. t), položíme-li 3( = (, pak
(134)
( Vztah (134) pro homogenní tělesa jakéhokoliv tvaru a pro běžné teploty v nepříliš širokém intervalu. Při přesnějším určování závislosti objemu na teplotě:
(135)
kde (2 , (3 (( (1 ( součinitelé teplotní objemové roztažnosti)
V . . . objem při teplotě t 0C, V0 . . . objem při teplotě 00C
………………………………………………………………………………………….
(134) (

(136)
…………………………………………………………………………………………………………
Objemová roztažnost kapalin:
Vztah pro kapaliny obdobný vztahu (134), platí však pro velmi úzký interval teplot. Proto se užívá rovnice 3. stupně - platí pro širší teplotní interval:
(137)
Koeficienty A, B, C, pro každou konkrétní kapalinu stanoveny experimentálně.
………………………………………………………………………………………….
Teplotní rozpínavost a roztažnost plynů:
Plyny se s teplotou rozpínají přibližně lineárně:
(138)

(138) platí při V = konst.
( . . . součinitel teplotní rozpínavosti plynu, ( = ( 0C )-1.
Nemění-li se p (p = konst.), pak
(139)
zde ( součinitel teplotní objemové roztažnosti plynu.
.........................................................................................................................................
( Nemění-li se teplota plynu (děj izotermický), pak

(140)
(140) . . . zákon Boyleův - Mariotteův. Tlak a objem plynu jsou při izotermickém ději veličiny nepřímo úměrné.
…………………………………………………………………………………………………………
Příklad:
Kapitola 19:
…………………………………………………………………………………………………………
Práce: = silové působení systému A na systém B. . . vede ke změně stavu systému B.
Teplo: = energie převedená ze systému A do systému B jiným způsobem než prací.
(Teplo soustavou přijaté . . . znaménko +, teplo soustavou odevzdané . . . znaménko - .)
………………………………………………………………………………………….
(Souhrn kinetické a potenciální energie tepelných pohybů atomů a molekul systému + energie vnitřních pohybů molekul (rotace, vibrace) + energie vzájemných interakcí atomů a molekul + kinetická energie systému jako celku (pohyb celého systému) + energie, kterou systému dodávají vnější silová pole = celková energie systému.
( Vnitřní energie systému = část celkové energie systému. Ta by systému zůstala, kdyby byl v klidu a nebyl v žádném silovém poli.
Vnitřní energie systému je funkcí jeho okamžitého stavu. Je stavovou funkcí.
( Mají-li systém a jeho okolí různou teplotu (a nejsou tepelně izolované), pak mezi nimi přenos části vnitřní energie. Přenesenou část vnitřní energie nazýváme teplem.
………………………………………………………………………………………….
( Teplo přechází samovolně z těles teplejších na chladnější. (Přesněji: teplo přestupuje oběma směry, ale . . . )
Přestup energie tak dlouho, dokud se teploty těles nevyrovnají. Pak nastane stav termodynamické rovnováhy (teploty těles se už nemění). Je to stav dynamický (výměna tepla pokračuje, ale teploty se již nemění).
…………………………………………………………………………………………........................
Vyměňovat vnitřní energii lze i prací.
Práce je spojena s působením síly. Mechanická práce se projevuje přemístěním systému nebo deformací systému.
………………………………………………………………………………………….
( Teplo ani práce nejsou vlastnostmi systémů. Nejsou stavovými veličinami.
Charakterizují výměnu energie mezi tělesy (systémy těles).
Teplo a práce jsou dějové veličiny.
…………………………………………………………………………………………........................
( Jednotkou tepla (míry změny vnitřní energie) . . . 1 J.
Starší jednotka tepla . . . 1 kcal (= 4186 J ( 4,2 kJ) = množství tepelné energie, které ohřeje 1 kg chemicky čisté vody ze 14,50 C na 15,50 C.
.........................................................................................................................................
Tepelná kapacita tělesa ( C) = množství tepla, které zvýší teplotu tělesa o 10 C:

(141)
(Q . . . není úplný diferenciál, přijaté