Tahák tisk

Látkové množství – n. Látkové množství udává počet částic (atomů, molekul, atd.), přítomných v daném množství látky. Vyjadřuje velikost souboru základní stavby částic. MOL je jednotka látkového množství. 1mol je tolik částic, kolik atomů obsahuje 12g uhlíku 126C. NA –Avogarova konstanta 1mol= 6,023*1023 částic mol-1. Charakterizuje počet částic v jednom molu látky (g*mol-1)
Izotopy- Nuklidy se stejným počtem protonu a neutronu. NUKLID- atom. Izotop stejný počet protonů, ale různý počet neutronů. Jádro s určitým počtem protonu a neutronu v přírodě mají stejné chem. složení, ale různé fyz. vlastnosti, hlavně hmotnost a radioaktivita. 126C;146C- izotopy uhlíku nukleonovým číslem 12,14. Vodík – deuterium, tritium. A-nukleonové číslo, Z-proton.číslo A=Z+N AZX A=protony+neutrony
Radioaktivita- Vzniká rozpadem nestabilních jader (H.Becverel). Radioaktivní rozpad vede ke vzniku nových jader. (-záření, ß-záření, (-papsky. Přirozená radioaktivita, umělá radioaktivita.Posunový zákon: při α pak A změní o -2,Z o -4, ß+ přeměna Z +1,beta- přeměna Z-1
Druhy a charakteristika radioaktivních zářeni- je samovolné, vyvolává luminiscenci, ionizující účinky, způsobuje zčernání fotografického mtr. Alfa záření-pohybuje se pomalu,pronikavost je malá(nebezpečný pro organizmus),silné ionizující účinky, ve vzduchu má dolet několik cm.Beta zářeni-pohybuje se rychle, obsahuje elektrony a pozitrony, větší pronikavost i dolet, silné ionizační účinky. Gama záření- vlnění s podobnými vlastnostmi jako světlo nebo rentgen. Mají rychlost světla a velmi vysokou pronikavost.
Radon- Radioaktivní vzácný plyn 22688Ra. Chemicky netečný, má 8 valenčních el.. Člen uran-radiové rozpadové řady. Radon jako α zářič poškozuje živou tkáň. Zdroj r. v objektech - podzemní voda s obsahem radionuklidů, půdní vzduch - ve zvětralém žulovém podloží, elektrárenské popílky, škvára, písky
Periodický zákon (Mendelejev). Prvky sestavený do tabulky podle protonových čísel. Řádky tvoři periody, jejich číslo souhlasí s počtem obsazených energetických hladin v atomu(valenční elektor.).Sloupce dělí prvky do skupin podle chem. vlasnosti (halogeny, vzácné plyny) a počet valenčních el.. Prvky jedné skupiny mají podobné vlastnosti.
Zákonitosti v periodické tabulce prvku: Periodicky zákon- vlastnosti prvků jsou periodickou závislé na jejich protonového čísla (předpověď neobjev. prvků).1. růst proton čísla 2.růst relativních atom hmotnosti 3. Počet prvku v periodách je roven dvojnásobku počtu orbitalů, které se v atomech prvku příslušné periody naplňují (s,p,d,f)
Typy vazeb v chem sloučeninách a jejich charakteristika: Vazba kovová: v kovu v pevném skupenství (vyjimka-rtut), atomové zbytky (kationy), jsou těsně vedle sebe uspořádány, valenční elektrony jsou volně pohyblivé. Kovalentní – sdílí dvojice elekt. s opačným spinem. Příčinou vazby je snížení energie nepolární: největší pravděpodobnost výskytu el. páru je ve středu spojnice jader,(H2,O2…); elektronegativita < 0,4. polární: 0,4 < el. > 1,7 Iontová vazba.- extrémní případ kov. pol. vazby. > 1,7. Spočívá ve vytvoření opačně nabytých iontů.
Vazba iontová:- el. větší než 1,7- extrémně polární chem. Vazba. Vznik aniontů a kationtů vzájemně poutaných elektrostatickou silou, vazba jednoduchá,dvojná,trojná.
Vazba kovalentní:- polární a nepolární (je vyjádřena elektonegativitou). Vazbu s nestejným rozložením hustoty vazebného elektronového páru mezi sloučenými atomy.
Vodíková vazba: - Atom vodíku je jednovazný, vazba vzniká u většiny sloučenin, na atomy prvku o vysoké elektronegativite, a malým atomovým polomerem, je vázán kovalentní, silně polární vazbou.
