Geologie tahák

kde jsou kulmské horniny omezeny mladými zlomy.
Permské horniny – pískovce, arkózy i jílovce poskytují celkem dobré základové půdy. svahy erozních údolí jsou však náchylné k sesouvání (zejména tam, kde jsou zvodnělé).
Horniny české křídové tabule – souvrství pískovců, pevných písčitých slínů (opuk), jílovitých slínů. Pískovce a opuky poskytují celkem dobré základové půdy, ale jílovce a slíny bývají na povrchu měkké a trpí objemovými změnami.
Karpatské flyšové pásmo – souvrství pískovců, jílovců a slepenců, jejichž vrstvy se mnohonásobně střídají. Jsou tektonicky velmi porušené. Flyšové horniny rychle zvětrávají a na svazích vznikají mohutné uloženiny jílovitopísčitých sutí, které jsou náchylné k sesouvání. Stabilita svahů bývá narušena erozí vodních toků a často i zásahem člověka. Na staveništi je třeba sledovat vodní poměry (hlavně v době dešťů), všímat si umělých zdrojů vody (vodovodů, studní přetékajících, polnohospodářských drénů).
Neogenní horniny – mají z hlediska zakládání staveb velmi pestré vlastnosti. Miocérní písky bývají velmi ulehlé a tvoří dobrou základovou půdu. Mnohé objekty na nich založené jsou poškozené svahovými pohyby a vykazují velké sednutí, na povrchu území trpí jíly objemovými změnami. Na jižní moravě se v nich vyskytjí agresivní síranové vody.
Pliocérní sedimenty jsou pestřejší než předchozí. Jíly obsahují čočkovité polohy prachových zemin a jemných středních písků. Proto jíly snadno rozbřídají a znemožňují vyhloubení i menších základových jam bez předchozího odvodnění. Písky zpravidla nejsou ulehlé.
Zeminy čtvrtohorních pokryvů
Mají velmi různé vlastnosti podle jejich geneze.
Eluviální hlíny – mají charakter daný mateční horninou a způsobem zvětrávání. Mohou být i velmi měkké.
Svahové suti – na horských úbočích bývají i několik desítek metrů mocné. Jsou zpravidla neulehlé a vykazují pomalý půíživý pohyb po svahu.
Svahové hlíny – mohou být dobrou i špatnou základovou půdou. Záleží také na jejich úložných poměrech a na podloží. Často brání odluku vody ze skalního podkladu nebo z údolních teras, a pak jsou náchylné k sesouvání. Proto je nutné, aby se vyšetřila úroveň hladiny vody v období zvýšených vodních srážek a tání sněhu
Dejekční kužele – bystřin obsahují zpravidla hrubozrnný materiál a tvoří dobré základové půdy. někdy však obsahují i bahnité vložky, které mohou ve výkopech způsobovat sesuvy svahů.
Terasové písčité štěrky – jsou jednou z nejlepších základových půd a říční terasy byly odedávna vyhledávány pro osídlení. Hladina podzemní vody je v nich zpravidla zakleslá. Méně pravidelné uložení mají štěrky nejmladší údolní terasy. Bývají v nich rozsáhlé hlinité polohy a štěrky mají často nepravidelnou mocnost. Mezi štěrkem a skalním podkladem se vyskytují polohy hlinitých písků někdy i organické výplně starých přehloubených koryt.
Sedimenty kontinentálního zalednění – jsou velmi nestejnorodé. Vlastní morény jsou ulehlé a poskytují dobrou základovou půdu, ale při tání ledovce a v jezerech před ustupujícím čelem ledovce vznikaly velmi stlačitelné a málo únosné jílovité vložky v jezerních píscích způsobují také obtíže ve výkopech neboť zadržují vodu, rozbřídají a podmiňují vznik sesuvů.
Morény vysokohorských ledovců bávají ulehlé, obsahují i hrubé neopracované balvany a jsou dobrou základovou půdou.
Spraše – jsou jako základová půda velmi problematické povahy. Jsou proudové. Příznivější vlastnosti mají spraše naváté z neogenních jílů. Bezpečné jsou sprašové hlíny na ostavsku.
