geologie neco k zk

Rozdělení hornin v litosféře
Co je to struktura a textura hornin?
Přehled hlavních horninotvorných minerálů
Co je minerál a hornina
Rozdělení magmatických hornin (vyvřelin)
Žula
Vyjmenujte některé vyvřeliny
Usazené horniny (sedimenty)
Co je štěrk a písek
Jemnozrnné klastické sedimenty (pelity, aleurity)
Přeměněné horniny (metamorfované)
Působení vnitřních geologických sil
Pohyby a deformace v zemské kůře
Praktický význam výzkumu tektonických poruch
Zvětrávání hornin
Vznik půd, půdotvorné činitele
Půdní profil, půdní typy, hodnocení půd
Oběh vody v přírodě
Typy podzemních vod
Složení a vlastnosti podzemních vod
Stručný přehled geologické stavby ČR
Druhy geologických map
Geologické profily
Geologické přípravné práce, metody průzkumu
Přehled předkvartérních základových půd podle geologické příslušnosti
Zeminy čtvrtohorních pokryvů
Etapy geologického průzkumu ložisek nerostných surovin
Hlavní zásady při zakládání lomů se zřetelem k účelu a geolog. poměrům
Ložiska písku a štěrku
Úkoly geolog. průzkumu při územním plánování a ochraně živ. Prostředí
Podklady územního plánování
Geologické úkoly při plánování a výstavbě sídlišť
1) Rozdělení hornin v litosféře
Litosféra sahá do hloubky 1200 km a tvoří tak 40% objemu zemského pláště.
Podle způsobu vzniku se dělí na:
a) Vyvřelé horniny (eruptivní, magmatické) – vznikají krystalizací a tuhnutím magmatu v různých částech litosféry.
Podle toho kde magma utuhne rozlišujeme:
hlubinné (abysální)
žilné (hypabisální)
výlevné (efuzivní)
b) Usazené horniny (sedimentární) – vznikají druhotně buď usazováním úlomků rozrušených hornin nebo chemickým usazováním a vysrážením ve vodním prostředí a nebo činností organismů.
Podle toho se dělí na:
klastické (úlomkovité, mechanické)
chemické
organogenní
c) Přeměněné horniny (metamorfované) – vznikají přeměnou za určitých podmínek v zemské kůře, působením vysokých teplot a tlaků na horniny, které se tak dostanou do tuze plastického stavu a mění svoji texturu a strukturu případně i minerální složení. Přeměněné horniny mohou vznikat ze všech tří typů uvedených hornin.
2) Co je to struktura a textura hornin
Struktura hornin – vyjadřuje vývoj hmoty, omezení jednotlivých součástek, jejich vzájemný vztah a relativní velikost v hornině.
Textura hornin – vyjadřuje prostorové uspořádání minerálních součástí v hornině
3) Přehled hlavních horninotvorných minerálů
V systematické geologii se minerály dělí podle chemického složení do 8 skupin:
prvky
sirníky
halovce
kysličníky
sírany
uhličitany
fosfáty
křemičitany
4) Co je to minerál a hornina?
Minerál – je nerost, jehož chemické složení můžeme vyjádřit vzorcem (je to prvek nebo sloučenina). Každý nerost je charakterizován fyzikálními vlastnostmi jako je krystalografická souměrnost, habitus (vzhled), forma agregátu (struktura krystalů), barva, tvrdost, štěpnost, lesk a měrná hmotnost.
– je anorganická homogenní přírodnina
Hornina – je inhomogení minerální asociace, která tvoří určitou jednotku ve skladbě zemské kůry. Skládá se zpravidla z jednotlivých minerálů a můžeme je charakterizovat strukturou a texturou. Chemické složení hornin nelze (až na vyjímky) vyjádřit vzorcem.
5) Rozdělení magmatických hornin (vyvřelin)
a) podle nerostného (chemického) složení
b) podle geologické pozice (dané hloubkou a tvarem magmatických těles)
Nerostné složení – je do značné míry výrazem chemické povahy magmatu.