Slabé a silné elektrolyty: - Elektrolyt je látka, která ve svém roztaveném stavu, nebo ve vodném roztoku vede elektricky proud a při elektrolýze se rozkládá. Základní složkou jsou ionty, čím je iontu více- tím lepe elektrolyt vede el proud. Málo iontu- slabý elektrolyt, více elektronu- silný elektrolyt. Ionty- kationty s kladným el. Nábojem a anionty se záporným el. nábojem. Elekrtolyty- roztoky kyselin, hydroxidu, soli taveniny hydroxidu
Vratné reakce:- Jsou reakce, které probíhají stejnou rychlosti, nebo za určitých podmínek rychleji jedním či druhým směrem. Produkty spolu reaguji za tvorby původních výchozích látek a naopak. K- rovnovážná konstanta reakce. K > 1 – více produktů než reaktantů, K > 106 koncentrace produktů je 106 x větší než koncentrace reaktantů- jednosměrná reakce. K < 10-6 reakce neprobíhá.
Kinetika reakci a faktory ovlivnujici jejich rychlost:- Studuje rychlost chemických reakcí, faktory a reakční mechanizmy, které tyto reakce ovlivňují. Reakční rychlost: množství látek, které za časovou jednotku se při reakci spotřebují nebo vzniknou. Faktory: teplota, tak, skupenství, koncentrace, povrch,záření, katalizátory- ovlivňují rychlost reakce a po ukončeni jsou nezměněny.
Disociace vody- také říká: autoprotolýza. vyjadruje také vztahemc(H3O+)*C(OH-)/C(H2O)=KC; 2H2O= H30++OH-. Voda dis. pouze z malé části. Rozkládá se na ionty- Na zásadité anionty a kyselé kationy.
Hodnota pH: zaporný dekadický logaritmus koncentrace vodíkových iontů. Neutrální roztok ph=7,kyselé roz ph=menší než 7, zásadité roz ph=vetší než 7.
Neutralizace- je zpětná reakce k autoprotolyze (neutralni ph=7) H2O++OH-=2H2O,neutralizace se popisuje jako reakce kyseliny a hydroxidu přičemž vzniká sůl dané kyseliny a voda HCl + HaOH = NaCl + H2O díky neutralizaci stanovíme obsah kyselin a hydroxidu v roztocích.
Hydrolýza- reakce soli s vodou.Na se rozloží na ionty , které mezi sebou reagují na kys. A zás.(sůl silné kys + silná zás. = reakce neutrální, )
Amfoterita prvků-prvky a látky které se chovají jako kyseliny i jako hydroxidy-H2O
Základní termochemické zákony- termochemie se zabývá tepelnými změnami při chem. reakcích. Zakony vysloveny Lavoisierem a Laplacem (1780). Reakční teplo-reakce je stejná i když probíhá opačným směrem A + B =teplota= C + D .Hessův zákon:Reakční teplo určené reakce se rovná součtu reakčních tepel série reakci, které vedou s týchž výchozích látek či k  týmž produktům.
Pravé roztoky: obsahuji dispergované solvatované molekuly a ionty v kapalině, jejich velikost je < 10-9m. Dispergované částice jsou tak malé, že nelze běžnými optickými metodami zjistit jejich heterogenitu.Disperzní prostředí u pravých roztoků se nazývá rozpouštědlo a dispergovaná fáze rozpouštěná látka. Pravé roztoky se připravují rozpouštěním látek ve vhodných rozpouštědlech. Rozpouštění vede k ustavení rovnováhy mezi rozpuštěnou a nerozpuštěnou formou dané látky. Látky mohou být s rozpouštědlem: neomezeně mísitelné, omezeně mísitelné, prakticky nemísitelné.
Aerosoly: jsou tuhé nebo kapalné částice rozptýlené v plynném disperzním prostředím.Vznik: kapalina, nebo tuha látka se rozptýlí v plynu, nejčastěji ve vzduchu. Disperze tuhých látek jsou dýmy a prachy, disperze kapalin jsou mlhy, jsou-li v plynu rozptýlené jak kapalné tak tuhé látky - kouře. Prachy:-Vznikají při mleti pevných látek(cement mouky),Dýmy:-vznikají při chem. reakcích (HCl+NH3=NH4Cl), mlhy:-vznikají při rozstřikování kapaliny proudem plynu, mlha v přírodě vzniká kondenzaci vodních par. Aerosoly se připravují dispergačními nebo kondenzačními metodami. Aerosoly jsou nestálé- koagulace- zánik částic, částice po srážce ztrácejí energii, spojování disperzních částic ve větší celky - zánik aerosolu.