Holocérní náplavy – v údolích nivách jsou zpravidla velmi stlačitelné a v důsledku chaotického ukládání velmi pestré. Jak se stěhovala říční ramena, setkáváme se se sedimenty od štěrkových až po jílovité a organické bahnité zeminy.
Staré domy a průmyslové objekty, založené na nich plošně, jsou zpravidla popraskané. Poněvadž v nich vysoko stojí poříční voda, je vhodné zakládání na pilotách.
Etapy geologického průzkumu ložisek nerostných surovin
Geologické přípravné práce mají v podstatě za úkol buď posoudit otevřené lomy a známé výskyty nebo vyhledat nová ložiska k založení nových lomů.
Etapy:
Vyhledávání ložisek nerostných surovin
Předběžný geologický průzkum ložiska
Podrobný průzkum ložiska
Provozní průzkum pro těžbu
Předběžný průzkum ložiska:
Opatřit předběžné informace o stavebních hmotách v okolí, prostudovat geologické mapy a zprávy.
Na základě místní prohlídky a petrografického vyšetření vzorků posoudit jakost horniny a její použitelnost k danému účelu.
Vyšetři úložné a hydrogeologické poměry ložisek podle jehož tvaru a mocnosti se odhadne užitečná zásoba.
Posoudit geografickou polohu ložiska nebo lomu vzhledem k dopravní síti a k místu potřeby.
Podrobný technicko-geologický průzkum:
Podrobné situační a výškové zaměření okolí ložiska
Geologické mapování území do nových plánů a vyšetření hydrogeologických poměrů
Sondování nebo pokusné odlámání kamene
Odběr vzorků a jejich technologický výzkum.
Zpracování výsledků podrobného průzkumu, výpočet zásob, vypracování návrhu na způsob dobývání a plán těžby.
Hlavní zásady při zakládání lomů se zřetelem k účelu a geologickým poměrům
Lomy se zakládají pro získání stavebního kamene, pro kamenické práce, pro výrobu dlažebních kostek, silničního štěrku, pro účely průmyslové. Každý z těchto oborů klade jiné požadavky na povahu horniny i jiné požadavky na způsob těžby.
V kopcovitém území na svazích se zakládají lomy stěnové, v rovinatém území lomy zahloubené, jámové. Vyjímečně se kámen těží po hornicku v lomech podzemních.
Stěnové lomy – jsou zpravidla provozně nejvýhodnější. Základnu lomu volíme nade dnem údolí. Při zakládání lomu v čediči je třeba pomatovat na proměnlivý úklon sloupů.
Při určování polohy stěn lomů je třeba uvážit i polohu svahu k světovým stranám (dlažební kostky a stavební kámen – severní lomy).
Jámové lomy – se zakládají na starých náhorních rovinách, na nichž jsou i pevné horniny rozložené a porušené do značné hloubky. Čím hlouběji, tím je horniny zdravější, láme se v silnějších lavicích (žula). Jámové lomy jsou za těchto podmínek výhodné a dosahují zde hloubky přes 50 m. v některých případech se zřizují jámové lomy, aby se nemusela odstraňovat skrývka oddělující hledanou horninu od údolí. Ze dna jámového lomu se pak razí štola do údolí, kterou se dopravuje kámen a odvádí voda.
Podzemní lomy – příliš velká mocnost skrývky vede někdy k založení podzemních lomů, v nichž se těží kámen po hornicku ve štolách a podzemních prostorách. Při zakládání lomů je třeba pamatovat na bezpečnost okolí lomu a stabilitu lomových stěn.
Ložiska písku a štěrku
Písek a štěrk se používají pro výrobu malty a betonu, při stavbách silnic a železnic, k úpravě propustného podloží plání, při zakládání budov k zřizování polštářů.
Hlavní zásoby písku a štěrku poskytují terasové uloženiny našich řek. Jsou zpravidla uložené ve vodorovných vrstvách, jsou částečně vytříděné, zaoblené, ve starších terasách bývají písky znečištěny hlinitými a jílovitými záteky a valouny některých hornin
Mladší terasy větších vodních toků mívají zpravidla čistčí a dobře vytříděný pevný materiál.
