Tahák tisk

dně do ZB. Nesmí se používat jako konstrukční materiál.
Koroze vápenných pojiv: mezi základní uhličitanová pojiva patří uhličitan vápenatý, který je produktem tvrdnutí vápna.Uhličitan vápenatý je solí velmi slabé kys. uhličité. Tato skutečnost má za následek snadný rozklad uhličitanů silnějšími kyse-linami. Také oxid uhličitý, který je rozpuštěn v atmosférické vodě je agresivní a může způsobit rozklad: CaCO3 + CO2 + H2O → Ca2+ + 2HCO32-. Vzniklý hyrogenuhličitan vápenatý je rozpustný a může být z malty vyplaven. Ochrana: primární:volba materiálů způsob jeho použití, sekundární: dodatečná ochrana konstrukce proti působení korozivním vlivů.
Koroze betonu:1) vnitřní- návrh betonové směsi- druh cementu obsah vody a způsob jejich zpracování –Technologie výroby. Použití chem přísad 2) vnější- dodatečná ochrana konstrukce proti působení korozních vlivů. Složky betonu: cement: příčinou koroze cementového tmelu je přítomnost Ca(OH)2, aluminátové fáze a CSH gelu. Kamenivo: SiO2 (opál) alkalické rozpínání. Voda: nesmí obsahovat látky ovlivňující hydratační reakci cementu a korozi výstuže (Cl-) Korozi způsobují: činitelé vnější (fyz.,chem.,bio. vlivy) a vnitřní (směs, tech. Výroby, příměsi). Koroze I. typu- koroze vodami –rozpouštění a vyluhování složek cement tmelu. Tento typ koroze se týká především působení vod s nízkou tvrdostí. Jde o vody z řek, rybníku a srážkové. Hladové vody rozpouštějí a vyluhují především Ca(OH)2 s cement tmelu –rychlost rozpouštění je dána složením cementového tmelu a vnitřní strukturou.
Koroze II. 2) vliv chem. činidel: kyselinová koroze- u prům. odpadních vod a přírodních vod. Kyselé vody reaguji především s Ca(OH)2 , který neutralizují vápenatou složkou CSH gel. Vody s agresivním oxidem uhličitým: reaguje s Ca(OH)2 –tvoří se nerozpustný CaCO3, Ca(OH)2+ CO2→ CaCO3+H2O, -rozpuštění uhličitanu na hydrogenuhličitan CaCO3+ H2O+ CO2→ Ca(HCO3)2.
Koroze III typu: -koroze reakčními produkty– se hromadí v pórech cem tmelu vznikají sloučeniny větších objemu, což vede vlivem krystalizačních tlaků k porušení struktury a rozpadu betonu. –síranová koroze: 1)sádrovcová: Ca(OH)2 + Na2SO4 + 2H2O → CaSO4 + 2H2O + 2NaOH. –hromadí se v pórech a narušuje strukturu. 2)sulfatolaminatová –zvětšuje svůj molární objem a vyvolává tlak na steny kapilár a porů. –krystalizace soli –zvýšení objemu a vyvin tlaku. –tuky a oleje –obsahují kyseliny, které způsobují měknutí betonu. -Atmosférická koroze kyselými plyny: způsobena agresivními plyny (CO2 ,SO2) i kyslíkem (oxidace)
Atmosfericka koroze betonu: -Je způsobena agresivními plyny, obsaženými v atmosféře –CO2,SO2. CO2 napadá hydratační produkty cem. Ca(OH)2 + CO2 + H2O → CaCO3 + 2H2O. –karbonatace betonu: - CaCO3 krystaluje v nestabilních modifikacích valeritu nebo argonitu, které se přeměňují na stabilní kalcit. –sulfatace betonu: -krystaly sádrovce tlakem na stěny pórů způsobí rozpad povrchové vrstvy beton. Zjišťování korozního napadeni bet: -metody destruktivní v laboratořích, přímo na kci, nutno provést chem. analýzu. Ochrana proti korozi: 1)primární –je dána typem cem –obsahem, vodou.2)sekundární- u kci vystavených silnému agresivnímu prostředí-penetrace, nátěry.
Vady cihlářských výrobku: pálené cihlářské výroby jsou používány ve stavebnictví jako zdicí materiál, který je buď opotřebený omítkou nebo se používá jako lícové neomítkové zdivo. Surovinami pro výrobu cihel jsou cihlářské hlíny, které obsahují minerály, soli. Soli mohou poškodit cihly a celé cihlové zdivo následujícími způsoby: -sírany z cihel: mohou hydrat za zvětšení V,čímž může dojít k poruše vyvinutím tlaku. –rekrystalizací solí: kdy dochází k tvorbě hydrátů s vyšším počtem molekul vody. –krystalizací solí: těsně pod povrchem nebo v povrchu cihelného štěpu se vyvíjí krystalizační tlak, který může být tak velký, že dojde k narušení povrchu cihly.