Rozeznáváme:
nerostné součástky podstatné, které jsou rozhodující pro zařazení do určité skupiny
nerostné součástky vedlejší, které odlišují jednotlivé druhy vyvřelin v dané skupině
nerostné součástky podružné (akcesorické), které jsou zastoupeny nejrůznějšími minerály v nepatrném až mizivém množství
Geologická pozice magmatických hornin se projevuje v jejich textuře a struktuře. Magma stejného chemického složení mohlo utuhnout buď v různých hloubkách pod současným zemským povrchem nebo na povrchu.
Dělí se na:
vyvřeliny hlubinné – magma utuhlo ve větších hloubkách pod zemským povrchem
vyvřeliny žilné (podpovrchové) – magma těchto vyvřelin vyplnilo trhliny, praskliny nebo mezivrstvé spáry
vyvřeliny výlevné – magma utuhlo na zemském povrchu
Proto odpovídá určité skupině hlubinných vyvřelin určitá skupina výlevných hornin podobného minerálního (a chemického) složení, lišící se však strukturou případně texturou.
6) Žula
složení: podstatné součásti – křemen, draselný živec (ortoklas), kyselý plagioklas
vedlejší součásti – muskovit, biotit, obecný amfibol, pyroxen
akcesorické – turmalín, pyrit, apatit, magnetit
vznik: infuzí magmatu v závěru hornotvorných pochodů
překrystalováním usazených hornin za vysokých teplot a tlaků
(problém není definitivně vyřešen)
technické vlastnosti:
hustota = 2400 – 2700 kg/m3
nasákavost zdravé žuly do 0,5%
pevnost v tlaku 35 – 250 Mpa
opotřebitelnost malá, leštitelnost dobrá
odběrnost – pro těžbu nejpříznivější kvádrovitá nebo tlustě lavicovitá
Technicky neporušené žuly se používají na:
obklady, i mostních pilířů, při regulaci toků
dlažby, chodníky, schody
Do betonu lze použít jen tehdy, pokud nebude vystaven velkým teplotním rozdílům (objemové změny křemene).
Žuly poskytují únosné a stabilní základové půdy (vlivem větrání se mohou měnit).
Žula zvětrává v žulové eluvium – písčitá zvětralina (použití jako podřadný písek).
Nejvýznamnější naleziště – Středočeský Pluton (Český Brod, Tábor, Písek, Horažďovice, Klatovy, Příbram), Mrákotín, Řásná, Lipnice
7) Vyjmenujte některé vyvřeliny
žula, granodiorit, syenit, diorit, gabro, labradorit, pyroxenit, amfibolovec, těšinit
žulový porfyr, pegmatit, aplit
ryolit, křemenný porfyr, trachyt, andezit, čedič, melafyr, diabas, fonolit (znělec)
8) Usazené horniny (sedimenty)
Vznikají na zemském povrchu usazováním (sedimentací) za různých podmínek a v různém prostředí (na souši, ve vodních tocích, mořích, jezerech, umělých nádrží i v podzemních prostorách) Sedimenty tvoří ľ zemského povrchu. Jejich vlastnosti potřebujeme znát pro zakládání staveb.
Podle způsobu vzniku se dělí na:
a) úlomkovité (klastické) – vznikly usazením úlomků ze starších rozrušených hornin
b) chemické – vznikly chemickým vyloučením a vysrážením látek rozpuštěných ve vodě
c) organogenní – vytvořili se působením organismů nebo ze zbytků odumřelých organismů
Významnou vlastností všech sedimentů je vrstevnatost. Základním tvarem, v němž se usazené horniny vyskytují je vrstva (vznikly během určitého časového úseku, v němž se ukládal stejný materiál a měnily se sedimentační podmínky).
Polohu nakloněných vrstev určíme stanovením směru a sklonu vrstev.
Strukturou sedimentů rozumíme velikost a tvar částic, z nichž se sediment skládá, způsob spojení a uspořádání.
Nejdůležitější struktury:
Úlomkovité struktury (podle velikosti zrna)
Psefityvelikost zrna nad 2mm.