V některých oblastech jsou důležitým zdrojem písku a štěrku morény ledovců.
Eolické uloženiny s vyskytují podél širokých údolí větších řek, kde vítr vyvál jemné písky z říčních sedimentů nebo podél mořského, jezerního prostředí. Lze je obvykle použít jen jako jednu z frakcí pro přípravu betonové směsi.
Písčité zvětraliny – některé horniny zvětrávající na písek (žuly, pískovce, arkózy) poskytují také materiál použitelný na zřizování propustných vrstev pod silniční pláň. Do betonu s nehodí. Jejich ložiska mají nepravidelnou mocnost.
Úkoly geologického průzkumu při územním plánování a ochraně životního prostředí
Úkolem územního plánování v dnešním pojetí je pokud možno optimálně využít daného území i jeho přírodních zdrojů se zřetelem k příhodným podmínkám krajiny a s ohledem na ochranu přírodního prostředí. Účelné rozdělení území na plochy určené pro zemědělské a lesní hospodářství, pro těžbu nerostných surovin, pro sídlištní a průmyslové zastavění s potřebou sítí technických zařízení, na chráněná území a plochy určené k zotavení pracujících požaduje především rozsáhlé znalosti geologických a přírodních poměrů. Je nutno uvážit i vlastní činnost člověka a její důsledky pro přírodní prostředí.
Druhy územních plánů:
Územní plány širších zájmových oblastí – návrh zásadních směrnic pro uspořádání zájmových území tak, aby byly využity a rozvinuty všechny možnosti.
Směrné plány sídlišť s příslušným zájmovým územím – vymezení zájmového území města a řešení vzájemných vztahů mezi sídlištěm a přírodními podmínkami.
Obecné zastavovací plány měst a obcí – se pořizují podle zásad schválených v územních plánech vyšších stupňů. Stanoví se v nic podrobně druh, způsob, rozsah využití pozemků po stránce stavební.
Podklady územního plánování
Zpracování ÚP předpokládá dokonalou znalost plánovaného prostředí. K základním průzkumům přírodního prostředí náležejí tyto podklady:
Podklady geografické – studium map, prohlídka terénu, morfologické tvary, členitost rozložení stávajícího zastavění, vodních ploch a toků, zalesněných pozemků, dopravních linií.
Rozbor geologický – hlavním podkladem je inženýrsko geologická mapa, která poskytuje přehled o složení a vlastnostech hornin, hloubce podzemní vody, ložiska nerostných surovin.
Rozbor vodohospodářský – má vedle dat hydrologických a hydrogeologických obsahovat údaje o propustnosti půdních vrstev, ploše lesních porostů, údaje pro akumulaci srážkové i podzemní vody.
Rozbor agropedologický – výsledky výzkumu se vyjadřují v pedologických mapách (přihlíží se ke genezi a typu, fyzikálním, chemickým a biologickým vlastnostem půdy).
Rozbor klimatologický – vyznačit plochy vhodné a méně vhodné pro osídlení, rekreaci a rozmístění průmyslu a ostatních investiční výstavbu.
Vedle těchto základních rozborů je třeba ještě dalších plánů – otázky společenské, hospodářské, dopravní, biologické, chráněná území ..
Geologické úkoly při plánování a výstavbě sídlišť
Výstavbu nového sídliště i jiného objektu je nutno řešit podle směrného územního plánu nebo zastavovacího plánu jako součást krajiny.
Pro zastavění je radno vybírat plochy tvořené např. chudými písčitými a štěrkovými půdami, které zpravidla poskytují příznivé podmínky a přitom jsou zemědělsky méně cenné.
Při návrhu zastavovacího plánu se vyhýbáme pozemkům s nevhodnými geologickými a základovými podmínkami, jsou to např.:
zaplavované údolní nivy, bažiny a rašeliniště
území ohrožená sesuvy a svahovými pohyby
pozemky na strmých svazích a území na nichž tvrdé horniny skalního podkladu vvcházejí na povrch
území poddolované, okraje starých lomů a místa s pokročilými krasovými jevy
v oblastech ohrožených zemětřesením území a podél mladších tektonických linií.