Žáruvzdorná pojiva: -keram výrobky, které odolávají trvale vysokým teplotám –min1580°C. Rozdělení: -kysele (dinas,samot), -zásadité (magne-sitové, dolomitové), -neutrální (uhlíkové, chromitové). –rozdělení chem. –mineralogické - křemičité, hlinito-křemičité, hořečnaté, hořečnatokřemičité, hořečnato-vápenaté, uhlíkaté, křemičitokarbidové. Šamot- vysoký obsah SiO2,Al2O3, do 1500°C. Dinos- vysoký obsah SiO2(92%). Magnesit –vysoký obsah MgO. Dolomit –vysoký obsah MgO*CaO(méně než 95%). Tuhové výrobky, uhlíkové výrobky, spec keramika.
Železo a Ocel: Fe -vyskytuje se ve sloučeninách, nejrozšířenější těžký kov –železné rudy –, krevel, hematit, syderit, pyrit. –součástí krevního barviva. Výroba: redukcí na kov- slouží rudy, jejichž chem. podstatou je oxid železa. –nutná je předchozí mech úprava rudy drcením a tříděním síty. –v pecích, kde se ruda spéká do slinku –podstatou tech. výroby Fe je redukce oxidu ve vysoké peci, která se plní shora směsí železné rudy a metalurgického koksu Fe2O3 + 3CO → 2Fe + 3CO2, FeO + CO ↔ Fe + CO2. Vlastnosti: kujnost a vodivost. Ocel: zkujňováním železa: oxidace příměsi v surovém železe, přidáním rudy a dmýcháním vzduchu nebi kyslíku, v elektrických pecí. Vlastnosti: kujnost a tažnost. Výrazné vlastnosti se dosahují legováním.
Chemická koroze Fe: je způsobena chem. látkami, které jsou ve styku s kovem. Na kov mohou působit látky ve vodních i nevodních roztocích, ali i plyny. Př. chem. koroze ve vod. pro. je působení kyseliny na kov (Fe + 2HCl → FeCl2 + H2). Koroze spočívá v oxidaci kovů na kationy. Látka se snaží dospět do stavu nejnižší energie. To u Fe vede k ( Fe2O3 – ruda – energeticky chudé → výroba, dodání energie Fe ener. bohaté → uvolnění energie – koroze.
Elektrochemická koroze: vyžaduje přítomnost elektrolytu.Nastává při styku dvou kovů nebo se na povrchu vytváří anodícká a katodická oblast. Anodická rozpouští kov Fe → Fe2+ 2e-. Katodická reakce: vodíková: 2H+ + 2e- →H2 pH < 4, kyslíková O2 + 2H2O + e- → 4OH-
Hliník: třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře.neželezný kov, tažný a kujný, dobrá tepelná a el. vodivost, stříbrný bílý lehký kov, b.t. 660oC, vyskytuje se ve sloučeninách, hlavně v podvojných křemičitanech (živec, slída, jíly). Vyrábí se z bauxitu. Vlastnosti: na vzduchu je stalý. Použití: pro výrobu obalu a el. vodiče. Al: prášek-do porobetonu, Al2O3: kompaktivní vrstva.
Princip řetězeni uhlíku v org sloučeninách: Uhlík je vždy čtyřvazný. Vazby mezi atomy uhlíku jednoduchá, dvojná, trojná, podvojná. Sloučeniny s vazbami jednoduchými mezi uhlíky se nazývají nasycené, s dvojnou nebo trojnou vazbou se nazývají nenasycené. Řetězce uhlíku: Alifatické: s přímím řetězením nebo rozvětveným řetězením. Cyklické: izocyklické heterocyklické.
Organo-křemičité sloučeniny: Silony: jsou sloučeniny křemíku s vodou, vzorec SinHn+2. Bezbarvé plyny nebo kapaliny extrémně reaktivní. Náhradou vodíku vznikají deriváty silonu: (monosilan, trvalky-monosilanol, brommonosilan). Kondenzací hydroxi-silanů vznikají silikony, které obsahují velmi pevnou vazbu Si-O-Si. Silikony jsou kapalné až tuhé, odolávají vysokým teplotám, jako mazadla, těsnící a spojovací materiál. Náhradou vodíku alkalickým kovem: Silanoláty :metylsilanolát sodný se používá k sanaci zdiva.