Psamity2 – 0,06 mm.
Aleurity0,06 – 0,002 mm.
Pelitypod 0,002 mm.
Krystalické (zrnité) struktury – charakteristické pro chemické sedimenty
Organická struktura – charakteristická druhem organismu, který se podílel na stavbě horniny
Oolitická struktura – založená na vzájemném uspořádání sedimentárních součástek
Textury sedimentů – charakterizuje uspořádání částic ve vrstvách, druhy zvrstvení a různé jevy na povrchu ploch.
9) Co je štěrk a písek?
Štěrky – jsou zaoblené psefity s ( zrn nad 2 mm a s proměnlivou příměsí písku a jílu.
Dle původu je dělíme na: jezerní, mořské a říční.
Používají se ve stavebnictví (do betonů, filtrů, zlepšení základové půdy.
Poskytují únosné a málo stlačitelné půdy.
Písky – jsou sypké, klastické sedimenty psamitické struktury (zrna s ( 2 – 0,06 mm). Skládají se převážně ze zrnek křemene, živců, muskovitů, někdy plauktonitů. Mohou obsahovat těžké minerály, jílovitou příměs, štěrky, úlomky hornin.
KUŘAVKA – tekoucí písky.
použití písků: ve stavebnictví (jílovitých písků ve slévárenství, křemité pro filtry), ve sklářství, v keramickém průmyslu.
Poskytují dobrou a málo stlačitelnou základovou půdu.
Říční písky se vyskytují v nivách a trasách řek
Mořské písky jsou v ČR většinou neogenního stáří
Váté písky jsou naváty větrem
10) Jemnozrnné klastické sedimenty (pelity, aleurity)
Aleurity – podstatná složka jsou zrna o ( 0,06 – 0,002 mm
Spraše – vznikají eolickou činností v pleistocénu a byly naváty od západu a severozápadu, takže se vyskytují převážně na východních a jihovýchodních svazích. Mohou tvořit i několik horizontů. Charakteristické je velké procento CaCO3 (kalcit), křemen. Spraš je značně pórovitá. Poskytuje podmínečně použitelnou základovou půdu (je značně stlačitelná), ve styku s vodou značně rozbřídá a ztrácí pevnost. V suchém stavu se udrží poměrně dlouho v téměř svislých stěnách.
Sprašové hlíny – jsou to odváté spraše. Mechanické vlastnosti pro zakládání jsou příznivější. Spraše i sprašové hlíny nutno ochránit před vodou z důvodu rozsedavosti.
Hlíny – mohou být různého typu a složení
Eluviální hlíny – vznikají jako povrchové zvětraliny skalního podloží nad eluviem.
Deluviální hlíny – přemístěné hlinité materiály eluviální, zpravidla do nižších poloh.
Aluviální hlíny – jsou nejmladší naplaveniny řek. Málo únosné, značně stlačitelné, obsahují humusovité složky. Zakládání bývá problematické.
Souvkové hlíny – jsou ledovcové ho původu. (U nás na Ostravsku)
Pelity – podstatnou složkou jsou zrna o ( do 0,002 mm
Slíny – skládají se z jílovitých minerálů a karbonátových příměsí, ale i organické substance nebo prachovité složky. Vznikají mořskou sedimentací, velmi často se střídají s vrstvami jílu. Vyskytují se v mořských neogenních pánvích; objemově nestálé; nekonečně stlačitelné.
Slínovec, opuka – zpevněný písečný slín (velmi jemný pískovec); barva šedá; zpevněný
Jílovité břidlice – výrazně vrstevnatá; tvrdá skalní hornina; barva hnědošedá
11) Přeměněné (metamorfované) horniny
Metamorfóza hornin je přeměna hornin v zemské kůře vzniklá účinkem vnitřních (endogenních) sil. Zejména zemské teplo, vnitřní tlaky a chemické působení vodních roztoků, přehřátých par a plynů. Přitom se mění textura a struktura hornin. Horninotvorný materiál zůstává v průběhu metamorfózy v pevném stavu (nevzniká magma). Při metamorfóze vznikají zcela nové metamorfní minerály. Tento proces se nazývá blastéza.
