Geologie1

Geologie
Magmatity
Určování horniny:
Barva
Textura
- Prostorové uspořádání
- všestranná - fluidální
- kompaktní - pórovitá - mandlovcovitá
- Relativní velikost
- stejnoměrně zrnitá - nestejnoměrně zrnitá - porfyrická
- Absolutní velikost
- MC, jemně, drobně, středně, hrubě, vh - zrnitá, velkozrnná
- Tvar součástí
- idiomorfní - hypidiomorfní - analotriomorfní
- Prorůstání součástí
- grafické - písmenkové (křemen do K-živce)
- Krystalizace
- holokrystalická - hypokrystalická - hyalinní (sklovitá)
Původ horniny
- Neovulkanit - Paleovulkanit - Žilná h. - Výlevná h.
Minerální složení
- hlavní min.
- vedlejší min.
Chemismus
Název horniny
Nejdůležitější minerály magmatických hornin
Hlavní
- Draselné živce (K-živce)
- Sodno-vápenaté živce (plagioklasy)
- Křemen
Podružné
- Slídy muskovit a biotit
- amfiboly, pyroxeny, foidy
- výjimečně turmalín, granát, olivín, analcim, pyrit
Přehled magmatických hornin
Hlubinné
a) s křemenem
Barva od šedobílé, přes šedorůžovou až do masově červené.
Jsou kompaktní, všesměrné, stejnoměrně zrnité (někdy porfyrické s vyrostlicemi K-živce).
Jsou drobně až středně zrnité.
Makroskopicky viditelný křemen šedé barvy a skelného lesku.
Granit (Žula)
Převaha K-živce nad plagioklasem. Tmavé min. jsou slídy (biotit a muskovit), řidčeji amfibol.
Použití: vhodný pro hrubé i jemné opracování.
Granodiorit
Převaha plagioklasů nad K-živci. Tmavé min. jsou biotit a amfibol.
Použití: kamenická výroba a stavební kamenivo
Křemenný diorit
Tvořen křemenem a plagioklasem (andezínem). Tmavé min. jsou biotit, amfibol, pyroxen.
Výskyt: jako přechod mezi granodioritem a křemenem.
b) bez křemene
viz. s křemenem
Syenit
Proměnlivá barva. Tvořen K-živci. Tmavé min. jsou amfibol, biotit a méně často pyroxen.
Textura: středně až hrubě zrnitá.
Durbachit - velmi tmavý porfyrický amfibol-biotitový syenit s množstvím tmavých minerálů v základní hmotě s vyrostlicemi bílého K-živce.
Diorit
Tmavě šedá až černošedá barva. Tvořen množstvím amfibolu a pyroxenu a světlými plagioklasy.
Textura: Drobně stejnoměrně zrnitá.
Výborné fyzikálně mechanické vlastnosti.
Výskyt: Jako součást masívu.
Využití: Ušlechtilý kámen
Gabro
Velmi tmavá hornina složená z bazických plagioklasů a pyroxenů. Často obsahuje rudní minerály (magnetit, pyrhotin, ...)
Textura: hrubozrnná
Výskyt: Jako součást masívu.
Využití: Ušlechtilý kámen, stavební kámen
Obdobné horniny: labradorit, amfibolovec, pyroxenit
Těšinit
Tmavě šedá barva. (opticky černé vyrostlice amfibolu nebo pyroxenu na základní šedé hmotě).
Textura: porfyrická, středě zrnitá
Nevhodný ke stavebnímu použití.
Žilné
a) s křemenem
Žulový porfyr
Textura: jemnozrnná až velmi jemně zrnitá porfyrická s vyrostlicemi křemene a živce (K-živce převládají nad plagioklasy). Vzácně je přítomen i amfibol a pyroxen.
Aplit
Hlavní minerály: K-živce i plagioklasy a křemen. Tmavé min. biotit a turmalín jsou rozptýleny v malém množství.
Barva je ovlivněna především živci. Nejčastěji šedobílý až narůžovělý.
Využití: Štěrk a lomový kámen
Žulový pegmatit
Obdobně jako Aplit avšak s hrubší zrnitostí.
Velké uplatnění v praxi.
b) bez křemene
Ozn.: Lamprofyry.
Nevyskytují se u nás.
Syenitový porfyr
Dioritový porfyrit
Gabrový porfyrit
Výlevné
Dělí se na Paleovulkanity (starší než třetihorní) a neovulkanity
Užití: Paloevulkanity - drcené kamenivo, kdežto Neovulkanity jsou nevhodné.
Textura: Porfyrická - větší, makroskopicky viditelné porfyrické vyrostlice vznikaly v nitru zemské kůry, kdežto okolní základní hmota, často až makroskopicky celistvá, vznikala za rychlého ochlazení na zemském povrchu a může být až sklovitá (hyalinní).
Neovulkanity bývají pórovité, což má vliv na pevnost v tlaku a mrazuvzdornost.
a) s křemenem
Ryolit
Rozmanité zbarvení., šedobílý, narůžovělý až fialový. Vyrostlice tvoří křemen, K-živec a biotit.
Textura: fluidální, pórovitá.
Křemenný porfyr
Tmavě zelený, červeno hnědý až tmavě hnědý.
Textura: porfyrický, narozdíl od ryolitu je kompaktní.
b) bez křemene
Trachyt
Složení: Převážně K-živce, ale i plagioklasy. Tmavé min. jsou biotit, amfybol nebo pyroxen.
Barva: bílošedá až hnědošedá.
Výskyt: Ojediněle
Andezit
Jedna z nejrozšířenějších neovulkanických hornin na světě.
Složení: Plagioklasy, amfibol a pyroxen, méně biotit.
Textura: kompaktní, porfyrické vyrostlice z černého sloupečkovitého amfibolu.
Dobré mechanicko-fyzikální vlastnosti. Negativně ovlivňuje hydrotermální procesy.
Čedič
Nejrozšířenější výlevná hornina na zemi.
Barva: Šedočerná
Složení: Plagioklasy a pyroxen. Ojediněle amfibol a biotit.
Textura: Vyrostlice z olivínu
Obsahuje-li minerál z foidů, má spec. název.
Typický je sloupcovitá odlučnost nebo bobovitý rozpad.
Využití: Pro vysokou pevnost a houževnatost jako štěrk, ale pro snadnou ohladitelnost se nehodí pro silniční účely.
Čedičové paleovulkanity:
Melafyr - mandlovcovitá textura, hnědofialová barva a zelený povlak mandlí.
Diabas - makroskopicky zrnitá textura a nazelenalé zbarvení. Užití jako dekorační kámen.
c) s foidy
Fonolit (znělec)
Složení obdobné jako trachyt.
Textura: porfyrická, mandlovcovitá
Využití: lomový kámen a lahvové sklo.
d) vulkanická skla
Jsou poměrně vzácné. Vznikají velmi rychlým utuhnutím různých typů magmatu.
Obsidián - Černě zbarvený se skelným leskem.
Smolek - Hnědozelen