Mýdla: soli vyšších mastných kyselin. Od C8 Zmýdelněním tuků a rostlinných olejů vznikají mýdla, minerální oleje zmýdelněni nepodléhají. Jednoduché lipidy a glyceridy. Reakce glyceridu- alkalická (zmýdelnění) → vzniká glycerol a směs soli mastných kyselin tzv mýdla. Tuha mýdla → sodné soli vyšších mastných kyselin. Polotuhá ,mazlavá mýdla → draselné soli vyšších mastných kyselin. Užití: čistící, nebo detergentní prostředky, nelze použít v tvrdé vodě, vznik nerozp. vápenatých a hořečnatých solí mastných kyselin, čistící účinek mizí. Ve stavebnictví se používá mazlavé draselné mýdlo k ošetření dlažby, vápenaté mýdlo: stearan vápenatý- přísada do vodonepropustných betonů.
Sacharidy, celulóza: 1) sacharidy: vznikají v rostlinách z CO2 a H2O (chlorofyl,UV), tvořené z látek C,H,O. Dělení: jednoduché (monosacharidy)- CnH2nOn (glukóza, fruktóza). Složené: oligoscharidy- z malého počtu molekul monosacharidů (maltóza), polysacharidy- přírodní makromolekulární látky (škrob, celuloza). Monosach. a oligosach. Jsou krystalické látky sladké chuti, ve vodě rozpustné. Polysach. Nemají sl. Chuť, pokud jsou ve vodě rozpustné, vytvářejí koloidní roztok. 2) celulóza- přírodní polysacharid, tvoří rostlinné buněčné stěny, nerozpustná ve běžných rozpouštědlech, netavitelná, zhušťovadla, v omítkách retence H2O.
Chemické složení dřeva: vláknitá nestejnorodá přírodní látka, biochem. pochody některých rostlin. složení: hlavni složky 90-95%: Sacharidická část 70%- celulóza (kostra buň. stěn) a hemicelulóza, anorganická část 25% lignin (dává dřevu pevnost). Doprovodné složky 5-10% organické (smoly, alkoholy, bílkoviny, org. Kys.). Anorganické (K+,Mg2+,Ca2+).
Asfalty: -v přírodě nebo při destilaci ropy. Asfalty jsou pestrou směsí různých organických sloučenin – alifatických i aromatických uhlovodíků. Org směsi, které rozdělujeme na dvě skupiny: malteny– olejovité součásti, jsou nositelé plastických a elastických vlastností. Asfalteny –tmavé součásti, nositelé tvrdosti asfaltů. Přírodní asfalty: chem nejednotné, obsahují minerální příměsi, čistí se přetavováním. Ropné asfalty dělíme podle způsobu destilace: 1.primární destilační asfalty: jsou tuhé až polotuhé. 2.krakované, 3.extrakční: získané se extrakcí rozpouštědly z olejových ropných zbytků, jako nátěry. 4.foukané: získávají se foukáním vzduchu do asfaltu – méně citlivé k změnám teploty. 5.ředěné asfalty –silniční asfalty. Asfalty posuzujeme podle bodu měknutí. Asfaltové emulze: jemné částice asfaltu.
Polymerace: základem polymerace je pochod,při němž dochází k řetězení molekul výchozích látek tzv. monomerů, za vzniku makromolekulární látky. Hl. podmínkou polymerace je přítomnost nenasycených vazeb v molekule monomeru. Je ovlivněna také přítomností substituentů na základním uhlovodíku, jejich počtem, charakterem a polohou: Př. polyetylenu z etylénu.
Polykondenzace: dochází k mnohonásobně opakované kondenzaci nejčastěji dvou výchozích nízkomolekulárních sloučenin za vzniku makro-molekulární látky a uvolnění nízkomolekulární anorganické sloučeniny, nejčastěji vody. Ke kondenzaci může dojít jen pokud monomery obsahují určité funkční skupiny jako –OH, -CHO, -COOH. Zplodiny:bakelit.
Termoplasty: stříkáním,vytlačováním, litím fou-káním. Termoplasty opakovaně teplem měknou a po ochlazení tuhnou a dají se mnohokrát tvářet, jako např. vosk. (pěnový polystyren). Při výrobě lehčených materiálů se používá zpěňování. Jedná se o uvolňování plynů z pojiv nebo rozpouštědel, přičemž je hmota expandována do ohraničeného prostoru formy (např. pěnový polystyren)
Reaktoplasty: jsou to látky,které při vyšší teplotě nejprve měknou, ale pak se vytvrdí ve výrobek žádaného tvaru, který již po opakovaném zahřátí neměkne. Zpracovává se lisováním ve formách za zvýšeného tlaku a teploty Tvarovat lze pouze jednou: epoxidová pryskyřice.
Příčiny degradace plastů:(rozklad, ztráta daných vlastností) příčinou je vysoká teplota, vzdušný kyslík, světelné záření i různé chemikálie. U plastů, které mají nízkou polymerační teplotu, dochází k  depolymeraci –vznik původního monomeru. Polymery s vysokou polymerační teplotou se depolymerují za vzniku produktů, mezi nimiž tvoří monomer pouze malý podíl. Fotooxidační degradace je hlavní reakce probíhá při atmosférickém stárnutí polymerů.