Tvar minerálních součástek:
Granoblastická – izometrická zrna (mramor, granulit)
Granolepidoblastická – (ruly)
Lepidoblastická – v hornině jsou v podstatné míře zastoupeny dokonale štěpné nerosty (břidlice, fylit svor, slída, mastek)
Nematoblastická – jehličkovitá, vláknitá (amfibolit)
Nematogranoblastická
Kataklastická – podrcená
Makroskopicky celistvá – hadec (serpentinit)
metamorfity: fylit, svor, ruly, ortoruly, pararuly, metakvarcit, vápence, granulit, amfibolit, eklogit, … břidlice
12) Působení vnitřních geologických sil
Vývoj vrchní části zemského povrchu a zemské kůry je výsledkem sil dvojího druhu:
a) Vnitřních (endogenních) sil – původ mají uvnitř zemského tělesa. Projevují se zejména horotvornými tlaky a pohyby v zemské kůře, zemětřesením a vulkanickými pochody.
b) Vnějších (exogenních) sil – mají původ na zemském povrchu v hydrosféře, atmosféře a kosmické prostoru (sluneční záření, vliv přitažlivosti kosmických těles)
Činností vnitřních sil dochází k rozlámání zemské kůry (výzdvihovost, vrstev, vertikální pohyb pevnin, vznik kontinentálních a podmořských příkopů, vznik vulkanických pohoří)
Působení vnějších sil je zaměřeno z na vyrovnání těchto rozdílů vnitřních sil (zvětrávání, rozpad hornin, působení rozpadlé hmoty z hor do nížin a vodních pánví a vytváření pórovitého povrchu (peneplénu)).
Vnitřní geologické síly se projevují krátkodobými i dlouhodobými (v geologické časomíře) pohyby zemské kůry, které způsobují její deformace a mají za následek změny v jejich vnitřní stavbě – označují se jako tektonické pohyby. Mohou se projevovat krátkodobým vyrovnáním napětí (zemětřesení).
13) Pohyby a deformace v zemské kůře
Zemská kůra je neustále v pohybu, který je důsledkem vulkanických pochodů odehrávajících se v hlubších sférách země. Tyto pohyby jsou jednou z příčin změn ve stavbě zemské kůry – tektonické pohyby. Tektonické pohyby probíhají v zemské kůře pomalu – téměř neznatelně, pouze zemětřesné pohyby mají rychlý často katastrofální průběh.
Tektonické pohyby dělíme na:
a) relativně pomalé – poklesávání a výzdvih větších úseků zemské kůry (radiální pohyby – kolmé k zemskému povrchu). V minulostech vedly k dlouhodobým záplavám a nebo naopak k vynořování hornin, dostaly název epirogenetické (pevninotvorné) pohyby.
b) relativně rychlejší a silné pohyby – měly za následek výrazné deformace zemské kůry a spolupůsobily při nich napětí tečné k zemskému povrchu (tangenciální pohyby). Vedly ke vzniku pásemných velehor – orogenické (horotvorné). Výsledky dosavadních výzkumů ukazují, že současné pohyby zemské kůry jsou velmi rozšířeny a že prakticky neexistují stabilní oblasti zemské kůry.
14) Praktický význam výzkumu tektonických poruch
Tektonický výzkum patří k nejvýznamnějším úkolům ve stavební geologii, při řešení hydrogeologických otázek a při vyhledávání a průzkumu ložisek nerostných surovin. K poznání tektonické stavby území přispívá někdy studium povrchu území a rozbor jeho morfologických a hydrogeologických zvláštností. Přítomnost velkých sklonů nebo prudce nakloněných vrstev se projevuje často náhlými změnami reliéfu krajiny. Někdy vyvěrají na zlomových liniích prameny. Řeky a potoky prohlubují často některé úseky svých údolí podél zlomových linií. (V síti vodních toků tak