Pěny: Jsou disperze plynu v kapalině.Dělíme: Pěny vlhké- bubliny zaujímají max 85% objemu. Pěny suché- plynu je více, jak 85%. Pěny se připravuji:- probubláváním kapalin plynem, šleháním nebo třepáním. Kvalita pěny závisí na kvalitě přepážek mezi bublinami. Čím vyšší viskozita - pevnější. Nejstabilnější pěny jsou mýdla, detergenty, bílkoviny a polymery. Odpěnění: fyzikálně- změnou tlaku a teploty, chemicky- použitím sloučeniny, vytěsní, které vytvoří nekvalitní přepážky a pěna zanikne.
Emulze: soustava nemísitelných kapalin, z nichž je jedna ve formě malých kapiček rozptýlena ve druhé (olej ve vodě). Emulze se připravuji intenzivním mícháním nebo mixováním obou kapalin s emulgátorem- látka zvyšující stabilitu emulze vytvořením ochranné vrstvy na částici. Emulgátory- mýdla, bílkoviny, polysacharidy…Zánik emulze- opalescence- odmísení kapalin tvořících emulzi.
Gely: - Disperzní částice vytvořené souvislou síťovou strukturou, nejsou schopny translačního pohybu. Vysušením ireverzibilního gelu vzniká xerogel, má objem původního gelu a je velmi porézní. Podle xer. Se dělí gely na vratné a nevratné.N.- nevrátí se do původního stavu. Vratné gely:- obsahuji makromolekulární látku (želatina), bobtnají, když se po vysušení vzniklý xerogel smíchá s původní, nebo jinou kapalinou, převede se zpět na rosol.
Koloidní disperzní soustavy: obsahují dysperg. podíly tuhých látek o velikosti částic 10-7- 10-9m v kapalném disperzním prostředí.Při nižších koncentracích disp. fáze jsou částice izolované- soly. Při vysokých k.d.f. částice se spojují – gely. Potřeb vyšší energii, patři mezi pravé roztok. Brownův pohyb: nekoordinovaný trhavý pohyb všemi směry, rozptylují na ně dopadající světlo. Děli se:lyofobní koloidní disperze- jsou částice tvořeny velkým počtem spojených molekul, hydrofilní, nemají afinitu (přitažlivost) k molekulám vody. Lyofilní koloidní disperze – jsou tvořeny makromolekulami.
Polymorfie, alotropie, izomorfie: Polymorfie: krystalické látky, které se vyskytuji v různých krystalických podobách, látka krystalizuje ve více modifikacích (SiO2 – α,ß- křemen) . Alotropie: prvek krystalizuje ve více modifikacích (C- tuha, saze). Izomorfie:skupiny látek, které vytvářejí krystaly stejného typu, mohou vykrystalizovat ze směsi nasycených roztoku- směsné krystaly (FeSO4 * 7H2O).
Oxidace a redukce: (redox), jsou spojeny s přenosem jednoho nebo více elektronů. Reakce při níž dochází ke změně oxidačního čísla. Oxidace- stráta elektronu- zvýšení oxidačního čísla (mocenství). Redukce- příjem elektronů- snížení oxid. čísla. Oxidace i redukce probíhají vždy součastně.
Řada napětí kovu, standardní elektronové potenciály: standardní elektronové potenciály různých redoxních systémů lze sestavit do takzvané řady napětí. Prvky- částice s nejnegativnějším potencialem mají největší tendenci uvolňovat elektrony a přicházet do iontového stavu, a naopak prvky s pozitivním potenciálem mají spiše tendenci elektrony přijímat.
Elektrolýza: Katoda- záporná - redukční děj. Anoda- kladná- oxidační děj. Ponoříme-li do roztoku elektrolytu dvě elektrody a necháme jimi procházet el proud, budou kladně nabité ionty putovat k záporné elektrodě (katodě), záporné ionty ke kladné elektrodě (anodě). Částice odevzdají elektrodě el náboj a existuji pak jako elektroneutrálními částicemi, které mohou reagovat se svým okolím.
Vzduch a ovzduší, složení atmosféry, škodliviny: atmosféra do 300km. Hustota se směrem nahoru snižuje. Vzduch je směsí plynů i látek v různých skupenstvích. N2 78%, O2 20%, Ar 0,9%, CO2 0,04%. Atmosférický vzduch obsahuje i látky o velice nízké konc. (He,Ne,Kr,Xe,H,H2O.CH4,O3).ozon absorbuje UV záření- ochranný obal- poškozován freony, SO2. devastace lesu oxidu dusíku, CO2 a uhlovodíky.
Voda:- H2O, skupenství: s,g,l. polární rozpouštědlo (soly), rozpouští iontové sloučeniny,v kapalném skupen jsou molekuly vody spojovány prostřednictvím vodíkových mostů ve vetší celky.V tuhém prostředí je v těžišti a rozích atom kyslíku- opakující se pravidelný čtyřstěn- spojen